Další červencový pátek - další Správce dinosauřího parku! Minulý zápisek skončil Dan zprávou o incidentu, ke kterému došlo v Austrálii, a jenž měli údajně na svědomí ptakoještěři z Isle of Die... Zatím nevím, co přesně se přihodilo dál, ale dle názvu dnešního zápisku je jasné, že se za nimi náš přítel zřejmě skutečně vydal na australský kontinent!
Za pterosaury do Austrálie
V sobotu jsem sdělil Oliverovi vše o dění na pobřeží Queenslandu. Samozřejmě o tom již věděl. Velké hejno pterosaurů prý opustilo Isle of Die už před dvěma týdny a vydalo se na západ, do Austrálie. Řval jsem na Olivera, proč mi o tom neřekl dříve. Řval jsem tak moc, že se pořádně naštval, a taky na mě začal řvát. A tak jsme na sebe řvali, a já mu řekl, že je děravá ponožka, bukvice a larva brouka vylíhnutá v koprolitu. On mi zase řekl, že vypadám jako křeček. Tak to jsem se teda fakt urazil!!! Zavřel jsem se ve svém skromném obydlí a slíbil si, že už s Oliverem nikdy nebudu pracovat. Už nikdy! Nikdy mě k tomu nikdo nedonutí! Ani kdyby mi slíbili milion, ba i dva miliony! Hrál jsem počítačové hry a přemýšlel při tom o naší hádce. Proč jsme na sebe vlastně řvali? Možná, že kdybych na Olivera nekřičel, nekřičel by on na mě a nepřirovnal by mne ke křečkovi. Práskl jsem s notebookem o zem, a pak jsem se vyděsil, neboť se rozpadl. Kopl jsem do židle, a narazil jsem si palec... A tak dále... Odpoledne jsem zašel s Oliverem na zmrzlinu. Dali jsme oba jahodovou. Řekl jsem mu, že ho mám moc rád. On mi řekl, že ujdu. To jsem se zase urazil! Skutečné vrácení komplimentu, nebo jak se tomu říká... Dalšího dne jsme začali plánovat výlet do Austrálie. Přidal se k nám i Tim. Nemůže se sice namáhat, ale my nepředpokládali, že by na naší malé výpravičce došlo k něčemu... akčnímu. Pak následoval dlouhý let do Brisbane, odkud jsme se vydali na australské pobřeží. Avšak jediné, na co jsme narazili, byla spousta dvounohých opic v plavkách. Bylo to tak divný. Všichni tam na nás, dobrodruhy oblečené v expedičních košilích, tak divně hleděli. Oliver s Timem mi dali za úkol najít stopy ptakoještěrů mezi lidmi polehávajícími se na pláži. Nemohl jsem však žádné najít. Zatímco jsem zkoumal zrnka písku a pokoušel se v nich najít stopy ptakoještěrů (ano, skutečně jsem sbíral zrnko po zrnku a hledal na nich stopy ptakoještěrů - přiznávám to, bylo to tak), vylezli Oliver s Timem na jeden pěkně vysoký útes. Chvíli o sobě nedávali vědět. Až pak začal Oliver řvát. Jen co jsem ten jeho hlas uslyšel, pořádně jsem se vytočil. Myslel jsem totiž za to, že zase řve na mě. Z pláže jsem křičel na něj a nadával mu do mexických fazolek s tabákem. Až asi po dvou minutách jsem si uvědomil - i díky návštěvníkům pláže, jež mi vše vysvětlili - že mi chce sdělit něco strašně důležitého. Na Tima totiž zaútočila malá skupinka pterodaktylů. Klovali ho do ramene, a Tim je nemohl setřást! Oliver se mu snažil pomoci a volal o pomoc. Celý jsem zrudl. On volal o pomoc, a já mu nadával... Měl jsem pocit, že se tam rozbrečím. Ne, vlastně ne. Dělám si legraci. Takhle to nebylo... No, dobrá, tak bylo, ale to s těmi zrnky jsem přehnal... Teda... skoro... Ehm, opravdu jsem sbíral jedno po jednom a hledal na něm stopy... A proč to tady vůbec vypisuju? To je moje osobní věc! Jsem prostě skvělej. Vyrazil jsem jako blesk a do několika desítek minut se vyškrabal na útes. Pterodaktylové už byli pryč. Odletěli do lesa lemujícího pobřeží. Oliver ošetřoval Timovi rány. Naštěstí mu příliš neublížili. Připadal jsem si trapně, ale Oliver s Timem neříkali nic. Pak jsme slezli z útesu a vydali se do onoho lesa...
A pak to přišlo. Zjistili jsme, že v lese žijí tuny těchhle pterosaurů! Byli to Pterodactylové, Anurognati, Araripedactylové... A všichni se snesli na nás! Oliver usoudil, že zřejmě chrání svá hnízda. Ano, v korunách stromů si postavili pěkná hnízdečka a nakladli do nich vajíčka. Mysleli si, že jsme jim přišli ta vajíčka ukrást, a proto útočili. Jeden Pterodaktyl mne klovl do ruky. Probudilo se ve mne pravé naštvání! Popadl jsem klacek a majzl jsem ho přes hlavu. Další Pterodaktyl mě však kousl do zadku, což vůbec nebylo příjemné. Raději jsme boj vzdali. Opustili jsme les i pobřeží, a vydali se do nedalekého městečka. Jak jsme si všimli, ptakoještěři z tohoto lesíka létali přímo do města, sedali na lidská obydlí, útočili na jednoho starce čtoucího si noviny na balkoně své megavily... Děsilo nás to. Úplně jsem v tu chvíli přišel o svůj humor. Stal jsem se neskutečně vážným. Ne, dělám si legraci. Smál jsem se tomu starci, ohánějícímu se po ptakoještěrovi novinami do té doby, než mi Oliver... Ale to už je jiný příběh! Oliver vytáhl pistoli - a zase následovala diskuse, proč nás s pomocí té pistole nebránil už v lese - a pterodaktyly zahnal. Pak jsme se prostě otočili a odmaršovali pryč. Jen jsem na toho australského starce zvolal: "Zdrastvuj, tovarisch!" Zase na mě tak divně koukal... A teď už vážně. Ke konci dne jsme navštívili tu ženu, jejíž dítě bylo zabito ptakoještěrem minulý týden. Prosila nás, abychom s tou invazí pterosaurů něco udělali. Nemohou přece poletovat Austrálií a útočit jen tak na lidi! Ti pterosauři nezabili jejího synka jen proto, že by bránili svá hnízda. Ne, zabili ho daleko od hnízdiště - jako potravu. Po návratu na Tedův ostrov přemýšlel Oliver jen o jediném. Jak se s ptakoještěry vypořádat? Jak je všechny dostat zpět na Isle of Die? Přemýšlel i o tom, proč asi ostrov opustili. Tak náhle, v roce 2019, po milionech let, kdy žili jen a jen tam! Něco je k tomu muselo donutit! Včera se Oliver vydal znovu na Isle of Die. Je přesvědčen, že na ostrově najde původce té invaze... Zároveň však musíme vymyslet, jak ty ptakoještěry ochránit, protože v Austrálii už se dávají dohromady kupy lovců, jež chtějí jediné; všechny ty pravěké tvory postřílet!
Danova pošta: Minule mě někdo nazval popletou. To jako vážně, lidi?!
Daší část Správce dinosauřího parku zase za týden! Dále bude také pokračovat příběh Araripe, pravěký ráj, projekty z rubriky Podivuhodné zprávy ze světa pravěku, a v neděli se samozřejmě dočkáte dalšího videa v rámci Neděle s Jeffem Corwinem!
Žádné komentáře:
Okomentovat