Pohoří Gergaji se rozléhá ve východní části indonéského Bornea, v provincii Východní Kalimantan. Charakterizují jej zubaté vrcholky porostlé džunglí, jež nemají v této části ostrova obdoby. Součástí pohoří Gergaji je krasová oblast Sangkulirang-Mangkalihat, jež se táhne od středu pohoří až na poloostrov Mangkhalihat. V květnu roku 2015 bylo toto unikátní území nominováno k zařazení do seznamu Světového dědictví UNESCO. To proto, že v posledních několika letech ve zdejších krasových jeskyních nalezli odborníci patrně nejstarší jeskynní malby na světě. Některé z nich jsou až 40 000 let staré, a zobrazují buvoly nebo třeba i strašníky rodu Scutigera (žádné jiné prehistorické malby z ostatních koutů světa nezobrazují bezobratlé). Jedná se o nejstarší příklad figurativního umění, tzn. pravěcí umělci, jež za těmito malbami stáli, nejprve zvířata viděli, a představovali si je při samotném malování. Dále jsou součástí těchto maleb také otisky lidských rukou, a to jak otisky negativní, tak pozitivní.
Nejstarší figurativní malby jsou k nalezení v jeskyni Lubaj Jeriji Saléh. Ačkoliv některé z jeskyní v krasovém systému prozkoumal již v roce 1994 francouzský speleolog Luc-Henri Fage, byla tato konkrétní jeskyně probádána až v roce 2018 týmem vedeným Maximem Aubertem a Pindim Setiawanem. Těm se na této expedici podařilo najít toto úžasné, 40 000 let staré dílo. Pindi využil složitých archeologických metod ke stanovení stáří těchto maleb - výsledek tým vskutku ohromil, a ještě koncem roku publikoval výsledky výzkumu v žurnále Nature. Pravěcí umělci používali k zobrazení zvířat a k vytvoření negativních otisků svých rukou především okru. Kromě maleb zvířat zobrazovali prehistoričtí umělci také různé části lidského života, malovali například lidské postavy, dřevěné čluny nebo podivné geometrické symboly abstraktního významu. V roce 2019 stejný tým odborníků nalezl ještě starší malby na sousedním ostrově Sulawesi. Tyto malby byly staré 44 000 let. Je možné, že Borneo a Sulawesi byly během pleistocénní epochy spojeny. V podstatě by se dalo říci, že autory maleb v jeskyních Celebesu mohli být ti samí lidé, respektive jejich předkové.
Pokud bude tato krasová oblast v budoucnu zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO, pomůže to zachovat nikoliv pouze jedny z nejstarších jeskynních maleb na této planetě, ale také celý unikátní ekosystém pohoří Gergaji. Jedná se o jednu z posledních lidmi nedotčených oblastí indonéského Bornea. Jeskyně obývané salanganami ostrovními jsou sice terčem sběratelů ptačích hnízd (z hnízd salangan se totiž v čínské kuchyni vaří polévka, a lovcům je za hnízda vysoce placeno), to však nemá na zdejší ekosystém takový vliv, jaký by na něj mělo kácení lesů. Avšak pralesy ze všech světových stran od pohoří Gergaji jsou káceny a páleny, aby ustoupily palmovým plantážím. Je tedy velice důležité, aby byl tento unikátní ekosystém chráněn, a nedošlo tak jeho zničení.
Ve zdejších pralesích žijí bornejští orangutani, kriticky ohrožení primáti, jež s námi sdílejí přibližně 97 % DNA. Kvůli kácení pralesů a lovu byly dovedeni na pokraj vyhynutí. Ve Východním Kalimantanu žije zřejmě druhá největší populace těchto lidoopů, jen o něco více jich je na samém jihu ostrova. Žádná z těchto populací však není v bezpečí. Pro člověka těžko přístupné oblasti v pohoří Gergaji poskytují orangutanům zřejmě poslední ráj na Borneu. Do těchto oblastí je málokdo chodí lovit. Přitom orangutani dokáží žít v nadmořské výšce až 1500 metrů nad mořem. V těchto primárních tropických lesích nacházejí dostatek potravy a materiálu ke stavbě hnízd (orangutani si každý večer staví k přespání nové hnízdo).
Co se herpetofauny týče, je pohoří Gergaji domovinou skutečně velkého množství rozličných druhů plazů a obojživelníků, od bičovek a bojg přes různorodé druhy žab až po největšího plazího predátora naší planety, krokodýla mořského. Ti obývají řeky, jež protékají pohořím, a někteří z jedinců zde žijících mohou v klidu dosáhnout délky i 5 metrů. Podle některých cestovatelů, jež pohořím prošli, není vůbec vzácné pozorovat velké krokodýly mořské nonšalantně proplouvající zdejšími rychle tekoucími vodami.
V roce 2004 zaznamenala biologická expedice z The Nature Conservancy a Indonéského institutu věd v krasové oblasti Sangkulirang-Mangkalihat celkem 200 druhů hmyzu, včetně obřího druhu švába, jenž se pravděpodobně nevyskytuje nikde jinde na světě, 120 druhů ptáků, 50 druhů ryb žijících ve zdejších řekách a 400 druhů rostlin. Tato krasová oblast pokrývá celkem 105 000 hektarů, a je to pravá divočina.
Na Borneu není již mnoho vysoko položených míst, z nichž byste mohli obdivovat nekonečnou džungli sahající až za horizont. V tomto ohledu je pohoří Gergaji velice mimořádnou lokací. Doufejme, že jeho příroda bude zachována. Snad tento zelený klenot indonéského Bornea zůstane nedotčen.
Žádné komentáře:
Okomentovat