S posledním červencovým dnem tohoto roku přichází předposlední část mého letního příběhu Araripe, pravěký ráj... Co ještě čeká Santanaraptora Rocka a Mirischii Ayu? To se nyní dozvíte...
ARARIPE, PRAVĚKÝ RÁJ - ČÁST PÁTÁ:
Největší z těchto krokodýlů vylezl z vody a bez váhání se rozběhl proti Rockovi. V jeho očích se objevilo zděšení. Ten mohutný třímetrový gigant byl opravdu pořádně rychlý! Rock se instinktivně otočil, chtěl se vydat na útěk. Jenže mu v cestě stál rozzuřený Irritator. Máchal předními končetinami ze strany na stranu a pomalu se k Rockovi blížil. Avšak suchozemský krokodýl byl rychlejší, a již téměř k Rockovi doběhl. Vychytralý Santanaraptor se mu vyhnul a sklouzl z bahnitého břehu přímo do řeky. Ostatní Araripesuchové se hned vydali k tomu, co do vody právě šplouchlo. Rock neměl šanci řeku přeplavat. Lapli by ho jako mouchu. Nechal se tedy proudem unášet dál. Jak se ale ukázalo, bylo to stejně tak riskantní. Rock byl proudem přemístěn ke několika ostrým kládám a kamenům, čnícím z vody. Hrotu prvního kusu dřeva se vyhnul, avšak proud jej hned nato prudce strhl k druhému. Rockova hlava se jejího špičatého konce téměř dotkla. Na třetí by si už napíchl hrudník, kdyby nevyskočil z vody. Byl to pořádný skok. Dopadl na padlý kmen stromu, a silně se na něm zapotácel. Naštěstí se s pomocí svého dlouhého ocasu vyrovnal. Pohledem na ostrá skaliska v okolí kmene mu div nevypadly oči z důlků. Taková strašná podívaná! Voda o ty skály narážela jako příboj naráží o stěny útesu. Skončit tam, a bylo by po všem. Rock se konečně podíval za sebe. Araripesuchové to vzdali. To dávalo smysl. Tuhle část řeky tvořily peřeje. Sem se žádný tvor se zdravým rozumem jen tak nevydal. Přeskočit několik vodních vírů a dostat se na druhý břeh už nebyl pro Rocka problém. Celá akce ho však dosti vyčerpala. Uložil se na chvíli na písčitém břehu a vdechl do nozder překrásnou vůni raných křídových rostlin. Teprve potom si všiml dvojice Araripedactylů, kteří ho celou dobu sledovali z opačného břehu. Doufali asi, že Rock se zraní nebo zemře. Voda by ho pak někde vyplavila, a oni by si mohli smlsnout na jeho mase. Rock se postavil. Připadal si po chvíli odpočinku zase silný. Drze zařval na oba Araripedactyly, kteří při tom sotva pohnuli hlavami. Pak mladý Santanaraptor opět začichal. A ucítil pach krve. Měl už docela hlad, a snad by se mohl brzy nasytit. Samozřejmě okamžitě poznal, že ta krev, jejíž zápach se táhnul na stovky metrů daleko, patřil jeho vyhlédnuté Mirischii... Mrzutý Irritator se mezitím vrátil k rybaření v řece. Rozhodl se plavat proti proudu, daleko od našich dvou protagonistů...
V těchto chvílích se Aye blížila jistá smrt. Řvoucí Araripesuchus k ní přibíhal s otevřenými čelistmi, sliny v dlouhých, ohavných provazcích opouštěly jeho zuby, a z jeho hrdla se dral kručivý zvuk. Aya se skrčila mezi keře, a očekávala smrtelnou ránu. Mohla by to mít za sebou již brzy, zmáčkne-li Araripesuchus svými čelistmi to správné místo. Nejlépe by bylo, kdyby zaútočil na krk. Dlouhé zuby by jím rychle projely, hlava by možná odletěla od těla, ale byl by to rychlý, ačkoliv velmi bolestivý konec. Aya však nemohla přemýšlet o tom, jakou smrt by si přála. Prostě jen hleděla na tu otevřenou tlamu plnou zubů, která se centimetr po centimetru přibližovala k její hlavě. Araripesuchus už sklapoval čelisti - přímo u její tlamy... Tak to tedy bude. Nejdříve jí rozkousne lebku. Jistě to bude strašná bolest... Najednou se Araripesuchus ocitl ve vzduchu. Ne proto, že by vyskočil, ale proto, že jej něco zezadu chytlo za ocas a zvedlo do výšky aspoň dvou metrů. Aya pohlédla na svého zachránce! Byla to obrovská Oxalaia. Musela zamířit k řece ze svého teritoria hluboko v lese, a tady se zastavila nejspíše úplnou náhodou. Co mohl třímetrový suchozemský krokodýl svést proti třináctimetrovému masožravému dinosaurovi, vrcholnému predátorovi celého Araripe? Oxalaia ho pustila na zem. Zlomila mu tak nohu. Kulhající krokodýl se pokusil o útěk, ale levá přední končetina Oxalaie ho zastavila. Mohutný spinosauří dráp se mu zaryl do krku, a ukončil tak jeho život. Oxalaia, stále stojící na všech čtyřech, pak svými prodlouženými čelistmi krokodýla otočila a zaryla své zuby do měkkého břicha. Aya na nic nečekala. Už nepřemýšlela nad tím, že právě čelila smrti. Její prioritou teď bylo utéci. Zamířila zpět k lesu. Pořád ale silně krvácela. A její nepřítel, Santanaraptor Rock, jí byl v patách...
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat