Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (1/4)

Naše planeta se stala předmětem zájmu velice inteligentních mimozemských bytostí... Jack Owen je mrtvý... Lovci kryptidů přišli o svého vůdce... To ale neznamená, že by se měli nechat zastavit! Ať už se teď stane cokoliv, nesmějí se vzdát. Brzy totiž budou muset vyřešit několik přímo strašidelných záhad, a k tomu budou rozhodně potřebovat dost odvahy a pevné vůle...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST PRVNÍ:

Nad městem Point Pleasant padla noc. Temná mračna zahalila dorůstající měsíc, a připravila tak temné městské uličky o tu trochu světla, které mohlo jejich průchod zpříjemnit. Ostrý, chladný podzimní vítr si pohrával se stovkami, ba i tisíci suchých listů, které šustily o asfalt, o zdi, a o sebe. Sem tam proletěl ulicí kus starých novin, přilepil se pod náporem větru na dosluhující pouliční lampu, a pak zase neuměle odletěl. Na této hrůzostrašné scéně se náhle objevila čtyřčlenná rodina. Pomalu prošla ještě sotva osvětlenou ulicí, a zamířila do jedné z těch potemnělých, černočerně tmavých uliček. Desetiletý chlapec omylem kopl do popelnice, a náhlá řinčivá rána rodinu pořádně vyděsila. "Dávej pozor, Benjamine," řekl otec, vysoký, statný muž s plstěným kloboukem na hlavě. "Nic tady nevidím," reagoval na to chlapec. "Já taky ne," zahihňala se jeho o rok mladší sestra. "Nemohli jsme to obejít? Clarku, co když se tady někde schovávají nějací zločinci?" postěžovala si matka. "Jen se neboj, tohle není Gotham," zasmál se otec, a pak ztuhl. "Tati, co je? Proč ses najednou zastavil?" zeptal se chlapec. "Udělalo se mi špatně," zašeptal otec se staženým hrdlem a pomalu zvedl naopak strašně rychle se třesoucí ruku. "Ta světýlka na obloze... Vidíte je?" optal se ostatních členů své rodiny. Jejich reakce se podobala té jeho. Ze tmavé oblohy vystupovala dvě velká, kulatá, červená světla, nepochybně oči jistého nebeského ďábla, kterým se Point Pleasant proslavil. A blížila se k nim! Po každém mrknutí oka byla blíž, a blíž, až nakonec nad ztuhlou rodinou proletěla spolu s velkým, osrstěným tělem, a ztratila se zase ve tmě. "Proboha, co to bylo?!" řekla polohlasitě matka a přitiskla k sobě své děti. Hned nato se v temné uličce objevily dvě postavy. Jedna okamžitě přistoupila k otci. Byl to muž, ještě vyšší a svalnatější, než otec, a k jeho spánku přiložil pistoli. "Dejte mi všechny prachy," řekl hrubým hlasem. "Pomoc!!!" zařvala matka. "Ne, Pamelo, nekřič," napomenul ji vystrašeně otec, "dáme mu je. Nechceme problémy." "Jo, přesně tak. Stejně vás tu žádný polda neuslyší! A jestli mi ty prachy nedáte, prostřelím mu hlavu, a pak si udělám terč i z vašich děcek!" sykl zločinec, a pak mocně stiskl mužův krk. Matka vytáhla z kabelky peněženku, a v tu chvíli si více všimla druhé postavy, stojící na pozadí celé scény. Stála tam tak nečinně, že se matka musela sebe samé ptát, zda vůbec patří k tomu zločinci! Je to jeho komplic, nebo nějaký tajemný zachránce? "Pomozte nám!!!" zkusila to znovu se svým uši rvoucím řevem. "Tak dost," zasmál se zlověstně lupič, a otočil kohoutkem pistole. Ukazováček pravé ruky měl už na spoušti, a byl připraven ukončit otcův život. Pak ovšem zvedl ruce nad hlavu. Bylo to naprosto nečekané. Prohlédl si své dlaně. Nedokázal uvěřit svým očím, stejně jako jeho oběti! Pistole zmizela! Snad se vypařila! "Co to sakra je?!" zařval zločinec, než schytal pořádnou ránu pěstí od otce. Dopadl mezi popelnice, rychle se zvedl, a dal se na útěk. Otec se otočil na matku a děti: "Chápete, co se právě stalo?! Já ne!" "Když se někde objeví Mothman, svědčí to, že se přihodí katastrofa," ozvalo zezadu. Nepromluvila ta záhadná postava, stále stojící v temotě, ale jakýsi hubený chlapík v hnědém tričku, ozářený pouličním světlem, ve vchodu do uličky. Držel v ruce nádherně zářivý, modrý drahokam. "Copak to nevíte? Obyvatelé Point Pleasantu by přece měli mít o svých kryptidech přehled... Pokud, samozřejmě... tohle kryptid byl," pokračoval ten tajemný chlapík, a pak přiložil drahokam ke svému obličeji, takže si ho mohla rodina pořádně prohlédnout. "Vy jste nás zachránil. Pomocí téhle věci? To je nějaká magie?!" řekla vystrašeně matka. "Klidně to tak nazývejte," odpověděl chlapík se svým silným anglickým přízvukem, který značil, že pochází z Lancashire. "Jmenuju se Quartermaine," usmál se. Ten překrásný zářivý kámen, který mu dával nadpřirozené schopnosti, odpovídající jeho představivosti - mimo jiné třeba i schopnost zredukovat pistoli zločince na atomy - byl Briddimský drahokam, který Quartermaine loupeživě získal v Nepálu před několika měsíci, a s jeho pomocí pak pomohl slavným Lovcům kryptidů zabránit nejen invazi Chupacaber, ale i možné zkáze světa, kterou na ni hodlala uvrhnout mocná kosmická entita, nazývající se The Father. "Děkujeme," vypískli všichni naráz, a vyběhli z uličky. Quartermaine jen z dálky slyšel, jak se spolu dál baví: "Říkala jsem, že jsme to měli obejít!" Podivný Angličan však pokračoval v chůzi temnou uličkou, až došel k té tajemné postavě, pořád stojící na místě. Přiložil Briddimský drahokam k jejímu obličeji, a uviděl bělocha s černými brýlemi na očích, a s až nepřirozeným, veselým úsměvem. "No to se podívejme," zasmál se Quartermaine, a otočil se na svůj stín, který se v záři démantu vyrýsoval na špinavém asfaltu, "Jakeu, Jakeu, to je Indrid Cold!" Začal pochodovat kolem Muže v černém, který se ani na vteřinku nepohnul. Šťouchal do něj, bláznovsky mu plácal rukama po tvářích, ale Indrid Cold na to nereagoval. Quartermaine se dokonce odvážil sundat mu brýle. "Měl by sis dát lenonky. Vypadal bys líp!" zasmál se Angličan a znovu poplácal Indrida Colda po tváři. Pak se otočil na svůj stín. "Co tomu říkáš, Jakeu? Zvláštní, že? Nikdy jsem nic takovýho neviděl! Co tady ten starej raskal dělá?!" a zatleskal. Po další otočce už ale Indrida Colda nespatřil. Muž v černém jako by se vytratil. Po obloze se nepohybovala žádná červená světýlka. Byli pryč. Oba. Jen malá krysa se zanořila do hlubin temného potrubí, což Quartermaine sluchem zaznamenal, a lišácky se usmál...

"V posledních několika dnech se údajně nad městem Point Pleasant znovu objevoval záhadný Mothman," ozývalo se z televize, "jeho přítomnost obvykle předcházela nešťastným nehodám, jako například včerejší srážce aut v centru města, nebo údajnému napadení rodiny Calvinových ozbrojeným zločincem." Roger seděl na gauči před televizní obrazovkou a jemně po zádech hladil předoucího Tatzelwurma. Reportáž sledoval jen s malým zájmem. Byl stále nešťastný z toho, co se nedávno přihodilo. Ještě smutnější se zdál být Pierre. Stál u okna, opřený o parapet, a také pokukoval po televizi, ale jeho oči mířily mnohem častěji na prudkým lijákem bičovanou londýnskou ulici. "Nemáte někdo chuť na vafle?" řekla Kentová, která pomalinku vkročila do hlavní místnosti. Nedostalo se jí odpovědi. "Viděla jsi dneska Pauline?" zeptal se jí místo toho Pierre. "Je asi zavřená ve svém pokoji," odpověděla Kentová a zase z místnosti odešla. Pierre za ní vyšel na chodbu. "Nemusíte tu být, agentko," řekl, "jenom chci, abyste věděla, že Lovce kryptidů teď asi dlouho nic nepřiměje k práci. Jack byl pro nás vším. Ať už byl
a některá rozhodnutí dobrá nebo špatná... Měli jsme ho rádi." "Já to chápu, Pierre," povzdechla Kentová, "vždyť i já přišla o silného spolupracovníka. Od jeho pohřbu mě pořád děsí vzpomínka na to, jak arogantně jsem k němu ze začátku přistupovala. Povýšeně! Heh, nevěřila jsem mu. Owen byl ten nejlepší spojenec, kterého jsme mohli mít... Otázkou je, dáte se jako tým dohromady po jeho odchodu, abyste nám mohli dál pomáhat?" Pierre se na ní zadíval trochu vyčítavě. Snažila se mu snad přece jen říci, aby se s Jackovým odchodem vyrovnal, a zbytek týmu také, aby mohli dále pomáhat americké CIA v honu na kryptidy a mimozemšťany? "Promiň, Pierre. Ale svět Lovce kryptidů potřebuje. Neřekl to tak kdysi Jack?" řekla již poněkud smutnějším hlasem. Pierre zůstal stát v chodbě sám, a po několik dalších minut jen hleděl do dálky. Kvůli smutku nebyl schopen jediného slova, ale v jeho hlavě se rodily velice silné myšlenky...

V kuchyni seděli u stolu Akihiko, Fahad, Kate, Curupira a Claude Ngoy, proměněný v konžského důstojníka. "Otázkou pořád zůstává, proč mě ti mimozemšťané chtěli unést," promluvila Curupira. "Myslím, že to zjistíme," odpověděl hrubým hlasem Akihiko a chrstl do sebe trochu rumu, "až nás teda tenhle smutek opustí. Jakože to asi nebude hned." "Když pomyslím na to, že jsem chtěl Owena zabít," řekl Ngoy, a schytal nenávistný pohled od všech ostatních, kromě tak trochu nechápající Curupiry. "No... Chci jenom říct, že Jack byl... jak se to říká... dobrý člověk," dopověděl to Ngoy. Poslední dvě slova přece jen pronesl s trochou zloby na lidstvo, které tak strašlivým způsobem zničilo celý jeho druh. Na chodbě před kuchyní se Barbara Kentová setkala s Amandou Lyonsovou. "Ti ostatní jsou na tom taky stejně, co?" zeptala se Kentová. "Jo. A je to dost pochopitelné... Mám pro tebe jenom jednu otázku, zlato. Vyrazíme samy? Bez nich? Thomson už čeká na odpověď. Nemůžeme to takhle prodlužovat. To, co se děje v Point Pleasantu, se musí hned vyšetřit," řekla Amanda. "Co se musí vyšetřit?" ozvalo se z druhé strany chodby. Pauline právě vyšla ze svého pokoje. Působila až překvapivě vyrovnaně, i když koš plný zmuchlaných papírových kapesníčků, který nesla v levé ruce, značil, že celou noc probrečela. "Nechceme tím nikoho zatěžovat," odpověděla Amanda. "Zase jde o Mothmana. Pořád o tom dávají něco v televizi, ale my víme mnohem víc," dodala Kentová. Pauline se nezdráhala ptát se na víc. Vypadala rozhodně, a na rozdíl od ostatních členů týmu zřejmě měla zájem o pomoc. Třeba by to na chvíli potlačilo smutek ze ztráty svého nejmilovanějšího Jacka, otce jejich dosud nenarozeného dítěte. "Arik Thomson chce, abychom se do Point Pleasantu podívali, a zjistili, proč se teď Mothman objevuje tak často. Zdá se, že by jich dokonce mohlo být i víc, což není úplně překvapivé... A vy, Lovci kryptidů, jste se už s Mothmanem setkali*", pokračovala Kentová. "Mothman byl záhadou, kterou jsme tehdy nedokázali vyřešit..." zakývala hlavou Pauline, "byl jako z jiného světa. Pamatuju si, jakou měl tělesnou teplotu. Nezdál se být ničím, co jsme do té doby měli tu čest studovat." "Včera zavolal Thomsonovi jeden náš starý dobrý známý," řekla Kentová, podívala se na Amandu a obě se zasmály, "Archibald Quartermaine. Ten tupec, který pořád mění strany, a před ostatními lidmi si ze srandy povídá s vlastním stínem. Prý zachránil rodinu Calvinových před jistou smrtí. Předtím, než byli napadeni, se na místě objevil Mothman, a následně i Indrid Cold." Pauline se zamračila. Ta dvě slova měla vskutku velký účinek.

Pauline svolala odpoledne poradu do hlavní místnosti. "Pokud jste připraveni, vydáme se na další misi," řekla poté, co vše ostatním vysvětlila, "takhle by to Jack chtěl. Tentokrát nejde jen o Mothmana, jde i o Indrida Colda. Usmívajícího se muže, který se prý často objevuje na místech, kde je pozorováno UFO nebo právě Mothman. Musíme zjistit, co je zač. Podle Quartermaineova svědectví by se mohlo jednat o nějakého mimozemšťana lidského vzhledu, který má nadpřirozené schopnosti. Možná se dokáže teleportovat nebo měnit svou podobu..." "Co když má Indrid Cold co do činění s těmi mimozemskými moduly, které míří na naši planetu?" zeptal se Akihiko. "Ale no tak, Akihiko. Zdá se ti to být pravděpodobné?" pousmál se Fahad. "Já bych v týhle době věřil všemu," řekl vážně Roger. "Já jedu, Pauline," vyhrkl Pierre. Ostatní zakývali hlavami. Lovci kryptidů právě překonali další krizi. Jackova smrt je nemohla zastavit! Když vycházeli z hlavní místnosti, a mířili do svých pokojů, aby si oblékli černočervené uniformy, podal Pierre Pauline ruku. "Víš, že ses právě stala vůdkyní týmu?" zeptal se jí. Pauline na to reagovala odfrknutím s hořkým úsměvem, a rychle odešla.

Po dalším setmění nad Point Pleasantem proletěl letoun Cryptid Swift s Pauline, Pierrem, Kate, Akihikem, Fahadem, Rogerem, Curupirou a také agentkami Kentovou a Lyonsovou na palubě. Claude Ngoy zůstal v Londýně, pověřen péčí o mazlivého Tatzelwurma a kompsognátka Lila, s čímž překvapivě souhlasil více, než aby musel trávit čas se zástupci druhu, ke kterému neměl zrovna velký respekt (ač s Lovci kryptidů vycházel dobře). Původní kontroverzi, že Curupira by také měla zůstat v Londýně, neboť mimo základnu je vystavena "mimozemskému nebezpečí", smetla ze stolu Pauline, řka, že je to "ta největší pitomost, kterou kdy mohl někdo říci". Pauline byla opravdu v mnoha ohledech jako Jack. Zkrátka dokonalá nová vedoucí týmu... Hned nad městem zaznamenal Cryptid Swift vskutku podivuhodné rádiové vysílání. Zrovna v tu chvíli se na všech rádiových stanicích, jež obyvatelé města poslouchali, objevil krátký vzkaz: "Dávám pozor." Byl řečen sladkým, příjemným hlasem, a někteří by si možná mohli myslet, že byl součástí vysílání. Lovci kryptidů si mysleli opak. Cryptid Swift přistál na okraji města, do něhož pak Lovci kryptidů vstoupili. Pierre zapnul vysílací zařízení, a pokusil se odeslat odpověď na stejnou frekvenci, odkud byl zřejmě odeslán onen vzkaz. "Na co dáváš pozor?" zeptal se chytře. Odpověď přišla vzápětí na rádiovou stanici. "Na lidi," odpověděl onen sladký hlas. Pierre všem přikázal, aby se zastavili. "Kdo jsi?" zeptal se Pierre. "A kdo jste vy?" odpověděl ten hlas. Možná v tuto chvíli už někteří posluchači rádia začali šílet zděšením z toho, že program "něco" rušilo. "Lovci kryptidů," odpověděl Pierre. "Já vím," odpověděl sladký hlas. "A ty jsi Indrid Cold?" zeptal se Pierre. Pauline mu náhle poklepala na rameno. Na obloze se objevily dvě velké červené oči. A zase zmizely. "Jsou tady, oba. Brzy se něco stane," řekla Pauline. Napětí se začalo stupňovat. "Zná nás! Jestli je to Indrid Cold, tak nás zná," začala panikařit Kate. "Co by nějaký usměvavý blbeček věděl o nás?" zasmál se Akihiko. "No, já myslel, že jsme slavní," odpověděl Fahad.

Pauline rychle vytáhla z kapsy přístroj na měření energie. Značil, že se naprosto odnikud přímo na místě, kde právě stáli, brzy objeví obrovské množství energie. "Utíkejte!!!" zařvala Pauline. Najednou se ozvala pekelná rána, doprovázená silným jasem. Nedalo se na to dívat. Jen těm, kteří te
n úkaz na chvíli viděli - jmenovitě hlavně Pauline a Pierrovi - připomínal trochu portál z multiverza**, avšak jen vzdáleně. Dříve, než se stačili z té podivné události vzpamatovat, spatřili před sebou vysokého muže, oblečeného v hnědé košili a kožených kalhotách, s černým batohem na zádech. Když Lovce kryptidů uviděl, široce se usmál. "To je on! Dostaňte ho!" vykřikl Akihiko, vytáhl svou kovovou tyč a vrhl se na muže. Ten však disponoval rychlými reakcemi, a Akihikově přímému útoku se vyhnul. Fahad po něm vystřelil z laserové pistole, ale chlapík včas uskočil. "Jak tohle uděláme? Vrhněte se na něj, úplně všichni!" zařval Pierre. Přiběhl k muži, a ten se jaksi zalekl, když pohlédl do Pierrova obličeje. Uviděl v něm snad něco, co mu bylo známé, či podezřelé? "Ne, nechci Vám ublížit!" zvolal ten elegán. Pierre to nechápal. Úsměv z tváře neznámého zmizel, a znovu si prohlédl tu bandu dobrodruhů v černočervených uniformách. Jeho oči se střetly s očima Pauline. Té byly jeho obličejové rysy nějak zvláštně povědomé. Viděla v něm kus Jacka, ale ten muž byl jiný. "Ahoj mami," řekl třesoucím se hlasem.

* - 4. kapitola 3. série, "Netvůra z Point Pleasant"

** - kapitoly "Multiverse" až "Sen se hroutí" ze 3. série

Co je zač Indrid Cold? Proč se Mothman objevuje v Point Pleasantu častěji, než kdykoliv předtím? Co vlastně znamená konec této části? Pokračování příště!