Můj letní příběh s dinosaury pokračuje... Dnes, čtyřiadvacátého července, je tu jeho čtvrtá část!
ARARIPE, PRAVĚKÝ RÁJ - ČÁST ČTVRTÁ:
Rána prudce krvácela. Aya usedla mezi křovisky, a jemně se dotkla levou přední končetinou okolí rány. Pak se podívala na množství krve, jež jen během několika vteřin ze škrábance vyteklo. Pocítila strach. Její krev teď jistě nějaký predátor ucítí již na míle daleko. Vykoukla zpoza keře a pohlédla na Irritatora, stále se věnujícímu lovu ryb, a Araripedactyly, kteří se zajímali jen o jeho úlovky. Teď byla ta pravá příležitost odsud zmizet. Žádný další predátor nebyl v okolí - nic, co by ji mohlo sledovat. Dala se do běhu. Hbitě přeskakovala malé keříky a padlé kmeny stromů, až konečně dorazila zpět na kraj lesa. Běh ji pořádně vyčerpal. Musela si sednout, oddechnout si, načerpat novou sílu. Usedla tedy pod malý, sotva tři metry vysoký jehličnan. Opět se dotkla levou přední končetinou své dolní čelisti. Krev ji zase zbarvila do ruda. Aya usoudila, že by zde mohla nějakou dobu zůstat - počkat, až rána zaschne. Přece jen to bylo pouhé škrábnutí. Ano, mohutné škrábnutí, ale nic víc. Kdyby tomu dala pár hodin, třeba by se zacelilo. Jenže to se nemělo stát. Neboť pár minut poté, co našla místečko na oddech, vyběhl z lesa Santanaraptor Rock. Byl celý udýchaný po útěku před Oxalaií. Běh ho tak unavil, že mu bylo na omdlení. Aya si ho okamžitě všimla, vždyť nahlas sípavě dýchal, a navíc stál jen několik metrů od ní, nevědom si toho, že je sledován mladou Mirischiou. Její dokonalý čich ji informoval o tom, že je to ten Santanaraptor, se kterým se již dříve setkala. Počala být nervózní. Rock, neustále trhavě cukající svou hlavou ze strany na stranu, náhle ucítil pach krve. Jelikož byl již trochu klidný, a schopný zabíjet přepnul se jeho mozek do loveckého módu. Aya se sama sebe nepotřebovala ptát, zda Santanaraptor míří za ní či ne. Spatřila, jak se blíží, a rychlostí blesku vystřelila ze svého nepříliš dobrého úkrytu. Rock příšerně zasyčel a vrhl se za ní. Útěk byl pro krvácející Mirischii velmi obtížný. Rychle ztrácela síly. Zanedlouho jí již Rock dýchal na záda. Její jedinou nadějí bylo dosáhnout řeky dříve, než se jí do nich zakousne. Vyplašili hejno Araripedactylů, a rozruch následně zaujal rybařícího Irritatora. Aya chytře zamířila k němu. A ve chvíli, kdy po ní naštvaný Irritator hodlal znovu seknout drápy - tentokrát takovou silou, že by ji jistě zbavil života - skočila nemotorně do vody. Potopila se, téměř vtáhla do nozder vodu - koneckonců nebyla zvyklá plavat. Jen dvě vteřiny poté se ovšem vynořila, a mířila na další břeh. Rock byl mezitím konfrontován rozzuřeným spinosauridem, kterému bylo jednoduše jedno, koho sekne. Byl rozčilen, a jen po pár dlouhých, dunivých krocích stanul před ztěžka brzdícím Rockem...
Přeplavat řeku byl jediný způsob, jak Santanaraptorovi uniknout. Aya však nemohla zabránit tomu, aby se voda nesmísila s její krví. Těsně před druhým břehem se jen metr nalevo od ní vynořila hlava obrovitého, 3,6 metru dlouhého krokodýla Araripesucha. Aya zabrala. Nebyla dobrým plavcem, ale musela břehu dosáhnout co nejrychleji to jen šlo! Krokodýl jen mávnul ocasem, a byl již u ní. Chňapl po ní ve chvíli, kdy Aya doslova vystřelila z vody. Ale Araripesuchus se nehodlal své kořisti jen tak vzdát. Přestože uměl výtečně plavat, šlo o suchozemského krokodýla. Vyběhl z vody stejně rychle jako Aya. A jako všichni krokodýlové, i on dokázal na krátkou dobu zázračně zrychlit. Při běhu sice vypadal nemotorně, jak tak pohupoval svými boky ze strany na stranu, nebyl však rozhodně pomalý. Znovu se pokusil Ayu kousnout. Ta jen taktak vyskočila na kmen obrovského listnáče. Byl to nepříliš dobře vypočítaný skok, a Aya po kůře zklouzla zase dolů. Araripesuchus podlezl kmen a přiblížil své otevřené čelisti k její tlamě. Aya s pomocí všech čtyřech končetin trochu couvla, nato se postavila na zadní a vyhnula se dalšímu kousnutí. Byla však zahnána do příliš husté vegetace. Nevěděla, kudy odsud pryč! Nezbývalo jí nic jiného, než Araripesucha zase přeskočit. Skončila na jeho zádech, odkud zase vyskočila na kmen padlého velikána, a utíkala k jeho kořenům, čnícím ve vzduchu a pokrytým hlínou. Jenže Araripesuchus to zkrátka nehodlal vzdát. Aya byla stále takřka na dosah. Jakmile seskočila ze stromu a ocitka se na malé "mýtince", opět zrychlil, a nekontrolovatelně se k ní blížil... Rock musel čelit obrovského Irritatorovi. Zdálo se, že mu nezbývalo nic jiného, než také skočit do řeky. Avšak v jejím středu se na hladině objevily hlavy hned třinácti Araripesuchů, neméně hladových, než ten odvážlivec, který už se vydal za Mirischií...
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat