Správce dinosauřího parku - Tak zase po dlouhé době... utekl jeden chovanec

Správce dinosauřího parku se po dlouhé době vrací! Od doby, kdy jsme naposledy prostřednictvím spisů Dana Jamesona navštívili Tedův ostrov, pozoruhodné místo uprostřed Tichého oceánu, se toho jistě mnoho událo. Dan Jameson nás totiž o dění v Dinosauřím parku neinformoval po půl roku! Co nového se tedy přihodilo? Která zvířata za tu dobu Oliver Marsh do parku přivezl z divokého ostrova Isle of Die? A jak se daří řediteli parku, Charlesovi? Věřím, že se to brzy dozvíme...

Tak zase po dlouhé době... utekl jeden chovanec

A máme tu léto. Jde-li o počasí, v Dinosauřím parku to nepoznáte. Jde-li o problémy... To už je jiný příběh! Protože právě v létě do parku vždy přijíždějí ti největší rošťáci - Charlesovy děti. Jsou už skoro dospělé. Jenže skoro, ne úplně, a já už mám noční můry z příštího týdne, kdy park navštíví a pobudou tu se svým otcem po několik týdnů. Zlobivé děti jsou mnohem nebezpečnější než velcí draví dinosauři! Během posledních několika týdnů byl můj život definován pravidelným krmením zvířat; od Mesembriornise, Macrauchenie a Teleocerasů až po zvířata v akváriích, včetně našeho Plesiosaura, který už dorostl velikosti dospělce, a Pterygota. Od doby, kdy jsem si opět dal přestávku v psaní tohoto týdeníku, se však udála spousta věcí. Některé byly příjemné, některé zase ne. Příjemné je, že už nemusím uklízet výkaly Othnielií, protože jsem najmul třináct nových chlapů a holek z USA, Kanady, Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu. Všichni se hezky činí, a za uklízení trusu těch největších neřádů, které v parku máme, dostávají pěkné peníze. Taky jsem rád, že Oliver už si ze mě nedělá tolik srandu. Jen jednou za měsíc mi vždycky pošle nebo předá nějaký hezký balíček. Vždy ho otevírám s náležitou opatrností; bohužel na začátku června mi to bylo úplně k ničemu. Poslal mi totiž krabičku plnou obyčejných domácích švábů, z nichž někteří, nevyklizení, mě do dnešních dnů v noci straší (běhají mi při spaní po hlavě, po rukou, po břiše a tak dále). Oliver trávil poslední měsíce na expedicích. A nebyl sám, doprovázel ho i jeho starý kamarád Tim! Na podzim minulého roku sice trpěl kvůli nádoru, jenž byl ale nakonec odstraněn. Přestože Tim si neužívá adrenalinová dobrodružství jako kdysi, může se účastnit expedic a chytat méně nebezpečná zvířata. V únoru tihle dva dobrodruzi odchytili malého masožravého dinosaura nesoucího jméno Mirischia. Zatím máme jen jednu samičku, ale jak se ukázalo, v době odchytu v sobě měla vajíčka, a ta pak nakladla do hnízdečka ve své ohrádce! Problémem bylo, že tak učinila zrovna v období vydatných dešťů, a tři z pěti vajec byla z hnízda vyplavena. Ta dvě další jsme museli přemístit do inkubátoru. Maminka z toho nebyla zrovna nadšená, ale když deště ustaly, nevylíhlá vejce jsme jí vrátili. Mláďátka se vyklubala do dvou dnů, a i nyní s ní spokojeně žijí v její ohradě. Jsou to dva samečci... V březnu nás Oliver překvapil, a konečně přivezl něco roztomilého. Tím tvorem je gigantický sicilský plch Leithia cartei, který měl vyhynout v Pleistocénu. Je to docela obr, ovšem jeho ksichtík je k zulíbání. Jednu veterinářku, která se s ním chtěla pomazlit, sice kousl do nosu a ona musela na plastiku, ale jinak je to prostě roztomilé, hezké zvířátko! Za poslední dva měsíce nám ještě Oliver přivezl trojici pravěkých obojživelníků-krytolebců Discosaurisců a nádherně zbarvenou ranou žábu Triadobatrachus massinoti. Je zbarvená úplně jako mlok skvrnitý. Skáče strašně vysoko, a když nám ji Oliver poprvé představil, skočila mi do levého oka a já ji odtamtud musel s pomocí páčidla dostávat... Ne, dělám si legraci, ale skočila mi do obličeje, a já se příšerně lekl. Přiznávám to, a není to důvod, proč by se mi za to někdo měl smát!

Jinak byl v posledních měsících v parku klid. Podmořský vulkán od konce minulého léta nezuřil, jedovaté plyny také neunikaly (jen ve výběhu Wuerho bylo občas trochu dusno), a po houbovém onemocnění, které dříve napadalo plazy v našich teráriích, není ani stopy. Na jaře jen rozbouřené moře strhlo část útesu na východním pobřeží, ale to nikoho nezasáhlo. Ovšem minulý týden v pátek došlo k něčemu skutečně děsivému. Po dlouhé době, po několika měsících, nám zase uniklo jedno zvíře z ohrady: Deinonychus. Tomuto predátorovi nějakou dobu trvalo, než se v parku zabydlel, a přestože s ním povětšinou nebyly žádné problémy, rozhodl se nám zkazit hezký víkend, a napadnout ošetřovatele, který do jeho výběhu vstoupil s krmením. Ošetřovatel Farley měl u sebe takovou elektrickou tyč, kterou se mohl bránit, ale jeho reakce byly příliš pomalé, když na něj raptor zaútočil. Sekl ho drápem do ruky, praštil ho ocasem do hlavy, a pak vyběhl ven otevřenými dveřmi. Já zrovna trávil čas se svým kamarádem Leptoceratopsem Dinem. Měli jsme na oběd salát s ředkvičkami a prošlou kukuřicí z plechovky. Strašně jsem se těšil, až do toho jídla zabořím vidličku a nůž, když tu náhle Deinonychus přeskočil plot a objevil se na mé zahradě! Uviděl mě skrze okno, přiběhl k němu a prorazil ho čumákem! Popadl jsem židli, chtěl jsem se s ní bránit, jenže Deinonychus zase zmizel. Pak někdo zaklepal na mé dveře. Zdráhal jsem se otevřít! Co když to byl Deinonychus? Ležel jsem schovaný mezi peřinami asi dvě hodiny. Pak mi došlo, že tak dlouho by asi náš uprchlý chovanec na dveře neklepal, tak jsem se tedy odhodlal otevřít. Šéf rangerů mi v jedné větě sdělil, že Deinonychus byl uspán a přemístěn do kotce. Večer jsem měl organizovat jeho přesun do výběhu, což jsem pak také učinil. Jen jsem se na rangera zlobil, že mi nezavolal na mobil. Stál u mých dveří a bušil na ně dvě hodiny místo toho, aby se věnoval své práci! No, Dinosauří park je zkrátka bláznivé místo, a dějí se tu podivuhodné věci...

Danova pošta: Milí čtenáři, doufám, že Vás můj návrat potěšil... Víte, není jednoduché bojovat za své slovo v tomto obdivuhodně složitém světě. Stálo mě několik stovek dolarů získat licenci na publikování svého týdeníku na jediném blogu, který mi to alespoň v minulosti umožnil. Doufám, že ten Jack, co ho řídí, si je vědom mé brilantnosti, a že mi umožní v psaní těchto zápisků pokračovat!!! (domluvili jsme se, že tento zápisek tu ponechá... prosím, prosím, pěkně prosím, nemažte ho!)

A já už dodám jen jedno: Další část Správce dinosauřího parku zase příští pátek!