Když Charles Darwin na své cestě kolem světa dorazil v září 1835 na Galapágy, stanul v podivuhodném světě tvorů, jež na tomto vulkanickém souostroví žili izolovaně po miliony let. Při svém pobytu na Galapágách si začal uvědomovat zákonitosti přírodního výběru a evoluce celkově. Zdejšími tvory, kteří jej mimo želvy a leguány fascinovali, a jež shromáždil do své rozsáhlé sbírky, byly také galapážské pěnkavy. Ty exempláře, které roku 1837 předal Londýnské zoologické společnosti, později popsal anglický ornitolog John Gould. S termínem Darwinovy pěnkavy, ctícím jejich nálezce a zakladatele evoluční teorie, však přišel až roku 1936 Percy Lowe, načež jej o rok později užil evoluční biolog David Lack jako název své druhé knihy. Počet druhů Darwinových pěnkav se během let měnil v závislosti na taxonomii. Zatímco v literatuře 50. a 60. let bychom se setkali s faktem, že žilo až 35 různých druhů galapážských pěnkav, v současné době je jich uznáváno 18. Spadají do pěti rodů: Geospiza, Camarhynchus, Certhidea, Pinaroloxiasa a Platyspiza. Všechny patří do čeledi tangarovitých (Thraupidae), jež zahrnuje 372 středoamerických a jihoamerických pěvců, kromě Darwinových pěnkav také pipulky, pitpity a tangary. Nejedná se tedy o zástupce čeledi pěnkavovitých (Fringillidae)...
Na počátku roku 2020 byly publikovány výsledky výzkumu zabývajícího se několika ptačími druhy z pleistocénní Kalifornie, jež vnesly nové světlo na vývoj Darwinových pěnkav. Drobné anatomické změny u těchto ptáků jsou údajně výsledky fluktuací v jejich morfologii, jež se zdá být v dlouhém čase stabilní...
Výskyt jednotlivých druhů Darwinových pěnkav je omezen na určité ostrovy. Tato mapa Vám umožní se v nich rychle zorientovat, a zařadit je tak ke svým stanovištím. Mějte však prosím na vědomí, že menší ostrovy nejsou na mapě pojmenovány.
Vědecký název: Camarhynchus parvulus,
český ekvivalent: pěnkavka malinká,
výskyt: San Cristóbal, Pinta, Fernandina, Santiago, Isabela, Pinzón, Baltra, Rábida, Santa Fé, Santa Cruz a Floreana.
Jejím přirozeným prostředím jsou subtropické a tropické suché lesy a křovinaté oblasti na mnoha z Galapážských ostrovů. Jsou rozlišeny dva poddruhy; G. p. parvula a G. p. salvini, druhý jmenovaný je endemitem ostrova San Cristóbal, a nevyskytuje se na žádném z dalších ostrovů. G. p. parvula naopak obývá zbytek výše jmenovaných ostrovů. Délka pěnkavky malinké nepřesahuje 11 centimetrů, hmotnost se pohybuje okolo 11 až 16 gramů. Živí se hlavně hmyzem a dalšími bezobratlými, sbírá ale i semínka a živí se též nektarem. Hnízdo staví sameček.
Vědecký název: Camarhynchus pauper,
český ekvivalent: pěnkavka hmyzožravá,
výskyt: Floreana.
Dříve též Geospiza pauper. Jde o kriticky ohrožený druh, endemicky se vyskytující na ostrově Floreana. Pěnkavka hmyzožravá byla na pokraj vyhynutí dohnána introdukovanými predátory, zvláště kočkami, kukačkami ani (původně se vyskytujícími na jihoamerickém kontinentu a v oblasti karibských ostrovů), myšmi a krysami. Negativní dopad měla však na tento druh i přeměna krajiny. Lesy na Floreaně totiž z velké části ustoupily zemědělské krajině, přičemž hustší lesy zůstaly pouze ve středu ostrova v nadmořské výšce 300 až 400 metrů. Tam nyní pěnkavku hmyzožravou najdeme. Problémem je, že na Floreanu byla dále introdukována parazitická moucha druhu Philornis downsi, původem z Trinidadu a severní Brazílie. Ta zabíjí malá ptáčata. Předtím, než na ostrovy přišel člověk a zdevastoval její přirozené prostředí, měla pěnkavka hmyzožravá jediného přirozeného nepřítele, a tím byl kalous pustovka (endemický poddruh Asio flammeus galapagoensis).
Vědecký název: Camarhynchus psittacula,
český ekvivalent: pěnkavka papouščí,
výskyt: Santiago, Rábida, Santa Cruz, Santa Fé, Floreana, Fernandina, Isabela, Marchena a Pinta.
Svým papouščím zobáčkem sbírá ovocné plody, ale i bezobratlé živočichy. Je známa tím, že vyhrabává ze země větvičky při hledání hmyzu. Měří 13 centimetrů na délku, vážit může až 21 gramů. Jedná se patrně o druhou největší stromovou pěnkavku z rodu Camarhynchus. Žije ve výše položených lesích. Rozmnožuje se v období dešťů. Dříve se pěnkavka papouščí vyskytovala i na ostrovech Pinzón a Baltra, byla na nich však vyhubena. V současné době je klasifikována jako zranitelný druh.
Vědecký název: Camarhynchus heliobates,
český ekvivalent: pěnkavka mangrovová,
výskyt: Isabela, Fernandina (?).
Pěnkavka mangrovová je kriticky ohroženým druhem; zbývá už jen 80 až 120 dospělých jedinců. Výskyt tohoto druhu je v současnosti omezen v podstatě na jediný čtvereční kilometr na ostrově Isabela. Žije pouze v mangrovech. Již po mnoho let nebyl tento druh zaznamenán na Fernandině, kde byl dříve čas od času pozorován. Je dosti možné, že tedy z nejsuššího ostrova Galapág vymizel. Problémem je, že dvě zbývající populace žijící na Isabele již procházející procesem speciace, a je nutné, aby se jedinci z obou populací křížili, jinak podle některých odborníků může brzy dojít k naprostému vyhynutí jedné či skutečně obou těchto populací. Velké trable pěnkavce mangrovové způsobil již uvedený druh parazitické mouchy Philornis downsi, jež způsobuje asi 14 % mortalitu nově vylíhnutých mláďat. Nicméně mnohem vyšší mortalitu ptáčat (z až 54 %) mají na svědomí krysy. Ty se s oblibou živí vejci pěnkavek, mnoho mláďat se tedy kvůli nim ani nevylíhne... V letech 2007 a 2008 musel být proti krysám na Isabele použit jed, díky čemuž mortalita ptáčat značně klesla. Boj za záchranu tohoto vzácného ptáka však nadále pokračuje.
Vědecký název: Platyspiza crassirostris,
český ekvivalent: pěnkavka tlustozobá,
výskyt: Fernandina, Pinta, Santiago, Marchena, Isabela, Floreana, San Cristóbal a Santa Cruz.
Jediný zástupce rodu Platyspiza. Jde o málo dotčený druh, ač již vyhynulý na ostrovech Pinzón a Santa Fé. Měří 16 centimetrů na délku, a její hmotnost se pohybuje od 29 po 40 gramů. Žije v lesích až po 500 m. n. m. Když pěnkavku tlustozobou v roce 1841 popsal John Gould, zařadil ji do rodu Fringilla, tedy mezi pěnkavy Starého světa. Později byla řazena k rodu Camarhynchus, americký ornitolog Robert Ridgway však v roce 1897 správně rozeznal, že se od ostatních pěnkavek až příliš lišila. Zajímavé je, že tato převážně vegetariánská pěnkavka má střeva mnohem delší, než ostatní Darwinovy pěnkavy, má však také až nepřirozeně malé srdce. Velikost vnitřních orgánů musela být přizpůsobena její potravě, jejíž trávení zabírá relativně velké množství času.
To bylo tedy dalších pět druhů Darwinových pěnkav. V příští, poslední části tohoto projektu, která bude publikována v úterý 17. března, se seznámíme se zbývajícími třemi druhy.
Žádné komentáře:
Okomentovat