Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (4/4)

Téměř po roce se konečně odhalilo, co způsobilo Roderickovu smrt, a co jej vedlo k tak strašným činům, jakými byla například vražda muže jménem Levine. To, že s tímto incidentem měl něco společného Mothman, nebyla náhoda. Jak řekl Dean Owen, Jackův a Paulinin dosud nenarozený syn, který přicestoval z roku 2039 s cílem zabránit strašlivému osudu této planety, Mothmeni jsou ovládáni Indridem Coldem, a ten se dokonce Lovcům kryptidů přiznal k Roderickově vraždě. Pak nicméně ponechal Lovce kryptidů v oné místnosti, v níž Rodericka vlastnoručně zabil, načež se z nižších pater opuštěné psychiatrické léčebny začaly ozývat strašidelné zvuky... Navíc je tu ještě jeden problém: Archibald Quartermaine s pomocí Briddimského drahokamu Mothmeny ovládá, a má s nimi nějaké velice tajemné plány...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST ČTVRTÁ:

Něco začalo zvenčí bušit na dveře. Byly to pořádné rány. Tvorové, kteří se právě dali do pronásledování Lovců kryptidů, měli ohromnou sílu. A když jejich mohutné končetiny dveře neprorazily, použily jinou zbraň. Místo brutální síly začali na dveře ze zobáků plivat onen ohavný toxin, jenž dveře pomalu rozpouštěl. "Co budeme dělat?!" zeptala se Curupira a připravila si své laso. "Bojovat," odpověděl Akihiko. "Nemyslíte, že by bylo lepší vyskákat ven oknem? Tak jako to udělal Cold?" navrhl Roger. "Nesmysl," řekl na to Fahad, "dřív než polovina z nás vyskáče z pátého patra, jen tak pro tvou informaci, dostanou nás. Nedá se dělat nic jiného." Ve dveřích se objevila malá dírka. "Jsou to oni. Slyšíte ty zvuky, které vydávají? Proto se jim říká M'cqx," poznamenal Dean, "právě vám hodlají ukázat svou nejbrutálnější stránku. Tohle, vážení, je Mothman." Tři předci skupiny proletěli poničenými dveřmi, vydávaje uši rvoucí skřek, a nejprve napadli Pierra, který stál v popředí. Ten okamžitě zasáhl prvního Mothmana laserem nejvyššího stupně a spálil mu hlavu. Dva další ho ale popadli spáry za ruce a začali odnášet k oknu. Laserová pistole mu přitom vypadla z ruky. Curupira neváhala a hodila laso po jednom z útočníků. Obtočilo se kolem jeho křídla, a když Curupira laso utáhla, Mothman byl nucen Pierra pustit. Dopadl těžce na zem a schytal ránu do hlavy Akihikovou kovovou tyčí. Kate střílela po dalším Mothmanovi, co to jen šlo, ale bylo už pozdě. Prorazil okno a odnášel Pierra, posetého stovkami střepů, z nichž některé se zaryly do jeho obličeje, ven. Na Kate se zezadu vrhl další Mothman, a škrábl ji drápy do zad. Ale Kate rozhodně nebyla bezbranná. Střelila útočníka několikrát do břicha, a ten v několika vteřinách zhynul. Pomalu na ni padal, a takřka by ji zavalil, kdyby nebylo Kentové, jež Kate odtáhla. Lyonsová a Roger stříleli po můřích mužích doslova jako střelení. Bránili dalším a dalším příšerám, aby vtrhly do místnosti. I když jich už zastřelili možná přes tucet, objevovali se další a další, a skřeky vycházející z nižších pater neustávaly. "Jsou jich tu milióny! Milióny!" vykřikl frustrovaným hlasem Roger. "Tahle budova se musela stát jejich hnízdem," řekl Dean. "Zajímavé, že Quartermaine v té nahrávce použil slovo 'hnízdo' k označení té stodoly," poznamenala Pauline. "To je pravda, mami," zamyslel se Dean, a pak schytal pořádnou řachu do hlavy od Mothmanova křídla. Pauline ohyzdného netvora hned nato odstřelila. Dean se zvedl, a dále dumal, jako by se nic nestalo. Opravdu se choval jako Jack, měl to v genech. "Co když hnízdem myslel něco jiného? Co když tím myslel to místo, kam skupinka později odletěla? Tohle nejsou mothmeni, kteří nás napadli v té stodole. Tihle jsou ovládáni Coldem. Ale Quartermaine si někam odvedl tu skupinku kdo ví kolika... a..." mluvil pomalu. Zatímco Dean nahlas přemýšlel, Akihiko se snažil z okna hodit hák na uchycení Pierrovi. Ten svého únosce kopal, a že to tedy byly kopance, když Pierre musel pokaždé udělat jakýsi kotouč ve vzduchu, aby Mothmana zasáhl! Mothman se pomalu snesl k zemi, a plivl po Pierrovi trochu svého toxinu. Pierre plivanci naštěstí nastavil ruku, a jedovatá látka skončila na rukávu uniformy. Pak se Pierre nějak zázračně vyprostil z Mothmanových spárů a dal se na útěk. V zahradě za psychiatrickou léčebnou popadl pořádný klacek, třikrát se s ním zatočil jako vrhač koule, a pak jím mrštil Mothmana do hlavy takovou silou, že mu nejspíše způsobil menší otřes mozku. Mothman se komicky zatočil a žuchl sebou do neposečené trávy, jež jeho pád nedokázala nijak výrazně zmírnit. "Mám tě na háku, Akihiko! Prostě si ho nech!" zařval Pierre, pokoušeje se o vtip, a když spatřil Akihikův naštvaný, nevrlý výraz ve tváři i ze vzdálenosti dvaceti metrů, lehl si na záda a ve smíchu se popadal za břicho.

Zatímco se Pierre smíchem vypořádával s traumatem, které právě prožil, začínalo být v psychiatrické léčebně tak trochu horko. Dean se opět pokusil vyslat vlny určité frekvence, jež by mothmeny zparalyzovaly, jenže to nešlo. Byli vůči nim imunní. "No nazdar," řekl Dean, "lidi, myslím, že tohle projedeme. Pokud tedy nemáte nějaké eso v rukávu." "Jedno by tu bylo," řekla Pauline, a pak zastřelila dalšího můřího muže, "jen musíš chvíli počkat." Ale to eso na sebe příliš dlouho čekat nenechalo, neboť se brzy objevilo za okny léčebny. Cryptid Swift řízený autopilotem. Z jeho křídel se vysunulo několik laserových pušek, počítač zaměřil všechny živé bytosti nepatřící k lidskému a curupiřímu druhu, a pak už následovala palba. Trvala možná i několik minut. Jakmile ustala, objevil se za oknem houf mothmanů mířících daleko k lesu. Byli to ti, kteří přežili. A nezdálo se, že by jich bylo zrovna málo. Pauline se pomalu zvedla ze země. Dean si utřel prach ze zpoceného čela. "To je teda něco. Během jediné noci nás do pasti nalákal jak Quartermaine, tak Cold. A to jsme tomu druhému ještě zachránili život," řekl nevěřícně Akihiko. "Nevím, jestli Colda ještě najdeme, zvlášť, pokud se Point Pleasantem stále prohání ve své komáří podobě," řekla Kentová, "ale Quartermainea, toho vychytralého blbečka, bychom měli dostat co nejdřív! Takže odsud vypadněme, a zkusme ho dostat, dřív než se svými nově získanými poskoky něco provede." Když opouštěli místnost, podíval se Dean naposledy na ten znak, který Roderick nakreslil na zeď. Ta byla samozřejmě prošpikována drobnými dírkami, způsobenými lasery. Velké černé skvrny na kruzích, jež měly značit planety 16,003 a 16,004, jako by byly svědectvím o jejich explozi. A neporušený soví zobák představoval vesmírnou loď s bezpočtem Shai'ri, kteří si hodlají zotročit lidstvo. Deanovi se sevřel krk. Podaří se mu změnit běh dějin? Nebo si mladý dobrodruh, syn muže, jenž ho má vše na svědomí, dal za cíl něco nesplnitelného?

Po spraveném mostě* na kraji Point Pleasantu se okolo čtvrté hodiny ranní procházel Quartermaine, a hvízdal si. Sledoval hustý provoz, a různě se šklebil na řidiče aut. Někteří na to reagovali sprostými gesty. V jednu chvíli se už Quartermaine naštval, a když na něj řidička elektromobilu ukázala prostředníček, vytáhl z kapsy Briddimský drahokam, a pomocí něho změnil její vozidlo - v nic. Vypařilo se, a žena prostě jen tak spadl
a na silnici. Řidič dalšího auta již nestačil nic udělat. Svým vozidlem ji přejel, a v šoku pak narazil do dalšího vozu. A zezadu do něj narazil další vůz. Quartermaine se otočil na svůj stín, rýsující se na asfaltu ve záři osvětlení mostu, a zachechtal se: "Jakeu, Jakeu, to je skvělý! Ty jo, to bylo úžasný! Woo, woo, woo! Yeah! Ty vado, to se mi povedlo, co, Jakeu?!" Poblíž okamžitě zastavilo policejní auto. "Hej, to jste udělal vy?!" zařval na něj policista. "Co to sakra máte v ruce?!" "Eww, tohle?!" vypískl Quartermaine a přiložil si drahokam k očím. Ty hned nato zčernaly. Pak přišel k policistovi a zašklebil se na něj. "Jdi mi z cesty, skřete," řekl Quartermaine a zase se prudce otočil na svůj stín, "že vypadá hrozně, Jakeu? Je mi z něho zle! Podívej se na ty jeho uši! Nemyté, dlouhé, špičaté... Ble!" Policista si sáhl na obličej a zpanikařil. "Co jste mi to provedl?! Kde mám nos?! A proč mám takové divné uši?!" zařval. "Změnil jsem tě tímhle," odpověděl Quartermaine a ukázal mu Briddimský drahokam, "a že to bylo zábavný! Ale abys neřek, aby tvoje děcka neřvaly strachem, až jim ten svůj pitomý ksicht večer doma ukážeš, změním tě zpátky."

"Spousta mothmenů se teď nachází poblíž mostu," informovala ostatní Pauline poté, co odtrhla oči od monitoru s tepelným obrazem v Cryptid Swiftu. "Fajn, tak letíme tam," odpověděl Pierre a zažehl trysky. Kentová přitiskla nos k okýnku. "Ta modrá záře na mostu, vidíte jí? To je ta Quartermaineova hračka. Je tam. Zdá se mi, že huláká na nějakého policistu," konstatovala agentka. "U všech hromad listí na světě," vyhrkl Pierre a zamířil Cryptid Swift přímo k nim. "Co se děje, ty pomatenče?! Nejsme připoutaní!" vykřikl naň Fahad. Pierre měl však pro zrychlení důvod. Rychle letoun nasměroval k Mothmanovi, ovládanému Quartermainem, jenž měl zezadu policistu napadnout. Rána do zad špičkou letounu Mothmana okamžitě zabila. Policista uskočil úlekem. "Ne, můj mazlíček! Jakeu, Jakeu, ti zlí Lovci kryptidů mi zabili mého nového mazlíčka! Pitomové, darebáci, gauneři a zločinci! Gumákama od bláta bych jim nejradši hlavy podupal!!!" vykřikoval teatricky Quartermaine.

Cryptid Swift přistál na kraji mostu. Pauline, Pierre, agentka Kentová a Amanda Lyonsová vyšli ven. Šli pro něj. A Quartemaine to moc dobře věděl. Popadl policistu za ruku, stáhl ho k sobě a přiložil mu Briddimský drahokam k obličeji. "Ještě krok, a navždy mu zmizí oči!" zasmál se Quartermaine. "Proč tohle děláš?" zeptala se ho obyčejně Kentová, jako by se nic nedělo. "Máme pro to svoje důvody, že, Jakeu?" odpověděl Quartermaine. "Nech toho. Nevím, co se snažíš dokázat, ale tohle už je vážně moc. Začínáš se chovat až moc jako blázen," řekla Kentová. "Přesně to chci světu dokázat. Že se dokážu chovat jako blázen. Samozřejmě, ne že bych jím opravdu byl, prostě si na blázna jenom hraju, že jo, ve skutečnosti jsem úžasný člověk, naprostý vrchol evoluce, špička evoluční křivky, Jack Johnsonů naprosto vylepšený, prostě jednička, ferari, génius, a vy na mě nikdy nebudete mít, a je to tak, a jo, a jo, a jo, že jo, Jakeu? Prostě si běžte vyměnit spodní prádlo, vy jedny cetky zaprášený! Svět patří nám!" vykřikoval Quartermaine. Kentová se zatvářila zmateně: "Řekl si právě 'svět patří nám?'" "Jo," odpověděl Quartermaine, "je to snad něco, co se vymyká mé osobnosti?" Kentová zakývala hlavou na znamení nesouhlasu: "Ne, mě to prostě jenom překvapilo. Jako že myslíš na někoho víc, než jsi jenom ty." "No jasně, ty vado," vykřikl Quartermaine, "na mě a na Jakea. A na mé nové můří kamarády. Že je to tak, Jakeu?" "Takže ty vážně věříš, že tvůj stín je něčím živým? Já myslela, že to děláš jen tak naschvál před lidma," řekla Kentová. "Ne, ne, ne! Proboha! Můj stín je skutečný! Je to živý, dýchající, naprosto úžasný, super, mega, ultra, prostě všechno, bytost, jo, prostě živá, dýchající, naprosto úžasná, bla bla bla, člověk, výtvor evoluce atakdále, co sakra chceš, abych tady vyprávěl?!" "Jsi blázen," řekla Kentová. "Nejsem blázen!" "Jsi." "Ne!!!" "Vždycky jsi byl." "Darebové! Nejsem, a nejsem, a nejsem, a vůbec, pfft!" zařval hystericky Quartermaine a odkopl policistu. V tu chvíli vystřelil Pierre z laserové pistole a zasáhl Quartermaineovu ruku. Briddimský drahokam mu z ní vyletěl, a s cinkáním dopadl na zem. Pauline po něm okamžitě skočila, a dostala ho dřív, než jeho předchozí majitel. Jakmile jej přiložila ke Quartermaineovi, zparalyzovala ho. Nemohl se teď ani pohnout. "Do Prčic, Jakeu, nemůžu se na tebe ani podívat! Tyrani!!!!" řval Quartermaine. Pak se nahlas rozchechtal. "Tak jo, konec komedie. Dejte mi to zpátky. Honem, šupky dupky, ať to lítá, ať se to vaří!" chechtal se.

Quartermaine byl v Cryptid Swiftu připoután ke stejnému lůžku, jako Indrid Cold před ním. "Měl bys nám něco vysvětlit," řekla mu Kentová a ďábelsky se na něj usmála. "Slíbils, že Briddimský drahokam nepoužiješ k žádným špinavostem," zašeptala mu do ucha Amanda, "a svůj slib jsi porušil." "Blé, a blé, a blé! Haha! No a co? Jsem jako zajíc skrývající se ve své skulině!" hihňal se Quartermaine. "Uklidni se," řekla mu vážně Kentová. "Žuch a buch, muchomůrky a hřiby! Kameny a kostičky, buráky a sovičky! A můj mobilní telefon! Váš hlas má nějaký zvláštní tón!" veršoval Quartermaine. Prostě si dělal ze svých oponentů legraci, hrál si na šíleného, na dítě, ale tentokrát mu to nemělo jen tak projít. Kentová stiskla jeho krk, až se zajíkal. "K čemu jsi potřeboval ty mothmeny? Co jsi s nima chtěl udělat?! Proč jsi nás informoval o Coldovi a pak nás chtěl zradit?!" zařvala mu Kentová do obličeje. Quartermaine neměl šanci odpovědět, tedy do té chvíle, než uvolnila své sevření. "Jen tak z legrace," řekl, jako by se nic nestalo, "nemáte tu někdo tiktak? Vyschlo mi v krku!" A pak se začal řehtat. "Tady něco nehraje," řekla Kentová. "Taky se mi nezdá," řekla Lyonsová, "chová se až moc... přesvědčivě." Kentová ho mírně praštila do obličeje. "Vado! To přece nemůžeš! Vylámeš mi všechny zuby, a z mých očí se stanou vaječné lívance! Takový rány, no tohle, no Jakeu, co na to řekneš, co?! Bum a bum, prásk a fjům!" vykřikoval a chechtal se, až jeho sliny létaly ke kniplu. "Je zdrogovaný," řekla Kentová, "tohle není fake. On blábolí." Akihiko zatleskal: "Gratulace, agentko, že jste si toho všimla." Pauline vytáhla z lékárničky injekci s látkou na uklidnění. Quartermaine po jedné dávce okamžitě usnul. "Tohle mu udělal Cold," řekla Kentová, "takže ten útok ve stodole měl na svědomí taky on. Cold ovládl Quartermainea." "Whoa, to je odhalení," řekl Fahad, "a na to jste přišla jenom díky tomu, že s vámi mluvil." "Quartermainea znám už řadu let," řekla Kentová, "znala ho i má předchozí přítelkyně Natalie. A tady s Amandou mu vděčíme za záchranu našich životů. Ten chlap je všechno, ale rozhodně ne neustále se chechtající psychopat blábolící nesmysly. Něco ovlivnilo jeho chování." "Já si říkal, že i s pomocí nějaké modré svítivé hračičky nelse M'qcxe jen tak lehce ovládat," řekl na to Dean, "měli jsme St'eema zabít. Za všechno může on."

Lovci kryptidů se vrátili na svou základnu do Londýna... Dalšího dne večer, poté, co se všichni po nebezpečném nočním dobrodružství v ulicích Point Pleasantu dobře prospali, svolala Pauline poradu do hlavní místnosti. "Všechno teď dává smysl," začala, "když Indrid Cold řekl Pierrovi přes vysílačku, že o nás, Lovcích kryptidů ví, nelhal. Chtěl nás v Point Pleasantu zabít. A využil k tomu nejen své mothmeny, ale také Archibalda Quartermainea." Pohlédla na něj. Stál v rohu místnosti, a pohrával si s tím starým odznakem Lovců kryptidů, který mu před několika měsíci dal v New Orleans Jack**. Malý Tatzelwurm pil vodu z misky hned vedle něho, a nevypadal z něj u vytržení. Ba naopak, byl klidný. A jak vždycky říkal Roger, Tatzelwurm pozná, kdo má špatné úmysly. Vše nasvědčovalo tomu, že Quartermaine neměl žádné špinavé plány. "St'eem o Lovcích kryptidů určitě ví. Jste jedinými lidmi, kteří mohou invazi Shai'ri oponovat," řekl Dean, "a navíc má telepatické schopnosti. Zjistit si nějaké informace pro něj vůbec není složité." "Teď se stále prohání po Point Pleasantu. Myslíš, že třeba pronikl do tvé hlavy? Že ví, co chystáš?" zeptala se Pauline. "To těžko," odpověděl Dean, a vytáhl z kapsy jakési zařízení. Byla to krabička z vylepšeného telepatického přístroje Jacka Owena***. "Všechny ty pokusy s telepatií stály za to," usmál se Dean na Pauline, "v budoucnu bude vynalezena technologie, která umožní obyčejným lidem, aby se před telepaty kryli." Pauline byla na Jacka tak hrdá. Tak přece ty dávné, mnohými členy týmu kritizované pokusy s Chupacabrou a jejími telepatickými schopnostmi přece jen nebyly k ničemu! "Tak co teď, přátelé? Tam venku jsou pořád tisíce mothmenů. Kdo ví, kolik St'eemů. A Shai'ri se blíží. Někteří jsou už na této planetě, jak ostatně víme. Co budeme dělat?" zeptala se Pauline. "Bojovat," odpověděl opět Akihiko. "Co jiného nám zbývá, že?" pousmál se Dean. "Víme, čemu máme zabránit. Tak se do toho pusťme," dodala Kate.

"Jestli vám to nevadí, dámy a pánové," řekl Quartermaine, "chtěl bych se vám jako omluvit za ty mé připitomělé činy. Pravda je, že jsem se před pár dny s Indridem Coldem setkal poté, co jsem před pár zločinci zachránil rodinu Calvinových. Indrid Cold tam byl. Změnil se v krysu, a já ho sledoval, a informoval jsem o tom CIA, že jo, Jakeu? No, a pak jsem prostě šel za Coldem, a on mě napadl, a bodl mi něco do krve, že jo, Jakeu, a potom... jsem dělal ty věci, které jsem dělal. A bum a prásk, šišky a listy, žiletky a nožíky, externí disky a cédéčka, prostě jsem v tom byl. Z posledních dnů si nic nepamatuju." Všichni na něj hleděli, jako by čekali víc. "Takže sorry, lidi," zasmál se Quartermaine, "můžete už mi vrátit ten Briddimský drahokam? Abych se odsud dostal? Připadám si tu jako vězeň, a víte, není mi z toho úplně nejlíp, tak kdybych jako prostě mohl..." "Zamítá se," řekla Kentová, "ty jsi zrovna ten typ člověka, u kterého je taková moc v největším nebezpečí. Necháme drahokam Lovcům kryptidů." "Už jsem pro něj našla dobré místo," pousmála se Pauline.

Dean pak se svou matkou promluvil poté, co ostatní opustili hlavní místnost. "Mami, něco ti řeknu. Tohle byl první krok. Nechci ti říct, co se stane v budoucnosti. Jak všichni skončíte. Ale řeknu ti, že Briddimský drahokam jsi u sebe nikdy neměla. A teď jsi dostala šanci. Taková síla... to nám jistě v boji proti Shai'ri pomůže," řekl hrdě. "Šanci nám dáváš ty, Deane," řekla Pauline, "škoda, že jsi se nemohl setkat s tátou. Jack by byl na tebe hrdý. Kdybyste dali svoje mozky dohromady, změnili byste budoucnost během jediné hodiny." "Nebude mi vadit, když to zabere celé měsíce. Hlavně, ať to vyjde," řekl vážně Dean a podíval se z okna. "Vidíš... tohle je svět, který si pamatuju jen ze svého dětství. Od určité chvíle přišly jen zkáza, smrt... Nechci, aby svět spadl do té díry, ze které není návratu."

Do vesmírného modulu na neznámém místě vkročila tajemná, usmívající se bytost. Bytost, se kterou již Lovci kryptidů měli dostatek nepříjemných setkání. St'eem, původními obyvateli Země nazývaný Indrid Cold nebo též The Grinning Man. Vstoupil do velké, temné haly, a osaměl s ní s ohyzdným, asi 210 centimetrů vysokým, hubeným mimozemšťanem. "Vládce," řekl stále ještě lidským hlasem, a uklonil se asi deset metrů před ním. Vysoký mimozemšťan, vůdce Shai'ri, se zvedl ze svého prozatímního trůnu a přistoupil ke St'eemovi. Ten změnil svou podobu na zástupce zelené, podřadné rasy - teď před vládcem klečel skutečný St'eem. "Vstaň, špíno," řekl Vládce St'eemovi jazykem Shai'ri. "Přináším vše, co jsem mohl zjistit, o lidech, jež nám budou oponovat," zašeptal St'eem. "Tak si hleď toho, ať tyto informace zužitkuješ," odpověděl Vládce.

* - most v Point Pleasantu, který se zřítil v listopadu 2018 ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"

** - Quartermaine se zatím alespoň v červnu 2019, ve 13. kapitole 3. série, "Invaze", stal oficiálním členem Lovců kryptidů. Odznak týmu s sebou stále nosí

*** - Jack Owen vynalezl telepatické zařízení v 10. kapitole 3. série, "Zachtělo se mi telepatie"

Snad se Lovcům kryptidů podaří s Deanovou pomocí zabránit strašlivému osudu, jenž hodlají Shai'ri pro naši planetu a její obyvatele připravit! Nebude to ale tak jednoduché, jak se může zdát... Ještě pořád platí, že brzy se přihodí něco strašného... Pokračování příště!