International Asexuality Day 2023: Asexualita je ta nejvíc queer věc

Dnes, 6. dubna 2023, slavíme již třetí Mezinárodní den asexuality (International Asexuality Day)! Tato každoroční událost, započatá v roce 2021, je globální kampaní dávající si za cíl seznamovat, informovat a vzdělávat obyvatele celého světa o asexualitě - sexuální orientaci definované nízkým či žádným sexuálním "tažením" k ostatním osobám - a asexuálním spektru. Podobně jako Týden povědomí o asexualitě (Ace Week či dříve Asexual Awareness Week), v rámci kterého píši o asexualitě na svůj blog články již od roku 2019, nebo Týden povědomí o aromantickém spektru (Aromantic Spectrum Awareness Week), představuje i Mezinárodní den asexuality příležitost vysvětlit lidem, kdo asexuálové a další osoby na ace spektru jsou, jak rozmanití jsme, jaké jsou naše životy či jak to ace lidé mají se vztahy. Poprvé se letos této události účastním i já, abych doplnil svůj blog o další poznatky o lidské sexualitě a její diverzitě, a abych čtenářům těchto stránek pomohl rozšířit si povědomí o tom, jak rozmanitý svět lidí vlastně je. 

Pokud jste zatím na ace téma na Blogorgonopsidovi nic nečetli, pak vřele doporučuji projít si článek Ace Week 2022: O acefobii, queerfobii, heterosexismu a svobodě, který jsem loni napsal v rámci již zmíněného Týdne povědomí o asexualitě, a také příspěvek Aromantic Spectrum Awareness Week 2023: O (a)romantičnosti, monogamii a vztahových konstruktech. O tématech lidské diverzity celkově píši velice rád, a další příspěvky tématům s ní spojeným budu určitě pro Blogorgonopsid psát i nadále. 

Ačkoliv za posledních několik let vizibilita asexuality a asexuálního spektra vzrostla, a lidí, jež rozpoznali, že se na asexuálním spektru nacházejí, je pořád více, stále se v naší společnosti setkáme s osobami, které těmto pojmům úplně nerozumí, představují si pod nimi něco jiného, a potřebují trochu rozšířit obzory. Právě od toho je tu i tento článek - aby vám zodpověděl otázky, které máte, ale na které se nás bojíte zeptat!

Ace vlajka... tentokrát trochu jinak. Zdroj: DeviantArt

Pro začátek si zopakujme některá základní fakta. Být asexuál znamená necítit sexuální přitažlivost k ostatním lidem, což ale neznamená, že člověk nutně necítí třeba romantickou atrakci, platonickou atrakci či estetickou přitažlivost. Ace člověk se může identifikovat třeba jako biromantik, heteroromantik, homoromantik, panromantik nebo aromantik, případně demiromantik či greyromantik. Na asexuálním spektru se nacházejí také grey-asexuálové (grey-ace), lidé cítící přitažlivost k ostatním osobám jen vzácně, v ojedinělých případech; a demisexuálové, kteří pravděpodobně tvoří značnou část lidské populace, a jež cítí sexuální přitažlivost k jiným osobám až poté, co s nimi navázali přátelský, romantický vztah či vztah definovaný silným emočním poutem. Aromantičtí ace lidé vytvářejí s ostatními lidmi třeba queerplatonické vztahy nebo tzv. zucchinis, vztahy jiných lidí na ace spektru zase mohou vypadat jinak... Zkrátka vztahových možností je mnoho, nemusí se omezovat na hierarchickou monogamii (která je zvláště nezdravá u heterosexuálních osob). Ace a acespec lidé vždycky byli a vždycky budou, a je šance, že mezi nás patříš i ty!

Titulek tohoto článku je "Asexualita je ta nejvíc queer věc", a abych se přiznal, ukradl jsem ho (titulek, ne článek!) z webu britské lidskoprávní LGBTQIA+ organizace Stonewall, kterou mimochodem v roce 1989 pomohl založit slavný herec Ian McKellen (představitel Gandalfa ve filmech o Středozemi a Magneta v mých oblíbených x-menovských filmech). Setkáte se s ace lidmi, i v České republice, kteří tvrdí, že asexuálové prý "nejsou LGBTQIA+", a jež se nechtějí s širší queer komunitou nikterak asociovat; to považuji za nešťastné, a osobně dokonce pochybuji o tom, že tito lidé ve skutečnosti na ace spektru jsou. Být ace či acespec znamená být queer, a nic není víc queer, než vědět, že se od vykostruovaného obrázku heterosexuality lišíte vskutku unikátně. Lidská sexualita je spektrum, a každé slovo, které popisuje, kým jsme, ty i já, je tím nejlepším vyjádřením naší sexuální identity. Queer aktivistka a radikální feministka Jane Ward, jejíž výtečné dílo Tragédie heterosexuality (The Tragedy of Heterosexuality) doporučuji přečíst každému, kdo se o lidskou sexualitu zajímá, tvrdí - spolu s mnoha dalšími znalci - že tím největším konstruktem je právě heterosexualita. 

Možná vás to překvapí, ale já vám to malé tajemství sdělím: heterosexualita v podstatě neexistuje. Na začátku 20. století toto slovo ani nebývalo aplikováno pro lidi kazuálně atraktované k osobám opačného pohlaví; bylo užíváno hlavně třeba pro muže, kteří byli příliš silně taženi k ženám, že to bylo psychiatry a doktory považováno za patologické. Jsi heterosexuál*ka? Gratuluji, vskutku nezáviděníhodná diagnóza! 😀 Slovo heterosexualita bylo vymyšleno až po roce 1879, kdy pár zaujatých psychiatrů, vyděšených z rostoucí vizibility gay mužů (vzpomeňme třeba na Oscara Wilda, byť označit jej za gay ikonu by bylo poněkud přehnané), vymyslelo slovo homosexualita s cílem označit a patologizovat přitažlivost k lidem stejného pohlaví. Teprve pak si tito homofobní psychiatři uvědomili, že každý může za "homosexuála" označit i je, a tak, aby se zachránili, a aby světu vysvětlili, že "homosexuálové" nebyli, vymysleli slovo "heterosexualita". "Ne, nám se chlapi nelíbí, podívejte... jsme heterosexuálové!" zněla jejich obrana. S novým slovíčkem se to na pár dekád trochu zvrhlo, a žádný ženy milující muž nebo naopak žádná muže milující žena by slovo heterosexualita ve spojení se svou identitou raději nepoužil*a, dokud se ona silná a též patologizovaná přitažlivost k zástupcům jiného pohlaví normalizovala. S trochou nadsázky bychom mohli tvrdit, že i sebeoznačení heterosexuálové mají tak trochu queer historii; i jejich komunita si v minulosti v prostředí psychiatrie prošla fází nezměrné patologizace! Soucítím s vámi, kamarádi.

Ale pryč od heterosexuality, z té už jsme všichni prochladlí... Pojďme se zase zateplit asexualitou! Být ace rovná se být queer. Ať je člověk aromantik, heteroromantik, biromantik, panromantik, homoromantik, na tom nezáleží. Všichni jsme queer lidé, stejně jako pansexuálové, bisexuálové, gayové, lesby, trans lidé, intersex lidé, zkrátka my všichni, kteří jsme hrdí za to, kým jsme, a nebojíme se být autentičtí. Vlastně jsem tady teď udělal chybu, když jsem naznačil, že ace lidé jsou nějak od ostatních skupin queer lidí odděleni - ne, všichni jsme queers. A jak psala právě Jane Ward, být queer je ta jediná přirozená věc. Nazývat se heterosexuálem znamená lhát světu o tom, kdo jste - znamená to nechat se svázat konstruktem využívaným těmi, kdo mají moc. Vždyť i Freud věděl, že lidé jsou v základu bisexuálové. Takže všichni jsme queer lidmi, ale to není tolik překvapivé. Je však možné, že uvedením této skutečnosti jsem překvapil i některé přátele z LGBTQIA+ kruhů. Pokud tomu tak je, zamyslete se nad tím, že lidská sexualita je spektrum, a každý na něm je jiný! I když se považujete za "zástupce" určité kategorie, pravděpodobně se nějak svým cítěním lišíte od jiného člověka identifikujícího se stejným slovem. Naše diverzita - lidská diverzita - je zkrátka ohromná.

A my, ace a acespec lidé, to víme moc dobře. Nazveš-li se heteroplatonickým aromantickým asexuálem, pořád to neznamená, že tvá zkušenost bude stejná, jako zkušenost jiného stejně se identifikujícího člověka. Obrovská diverzita v ace komunitách je krásným důkazem toho, jak se od sebe všichni lišíme, a že každý z nás si zaslouží být akceptován, a žít v rovnosti s ostatními lidmi, kteří jsou také jiní. Být ace znamená mít své vlastní cítění o světě, které se od konstruktu heterosexuality může lišit přímo obrovsky - takže ano, asexualita je ta nejvíc queer věc. Každý z nás si prošel nebo projde coming outem, anebo mohu říci, že si jím procházíme celý život. Coming out neboli vyoutování se znamená, že někomu - nejčastěji blízké osobě, příteli, rodiči, rodinnému příslušníkovi, spolužákovi či kolegovi - řekneme, jak to s námi vlastně je, jak vnímáme ostatní lidi, jaké vztahy s nimi chceme navazovat apod. A coming out každého člověka na asexuální spektru je jiný v tom smyslu, že lidem, před nimiž takříkajíc vychází ze skříně, sděluje zážitky a zkušenosti lišící se výrazně od zbytku populace, jejíž zástupci se na ace spektru nenacházejí. Říkám tím to, že samotný popis svého cítění k ostatním lidem se bude u každého ace člověka lišit, tak jsme rozmanití. Máš-li hodné rodiče, je lehčí vyoutovat se jako gay než jako ace. Tím nechci zlehčovat, že jako mladý gay pocítíš před nebo při coming outu velkou nervozitu nebo tak něco - to vůbec. Opět, každý z nás je jiný, každý z nás si tím procesem projde nebo prošel jinak. Ale ace člověk je tázán na často velmi detailní otázky.

Mnoho lidí, kteří se ve slovníčku nemalého množství pojmů souvisejících s lidskou sexualitou úplně neorientují, se totiž při tvém couming outu může ptát na různorodé dotazy, a ty jsi v té situaci tak trochu nucený dávat jim velmi konkrétní odpovědi. "Když jsi asexuál, znamená to, že nikdy nebudeš mít děti?" bude při takovém coming outu určitě jedna z otázek. A ty můžeš odpovědět různě, protože jenom ty víš, jak to s tebou je - že jsi třeba "repulsed ace" a nikdy to s nikým nezkusíš, nebo jsi "sex-positive ace", a intimní partnerský vztah uvítáš, přestože necítíš sexuální přitažlivost (chtít s někým spát mimochodem nemusí nutně souviset s tím, jestli jsi asexuál nebo ne!). Tvůj coming out však bude unikátní, a protože se od člověka, kterému se vyoutuješ, nejspíš v tomto ohledu dost odlišuješ, padne od něj řada všelijakých otázek. Je to "víc queer" (ale tím nechci říkat, že je někdo "míň queer"!), než u člověka, jehož sexuální orientace je... no, tak trochu "víc mainstream". 

LGBTQIA+ vlajka. Zdroj: them

Životy ace a acespec lidí jsou nepochybně velmi odlišné od životů mnoha allosexuálů (tj. lidí s jinou než ace orientací), opět už jen proto, že jsme tolik rozmanití. V porovnání s vykonstruovanou idejí heterosexuality jsme tak moc queer, že z nás duhová vlajka leze na každém kroku! A to je samozřejmě super, dokud máte - tak jako já - ten zdravý smysl hrdosti (produktem nezdravého smyslu hrdosti je třeba národní hrdost, vedoucí k různým krajně pravicovým ideologiím... to zde však dnes řešit nebudu). Pokud jsi však ace, a tu hrdost necítíš, a chtěl*a bys být allosexuálem, pak mám pro tebe malou anarcha-queer radu. Radu člověka, který už něco prožil, a který si nenechá vzít, kým je, a bude za to bojovat za každou cenu - který se nikdy neasimiluje, a je na to hrdý. Zavrhni konstrukt heterosexuality! Zavrhni to, co ti někdo někdy řekl - že bys měl být stejný*á jako jakási "většinová" populace! Člověk se od člověka liší, vždyť genetická diverzita, sexuální diverzita, neurodiverzita, to vše a mnohem víc je něco, s čím jsme dobře seznámeni! Buď sám sebou, a nechtěj být někým jiným!

A jak kdysi řekl někdo v mých kruzích... be ace, break fascist's face! 😉 Uvědomění si lidské rozmanitosti je krokem nezbytným k dospění. Jakmile jsi dospělým člověkem, jakmile si uvědomuješ, že každý člověk je jiný, a každý si zaslouží být rovný s tím dalším, jsi vítěz. Být asexuál není žádný výmysl, s vědeckými studiemi o ace lidech, ale také o asexuálních zástupcích jiných živočišných druhů, se běžně setkáváme. Být queer je ta nejpřirozenější věc, a znamená to být sám sebou - žít autenticky, a nenechat se svázat doktrínami a dogmaty, které slouží jen těm mocným a bohatým. Svoboda, rovnost a s nimi související vzájemná pomoc jsou těmi nejdůležitějšími (a nejen politickými, ale také společenskými a vztahovými) hodnotami.

Mezinárodní den asexuality je skvělou příležitostí k rozšíření povědomí nejen o rozmanitosti lidské sexuality, ale o diverzitě našeho druhu celkově. Pochopení ostatních lidí je nesmírně důležité, zvláště v současné době. Ace lidé stejně jako ostatní queers stále čelí diskriminaci. Připomeňme si, že v Putinově fašistickém Rusku není asexuálům a nebinárním lidem dovoleno řídit. Pořád se v ace komunitách setkáváme s příběhy žen na asexuálním spektru, které zažily tzv. nápravné znásilnění, a odnesly si z něj celoživotní trauma. Transfobní rétorika amerických republikánů se neliší od rétoriky nacistů, ukazujících kdysi na jiné skupiny lidí, jež pak hromadně končily v koncentračních táborech. A ani mnozí čeští politici o nás nesmýšlejí příliš humánně. Diskriminaci, nerovnosti, nepochopení a omezování lidských svobod se stavíte už tím, že se o lidské diverzitě vzděláváte. Ale přečíst si článek na tomto blogu nestačí - pojďme společně dál, bojujme za rovnější svět! Naší zbraní je solidarita!