V minulém díle
se Lovci kryptidů dali dohromady s doktorem Brickellem a Alessandrem
Velázquezem, a podařilo se jim sestrojit funkční prototyp stroje času. Dean,
Velázquez a agentky Kentová a Lyonsová se pak vydaly za dinosaury do období
jury, čistě jen proto, aby přístroj otestovali. Přestože sestrojená zařízení
mají ještě nějaké chybičky, a budou potřebovat vylepšení, jsou Lovci kryptidů
na nejlepší cestě k vítězství. Pokud se Deanovi skutečně podaří vrátit se zpět
v čase do chvíle, jež byla k zabránění invaze Shai'ri tou nejdůležitější, pak
by mohl změnit budoucnost této planety, a zabránit strašné apokalypse, jež má
přijít. Test stroje času byl relativním úspěchem, ale jak už to chodí, ta
největší a nejnepříjemnější překvapení přicházejí ve chvíli, kdy je nejméně
čekáte...
LOVCI
KRYPTIDŮ 4: PŘÍCHOD SHAI'RI, ČÁST PRVNÍ:
Zvedl
se vítr. Zašustil opadanými suchými listy, a začal je hnát, jako by si s nimi
chtěl hrát, a pak ustal, stejně rychle, jako předtím nabral svou sílu. Pár
suchých lístků se pomalu a smutně usadilo na náhrobku. Patřil Jacku Owenovi,
bývalému vůdci Lovců kryptidů, zabitému v září roku 2019. Pauline si
povzdychla. Tiše před hrobem stála několik minut, zcela odpoutaná od okolního
světa. V mysli se přenesla zpět v čase, do těch mnohem šťastnějších dob, do
dob, kdy Jack ještě byl mezi živými. Hlavou jí prolétaly všelijaké vzpomínky.
Živě se jí vybavilo, jak se s ním seznámila na univerzitě, vzpomněla si na ten
moment, když jí nabídl možnost stát se členkou Lovců kryptidů, zavzpomínala na
mnohá dobrodružství, jež spolu zažili, a nakonec ji zasáhl velký smutek. Ani
mu, předtím než nadobro odešel, nestačila říci, že spolu čekali dítě. Z oka jí
vytekla jedna velká slza, kterou utřela papírovým kapesníčkem. Vrátila ho do
kapsy, klekla si ke hrobu a rozprostřela po něm květiny, jež až dosud držela v
rukou. "Kéž bys tu byl, Jacku. Svět se tak změnil od té doby, co jsi nás
opustil," zašeptala. "Taky mi moc chybí," ozval se známý hlas s
francouzským přízvukem odkudsi zezadu. Pierre se právě vracel od hrobu Kate, u
něhož také strávil mnoho minut. "Oba nám moc chybí. Udělali pro nás za
svých krátkých životů tolik," vydechla Pauline a přistoupila k Pierrovi.
Zatímco část týmu měla plné ruce práce v Argentině, zbylí členové Lovců
kryptidů byli ponecháni svému osudu v Londýně. Jednoho slunného, chladného,
jarního rána se Pauline s Pierrem domluvili, že navštíví místní hřbitov, a
zavzpomínají na své nejdražší. Bylo to smutné ráno, plné nostalgických
vzpomínek, ale stálo to za to. Člověk by nikdy neměl zapomenout na ty, které
měl rád, a kteří již nejsou mezi živými. "Je zvláštní, že oba tu mají
hroby, a přitom v nich ani jeden z nich nespí," pousmál se s patřičným
smutkem Pierre. "Je to škoda," pokývala hlavou Pauline, "ale to
není to nejdůležitější. Popravdě, nevěřím, že by se na nás dívali z nějakého
jiného světa, to je trochu staromódní představa. Jsou pryč, úplně. Ale jejich
hroby v nás evokují vzpomínky, a to je podstatné. Když u nich stojíme, vracíme
se k nim ve svých hlavách." Ještě jednou společně pohlédli na Jackův hrob,
a pak se pomalu odebrali k vratům hřbitova. Prošli kolem hrobu Kate, a Pauline
na něj také položila květiny. Jak tak odcházeli, pustili se do živějšího
hovoru. "Tak jak to vypadá s malým Deanem, můžu-li se ptát?" zeptal
se Pierre. "No, ještě si pár měsíců na narození počká," usmála se
Pauline, "a co se týká toho velkého, toho dobrodruha, který k nám přišel z
minulosti... No, jestli bude u toho, tak to bude šílené. Představ si, že by se
viděl jako novorozeně." Oba se tomu zasmáli. Prošli parkovištěm ke Cryptid
Chaseru, zaparkovanému na jeho kraji. "Předpokládám, že jsi slyšela o těch
podivných úkazech, které někdo včera natočil v Austrálii," pronesl Pierre.
"Ta světla na noční obloze? Něco podobného natočili i v Brazílii a v
Japonsku," odpověděla Pauline, "určitě se jedná o nějaká znamení
Shai'ri." "Řeknu Ti, začínám mít docela strach," řekl Pierre a
otevřel dveře automobilu. "Zavolám Akihikovi, že se vracíme do
základny," řekla Pauline a vytáhla z kapsy kabátu mobilní telefon. Po
odemknutí monitoru ji čekalo velké překvapení. Údajně tu nebyl žádný signál. V
jižním Londýně to bylo vážně nečekané. Pauline se mlčky vrátila k vratům
hřbitova, doufajíc, že mobilní telefon nakonec signál chytí, v tu chvíli se
však na něm objevil jakýsi vzkaz. Jednalo se o video, o živý přenos. Pauline
zesílila zvuk, jen aby uslyšela podivné skučivé zvuky, jež doprovázely
roztřesený, šedý obraz. V tu chvíli vytáhl z kapsy mobil i Pierre. Dostal
stejný vzkaz. Gestem naznačil Pauline, aby se vrátila k autu. Ona však zůstala
stát jako solný sloup, oči upřené na oblohu. Vyrýsoval se na ní obrovitý
předmět, obklopený plameny. Něco právě prošlo atmosférou. "Propána,"
zašeptala Pauline a dala se do běhu. Přímo na území hřbitova v jižním Londýně
mířila vesmírná loď Shai'ri, a nebyla samotná. Stejný vzkaz dostali na mobilní
telefony lidé po celém světě. Tisíce vesmírných lodí se přiblížily planetě
Zemi, a donesly k ní miliony mimozemšťanů hledající nový domov. Ti, kteří o
nich věděli - politici, badatelé - byli stejně tak překvapeni jako obyčejní
lidé, před nimiž byl příchod mimozemšťanů tajen. Shai'ri začali svou invazi
dříve, než se tomu dalo předejít...
Fahad si užíval
klidného rána ve středu Londýna, v zahrádce před restaurací Jackman's jen pár
ulic od Richmondu. Společnost mu dělal jeho přítel, Harvey Lindo. Seděli i
stolku, povídali si o současné politické situaci i o Fahadově neobvyklé práci,
a pojídali zmrzlinu. "Tak v té Kolumbii to bylo děsivé?" zeptal se
Harvey. "Jo, přišli jsme o jednoho spojence, takovou sliznatou příšeru, a
zemřela tam naše kamarádka Curupira a její mazlík, takový... ehm... no, prostě
dinosaurus," odpověděl Fahad. "Páni, ona měla dinosaura? Škoda, že už
nežije... Víš, jak to myslím. Je mi jich obou moc líto," řekl na to
Harvey. "Jo, moje práce nikdy nebyla lehká. A
ke krutostem čas od času dochází... I když máme teď s kolegy plné
ruce práce a řešíme ten problém s mimozemšťany, přijde mi to furt lehčí, než
moje bývalá práce. Jako agent Spojených arabských emirátů jsem musel řešit
každou pitomost, a při tom mi mnohdy hrozilo, že mě někdo unese a umučí. Teď mě
maximálně může umučit nějaký kryptid se čtyřma nohama a zvětšenýma pavoučíma kusadlama
na zádech, nebo případně nějaký emzák. Je to mnohem lehčí práce, a když nejsem
povolanej do akce, jako teď, můžu si žít v základně, chodit ven..."
rozpovídal se Fahad. "Zdá se, že je to mnohem zajímavější než software
development," zasmál se Harvey, "i když šéf mě minulý týden povýšil,
ani nevím, jestli jsem Ti to řekl." "Ne, to je novinka. Měli bychom
to oslavit, co bys řekl třeba divadelnímu představení? Zajedeme do West End a
zkoukneme nějakého Shakespeara," navrhl Fahad. Jeden z hostů restaurace
náhle vytáhl z kapsy mobilní telefon, z něhož se začaly ozývat hrozivé zvuky.
"Lidi? Nemáte to náhodou na mobilech taky?" vyhrkl překvapeně. Fahad
se jen spěšně podíval na svůj mobil, zaklel, a pak pohlédl na oblohu, kterou
právě proťala obrovská vesmírná loď. Před restaurací zavládl šílený zmatek.
Někdo se rozběhl, a porazil stůl, u kterého Fahad s Harveyem seděli. Harvey
upadl na zem. Další zmatkař ho div nekopl do hlavy! Fahad mu pomohl na nohy,
nedokázal však oči odtrhnout od toho gigantického objektu. "Proboha, vždyť
to dopadne v jižním Londýně!" zasyčel. "Fahade, Fahade!" vytrhl
jej z transu Harvey. Ukazoval na další vesmírnou loď, v rychlosti se blížící do
vedlejší ulice. "Co se to kruci děje?!" dodal Harvey. "Padáme
odsud!" vykřikl Fahad. Oba sedli na Rogerovu motorku, kterou si Fahad v
nepřítomnosti svého kanadského kolegy vypůjčil, a co nejrychleji odjeli. V tu
chvíli se ozvala první velká rána. Ve vedlejší ulici nastala exploze. Randál se
mísil s hrůzným lidským křikem. Kam až oko dohlédlo, protínala nebesa menší
vesmírná plavidla, a s hlukem přistávala v panikou ovládnutých ulicích Londýna.
Fahad s Harveyem zastavili u obchodu s elektronikou, a vtrhli do něj jako
zločinci. Přidali se k prodavači, který sledoval přímý přenos z New Yorku. V
samém středu Páté Avenue stál Indrid Cold, roztahoval ruce, a se svým
neutuchajícím úsměvem pronášel: "Připravte se, obyvatelé planety Země, na
příchod rasy mnohem vyspělejší, než jste vy! Vzdejte se mocné říši Shai'ri, jež
se stanete součástí! Oslavujte Shy'rka, Vašeho nového vládce! Země patří
Shai'ri, a nikdo, nikdo s tím nic neudělá!" "Ten idiot," řekl
Fahad a otočil se na Harveyho. "Poslouchej mě," poklepal mu na
rameno, "musím se vrátit do základny Lovců kryptidů. Vysadím tě u metra,
ty odjedeš domů. Třeba je Dartford zatím bezpečný, a kdyby ne, tak mi prostě
zavoláš, a já pro tebe přiletím letounem. Jeden mají naši kolegové v Argentině,
ale my máme ještě Velox... Prostě zatím odjedeš domů, a pak se uvidí."
Nato se oba dlouze objali. Když z obchodu vystoupili, obloha již byla pokryta
mračny prachu a popela.
V základě Lovců
kryptidů byli jen Akihiko a Tatz, malý Tatzelwurm. Zatímco zuřivý Japonec
sledoval v televizi jeden z nových přírodovědných dokumentů televize BBC,
žužlal drobný kryptid, z půlky kočka, z půlky červ, plyšové hračky. Hlodal do
hlavičky plyšové myšky, trhal vlákýnka tvořící její očka, a vzrušeně u toho
vydechoval, jako kdyby zabíjel skutečnou kořist. Když mu hračka z pacek
vypadla, celý se naježil, vykulil oči, a čekal, zda se dále pohne. Ale když
jako mrtvola ležela bez pohnutí dál, skočil na ni, celý se překulil, zůstal
ležet na zádech, a stoličkami na levé straně čelistí začal do hlavičky myšky
opět kousat. "Haha, teď by ses měl vidět, kámo!" zvolal na něj
Akihiko a napil se z plechovky piva. "Koukni se na ty pumy, ty loví líp,
než ty!" dodal. "Kolikátý díl Seven Wolds, One Planet tohle vlastně
je?" zamručel si pro sebe. Jenže nejnovější dokument Davida Attenborougha
byl rázem přerušen zvláštním vysíláním. Akihiko, stejně jako Fahad, Pauline,
Pierre a zbytek světa, byl v tu chvíli zcela paralyzován. Když ho napadlo, o co
by se mohlo jednat, spatřil obrovskou vesmírnou loď dopadající do nepříliš
vzdálených ulic jižního Londýna. Zhrozil se. Vždyť ten objekt dopadl na území
místního hřbitova, který před asi hodinou či hodinou a půl Pauline s Pierrem
odjeli navštívit! Tatzelwurm na hlasitý dopad vesmírného obra reagoval jako pes
na ohňostroj. Začal se celý třást. "Kámo, uklidni se! Neboj..."
Akihiko se jej pokoušel uklidnit v náruči. Pokusil se dovolat Pauline,
zjistil však, že v Londýně nebyl žádný signál. Vyběhl ven z hlavní místnosti a
seběhl schody do přízemí. Drže Tatzelwurma v jedné ruce, sebral svou železnou
tyč, připraven na jakékoliv nebezpečí, jež mělo přijít. Minuty ubíhaly. Akihiko
vyšel ven. V ulici byl relativní klid, všichni lidé se schovali ve svých
domovech. Z dálky se ozval řezavý zvuk motorky. To přijel Fahad. "Seš v pohodě, borče?" zeptal se ho
Akihiko. "Zrovna na to jsem se tě chtěl zeptat," odpověděl Fahad,
načež se oba vrátili do základny. "Shai'ri přicházejí," vydechl
Fahad. "Už jsem si všiml," řekl na to Akihiko, "hele, mohl by
sis na chvíli vzít Tatze? To jeho chvění se už přenáší i na mě."
"Nepovídej. Akihiko Yukimura a strach? Ty dvě věci k sobě přece
nejdou," zasmál se Fahad. Rudé světlo na stěně chodby náhle začalo
pulzovat. Ozval se mechanický hlas bezpečnostního systému: "Nejvyšší pohotovost! Nejvyšší pohotovost!
Zaregistrován neznámý objekt ve výšce dvě stě metrů nad budovou! Délka:
čtyřicet metrů. Výška: neznámá. Hmotnost: neznámá. Pravděpodobnost poškození
budovy: 100 %." Akihiko s Fahadem se na sebe jen podívali,
aniž by stačili něco říci. Okamžitě vnikli do výtahu, jenž je odvedl do
podzemní části základny. Pak další vesmírná loď Shai'ri dopadla přímo na
budovu, a proměnila tedy technicky vyspělou základnu Lovců kryptidů v hromadu
trosek. Strop podzemní části budovy se protrhl, a zasypal vše, co v ní bylo
uloženo, včetně výtahové kabiny s oběma muži a jejich zvířecím přítelem...
Lovci kryptidů dostali další velkou ránu. Když už to vypadalo, že
naděje na záchranu světu vzrostla, Shai'ri započali svou invazi. Nejen Londýn,
nejen New York, ale celý svět je nyní v ohrožení! Zachránit ho může jen ten,
kdo se novým vládcům planety postaví. Cena za hrdinství však bude vysoká...
Pokračování zítra, 29. března!
Žádné komentáře:
Okomentovat