Je to neuvěřitelné, ale jsou to již dva týdny, co se na tomto blogu objevila zatím poslední část projektu Ztracená fauna Nového Zélandu, a je tedy na čase to napravit! Připravte se na setkání s dalšími obdivuhodnými vyhynulými tvory z této překrásné země...
Vědecké jméno: Leiopelma,
obecná jména: Aurorská žába, Markhamova žába, žába z Waitomo,
Vyhynutí: Holocén (3 druhy), Miocén (2 druhy).
Leiopelma je rodem žab, který v současnosti stále existuje. Všechny jeho druhy jsou endemity Nového Zélandu. Pravděpodobně nejznámější ze čtyřech současných zástupců rodu je leiopelma novozélandská ze Severního ostrova. Samice tohoto druhu dorůstají délky až 5 centimetrů, samečci jsou o něco menší - 3,8 centimetru, což není mezi žábami nijak překvapivé. Leiopelma je rod primitivních žab z podřádu Archaeobatrachia, jenž také zahrnuje současné severoamerické ocasatky. Kromě Nového Zélandu se s žábami patřícími do tohoto podřádu setkáme i na Borneu či na Filipínách. Všechny leiopelmy jsou jinak vzrůstově malé, a typické je pro ně, že nejsou zrovna dobrými skokany. Jsou schopny skákat, ale když tak činí, vypadají docela nemotorně. Je-li leiopelma zabita nějakým dravým zvířetem, z 93 % jde vždy o predátory, jež byli na ostrovy Nového Zélandu introdukováni lidmi. A právě příchod člověka na ostrovy možná způsobil i vyhynutí třech holocénních druhů žab rodu Leiopelma... Trevor H. Worthy, expert na vyhynulou novozélandskou faunu, popsal v roce 1987 pozoruhodnou žábu Leiopelma auroraensis, jejíž fosilie byla nalezena v jeskyni Aurora Cave ve Fiordlandu na Jižním ostrově. Tento druh měřil 6 centimetrů od špičky čenichu po kloaku. Jak se ukázalo, tento druh se zřejmě vyvinul z izolovanějších zástupců mnohem početnější populace žáby druhu Leiopelma markhami. Mnoho odkrytých ostatků tohoto obojživelníka pochází z Honeycomb Hill Cave též na Jižním ostrově. Další zkameněliny však byly nalezeny i na Severním ostrově. Tato robustní žába měřila 5 až 6 centimetrů od hlavy po kloaku, a v roce 1987 ji též popsal pan Worthy.
Poslední uvedený fakt koneckonců platí i o třetí vyhynulé holocénské žábě, jejíž fosilie však byly objeveny pouze na Severním ostrově - v jeskyních poblíž Waitomo. Tento druh byl ze všech největší - vlastně šlo zřejmě o největší původní novozélandskou žábu všech dob. Měřila 10 centimetrů od nozder po kloaku (délka zadních končetin se nepočítá, představte si, jak však byla velká, když je natáhla). Stejně jako její výše uvedené příbuzné, i ona vyhynula během posledního tisíce let... Dnes na Novém Zélandu žije jeden druh žáby, jehož samice dorůstají délky přesahující 10 centimetrů. Je to Litoria - dvě specie tohoto rodu pocházejí z Austrálie a Tasmánie, a byly na Nový Zéland zavlečeny v 60. letech 19. století... Kromě třech druhů vyhynulých v období Holocénu žily na Novém Zélandu ještě dva dosud nepojmenované leiopalmy, jež zmizely již v miocénním období. Jejich fosilie byly objeveny v Saint Bathans spolu s ostatky miocénních tuatar, papoušků, holubů či korušců.
Tento projekt bude pokračovat...
1 komentář:
Hezká to žabička 💋
Okomentovat