Lovci kryptidů 4: V zemi gigantů (1/3)

Lovci kryptidů 4: V zemi gigantů (1/3)

7. března 2020 v 11:21

Lovce kryptidů stíhá jeden neúspěch za druhým. Ve snaze zabránit invazi Shai'ri předtím, než skutečně započne, selhali tolikrát, že by se tím mohli nechat odradit. Pravdou je, že už jim mnoho možností nezbývá. Dean jim prozradil, že Claude Ngoy již nikdy nebude spojencem Lovců kryptidů. Poté, co poslední přeživší ze západoafrických Rapanai přihlížel smrti Curupiry, jež byla posledním zástupcem svého unikátního druhu, též vyhubeného lidmi, vrátil se na cestu nenávisti a pomstychtivosti. Nakonec bude rozhodujícím faktorem, jenž bude mít za následek oslabení či dokonce vyhlazení lidského druhu ve světě dominovaném mimozemskými kolonizátory... Jak předejít těmto strašným událostem? Možná by se přece jeden způsob našel...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: V ZEMI GIGANTŮ, ČÁST PRVNÍ:

Krátce po návratu z Kolumbie vládla v základně Lovců kryptidů ponurá atmosféra. Když Pauline a Dean při poradě v hlavní místnosti sdělili ostatním členům týmu, že je Ngoy podvedl už před začátkem operace, a ukradl zkumavky s viry Tatzelwurmova parazita, znepokojení jen vzrostlo. "Jak jsme mu jen mohli věřit? Doufal jsem, že to myslel upřímně. To s lidmi, že už je nebere tak, jako dřív, a že jsme mu ukázali, že všichni lidé nejsou stejní jako ti, se kterými se poprvé setkal," pronesl Pierre. Byla to zřejmě jeho první slova po návratu z Tanimbocy. Smrt kamarádky, kterou v Curupiře měl, jej hluboce zarmoutila. "Možná to skutečně myslel upřímně," odpověděl Dean, "ale ty sám jsi nahlédl do jeho mysli, Pierre. Musel jsi zaznamenat, že se jeho pohled mohl změnit jako lusknutím prstu." "Do Prčic už s Ngoyem," zasyčel Akihiko a napil se z plechovky piva, "měli bychom vymyslet, co dál, lidi." Zavládlo ticho. Fahad jako první pozvedl obočí. Nikdo nic neříkal. Ale tohle nemohl být konec všeho snažení! "Brum dum, blujch a dujch! Jakeu, dojdi do mýho pokoje a zapni rádio, ať tady něco zařve! Chci slyšet zvuky!" vyhrkl Quartermaine, stojící v rohu místnosti. Akihiko mu dal pohled, jenž značil naštvání. Pak konečně promluvil Roger: "Vzpomínáte, jak jsem se v lednu s našimi zesnulými přáteli vypravil do Kanady? Nebyli jsme jedinými, kdo se setkal se saytoechinem. Po našem dobrodružství v Yukonu jsme zamířili do Argentiny*, a setkali jsme se s Alessandrem Velázquezem. Už jsem Vám o něm něco řekl. Věnuje se mimo jiné i technologickému výzkumu. Co takhle s ním konečně začít spolupracovat?" "Neříkej mi, že chceš, aby Velázquez vytvořil kopii komunikačního zařízení Shai'ri. To je pěkná blbost," řekl opět poněkud naštvaně Akihiko. "Ne, zrovna to jsem nemyslel. Mohli bychom ale dát dohromady něco jiného. Nevím co... Ale mohlo by to být něco, co by nám pomohlo v boji jak proti Shai'ri, tak proti Ngoyovi a Nietovi," odpověděl Roger a zahleděl se z okna. Dean se pousmál. "Možná by tu přece jenom nějaká možnost byla!" řekl tajemně, ale také radostně. Otočil se na Pauline: "Mami, vzpomínáš na to, co jsi mi řekla před několika měsíci, potom co jsme se vrátili z pouště Gobi?** Máme přece něco, co by nám mohlo pomoci. Jeden předmět s obrovskou silou." "Můj drahý kamínek? Úch, můj ukradený kamínek! Pé pé, bů... Ukradený! Zloději jste! Že je to tak, Jakeu? No, no co? Že? Mluv!" začal vykřikovat Quartermaine, aniž by si ho nikdo všímal. Akihiko měl sice chuť hodit po něm prázdnou plechovku piva, ale nesnížil se k tomu. "Briddimský drahokam? Víme přece, že ho nedokážeme dostatečně ovládnout, Deane," odpověděla Pauline, "i když ho využíval Quartermaine, jeho schopnosti byly značně omezené." "Takže energetický štít kolem naší planety s pomocí toho zázračného kamene asi nevytvoříme," zasmál se Roger. "Žádný energetický štít nemám na mysli," pokračoval klidně a s rozvahou Dean, "napadlo mne něco mnohem úžasnějšího. Vyprávěl jsem Vám, jak jsme v budoucnosti já a Pierre postavili stroj času. Byl to úkol takřka nadlidský. Nikdy by se nám nepodařilo ten přístroj dokončit, kdyby na něm nezačal pracovat jeden geniální vědec. Já sám nejsem žádný génius, a proto mě vůbec nenapadlo, že ten chlapík, kterého vy moc dobře znáte - a já o něm naopak slyšel jen samé příběhy, protože po většinu mého života byl již po smrti - žije tady, v Londýně! Z vězení ho přece dostal můj táta. Dali jste mu šanci stát se lepším člověkem, a on jí využil." "No jistě, Larry Brickell," pokývala hlavou Pauline, "pokud vím, v posledních měsících ho zaměstnal Britský technologický institut ve Forest Gate, tady v Londýně." "A pokud já vím, bude pro něj Brickell pracovat ještě nějakou dobu," dodal Dean, "možná už začal přemýšlet o tom, jak cestovat v čase? Co takhle dát ho dohromady s panem Velázquezem a vývin přístroje tak urychlit? Mohli bychom pak cestovat v čase, vrátit se do minulosti, a zabránit tak úplně všemu! Mohli bychom zabránit invazi Shai'ri tak, jak jsme to s Pierrem v budoucnosti původně zamýšleli..." "Zní to úžasně," ozval se Fahad. "Najednou mi není tak zle," dodal Akihiko. "Fajn, zavolám Velázquezovi," řekl Roger a odešel z místnosti. Nebylo času na zbyt. Dean navrhl, že sám zajede za Brickellem, a přesvědčí ho. Byl to pro něj další splněný sen. Mohl se tak setkat s legendárním technikem, jehož dědictví dalo o mnoho let později lidstvu poslední šanci. Ale vyrazit sám do Britského technologického institutu bylo pro Deana víc, než by si kdo dokázal představit. Byl dítětem apokalyptického světa. Otec zemřel dávno před jeho narozením, matka ještě, když byl malé nemluvně. O civilizovaném světě věděl zvláště z Pierrových vyprávění. Procházet se hustě zalidněným Londýnem, sledovat lidi se sluchátky v uších, jak do sebe omylem narážejí, pozorovat dvoupatrové autobusy projíždějící ulicemi hlavního města Velké Británie, to vše pro něj byl neuvěřitelný, magický zážitek. Teplý vítr mu fičel do obličeje a hrál si s límcem jeho expediční košile. I čekání na zastávce a následná jízda autobusem, při níž všichni cestující vypadali znudeně nebo vystresovaně, se Deanovi líbila. Největšího klidu se mu dostalo až nyní, v devatenácti letech, a ve světě tolik odlišném od reality, ve které vyrůstal. A přitom právě v tu se měl tento zdánlivě klidný svět změnit... Po zazvonění u dveří Britského technologického institutu mu přišla otevřít mladá technička, nejspíše studentka. Zřejmě měla přestávku, zapomněla si ovšem sundat ochranné brýle. Dean se jí jen zeptal na doktora Brickella. Řekla mu, že doktor Brickell rozhodně nemá čas povídat si s obyčejnými lidmi, a že má dost práce. "Počkejte, já nejsem někdo, ehm, obyčejný. Jsem jedním z Lovců kryptidů," řekl Dean. Musel se usmát, když to řekl. Stále nedokázal uvěřit tomu, že byl členem týmu. Studentka mírně pokývala hlavou, a mlčky ho odvedla k doktoru Brickellovi. Ten byl zprvu velice překvapen Deanovým vzhledem. "Tak vy jste jedním z Lovců kryptidů? No, kdybyste nevypadal tak mladě, spletl bych si Vás s panem Owenem. Mrzí mě, co se mu stalo. Byl bych přijel na jeho pohřeb, ale..." řekl Brickell. "Já jsem Owen, pane Brickelle. Jmenuji se Dean Owen. Nebudete tomu věřit, ale přišel jsem z budoucnosti. A vděčím za to z části i Vám. Svět je na pokraji hrozné katastrofy, a mám takový pocit, že budeme potřebovat Vaši pomoc, abychom ho zachránili," řekl Dean. "Už zase? Haha, tak do toho, řekněte mi, co mám udělat... Z budoucnosti? To je mi náhoda, mě zrovna čas jako takový v poslední době docela zajímá," zasmál se Brickell. "Ani nevíte, jak velkou ctí mi je se s Vámi setkat," řekl upřímně Dean a trochu nemotorně, s patřičnou nervozitou, mu potřásl s rukou.

Rozhovor s Larrym Brickellem nemusel být dlouhý. Ačkoliv zprvu nedokázal Deanovu příběhu o apokalyptické budoucnosti uvěřit, přiznal, že v současné době již uvěří čemukoliv. Sbalil rané plány na stavbu prototypu stroje času, přičemž Deanovi odhalil, že byl prvním člověkem, kterému je ukázal. Lovci kryptidů se připravili na další operaci. Pauline, Akihiko, Fahad a Pierre zůstali v základně Lovců kryptidů, zbytek týmu byl vyslán do Velázquezova sídla na pobřeží Argentiny. Dle Rogerových slov Velázquez nadšeně zasouhlasil, když mu byla nabídnuta možnost profesionálně spolupracovat s Lovci kryptidů i s doktorem Brickellem. Spolu s Deanem, Brickellem a Rogerem odletěl do Argentiny i Quartermaine, jenž o Briddimském drahokamu, jádru celého projektu, věděl více, než kdokoliv jiný. Pauline informovala o operaci agentku Kentovou, která se spolu s Amandou Lyonsovou přemístila vysokorychlostním letounem k Velázquezovu sídlu ještě předtím, než Lovci kryptidů na místo dorazili. Po přistání Cryptid Swiftu za příjemného teplého argentinského odpoledne přistoupil Roger k dřevěné ohradě před Velázquezovou tvrzí, a zmáčkl tlačítko zvonku. Dean si mezitím užíval další klidné chvíle. Sedl si na okraj útesu a sledoval vlny zuřivě bušící do pobřežních skal. Zahleděl se do skupiny tučňáků, která se tam dole, pod skalami, na úzkém pruhu písečné pláže, hlasitě řehtala. Až po chvíli k němu přistoupil starší pán - Velázquezův sluha Thiago Raminez. "Krásný to pohled, že, pane?" pronesl anglicky s argentinským přízvukem. "Je tu nádherně," odpověděl Dean a usmál se na něj. "Všechny ostatní jsem již pustil dovnitř, pane," řekl Raminez, "věřím, že patříte k nim. Pojďte." Dean se postavil a pevně zmáčkl rukojeť kufříku, v němž přenášel vzácný náklad. Briddimský drahokam byl na starost dán jemu.

Tým se ocitl v obrovské laboratoři v přízemí Velázquezova hradu. "Nevěděl jsem, že tu máte... tak obrovitou místnost. A tak moderní," řekl Roger. "No, taky jste z mého domu minule viděl jen asi jedno por ciento," pousmál se Velázquez a přejel si rukou po šedivém plnovousu. Přišla je přivítat Velázquezova dcera Sloane. Znakovou řečí se Rogera zeptala, kde jsou Curupira a Lil, a že by je také ráda viděla. Zlomilo jí srdce, když jí Raminez zpětně přeložil Rogerova slova o Curupiřině strašlivé smrti. Dokonce si utřela slzu. Barbara Kentová a Amanda Lyonsová také přišly Lovce kryptidů přivítat. "Agentko," pousmál se Roger, "nějakou dobu jsme se neviděli. Co usilovně tajíte teď?" "A jak se Vám daří tajit, že schováváte ve své základně nejsilnější předmět ve vesmíru?" vrátila mu to Kentová. "Jů, jé, ten můj ukradený kámen! Jakeu, oni o něm furt mluví... A furt a furt! Provokace! Jeden by si nejradši omlátil hlavu o zeď! U všech stránek knih politých kávou!" ozval se Quartermaine. "No vida, koho to tu máme. To máme o zábavu postaráno," poznamenala Amanda. "Agentky Lentová a Pentová! Jupí, konečně mě přišel někdo zachránit! Vy staré dobré vojny!" vykřikl Quartermaine a pokusil se Amandu s Barbarou obejmout, neúspěšně. "Přejděme k věci," řekl s úsměvem Velázquez. Larry Brickell mu ukázal své plány k sestrojení stroje času. "Kdybychom postavili tento přístroj," řekl Velázquezovi a zapíchl prst do narýsovaného předmětu na tenkém papíru, "a dodali do něj energii z Briddimského drahokamu, mohli bychom teoreticky otevřít vstup do jiné dimenze. Jakýsi portál, kterým bychom mohli projít." "Takový portál už jsme kdysi viděli**," dodal Roger, "v Kongu ho kdysi vytvořila zvláštní kosmická entita zvaná The Father, která si s Lovci kryptidů pohrávala. Mě se její hry příliš netýkaly, ostatních, jako třeba Pierra, ano." "Pozoruhodné," řekl s klidem Velázquez, "vy si tedy myslíte, že nějaká entita dokázala otevírat portály do jiných světů? A že tedy existuje nějaký... mnohovesmír?" "Přesně tak. Minulost a budoucnost existují v jiných dimenzích, jež jsou všechny ve své nekonečné podstatě součástí mnohovesmíru," řekl Dean. "Vím to. Na tom koneckonců pan Brickell později založil možnost cestování v čase," dodal ještě. "Já myslel, že mnohovesmír jako takový zanikl, když tvůj táta zničil The Fathera," řekl Roger a zamračil se. "To přece není možné," ozval se k jeho překvapení Velázquez, "žádná entita nedokáže ovládat vesmír. Pokud něco takového existovalo, pak to musel být nějaký parazit, živící se energií mnohovesmíru." Dean pokýval hlavou. "Mnohovesmír by teoreticky šlo ovládnout, ale od toho tu nejsme, a sami nedokážeme absorbovat jeho energii, na rozdíl od té takzvané entity. Briddimský drahokam ale ano," řekl. "Postavíme tedy Brickellův přístroj," řekl Velázquez, načež mu Dean předal kufřík s drahokamem, "během pár dnů to bude hotové. Přístroj na absorpci energie se, vážení přátelé, nachází za vámi." Ta obrovská, nablýskaná věc s kuželem, pod který Velázquez umístil svítivě modrý drahokam, byla jen jednou z mnoha vymožeností, kterými se tento muž mohl pyšnit. Několik dnů nato byla práce dokončena. "Provedeme první test, abychom se přesvědčili, že je to opravdový, funkční stroj času," řekl všem Velázquez, zatímco si prohlíželi sestavený prototyp Brickellova přístroje. Přistoupil k monitoru a naťukal na něm několik znaků: 150 000 000 MYA.

* - třetí část příběhu Dobrodružství Rogera, Curupiry a Lila

** - příběh Zabijácký červ

*** - odkaz na portál do alternativní dimenze, viz mnoho kapitol 3. série

Bude stroj času fungovat? A pokud ano, bude svět, do kterého chce Velázquez při experimentu nahlédnout, bezpečný? Podaří se nakonec Lovcům kryptidů změnit minulost, a zabránit tak strašlivé budoucnosti? Pokračování příště!