Slavné expedice: Slowinskiho výpravy za fosiliemi a plazy

SLAVNÉ EXPEDICE

SLOWINSKIHO VÝPRAVY ZA FOSILIEMI A PLAZY

"Když Joe Slowinski zemřel, v profesionální herpetologické komunitě to vyvolalo vlnu šoku, ale jeho zesnutí bohužel nezískalo stejnou viscerální, globální pozornost jako smrt Steva Irwina. To je škoda, protože Joe si takovou pozornost zasloužil, ale nyní se zdá, že se mu jí konečně dostává díky publikaci The Snake Charmer od Jamieho Jamieho Jamese..."

Mark O'Shea o smrti Josepha Bruna Slowinskiho

Jméno amerického herpetologa Josepha Bruna Slowinskiho patří ve světě herpetologie mezi ta nejproslulejší. Dobrodružný výzkumník, který studoval především jedovaté hady, popsal řadu pozoruhodných druhů plazů (a nejen z řad jedovatých hadů) v různých koutech světa - především však na asijském kontinentu. Jeho práce ho bohužel stála život. Dne 11. září 2001, když došlo k teroristickým útokům v USA, byl při jedné ze svých expedic Slowinski uštknut bungarem, a následujícího dne, ve věku pouhých 38 let, zemřel. Pro vědce studující šupinaté obyvatele naší planety to byla velká rána. Joseph Bruno Slowinski byl prvním herpetologem, který v 21. století zemřel na následky hadího uštknutí... Jeho život byl však protkán řadou vzrušujících expedic, které přinesly světu herpetologie a překvapivě i paleontologie mnoho nového...

Slowinski se narodil 15. listopadu 1962 v New Yorku, když mu však byly tři roky, rodina se přestěhovala do Indiany, načež se pak nadobro usídlila v Kansas City ve státě Missouri. První ročník základní školy si odchodil na japonském ostrově Kjótó. Tehdy si Joe jistě nedokázal představit, že jednoho dne bude v Asii znovu pracovat, a učiní tam nejvíce ze svých objevů... Získal bakalářský titul v oboru biologie na Univerzitě v Kansasu v roce 1984. O sedm let později, v roce 1991, mu byl udělen titul Ph.D. na Univerzitě v Miami, kde ho učil slavný herpetolog Jay M. Savage, autor publikací o obojživelnících a plazech Kostariky nebo také knih pojednávajících o evoluci. Slowinski později založil první herpetologický žurnál dostupný online, a to sice Contemporary Herpetology. Byl jeho šéfredaktorem, a věnoval se mu po mnoho let. Za svou profesionální kariéru stihl napsat okolo 40 odborných článků, většinou se opět týkajících jedovatých hadů, a také jednu knihu, jež však překvapivě pojednávala o genetice.

Už jako teenager se Joe vydával na výpravy, ne ovšem za šupináči, kteří mu později změnili život, ale za fosiliemi - pozůstatky živočichů, jež tento svět už dávno opustili. Když mu bylo jedenáct, stal se spolu se svou sestrou členem místního geologického klubu. Oba patřili k jeho nejmladším členům. Joe se pak i díky svému členství v klubu stal jedním z prvních lidí, kteří kdy spatřili bohatá fosilní ložiska Kaw River. Zde se mu poštěstilo najít několik fosilních ostatků pleistocénních savců. Byl to velký úspěch; jeho spolužáci mu pak na univerzitě přezdívali "King of the Kaw".

Joeovým největším objevem byla stehenní kost mastodonta, stará několik stovek tisíc let. Mimoto ale našel i několik bizonních lebek datujících se do doby před několika desítkami tisíc let a dokonce také fragment lebky jistého pravěkého chobotnatce, nejspíše opět mastodonta (Mammut americanum). V červenci 1979 se Slowinski vydal na výpravu společnosti Earthwatch, jejímž cílem bylo odkrýt fosilie v Jižní Dakotě. Přestože měl předpoklady stát se profesionálním paleontologem, rostl právě v této době jeho zájem o současné hady. Jeho otec, Ron Slowinski, později řekl, že léto 1979 bylo pro Joea rozhodujícím. Právě v Jižní Dakotě a také v Nebrasce se totiž velmi zblízka seznámil s desítkami chřestýšů. Zřejmě to byla právě tato setkání, co jej přimělo usilovat o kariéru v oboru herpetologie...

Slowinski organizoval herpetologické výpravy do různých koutů světa; například do venezuelského Llanosu, kde studoval anakondy velké (viz druhý obrázek v tomto článku), především se však soustředil na Asii. Několikrát podnikl expedice do Myanmaru (dříve Barmy). Na jedné z nich se setkal s kobrou mandalajskou (Naja mandalayensis), a v roce 2000 ji společně se svým kolegou Wolfgangem Wüsterem vědecky popsal. Tento ohrožený druh pravé kobry žije pouze v suchém středu Myanmaru na území zabírajícím méně než 20 000 čtverečních kilometrů. Měří jen asi 1 až 1,2 metru na délku, maximální délka činí 1,4 metru. Jde o plivající kobru. Jedové zuby kobry mandalajské jsou vybaveny drobnými otvory umístěnými o něco více vpředu, než u "neplivajících kober". V případě ohrožení had stáhne svaly upínající se na masivní jedové žlázy, jed proteče kanálky do jedových zubů a skrze tyto malé otvůrky je doslova vystřelen na vzdálenost i několika metrů do očí nepřítele.

Dále Slowinski popsal také několik druhů hadů, nejedovatých z čeledi užovkovitých (Colubridae) i jedovatých z čeledi korálovcovitých (Elapidae), na severovýchodě Indie. Na svých výpravách do Západních Ghát se setkal kupříkladu s nepravými korálovci druhů Calliophis nigrescens, Calliophis melanurus a Calliophis bibroni. Tyto druhy byly již dříve popsány jinými zoology a herpetology, obvykle již v 19. století. Dlouho však nebylo jisté, zda patří do jiných rodů, než do kterých byli klasifikováni. Slowinski je přeřadil zpět do rodu Calliophis.

Na základě poznatků získaných při cestách do Indie a Myanmaru pak Slowinski vytvořil několik prací týkajících se zvláště korálovcovitých hadů, zvláště tedy rodu Bungarus, jež vyšly v Journal of Herpetology. Mezi nejedovaté hady, které popsal na jedné ze svých posledních expedicí do Myanmaru, se řadí Lycodon zawi, nejedovatý, padesáticentimetrový užovkovitý had žijící v nížinných lesech v nadmořské výšce menší než 500 m n. m.

V září 2001 hledali Slowinski a jeho tým plazy v odlehlé lokaci uprostřed myanmarského pralesa na své v pořadí již 11. expedici. Právě zde došlo k neštěstí, jež mělo za následek konec jeho života... Ráno 11. září měl z koženého pytle vytáhnout hada, který byl předtím chycen a nesprávně identifikován jako Dinodon (dnes Lycodon). Tito hadi jsou známí tím, že mimikují jedovaté bungary, elapidy příbuzné kobrám. Bohužel, jako se ukázalo, šlo o pravého bungara druhu Bungarus multicinctus. Uštkl Joea do ruky. Pak nastaly komplikace. Tým se pokoušel zachránit jeho život, ale marně. V noci se obloha zatáhla a nastala bouře, jež znemožnila, aby na místo přiletěl vrtulník a Slowinskiho vyzvedl a následně odnesl do nemocnice. 29 hodin po uštknutí, 12. září 2001, kdy světový tisk zajímalo především dění v Americe a nikoliv daleko v odlehlých koutech Myanmaru, Joseph Bruno Slowinski zemřel. Byl pochován v Myanmaru. Jeho smrt byla nejen velkou ranou pro herpetologickou komunitu, ale také pro jeho rodiče a sestru...

O jeho smrti se začalo mluvit až o něco později. Stejně jako mladý australský herpetolog Kevin Budden, který v roce 1950 zemřel na uštknutí tajpanem, se i Joseph Bruno Slowinski stal legendou. Je jedním z mála odborníků na plazy, jež zemřeli při tom, co měli nejraději. O jeho poslední cestě pojednává kniha The Snake Charmer, jejímž autorem je Jamie Jamie James, a která byla vydána v roce 2008. Od doby jeho úmrtí bylo po Slowinskim pojmenováno několik druhů plazů; severoamerická užovka Pantherophis slowinskii, myanmarský gekon Cyrcodactylus slowinskii, roku 2017 popsaný čínský agamid Diploderma slowinskii, a dokonce také druh bungara. Ten už v roce 2005 popsal Ulrich Kuch. Ačkoliv se tento bungar, Bungarus slowinskii, vyskytuje na poloostrově Zadní Indie, neobývá Myanmar, nýbrž Vietnam, Thajsko a zřejmě i Laos.

Tento muž přinesl do světa herpetologie mnoho nových poznatků. Popsal řadu velice zvláště zajímavých druhů ještěrů a hadů. Jako mladý také nalezl několik ceněných pozůstatků prehistorických savců. Joseph Bruno Slowinski skutečně je legendou. Je však velká škoda, že tento odhodlaný muž musel zemřít tak mladý...