Osm dnů poté, co jsem napsal jeho první letošní část, je na čase se zase vrátit k projektu o vyhynulých novozélandských zvířatech... Tentokrát Vám představím jednoho zdánlivě možná nudného, ale ve skutečnosti skutečně fascinujícího vyhynulého ptáka!
Vědecké jméno: Rupephaps taketake,
obecné jméno: "holub saintbathanský", Saint Bathans pigeon,
vyhynutí: Miocén.
Do řádu měkkozobých, jehož nejprimitivnější zástupci se ve fosilním záznamu objevují na počátku miocénní epochy, patří všem známí, obyčejní ptáci - holubi a hrdličky. I lidé, kteří prožijí celý svůj život v šedé, člověkem vybudované džungli, se s těmito ptáky čas od času setkávají. Praví holubi a hrdličky samozřejmě patří do světa divočiny, ale dokázali se adaptovat i na život v prostředí vytvořeném naším druhem. Řád měkkozobí zahrnuje dvě čeledě: holubovití (Columbidae) a drontovití (Raphidae), druhá jmenovaná samozřejmě již nezahrnuje žádné žijící ptáky. Holubi jsou různí; většinou se od sebe samci a samice nijak neliší, u některých druhů je ovšem samec jinak zbarvený. Jejich tělo je většinou hustě opeřené. Většina měkkozobých se živí semeny a rozličnými plody rostlin. Rodiče krmí svá mláďata potravou, kterou si uloží ve voleti. Typické je pro všechny tyto ptáky, že základ jejich zobáku je kryt ozobím. Skutečně tvrdá je jen špička zobáku... Holubovití se rozšířili prakticky na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. Proto není překvapením, že žije také cela řada holubů původně se vyskytujících na ostrovech v Tichém oceánu. Například na Nové Kaledonii v současnosti žije holub goliáš (Ducula goliath), jednapadesát centimetrů dlouhý pták - největší stromový holub na světě. Bohužel je klasifikován jako téměř zranitelný; na Nové Kaledonii jich žije pouze okolo 10 000. I na Novém Zélandu však žijí holubi; a to holubi maorští (Hemiphaga novaeseelandae), přezdívaní kereru. Jsou to překrásní ptáci s bílým bříškem a nazelenalým peřím tvořícím náprsenku a pokrývajícím hlavu (viz obrázek). Dorůstá délky až padesáti centimetrů, je tedy jen o trošku menší než jeho příbuzný z Nové Kaledonie... Ovšem v minulosti se na Novém Zélandu vyskytoval ještě jeden druh holuba, patřící do úplně jiného, již vymřelého rodu. Byl to Rupephaps taketake, a k jeho popisu došlo teprve v roce 2009. Rok poté, co jeho fosilie byly nalezeny v centrálním Otagu na Jižním ostrově. Rupephaps byl zástupcem tzv. "fauny ze Saint Bathans" spolu s primitivním rodem ptáka kiwi Proapteryxem a papouškem rodu Nelepsittacus. Všichni tito ptáci žili v období miocénu před 19 až 16 miliony let. Rupephaps je vůbec prvním miocénním holubovitým, který byl kdy popsán v celé Australasii.
Šlo o velkého holuba, velikostně srovnatelného s holubem maorským. Byl nejblíže příbuzný indonésko-melanéskému rodu Gymnophaps. Vše, co z něj bylo nalezeno, je pouze coracodi, tedy párová kost tvořící rameno (vyskytuje se u všech obratlovců s výjimkou vačnatých a placentálních savců). Stejně jako jeho dnešní příbuzní, i Rupephaps se živil semeny, dužnatými a suchými plody. Potravu hledal na zemi i na stromech. Asi podobně jako holub maorský, stavěl si i tento podivuhodný pravěký holub hnízdo ve větvích stromů a kladl do něj jediné vejce, které inkuboval po dobu 28 až 29 dnů. Mláděti trvalo okolo třiceti až čtyřiceti dnů, než se mu vyvinula křídla potřebná k letu... Rodové jméno Rupephaps je v Polynésii hojně užíváno jako označení pro holuba, a dosti se vyskytuje zvláště v maorské mytologii. Také druhový název vychází z maorštiny; "taketake" znamená "starodávný".
Obrázky z:
Projekt Ztracená fauna Nového Zélandu bude brzy pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat