Dnes začíná na tomto blogu zcela nový projekt nesoucí název Evropští lacertidi. Mým cílem je stručně Vám v článcích z této série představit zástupce čeledi ještěrkovitých, pro mnohé lidi poněkud obyčejných plazů, kteří však mají své kouzlo, své tajemství, a všichni jsou naprosto skvostní. A právě ještěrky patří spolu s hady, krokodýly a želvami k úplně nejznámějším plazům vůbec - k těm, na něž člověk při vyslovení slova "plaz" okamžitě pomyslí... Ale znáte je dost dobře? V každé části tohoto projektu navštívíme určitou zemi nebo část Evropy, a já se pokusím představit Vám všechny, nebo alespoň některé, z tamních lacertidů...
Lacertidae - ještěrkovití. Čeleď šupinatých plazů (Squamata), která zahrnuje přes 300 druhů zařazených do 39 rodů. Vyskytují se pouze ve Starém světě; v Asii, Africe a Evropě. Mnozí z nich žijí na zemi, jen pár jich žije na stromech. Živí se většinou hmyzem. Jsou malí; většina druhů měří méně než 9 centimetrů, ale nalezneme mezi nimi i skutečné obry, takřka půl metru dlouhé. Snad ti nejmenší lacertidi i ti největší žijí právě na evropském světadílu. Jaká tajemství tito "obyčejní" plazi, jež existují už od období oligocénu, skrývají?
ČESKÁ REPUBLIKA
Na území České republiky žijí jen čtyři druhy ještěrkovitých. Většina zdejších obyvatel je dobře zná, i když s některými z nich se možná nikdy nesetkala. Dva druhy jsou totiž kriticky ohrožené a vyskytují se jen v určitých lokalitách, zatímco další dva jsou k zastižení ve svých habitatech prakticky po celé České republice. Největším lacertidem ČR je ještěrka zelená, dorůstající délky až 40 centimetrů...
JEŠTĚRKA ZELENÁ
(Lacerta viridis)
Přestože jej IUCN klasifikuje jako druh málo dotčený, je v České republice ještěrka zelená považována za kriticky ohroženou, a jde o chráněný druh. Je pro to dobrý důvod; setkáme se s ním jen velmi vzácně. Žije pouze ve dvou areálech ČR: ve středních Čechách (Polabí, Poohří a povodí Vltavy, Berounky a Sázavy) - zdejší ještěrky žijí ve třech samostatných subpopulacích - a na jižní Moravě (CHKO Pálava, NP Podyjí a další chráněná území). Potřebuje ke svému životu teplé, suché křovinaté stráně, okraje lesů nebo vinice a opuštěné lomy. To jí však zbytek České republiky nenabízí... V jižní Evropě je samozřejmě je samozřejmě mnohem hojnější. V jihozápadní Evropě (ve Slovinsku a na severovýchodě Itálie) se dokonce kříží s ještěrkou dvoupruhou (Lacerta billineata). Ještěrka zelená je druhem, u něhož spolehlivě rozeznáme samice od samců. Ty jsou totiž hnědé až zelené, po stranách hřbetu se jim táhnou podlouhlé, žlutavé pruhy, a podél nich se nacházejí tmavší skvrnky. Samci ještěrky zelené jsou většinou zelení, a v době páření se jim barva kůže na hrdle změní v nádhernou tyrkysovou. Samice klade na jaře snůšku drobných vajíček, může jich být šest až dvacet. Tři až čtyři centimetry dlouhá mláďata se z nich líhnou o dva až čtyři měsíce později. Dospívají zhruba rok po vylíhnutí. Tento druh se živí především hmyzem, ale rozhodně nepohrdne ani ptačími vejci, ptáčaty, myšmi, dokonce ani jinými, menšími druhy ještěrek.
JEŠTĚRKA OBECNÁ
(Lacerta agilis)
Tento velice proměnlivý druh se vyskytuje pochopitelně nejen ve střední Evropě, ale rovnou od nejzápadnějšího cípu Francie po západ Číny, včetně provincií Sin-ťiang a autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Spolu s ještěrkou živorodou je nejrozšířenějším lacertidem ČR, a setkáme se s ní na travnatých planinách, na loukách, u hrází apod. Má dlouhé drápky, s jejichž pomocí výtečně šplhá po kamenech. Je-li chycena predátorem, pouští ocásek (autotomie). Dorůstá délky 20 až 25 centimetrů, většinu této délky však tvoří ocas - tělo bez ocasu měří jen asi 9 centimetrů. V květnu či červnu kladou samičky 6 až 13 vajec do vyhloubené jamky v mechu či v trávě. V ČR jde o silně ohrožený druh. Její odchyt, prodej či chov je zakázán. Přirozenými nepřáteli ještěrky obecné jsou nejen u nás zmije, volavky či čápi.
JEŠTĚRKA ŽIVORODÁ
(Zootoca vivipara)
Jeden ze tří lacertidů, kteří přivádějí na svět živá mláďata. Měří až 15 centimetrů na délku. Většinou je hnědá, ale některé exempláře mohou být i nazelenalé, olivově zelené, dokonce se vyskytují i tmaví, takřka černí jedinci. Ještěrka živorodá je hojně rozšířena po většině Evropy, překvapivě však s převážnou výjimkou jihu. Setkáme se s ní však i ve Skandinávii, a nejdále na východě se vyskytuje na ruském ostrově Sachalin a na japonském Hokkaidó. Vyskytuje se v oblastech do nadmořské výšky 2000 metrů nad mořem. Je aktivní přes den a loví hmyz a další bezobratlé. Sama se zase stává kořistí hadů a dravých ptáků. V ČR se s ní můžeme setkat v lesích a na loukách, tak na zahradách, v parcích nebo i v horských oblastech, což není překvapivé. Samci bývají štíhlejší než samičky. Podobně jako ještěrka obecná, je i tento druh v ČR klasifikován jako silně ohrožený, a jakákoliv interakce jiná než pozorování je zakázána.
JEŠTĚRKA ZEDNÍ
(Podarcis muralis)
Tato až dvaceticentimetrová ještěrka je v ČR klasifikována jako kriticky ohrožená. Vyskytuje se zde jen ve Štramberském krasu a v okolí obce Štramberk. Mnohem hojnější je na Slovensku. Nejpravděpodobněji ji ovšem zastihnete v jižní Evropě, včetně řeckých ostrovů. Je schopná lézt po kolmých stěnách a mrštně skákat. Snůšku tvoří 3 až 9 vajec.
Projekt Evropští lacertidi bude pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat