Jantar dokáže do značné míry zachovat různé struktury, jež před miliony let uvízly v tekuté pryskyřici, později přeměněné na tuto ceněnou organogenní sedimentární horninu. Například na konci 2016 byl objeven ocas malého opeřeného teropoda v barmském jantaru, před nedávnem byl zase ohlášen nález anolisí končetiny datující se do epochy miocénu z Dominikánské republiky. Nový objev, který je však již doslova dechberoucí, přišel opět z Barmy. Poprvé v historii paleontologie byla objevena celá dinosauří hlava v kusu jantaru starého 99 milionů let. Jde o lebku dlouhou 1,4 až 1,5 centimetru. Maso nebo peří se na ní nezachovaly, lebka se totiž ocitla v pryskyřici až poté, co jakékoliv měkké části shnily. I tak jde ale o úžasnou trojrozměrnou zkamenělinu, relativně dobře zachovalou, přinejmenším dost dobře na to, aby na jejím základě mohl být popsán nový druh. Jeho vědecký název zní Oculudentavis khaungraae, a byl popsán paleontologem Xu Xingem a jeho kolegy z Čínské akademie věd a Muzea přírodních věd v Los Angeles. Oculudentavis je pravděpodobně nejmenším dinosaurem, který byl kdy objeven. V dospělosti dosahoval velikosti kalypty nejmenší (Mellisuga helenae), maličkého kolibříka, žijícího v současnosti na Kubě a na ostrově Isla de la Juventud. Těžko říci, který z těchto druhů, jež od sebe dělí 99 milionů let, byl vlastně menší, a který je tedy tím nejmenším dinosaurem a tedy i ptákem vůbec. Je ovšem pravdou, že podle některých výpočtů mohl být Oculudentavis trochu větší než kalypta, neboť jeho páteř dosahovala délky až 9 centimetrů, kdežto samice kalypty nejmenší průměrně měří zhruba 6 centimetrů na délku. I tak je Oculudentavis zcela jistě tím nejmenším druhohorním dinosaurem či praptákem. Tento drobný lovec hmyzu byl vyzbrojen 40 zuby (třiadvacet jich bylo dokonale zachováno), z nichž každý měřil jen přibližně půl milimetru. Byly ovšem dokonale uzpůsobené k proniknutí tvrdými tělesnými schránkami bezobratlých. Xu Xing samotný byl údajně překvapen, že Oculudentavis měl tolik zubů; více než jakýkoliv jiný ozubený pták z křídového období. Postavení očnic po stranách lebky je též překvapivé, a poukazuje na to, že Oculudentavis nebyl schopen binokulárního vidění. To ale neznamená, že neměl dobrý zrak, ba naopak. Jen se v tomto ohledu více podobal ještěrům než ptákům. Zda Oculudentavis létal, plachtil nebo běhal po zemi, nebudeme vědět, dokud nedojde k objevu kostí končetin nebo lépe celé kostry. I tak je to ale úžasný objev, vrhající světlo do života nejmenšího z dinosaurů...
Jedna z nejúžasnějších fosilií, jež kdy byly v jantaru nalezeny - lebka dinosaura druhu Oculudentavis khaungraae
Byl-li letcem, pak Oculudentavis vypadal nějak takto
Za informace i obrázky vděčím webům BBC News a National Geographic.
Žádné komentáře:
Okomentovat