Po patnácti dnech přináším další část projektu Pravěcí netopýři. V pořadí již pátým vyhynulým letounem, s nímž se v rámci této série seznámíme, je Brachipposideros...
Druhy: Brachipposideros aguilari, B. collongensis, B. dechaseauxi, B. nooraleebus,
Období: raný miocén, před 20 až 16 miliony let,
Území: Languedoc-Roussillon, Francie; Queensland, Austrálie.
Do rodu Brachipposideros patří celkem čtyři druhy, z nichž tři jsou známy z Francie a jeden z australského Queenslandu. Tento letoun se řadil do čeledi pavrápencovitých (Hipposideridae), jež dohromady zahrnuje devět vyhynulých rodů malých, převážně hmyzožravých netopýrů, a jedenáct žijících rodů. Fosilie druhu B. nooraleebus byly vůbec prvními zkamenělými pozůstatky prehistorických letounů nalezenými na území Austrálie. Jejich popisu se v roce 1992 kromě Sige a Archera ujala také Suzanne Hand, australská profesorka z Univerzity v Novém Jižním Walesu, jež později popsala i vyhynulé australské letouny rodů Icarops a Australonycteris. Druhý jmenovaný byl mnohem starší než Brachipposideros; žil již v eocénu. Naopak s Icaropsem se B. nooraleebus teoreticky mohl setkat, neboť se ve fosilním záznamu objevuje poprvé v odobě před 20 miliony roky, krátce předtím, než Icarops vyhynul... Patrně nejbližšími příbuznými netopýrů rodu Brachipposideros jsou současní pavrápenci oranžoví (Rhinonicteris aurantia), žijící na severu a severozápadě Austrálie, mj. i ve vápencových jeskyních v regionu Kimberley. Podobně jako oni měli i brachipposiderové zvláštní kožní výrůstek na čenichu, jenž se tvarem podobal listu, a jehož otvory byly napojeny na zvětšené sekreční žlázy. Tento výrůstek se dále uplatňoval při echolokaci. Byli si blízcí i svou velikostí; délka od čenichu po ocas se rovnala přibližně 50 milimetrům. B. nooraleebus měl rozpětí křídel rovno 150 milimetrům. Pozůstatky tohoto druhu pocházejí z úžasného naleziště fosilií Riversleigh, jež je součástí přírodního dědictví UNESCO. Ostatní tři druhy jsou známy z regionu Languedoc-Roussillon v jižní Francii... Paleontologové mají za to, že brachipposiderové žili, podobně jako výše zmínění pavrápenci, ve vápencových jeskyních, a to v obrovských počtech. V jedné velké jeskyni jich klidně mohlo hřadovat i pět tisíc. Živili se převážně hmyzem, na to ostatně poukazuje jejich chrup, nepříliš se lišící od chrupu současných zástupců čeledi.
Nákres nalezených částí čelistí druhu Brachipposideros nooraleebus
Pavrápenec oranžový (Rhinonicteris aurantia)
Projekt Pravěcí netopýři bude pokračovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat