Když Charles Darwin na své cestě kolem světa dorazil v září 1835 na Galapágy, stanul v podivuhodném světě tvorů, jež na tomto vulkanickém souostroví žili izolovaně po miliony let. Při svém pobytu na Galapágách si začal uvědomovat zákonitosti přírodního výběru a evoluce celkově. Zdejšími tvory, kteří jej mimo želvy a leguány fascinovali, a jež shromáždil do své rozsáhlé sbírky, byly také galapážské pěnkavy. Ty exempláře, které roku 1837 předal Londýnské zoologické společnosti, později popsal anglický ornitolog John Gould. S termínem Darwinovy pěnkavy, ctícím jejich nálezce a zakladatele evoluční teorie, však přišel až roku 1936 Percy Lowe, načež jej o rok později užil evoluční biolog David Lack jako název své druhé knihy. Počet druhů Darwinových pěnkav se během let měnil v závislosti na taxonomii. Zatímco v literatuře 50. a 60. let bychom se setkali s faktem, že žilo až 35 různých druhů galapážských pěnkav, v současné době je jich uznáváno 18. Spadají do pěti rodů: Geospiza, Camarhynchus, Certhidea, Pinaroloxias a Platyspiza. Všechny patří do čeledi tangarovitých (Thraupidae), jež zahrnuje 372 středoamerických a jihoamerických pěvců, kromě Darwinových pěnkav také pipulky, pitpity a tangary. Nejedná se tedy o zástupce čeledi pěnkavovitých (Fringillidae)...
Na počátku roku 2020 byly publikovány výsledky výzkumu zabývajícího se několika ptačími druhy z pleistocénní Kalifornie, jež vnesly nové světlo na vývoj Darwinových pěnkav. Drobné anatomické změny u těchto ptáků jsou údajně výsledky fluktuací v jejich morfologii, jež se zdá být v dlouhém čase stabilní...
Výskyt jednotlivých druhů Darwinových pěnkav je omezen na určité ostrovy. Tato mapa Vám umožní se v nich rychle zorientovat, a zařadit je tak ke svým stanovištím. Mějte však prosím na vědomí, že menší ostrovy nejsou na mapě pojmenovány.
Vědecký název: Geospiza scandens,
český ekvivalent: pěnkavka kaktusová,
výskyt: Pinta, Marchesa, Santa Fé, Pinzón, Isabela, Floreana, Rábida a Santiago.
Vyskytuje se v suchých křovinatých oblastech a lesích. Jen výjimečně se vyskytuje daleko od oblastí s kaktusy rodu Opuntia. V podstatě je na nich závislá. Živí se jejich semeny, vlákninou, plody a také hmyzem, který se v blízkosti kaktusů objevuje. Známy jsou čtyři poddruhy pěnkavky kaktusové, platí pro ně, že se areál rozšíření každého z nich nekryje s areálem rozšíření jiného poddruhu.
Vědecký název: Geospiza fuliginosa,
český ekvivalent: pěnkavka malá,
výskyt: všechny ostrovy Galapág s výjimkou ostrovů Wolf, Darwin a Genovesa.
Široce rozšířená pěnkavka malá je známá především pro svou neostýchavost v blízkosti slavných galapážských plazů, tedy mořských leguánů a želv sloních. Sezobává jim z kůže všemožné parazity; je to dobrý příklad symbiotického vztahu mezi dvěma živočichy. Mořský leguán se tak zbaví parazitů, a pěnkavka si naplní bříško. Kromě obtížných bezobratlých sužujících galapážské plazí obyvatele se však pěnkavka malá živí i semeny, pupeny, lístky a květy. Jde o všežravce, který je obecně k nalezení ve spodním patru vegetace. Český název pěnkavka malá i anglický název small ground finch si tento pták rozhodně zaslouží. Jedná se o nejmenšího zástupce Darwinových pěnkav. Na délku měří pouze 11 centimetrů. Charakteristickým znakem tohoto druhu je jemně zahnutý zobáček.
Vědecký název: Geospiza magnirostris,
český ekvivalent: pěnkavka velkozobá,
výskyt: Wolf, Darwin, Pinta, Marchesa, Genovesa, Isabela, Fernandina, Rábida, Santiago, Baltra, Pinzón, Santa Cruz a Santa Fé, vyhynulá na Floreaně
Poměrně větší druh galapážských pěnkav, měřící na délku 15 až 16 centimetrů a vážící 27 až 39 gramů. Její zpěv je nezaměnitelný, znějící zhruba takto: "chzweee-chzwee". S pomocí velkého zobáčku je schopna uchopit bez problémů veliké semeno, housenku nebo větší kus plodu. Vyskytuje se v aridní zóně většiny z galapážských ostrovů. Samci jsou v období rozmnožování zodpovědní za stavbu hnízda.
Vědecký název: Geospiza propinqua,
český ekvivalent: neexistuje,
výskyt: Genovesa.
Endemit ostrova Genovesa, preferující suché křovinaté oblasti. Většinu času tráví na zemi. Živí se především vlákninou, semeny a plody kaktusů rodu Opuntia. Dorůstá délky 13 až 15 centimetrů, váží 28 gramů. Jde tedy o velkou pěnkavku, přestože nedorůstá velikosti o něco větší pěnkavky kuželozobé (G. conirostris), se kterou byla dříve sloučena do jediného druhu.
Vědecký název: Camarhynchus pallidus,
český ekvivalent: pěnkavka bledá,
výskyt: Isabela, Santa Cruz, Fernandina, Santiago, Penzón a San Cristobal.
Pěnkavka bledá je jedním z nejproslulejších druhů Darwinových pěnkav. Stala se známou díky své schopnosti používat nástroje v podobě kaktusových trnů nebo větviček při vytahování hmyzu, jejich larev a dalších bezobratlých ze stromových dutin. Získané nástroje je schopná si pomocí zobáčku upravovat, ovlivní tak tedy jejich ostrost nebo délku. Na naší planetě celkově existuje v podstatě jen pár druhů, kteří se naučili používat nástroje, a pěnkavka bledá rozhodně patří do této vzácné kategorie. Mláďata pěnkavek bledých se nemusí toto chování učit od dospělců. Vědecký výzkum prokázal, že nástroje umějí používat sama, aniž by musela kopírovat své předchůdce. V angličtině se tomuto druhu někdy přezdívá tool-using finch. Zobák této pěnkavky je sám o sobě velice silný, aby se nepoškodil, když jím pěnkavka tluče do stromových dutin podobně jako datel či strakapoud (odtud další anglické obecné jméno, woodpecker finch). Délka tohoto druhu pěnkavky nepřesahuje 15 centimetrů. Preferuje lesy, v nichž dominují stromy rodu Scalesia, endemicky se vyskytující na Galapágách, může se však vyskytovat i v aridních oblastech. Ke stavbě hnízda používá lišejníky, trávu a mech. Samička klade obvykle 2 až 3 vajíčka, inkubační doba zabírá 2 týdny.
Seznámili jsme se s dalšími pěti druhy Darwinových pěnkav. Třetí část tohoto projektu očekávejte v úterý 10. března.
Žádné komentáře:
Okomentovat