úterý 31. března 2020

Kandoia kýlnatá - Nesmírně variabilní obyvatel deštných lesů

Březen na tomto blogu začal hadím popiskem, článkem o kandoji hroznýšovité. Rozhodl jsem se tedy měsíc zakončit dalším popisem hada. Seznamte se s nádhernou kandojou kýlnatou!

Latinský název: Candoia carinata,
Rozšíření: východní Indonésie, Nová Guinea, Bismarckovo souostroví a Šalomounovy ostrovy,
Velikost: 0,7 až 1,4 metru.
Kandoia kýlnatá je jedním z pěti zástupců rodu Candoia, rozšířeného od východní Indonésie přes Novou Guineu až po ostrovy Melanésie. Jedná se o velice variabilní druh, žijící převážně v deštných lesích, ale zvyklý i na život v kakaových nebo kokosových plantážích. V roce 1901 jej popsal německý přírodovědec Johann Gottlob Theaenus Schneider. Zároveň tak popsal poddruh C. carinata carinata, který se vyskytuje na Nové Guineji (Irian Jaya a Papua-Nová Guinea). Má štíhlé tělo, dlouhý ocas, a je arboreální, žije tedy především na stromech. Typické je pro něj hnědé, hnědavé či šedé zbarvení, doplněné o výraznou špinavě bílou skvrnu nad kloakou. Tělo hada může být pokryto všelijakými vzory, od proužků po skvrny, někteří jedinci však mohou být uniformní, jednobarevní. Dlouhý ocas se zástupcům tohoto poddruhu hodí při šplhání po stromech a obtáčení kolem větví. Zcela nehnutě pak na větvích stromů čekají v záloze na ptáky, stromové savce či obojživelníky, a jakmile nějaký projde či proletí kolem, zachytí ho svými dozadu zahnutými zuby, a následně uškrtí. C. carinata carinata se vyskytuje v oblastech obývaných příbuznou kandojou smrtonošovitou. Naopak místa, jež tento smrtonoše napodobující nejedovatý had neosídlil, obývá druhý poddruh, C. carinata paulsoni (žije na Papui-Nové Guineji, Bismarckově souostroví a na Šalomonových ostrovech). Ta se od C. carinata carinata snad nemůže víc lišit! Nejedná se o štíhlého, nýbrž zavalitého hada, je vybaven krátkým ocasem a žije výhradně na zemi! Na svou kořist, převážně hlodavce, ale i ještěrky či žáby, číhá v záloze na lesní hrabance. Je skvěle maskovaná, červenohnědá až šedohnědá, občas s oranžovými až načervenalými vzory, ačkoliv jsou známi i jedinci špinavě bílí. Tento poddruh, skutečně velice odlišný od toho prvního, popsala v roce 1956 americká herpetoložka Olive Griffith Stull... V případě obou poddruhů nicméně platí, že mají úzkou hlavu s malýma očima, a málokdy koušou. Jsou-li chyceni člověkem, chovají se neagresivně, dalo by se snad říci, že až placidně, klidně. Jedná se o velice mírná zvířata. Právě kvůli tomu jsou ovšem odchytávána a prodávána jako domácí mazlíčci po celé Indonésii. Obchod s kandojami kýlnatými jakožto s domácími mazlíčky negativně ovlivňuje jejich divokou populaci... Stejně jako u řady jiných hroznýšovitých hadů jsou i u kandojí kýlnatých samice poněkud větší než samci. Zatímco samec může dosáhnout délky až 1 metru, samice ho může přerůst o dalších 40 centimetrů. Samec přitom může vážit jen 400 gramů, kdežto samice dosahují hmotnosti až 1,2 kilogramu. Český druhový název si tento had vysloužil z prostého důvodu; kandoia má výrazně kýlnaté šupiny. Středem každé šupiny prochází výrazný hrbolek.

Příště pahroznýšek černoocasý!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější