Extrémně jedovatí: Znakoplavka obecná

Jméno: znakoplavka obecná

Vědecký název: Notonecta glauca

Zařazení: třída hmyz (Insecta), řád polokřídlí (Hemiptera), podřád ploštice (Heteroptera), čeleď znakoplavkovití (Notonectidae)

Výskyt: rybníky, tůně; stojatá voda

Jed: toxické sliny

Stručný popis:

Znakoplavka obecná se vyskytuje v Evropě, na severu Afriky, a její areál rozšíření se táhne až na východ Sibiře a do Číny. Jedná se o běžného obyvatele malých stojatých tůní, a můžeme se s ní bez problémů setkat v České republice. Nejzápadnějším místem, jež je součástí jejího areálu rozšíření, je Velká Británie. Tento polokřídlý hmyz, patřící do podřádu ploštic, se během evoluce přizpůsobil na život ve vodním prostředí tak, že se mu poslední, nejdelší pár končetin přeměnil v pádla. Jejich pohybem se pak ve vodě pohybuje. Většinou se znakoplavky nacházejí přímo pod vodní hladinou, nicméně zaznamenají-li o něco hlouběji pohyb, vydají se za ním, nesouce vzduchovou bublinu, která jim slouží jako kyslíková bomba. Nemají totiž žábry, nedokáží dýchat pod vodou. Vytvořená bublina má ještě jednu funkci. V podstatě znakoplavku brání před namočením. Představuje tedy jakýsi superhydrofobický kabát nebo suchý neoprén, chcete-li. Znakoplavka obecná má tělo pokryto jemnými chloupky - nepokrývají ovšem hlavu a končetiny, kromě silně chlupatých zadních pádel - a právě velká hustota těchto chloupků napomáhá udržení vzduchové bubliny při těle zvířete. Nyní se dostáváme k nejpřekvapivější stránce znakoplavky obecné, k jedu. Většina lidí si totiž ani neuvědomuje, že tento živočich je jedovatý. Pravdou je, že nemá jed, který by byl schopen člověka zabít, extrémně jedovatá je však znakoplavka vůči živočichům, které loví. Ti po obdržení dávky smrtící látky, kterou přenáší ve svém těle, zkrátka nemají šanci. Jakmile tedy znakoplavka ucítí pohyb kořisti a najde ji za užití svých obrovských rudých očí, připlave k ní, a píchne do ní své rostrum, typické pro polokřídlý hmyz. To jako kopí projde tělem kořisti. Následně z něj vytečou toxické sliny, jež promění tělo kořisti v chutný koktejl. Z injekční stříkačky s jedem se rázem stává vysavač, kterým znakoplavka vysaje rozložený obsah zabitého hmyzu. Značnou část jídelníčku tohoto tvora tvoří skutečně hmyz. Pro člověka samozřejmě nepředstavuje znakoplavka žádné nebezpečí. Není však radno ji chytat do ruky. V takovém případě dokáže v sebeobraně bodnout svým rostrem, a že to bodnutí dokáže být bolestivé! Podle některých údajů to bolí, jako když Vás bodne včela. Některým lidem takové bodnutí nevadí, jiným však ano. Steve Backshall ve své knížce Steve Backshall's Most Poisonous Creatures připodobňuje bodnutí znakoplavky k píchnutí rozžhavenou šicí jehlou, ačkoliv přiznává, že to nejsou přímo jeho slova, neboť sám nezkoušel, jaké to je, když znakoplavka zasune své rostrum do lidské ruky... Samice znakoplavek jsou mnohem větší než samci, měří až 1,6 centimetru na délku. Břišní strana hmyzu je světlá, hřbetní naopak tmavá, což je charakteristické pro vodní predátory, koneckonců podobnou kombinaci zbarvení spodní a hřbetní části těla mají třeba i žraloci.