Ekofašoun - Kapitola 8.: Orgie

Landon Kaelber je velmi nesnášenlivým jedincem. Ale není monstrem. Je to člověk, jehož život je jednou velkou tragédií. Vzešel z velmi konzervativního, křesťanského prostředí města Kingsport v americkém Tennessee. Celý život chodil každou neděli do kostela, byl poslušný, a kýval hlavou na vše, co mu takzvaná autorita - reprezentovaná v jeho životě hlavně pochybným křesťanským knězem a zneužívačem dívek Lieberem - řekla. Velmi důležitým zlomem v jeho životě bylo zhlédnutí jeho prvního porna. Svět kolem sebe chápal jen útržkovitě, díval se na něj skrze pravicové doktríny, a nikdy nesmýšlel svobodně. Landon je tím nejtragičtějším produktem patriarchátu. Na ty, kteří nejsou jako on - kteří nejsou bílými, heterosexuálními muži z privilegovaného prostředí, přinejmenším tedy z vyšší střední třídy - se vždy díval s neúctou a nepochopením. Ani když se v devětadvaceti od některých konzervativních myšlenek osvobodil, a uvolnil sílu, jež dřímala v jeho rozkroku - jeho nutkání znásilňovat ženy totiž vychází z jeho sexuální represe, ale je i produktem jeho nepochopení lidských vztahů celkově - nic moc se pro Landona nezměnilo. Ba naopak, když byla veškerá autorita pryč, začal Landon gravitovat k extremistickým idejím, od kterých však konzervatismus, v němž vyrostl, nikdy nebyl daleko. Stal se z něj ekofašista - zastánce hlubinné ekologie v nejextrémnější formě, iracionálně věřící tomu, že vyhubením jím nenáviděných skupin lidí sníží množství uhlíku na Zemi, a tím ji zachrání. Tyto šílené představy už Landona vedly k několika násilnickým a homofobním činům z nenávisti. V coloradském Pueblu ve společnosti členů floridské neonacistické skupiny zaútočil na gay klub. Zpráva o tomto útoku se ještě též noci objevila na řadě zpravodajských webů. Zeleného anarchistu, environmentálního aktivistu a antifašistu Colina Yarborougha z kalifornského Sacramenta zpráva okamžitě zaujala, stejně jako zaujala jeho přátele, se kterými strávil víkend v Los Angeles po velké demonstraci hnutí Extinction Rebellion. Přestože za svůj život Colin opustil rodnou Kalifornii jen několikrát, a je k Sacramentu vázán i tím, že má nejnižší mzdu, rozhodl se do Colorada vyrazit, a zjistit, kdo za útokem stojí. Landon totiž zanechal před gay klubem vzkaz namalovaný barvou na silnici - svět v něm informoval o tom, že návštěvníky klubu zabil právě kvůli tomu, že chce "snížit množství uhlíku na planetě". Ekofašismus existuje, a misantropické, nesnášenlivé smýšlení krajních pravičáků je schopno v něj vyústit. Dnes se, vážení čtenáři, budete moci pevně rozhodnout - jste na straně environmentálního zpátečníka, nevzdělaného pravičáka nechápajícího diverzitu a komplexnost našeho světa, anebo na straně sečtělého libertariánského levičáka usilujícího svými činy o rovnost a svobodu, a majícího velmi humánní ideje o vytvoření ekologické společnosti?

KAPITOLA 8.

ORGIE

Landon se usmíval. Bylo mu krásně. Pohlížel skrze okuláry dalekohledu na neštěstí, které předešlou noc způsobil, z úkrytu za Pueblem. Seděl na ploché skalní římse, v chládku stínu. Ostatní členové jeho skupiny leželi na karimatkách a ve spacích pytlích, a dřímali. Bylo brzy ráno, a on byl jako jediný vzhůru.

"Dostal jsem vás, buzny," zašeptal si pro sebe, a několikrát se na skalní římse zakolébal, "dostal jsem vás... už nikdy žádnej penis s chlapskou prdelí, ani penis s chlapskou hubou... potrhal jsem vám vaše pinďoury víc, než mi je potrhaly svěrače Zaylee. A patří vám to, vy degenerovaní, neomarxističtí hajzlové."

Z budovy vycházel dým. Voda z hasičských hadic bojovala s vysoko šlehajícími plameny. Členové hasičského sboru vytahovali z ruin gay klubu zraněné. Jejich pokusům resuscitovat mrtvoly se Landon vysmíval. Na srdci ho hřálo. Cítil euforii. Uvnitř se rozplíval. 

"Co budete cumlat teď, co? Vašemu špinavejmu sexu je konec... nevolíznete už ani chlup, co zůstal na prkýnku záchoda. Protože vám chybí jazyky, a huby máte potrhaný, a už vám to ani nikdy nebude stříkat... ta vaše sovětská propaganda vás moc neochránila... kde jsou ti vaši bolševici, co furt hájí to vaše rovný manželství? Začal jsem válku... a do prdele, začal jsem ji úspěšně," mumlal si pro sebe Landon.

"Hele, ticho, vole," řekl mu George, natočil se ve spacím pytli k Landonovi, a se zazíváním projel prsty svým bujným, rozcuchaným hárem.

"Neřikej mi 'vole'. Volové jsou tamti... já ještě o svý varlata nepřišel."

"Ty to nějak prožíváš... vždyť je to jen pár homoušů. Nic moc jsi neudělal."

"Je to symbolický, je to symbolickej začátek, kreténe. Čumim na to, protože se mi to líbí... vidim tam krásný věci. Samá krev v rozkrocích... a potrhaný duhový vlajky... do prdele, to se mi líbí. Líbí se mi to stejně jak prdel mý první přítelkyně."

"Chce to spíš nějakej tábor, vole," napadlo George, "tábor, kam by jsme ty degeneráty dali. Mohli by tam pracovat, a třeba občas nějakýho z nás i vykouřit."

"To už mě taky napadlo. Jo, tábor... mohli bysme je tam mít všechny, jeden vedle druhýho, nahý zrůdy vzrušený tím, jak se sebe dotýkaj... krásný představy, do prdele, krásný představy... Moh bych zařvat 'vyhubit', a ono by to padalo, a světu by bylo líp. Konec těmhle zrůdnostem, co příroda nikdy nechtěla... Jo... tábor... líbí se mi ta představa..."

"A ty bys chtěl, aby se nějaký z těch chlapů dotkl tvýho pinďouse?" zeptal se George, a nahlas se zasmál. Gerome sebou trhl. Smích jej probudil.

"Nevim... nevim, jestli bych to chtěl dělat s chla... fuj, ne! Do prdele, jak tě takový věci vůbec napadají, židáku?! Co mě to jako chceš zanýst do hlavy?!" rozčilil se Landon.

"Mohlo by to být dobrý," řekl George.

"S chlapem to nikdy není dobrý! Fuj! Drž hubu... jenom... jenom, aby tys taky nebyl nějakej homouš, Georgi."

Landon vstal, a kopl George do břicha. Ten se pořád smál.

"To, že tě to napadlo... to může třeba něco značit, cikáne. Třeba seš latentní homosexuál, do prdele. A to bych nestrpěl. Ne, vole, to teda fakt ne, degeneráti mezi nás nepatřej... ještě jedno slovo o tom, jak chlap vykuřuje chlapa, a říkam ti, do prdele, uřežu ti tvou oblíbenou kouli a narvu ti jí do pupku!"

"Dobře, dobře! Fajn, nezabij mě, vole!" bránil se George.

"Radši ho moc neprovokuj, Georgi," varoval ho Muluk, a také zazíval, "bráchovi ustřelil Landon penis. Opravdu. Celý mu odpadl."

"Ty vole! Ty seš kruťák, kámo," řekl George Landonovi.

"Nerušte mě, debilové. Chci čumět na to, co se tam děje... chci vidět, jak tam ty zrůdy trpěj."

Znovu si sedl na okraj skalní římsy, a dalekohledem pohlédl na hořící gay klub.

"Je to fakt strašně symbolický... je to velkej začátek. Vodteď to bude úplná orgie."

"Jsme tu," řekl Colin svým přátelům, a rukou se dotkl červenobílé pásky natažené v okruhu poničené budovy. Nářek obětí, postupně umisťovaných nedostatečným počtem zdravotníků do sanitek, mu trhal srdce. V očích měl slzy. Všiml si jedné z návštěvníc klubu, která v bolesti křičela na lůžku, a jíž chyběla pravá ruka. Jeden muž zrovna přemisťovaný do sanitky zase postrádal obličej. Trhal sebou, vřískal, a zafáčovanýma rukama si ohmatával zkrvavenou hlavu, možná ve snaze najít své oči, nos nebo ústa.

Před druhou sanitkou byl na zemi usazen pohledný mladík, zabalený ve stříbrné termické dece. Měl traumatizovaný výraz, a neustále si mnul levou tvář, pokrytou zaschlou krví. Jeho oči se střetly s Colinovýma. Byla v nich nepopsatelná hrůza. 

Colin se k němu nahnul. "Sedíte tu tak sám... Jste v pořádku? Nikdo... nikdo se tu o vás nestará."

Mladík neodpovídal. Colin si dokázal představit, že to byl třeba jen osmnáctiletý kluk, který poprvé v životě našel odvahu zajít do gay klubu. Třeba chtěl poznat přátele, popovídat si s někým o svém životě, najít komunitu lidí, mezi kterými by se cítil dobře, a mezi kterými by mohl být sám sebou. Nemohl čekat, že zažije takový útok. 

Colin se dotkl jeho ramena. "Bude to v pohodě... opravdu..."

Mladíkovy zorničky se rozšířily. "Nebude to v pohodě," řekl sípavým, třesoucím se hlasem, "tohle je teprve začátek. K tomuhle... k tomuhle někoho dovedla rétorika republikánů. Udělali si z nás oběti."

Jacques byl roztřesený, a nedokázal tragické scéně dlouho přihlížet. Sebral se, a odešel. Opodál postávala také Ruth. Působila až zmrzle, a nedokázala se pohnout z místa. Jacques se na ni podíval vykulenýma očima, a pokýval hlavou.

"Příšerný," řekla tiše.

"Tohohle jsou krajní pravičáci schopní," odpověděl Jacques, "věř mi, vím o čem mluvím. Byl jsem tady, ve Státech, už šestkrát. Už ani nevím, kolik nenávistných lidí jsem tu potkal..."

"Ale... jak... jak to může někdo udělat? Přijít někam, a odpálit desítky lidí... jenom z přesvědčení?" zeptala se nevěřícně Ruth.

"Právě proto, z přesvědčení," řekl Jacques, "utvrdili se ve svém názoru. Často jsou to vyvrhelové, sociálně neinteligentní lidi... podívej, co dokázala Le Pen u mě ve Francii. Kolik lidí přitáhla, protože hrála na jejich strach, na jejich nenávist... třeba k imigrantům. Jak hrála na to, že prý imigranti představují nebezpečí pro ženy... krajně pravicové taktiky, jak vyvolat u lidí strach... a pak ten strach přeroste, když nějaký blázen vezme do ruky pistoli, což je tady v Americe strašně lehké... anebo si vyrobí bombu, jako tady... a lidi umírají."

"Colin říkal, že ten člověk, co tohle udělal... byl nějaký ekofašoun," řekla Ruth.

"Útočník nebo útočníci byli asi přesvědčeni, že homofobní násilí je nutné pro zachování systému... planetárního systému. Příšerná představa. Ale ano, i takoví lidé existují. Svou nesnášenlivost a činy z ní vycházející si odůvodní jakýmkoliv způsobem," odpověděl Jacques.

"Chce se mi brečet," řekl Kirti, když přistoupil ke Colinovi, němě pohlížejícímu na hasičskými hadicemi kropenou budovu.

"Mě taky... a cítím strašný vztek. Chci toho, kdo to udělal, najít," odpověděl Landon.

"Znova jsem si na silnici četl ten nápis... Policisti mě k němu samozřejmě nepustili blízko, ale je to ten stejný, co byl na fotce na webu CNN," pokračoval Kirti, "měl jsi pravdu. Tohle byl ekofašistický útok."

"Eskaluje to v téhle zemi rychle," řekl Colin, aniž by od budovy odtrhl zrak, "ať už to byl kdokoliv, jednotlivec nebo skupina, vsadím se, že se bude nějakým vysoce postaveným, mocichtivým jedincům dost hodit. A to jeho ospravedlnění taky. Když to analyzuješ... napsal, že chce 'zajistit budoucnost planety'. To spoustě nekriticky smýšlejících lidí sdělí jedno: 'je tu někdo, kdo nás chce zachránit, kdo nám chce pomoct'. Lidi chtějí hrdiny. Chodí na filmy o nich do kin, a těch filmů je čím dál víc... Přitahují je politici, co jim slibují fantaskní řešení... lidi jako Trump, DeSantis... Takže tady ten náš ekofašoun hraje na pocit lidí, že musí být zachráněni. A pak je tu zbytek statementu, vyloženě fašistický: 'odstranit nežádoucí, který stejně nejsou schopný přispět populaci'. Slovo fašoun je dneska už zprofanované. Někteří zapomněli, co znamená... no, je na čase si to připomenout."

"Myslíš, že ten člověk bude pokračovat?" zeptal se Kirti, a nervózně vydechl.

"Tady kluk mi říkal, že je to teprve začátek," odpověděl Colin, a konečně se na Kirtiho podíval, "poslouchej mě, když mi bylo dvacet, přidal jsem se do antifašistické skupiny v Sacramentu. Věděli jsme moc dobře, co jsou ultrakonzervativci, fašouni a náckové zač. Pět let jsme za nimi běhali, stopovali je, zjišťovali si, kde bydlí... A v několika případech jsme je sami napadli."

"Fakt? Aniž by vás vyprovokovali?"

"Provokují už jenom tím, že tyhle krajně pravičácké názory mají. Když někde uvidíš fašismus, když někde uslyšíš fašistický názor, nabízí se jediné řešení. Zadupat ho. Nevyjednávat s ním. Lidi, jako jsem já, nejsme liberálové, Kirti. Liberál nechá pravičáka, ať si říká, co chce, i když je to sebevíc nenávistné. Ale opravdový levičák, ať už jsi socialista nebo anarchista, nebo se třeba nazýváš komunistou, komunalistou, syndikalistou, to je jedno... Opravdový levičák fašouna zadupe. A když má šanci, nenechá ho ani se vyjádřit. S klukama a holkama ze Sacramenta jsme takhle třeba jednou vypátrali týpka, co popisoval budovy slovy TRANS DISEASE, GAS BERNIE'S COMRADES nebo DEATH TO ALL WOKE COCKS. V baru dokonce napadl trans kluka, a kopal ho mezi nohy, aby, jak sám říkal, zjistil, 'co má vlastně mezi nohama'. Taky mu přitom řekl, že by všechny trans lidi nechal vystřílet nebo poslat do plynu... což ostatně dával vědět i těmi nápisy. Nedalo se s ním vyjednávat. Patnáct nás vlezlo do jeho bytu, když spal... a dali jsme mu do držky. Věř mi, potom si ty svoje pravičácký kecy už vždycky nechával pro sebe."

"Chápu. Fašouna je někdy třeba zadupat... jakýmikoliv možnými prostředky," řekl Kirti.

"A já tohohle najdu, Kirti. Půjdeš do toho se mnou?"

"Trochu se toho bojím, ale... když vím, co jsi zač... jasně, Coline."

"Taky půjdu," ozval se Jacques, "mám za sebou bitku s losangeleskými poldy... takže se cítím připravený."

"Se mnou taky počítejte," řekla Ruth, "akorát mi řekni, Coline, jak chceš toho člověka... nebo lidi... najít? Jak je vypátráš?"

"Půjdeme radši dál od všech těch fízlů, co tu patrolují," řekl jí Colin, "řeknu vám tajemství, kamarádi. Tajemství, která znají jen členové antify."

Starson si nahlas říhl. Prázdnou flašku od piva položil na zem vedle popelnice, a trochu se zapotácel. "Jak dlouho se chceš v Pueblu zdržet?" zeptal se Landona.

"Tys mě vůbec neposlouchal, co, ty debile? Chci dostat lidi v tom hotelu... nebo co to, do prdele, je," odpověděl Landon, opřený zády o zeď, s dalekohledem před očima.

Padla tma. Po celém dni stráveném ve skalním úkrytu se Landon, Luis, Muluk a tři členové neonacistické skupiny z Miami přesunuli na okraj Puebla, jen několik pět kilometrů vzdušnou čarou jihovýchodně od zničeného gay klubu. Při letu z Floridy do Colorada předchozí den si Landon našel dvě místa, která se měla stát terčem jeho útoku. Kromě gay klubu zvolil jako svůj cíl i čtyřpatrovou budovu pronajímanou imigrantům z Mexika.

Dalekohledem s nočním viděním sledoval ženu ve třetím patře. V místnosti měla zhasnuto, stála za oknem, k němuž byla otočena zády.

"Ty vole... ty vole, to jsou tak úžasný představy," řekl Landon, "úplně ve svý hlavě vidim prdel tý děvky. Měla by se svlíct, a natlačit jí na okno... abych viděl, jestli si jí představuju správně."

"Ty ve všem fakt vidíš jenom prdele," řekl mu Chris.

"A ty zas vidíš ve všem píče," odsekl Landon, "úchyle."

Chris se zasmál. Od Landona záhy schytal ránu pěstí, a vyprskl krev. "Hele, vole, to není dobrý!"

"Budeš mlčet, kreténe," řekl mu Landon, "žádnej smích. A taky si nebudeš dělat srandu z mých preferencí. Jinak ti to rozkopu, a ty nikdy nebudeš mít potomstvo, hajzle. Nesplníš svůj účel na týhle krásný planetě."

"Chlapi, klídek," řekl jim Luis, "je nás málo, každý člen týmu je dobrý. Musíme držet spolu."

"Je tu nuda," poznamenal Gerome, "sedíme před tím domem už dvacet minut. Smrdí to tu kočičíma hovnama... já chci pryč."

"A to seš chlap, debile? Nedokážeš nic vydržet," řekl mu Landon, "hele, teď ta děvka zalejzá do postele... to se mi líbí... jdu za ní. Vo kolik se vsadíte, že jí strhnu noční košilku do pěti vteřin, volové?"

"Jdeme dovnitř," řekl Luis ostatním, "vytáhněte si pistole."

Šest mužů vstoupilo do domu, a bylo vřele přivítáno jeho správkyní. Seděla u nízkého dřevěného stolku nalevo od zelených poštovních skříněk, a četla si. Zvedla oči zpod obdélníkových brýlí, a na šestici se usmála. "Vítejte! Vy tu jistě hledáte ubytování, že ano?"

Landon se rozhlédl kolem sebe. Ostatní se pochichtávali. 

"Mám v pátém patře volné dva pokoje. Můžete tu zůstat, jak dlouho chcete... jste tu proto, abyste se ubytovali, že?" usmívala se paní.

"Tak jsem čet... že tu ubytováváte imigranty... Mexičany, do prdele. Ty násilníky, vo kterejch mluvil Trump před elekcí v roce dva šestnáct," řekl Landon.

"Jsou tu různí lidé," řekla paní, a úsměv se jí vytratil z tváře. Všimla si, že šestice mužů byla vybavena pistolemi, jež pevně svírali ve svých rukách.

"To je právě ten problém, kurva. Já nemám 'různý lidi' rád," řekl Landon, a prostřelil jí hlavu. Zaječela, a dopadla zády na stolek. Landonovi skončila v tváři krev z její hlavy. Olízl si rty. "Chutný, do prdele. Běžte nahoru, hoši. Všechno vystřílet, ať je na Zemi čisto."

"If tomorrow all the things were gone

I worked for all my life

And I had to start again

With just my children and my wife

I thank my lucky stars

To be living here today

'Cause the flag still stands for freedom

And they can't take that away

And I'm proud to be an American

Where at least I know I'm free!"

Landon si falešně zpíval patriotickou píseň Lee Greenwooda, zatímco běhal po chodbách, vtrhával do jednotlivých místností domu, a střílel jejich obyvatele. 

"And I won't forget the men who died

Who gave that right to me..."

Smál se, když ho někteří imigranti prosili španělsky o milost. Kopal je, bil je do obličejů pěstmi, střílel jim do rukou a do nohou, a bavil se, když se před ním plazili v krvi.

"And I'd gladly stand up next to you

And defend Her still today!"

Jednomu muži ustřelil ucho, pak vzal židli, muže zmlátil tak, že se nemohl postavit na nohy, následně ucho zvedl ze země, přiložil své oběti hlaveň pistole na čelo, a pod výhrůžkou, že vystřelí, jej donutil ucho sníst. Teprve poté jej zastřelil.

"'Cause there ain't no doubt

I love this land

God Bless the U.S.A.!"

Vtrhl do místnosti, v níž spala žena, kterou pozoroval dalekohledem zvenčí předtím, než celý masakr začal.

"Orgie, orgie, orgy-orgy-orgie!" křičel Landon, běhal po temné místnosti, a dělal v ní nepořádek. Ženu na posteli nenašel.

"Jen pojď ke mně, ty šťavnatá děvko... já si tě hezky naporcuju, i když seš hnědá, rasově nečistá kurva!" smál se.

Svlékl si kalhoty, a hodil je na parapet okna. Následovaly trenýrky, a nakonec i krvavý obvaz, který delikátně vytáhl z rozkroku. "Nemůžu se dočkat... tak se ukaž, kde se schováváš, holčičko? Co? Kde seš, ty mexická děvko?!"

Ve dveřích se objevila jakási postava. Mířila ven z tmavého pokoje, do světla chodby.

"Jsi moje!"

Landon po ní vyběhl, chytil ji za ramena, a přiblížil k ní svůj rozkrok. V tu chvíli se dveře zavřely. V místnosti nastala tma. A začal se z ní ozývat strašný křik.

Tentokrát necítil Landon bolest jen mezi nohama. Bolely ho ruce, nohy, břicho, krk, hruď, hlava... Dostával jednu ránu za druhou. Cítil, že krev neprýštila jen z jeho frakturovaného penisu, ale i z jeho nosu, z úst, stékala mu po ušních boltcích, měl ji ve vlasech. Dokonce ji i kašlal.

"Co ty... co... ty... ty seš za kurvu?!" zařval Landon, a pak přímo zavřískal. Obličejem dopadl na podlahu, a přitom spolkl dva své zuby.

Někdo ho bil. Ne jeden člověk, ale hned několik lidí. Landon slyšel jejich tlumené hlasy. 

"Fašoune!"

"Nácku!"

"To máš za to všechno..."

"... homofob!"

"... vrahu!"

"Ty na tom asi musíš být asi dost špatně, když tě přilákaly takovéhle myšlenky..."

Po chvíli pozbyl Landon vědomí.

Když se probudil, byla vůkol stále tma. Rozmrzele zabučel, a vyplivl z úst krev. Celé tělo ho bolelo. Slyšel nějakou píseň, zpívanou v jiném jazyce. Trvalo mu asi půl minuty, než si uvědomil, že to byla němčina.

"Unsere Stadt, merkt euch das

Für euch ist kein Platz da

Alerta Alerta Antifascista!"

Landon zděšeně vydechl. Ten agresivní zpěv, a beat skladby ho vyděsily. Možná poprvé po několika dnech pocítil opravdový strach.

"Wir stoppen eure Aufmärsche

Hetz-Propaganda

Alerta Alerta Antifascista!"

Pokusil se vstát, a někdo mu položil ruku na rameno. Zmáčkl mu ho. Landon znovu uslyšel oslovení "nácku."

"Egal wo ihr auftaucht

Wir sind zu erst da

Alerta Alerta Antifascista!"

Snažil se ve tmě zorientovat, ale nešlo to. Chytil ho někdo další. Sevřel mu druhé rameno. Landon zaúpěl.

"Wir brauchen kein Verbot

Denn wir können das viel besser

Alerta Alerta Antifascista!"

Landonova ústa byla sevřena mocným stiskem. Ze tmy vystoupil obrys vysokého, svalnatého muže, který si ho k sobě za hlavu přitáhl, a dýchl mu do tváře. Byl to punkáč, s vysokými, špičatými vlasy. V očích měl zlostný výraz.

"Slyšíš mě, nácku? Ptal jsem se tě, kdo seš! Jaký je tvoje jméno?"

Landon opět zaúpěl. Ti, kteří ho drželi, zmáčkli jeho ramena ještě silněji.

"Vraždíš queers? Vraždíš Mexičany? Děláš to proto, že věříš, že je to nějak přínosné, brát lidem životy? Kdo rozhoduje o tom, koho zabíjíš? Mluv!" zařval mu punkáč do obličeje.

Landonovo bolestné úpění bylo nesnesitelné. Nebyl schopen vyřknout ani slovo. "P-pom... pom-pomoc!" vyhrkl skrze napuchlé rty, a pak z úst vyplivl další zub.

V místnosti se rozsvítilo. Landon si uvědomil, že byl někde úplně jinde. Nevěděl, jak dlouho byl v bezvědomí, ale za tu dobu ho tito lidé museli přesunout. V malé místnůstce s jedním oknem, stolem, židlí, skříní na oblečení a postelí stáli čtyři, a všichni měli na tvářích masky nebo šátky. Z obličejů jim tedy byly vidět jen žhnoucí oči.

Landon měl strach. "B-B-Bože, p-pomoz mi... p-po-pomoz mi... c-c-co jsou... c-c-co jsou z-z-zač? Kd-kdo... Ďábel j-j-je pos-slal, ab-by... B-Bože... B-Bože!"

"Co s ním?" zeptala se Ruth ostatních. Obličej měla zakrytý bílým šátkem. "Nevypadá to, že by z něj mělo něco vylézt."

"Dej mu čas. Myslím, že nám o sobě nakonec řekne víc," odpověděl Colin.

"No, ale že jsme ho zpráskali," řekl Jacques, drže Landona za rameno pravé ruky.

"Nezasloužil si to podle tebe?" ozval se Kirti, který ho zase držel zleva.

"Kdyby ho chytili fízláci, dali by mu teplé jídlo, a někam by ho zavřeli, aniž by dostal jedinou ránu. Ne, že bych chtěl, aby ho mlátili oni... ti bastardi jsou beztak na jejich straně," řekl Colin, "takhle je to lepší. Dostals za vyučenou, nácku. Teď nám řekni, kdo jsi, a pro koho tohle děláš."

"P-p-proč tohle d-dělám? P-p-pro p-planetu, do p-prd- d-do prdele..." odpověděl Landon. Zadíval se punkáčovi do očí. Cosi v nich uviděl, nějakou rozhodnost, odhodlání, a to ho znejistilo. Reagoval tedy též podrážděným pohledem.

"Zabil jsi nebo zranil přes tři desítky lidí v gay klubu. Se svýma fašounskýma společníkama jsi postřílel šestnáct lidí v tom úbytku na kraji města... tam, kde jsme tě chytli. Chceš pomáhat planetě? Tím, že ničíš lidem životy... tím, že rozhoduješ, kdo smí a kdo nesmí žít?!" zakřičel mu do obličeje Colin.

"B-běž do prdele! T-ty to nechápeš... Ježiši, z-zas nějakej levičák... ale tentokrát... nějakej jinej... do prdele, c-co ty seš zač? M-marxisto!" reagoval Landon.

Colin se usmál. "Nejsem marxista. I když nemůžu říct, že třeba Marx by se mi nečetl dobře."

"K-komouš... do prdele, ovládli to tu! J-já to věděl... tahle krásná země, a tahle krásná planeta... do prdele, Bože, slyšíš?! Levicoví rozmetači, ch-chtějí n-nás všechny... a dostali mě!" řval Landon.

"Nejsem ani komunista," usmál se Colin. V tuto chvíli už mu to přišlo zábavné.

"Tohle jste vy... vy wokeisti! T-tohle... t-tohle děláte... tak-takhle pat-patriotům ub-ubližujete! Trump měl pravdu... Do prdele, všichni měli pravdu! Páter Lieber měl pravdu! Vy Ďáblem posedlí kreténi... vy-vyrazili jste mi zuby!"

"Že myslíš jenom na svoje zuby," zasmála se Ruth, "nevšim sis, že ti chybí pindík?"

Landon sebou trhl. "Co-co-cos to řekla?!" Sevřel nohy, aby se přesvědčil, že o své genitálie nepřišel. "Ty lžeš!"

Ruth se smála ještě víc. 

"Tragéd," řekl Kirti, "ale je pravda, příteli, že bys měl jít za doktorem."

"C-co... sovětší švábi mi čuměli na penis! J-je vidět, co jste zač... teplouši... degeneráti!" rozčiloval se Landon.

"Řeknu ti, jak si myslím, že to je, nácku," řekl Colin Landonovi, a ještě pevněji mu sevřel ústa, "jsi environmentální zpátečník. Chceš lidem ubližovat proto, že věříš... že tím pomůžeš světu. Hlubinná ekologie v té nejhorší, nejménně humánní formě."

"Jo... jo, vole... vole, tys to vodhad!"

"Pro koho pracuješ?"

"Pro planetu, debile. Dělam to pro planetu."

Colin se usmál, a podíval se na ostatní.

"Co, vole?! Nevěřiš? Já ti utrhnu pinďáka a narvu ti ho do prdele, a udělam to pro planetu... jo, vole! Planeta první!"

"Kdo jsi?"

"Jsem Landon... Landon Kaelber!" zasmál se bývalý doktorand. Pomalu nabýval sebevědomí. "Bůh mě poslal, abych zachránil tuhle krásnou planetu!"

"Konzervativec?" zeptal se Colin.

"Vole, ty takzvaný pravicový názory jsou jediný normální názory. Co by debilové jako vy chtěli? Sovětskej socialismus?! Co?! Měli by vás vystřílet."

Colin se opět zasmál, a stejně tak se zasmáli Ruth, Kirti a Jacques. Landona to rozčililo. Chtěl slovní reakci, ne jen smích. Byl alergický na to, že se mu někdo směje.

"Neomarxističtí debilové! Teplý kundy jste, nic víc! Co, pracujete pro nějakýho Břežněva... já to vim! No jen si mě vodneste do toho svýho Ruska, do toho svýho Sovětskýho svazu!" rozčiloval se.

"Jak jsem říkal, aktivně jsem hledal fašouny pět let... ale tenhle je speciální," řekl Colin, "úplně vymytý mozek."

"To by právě člověk od toho misantropického ekofašisty čekal," řekl na to Jacques.

"Ekofašista... ha, ha," zasmál se Landon, "ekofašista... fašista... ha, ha, ha! Jestli je normální být fašista, tak budiž, do prdele! Já chranim normální svět, do prdele! Svět, kde je týhle krásný planetě dobře, protože po ní nepochodujou omyly přírody, jak vy, homouši a muslimové, a Mexičani, do prdele! Jestli je nácek každej, kdo do prdele hájí svůj oblíbenej národ, tak jo, do prdele, jsem nácek! Jsem nácek, slyšiš, komouši?! Vytáhni na mě ten svůj srp a to kladivo, a dej mi ránu do prdele! Já to ustojim... smrt levici, do prdele! Planeta první, a pryč se zrůdama!"

Colin, Ruth, Kirti a Jacques se na sebe opět podívali.

"Co se ti stalo, Landone?" zeptal se Colin. "Věříš v boha... máš rád konzervatismus, nevadí ti fašismus a nacismus, máš rád americký národ, a to nějak moc, protože sis při zabíjení imigrantů zpíval patriotickou písničku... bylo to všechno asi zvrtlé už od začátku, co?"

"Co by mělo být zvrtlý?"

"Celý tvůj život. Smýšlíš černobíle... máš neskutečně jednoduché představy o světě. Ani nevíš, o čem mluvíš... já vím, pro koho pracuješ," pokračoval Colin.

"Pracuju pro tuhle planetu, debile," odpověděl Landon, "a jo, pro všechny, co jsou na stejný straně, jak já... pro všechny, co tu ty černý a hnědý zrůdy, a zrůdy sající penisy a voblizující si prdele, a všechny ty degenerovaný hnusný děvky z Mexika a jánevimvodkud nechtěj! Jo, pro ty pracuju!"

"Pracuješ pro systém, který je tak nedomyšlený, že vede k fašismu. Působíš individualisticky. Zajímáš se jen o sebe... typický pravičák. Nejde ti o zbytek společnosti. Vlastně velkou část společnosti nenávidíš. Nesnášíš kohokoliv, kdo se od tebe liší... dost možná proto, že se vlastně ty sám od většiny lidí lišíš. Čím? Jsi psychopat, sociálně nevyvinutý, jsi hrozně sám, lidi ti nerozumí, a ty nerozumíš jim... a myslíš si, že něco dokážeš tím, že budeš ubližovat ostatním. Bravo, něco se ti už povedlo, Landone... zabil jsi lidi, jenom proto, že se lišili od tebe. Jenom proto, že neodpovídali tvým fašistickým standardům. Ale tomu je teď konec. Protože jsme tu my, Landone..."

Colin se mu zadíval do očí, a Landon se roztřásl. Cítil převahu. Převahu ve všem. Nikoliv jen fyzickou, ale hlavně morální. 

"Gratuluju, Landone. Získal sis naši pozornost. Teď to bude rej."

Kehlani vstala od počítače. Po celém večeru stráveném plánováním přímé akce na Aljašce byla unavená. Protřela si oči, napila se vody ze sklenice, a položila se na gaučík ve svém bytu v Los Angeles. Asi tři minuty odpočívala, než sáhla po knížce Recovering Bookchin od Andyho Price. Přečetla však jen jednu stranu, než se jí z mobilního telefonu ozvalo pípnutí. Sáhla po něm, přejela prstem po displeji, a přečetla si zprávu od Colina: "Nečekaná akce... jsem v Coloradu, a mám tu člověka, který zabil desítky lidí přičemž tvrdí, že to udělal 'pro planetu'. Queerfob, nenávidí Mexičany, velký anti-levičák... prostě ekofašoun."

Kehlani zvedla obočí. Než stačila odpovdědět, přišla od Colina druhá zpráva: "Jmenuje se Landon Kaelber. Najdeš mi o něm, prosím něco?"

A záhy přišla zpráva třetí: "Chci o něm napsat článek na Greenfutureonly.com."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.