Když Charles Darwin na své cestě kolem světa dorazil v září 1835 na Galapágy, stanul v podivuhodném světě tvorů, jež na tomto vulkanickém souostroví žili izolovaně po miliony let. Při svém pobytu na Galapágách si začal uvědomovat zákonitosti přírodního výběru a evoluce celkově. Zdejšími tvory, kteří jej mimo želvy a leguány fascinovali, a jež shromáždil do své rozsáhlé sbírky, byly také galapážské pěnkavy. Ty exempláře, které roku 1837 předal Londýnské zoologické společnosti, později popsal anglický ornitolog John Gould. S termínem Darwinovy pěnkavy, ctícím jejich nálezce a zakladatele evoluční teorie, však přišel až roku 1936 Percy Lowe, načež jej o rok později užil evoluční biolog David Lack jako název své druhé knihy. Počet druhů Darwinových pěnkav se během let měnil v závislosti na taxonomii. Zatímco v literatuře 50. a 60. let bychom se setkali s faktem, že žilo až 35 různých druhů galapážských pěnkav, v současné době je jich uznáváno 18. Spadají do pěti rodů: Geospiza, Camarhynchus, Certhidea, Pinaroloxias a Platyspiza. Všechny patří do čeledi tangarovitých (Thraupidae), jež zahrnuje 372 středoamerických a jihoamerických pěvců, kromě Darwinových pěnkav také pipulky, pitpity a tangary. Nejedná se tedy o zástupce čeledi pěnkavovitých (Fringillidae)...
Na počátku roku 2020 byly publikovány výsledky výzkumu zabývajícího se několika ptačími druhy z pleistocénní Kalifornie, jež vnesly nové světlo na vývoj Darwinových pěnkav. Drobné anatomické změny u těchto ptáků jsou údajně výsledky fluktuací v jejich morfologii, jež se zdá být v dlouhém čase stabilní...
Výskyt jednotlivých druhů Darwinových pěnkav je omezen na určité ostrovy. Tato mapa Vám umožní se v nich rychle zorientovat, a zařadit je tak ke svým stanovištím. Mějte však prosím na vědomí, že menší ostrovy nejsou na mapě pojmenovány.
Vědecký název: Certhidea fusca,
český ekvivalent: neexistuje,
výskyt: Pinta, Marchena, Genovesa, Santa Fé, San Cristóbal, Espaňola, Floreana, Darwin a Wolf.
Elegantní deseticentimetrová, 8 gramů vážící pěnkavka vyskytující se v nížinách na výše jmenovaných ostrovech. Preferuje křovinaté oblasti a suché lesy. Díky nenápadnému zbarvení splývá s okolní vegetací. Loví hmyz a pavouky. Hnízdní sezóna trvá od ledna do května. Celkově zahrnuje 7 poddruhů. Dříve byl tento druh považován pouze za poddruh C. olivacea.
Vědecký název: Certhidea olivacea,
český ekvivalent: pěnkavka lesňáčkovitá,
výskyt: Fernandina, Santa Cruz, Isabela, Pinzón, Rábida a Santiago.
Se zástupci tohoto druhu se roku 1835 osobně setkal Darwin, a zprvu je zaměnil za střízlíky. Až když se v roce 1837 vrátil do Anglie, sdělil mu John Gould, že se ve skutečnosti jednalo o druh pěnkavky. Charakteristickým znakem pěnkavky lesňáčkovité je dlouhý a zahnutý zobáček, kterým sbírá hmyz, pavoukovce nebo semena rostlin. Je to malý ptáček, dlouhý 10 centimetrů a vážící jen 8 až 12 gramů. Na rozdíl od příbuzné C. fusca se vyskytuje i ve výše položených oblastech, včetně horských lesů. Žije však i v křovinatých oblastech a v lesích tropických suchých i subtropických. IUCN klasifikuje pěnkavku lesňáčkovitou jako zranitelný druh.
Vědecký název: Pinaroloxias inornata,
český ekvivalent: pěnkavka kokosová,
výskyt: Kokosový ostrov, Kostarika.
Jediný druh patřící mezi Darwinovy pěnkavy, který nežije na Galapážských ostrovech. Zařazení pěnkavky kokosové bylo nicméně po mnoho let sporné. Dříve byla řazena do úplně jiné čeledi, a to sice mezi střízlíkovité (Emberizidae). Teprve moderní studie prokázaly, že se ve skutečnosti jedná o tangarovitého, a nejbližšího žijícího příbuzného galapážských pěnkav. Zdá se, že evolučně má nejblíže k pěnkavce malinké (Camarhynchus parvulus). Pěnkavka kokosová je zranitelným druhem, a endemitem Kokosového ostrova, proslulého jako "ostrov žraloků". Nebezpečí pro ni představují kočky a krysy, jež byly na ostrov zavlečeny člověkem. Výzkum ovšem prokázal, že mortalita pěnkavek není těmito predátory příliš ovlivněna, tudíž není v bezprostředním ohrožení. V současnosti žije ve volné přírodě 6000 až 15 000 jedinců. Délka pěnkavky kokosové nepřesahuje 12 centimetrů, váží asi 12,5 gramu, a živí se prakticky vším, je všežravá. Hnízdní sezóna trvá od ledna do února. Pár staví hnízdo ze suchého mechu a lišejníků, samička pak do něj naklade snůšku o 4 nebo 5 vejcích. Samci jsou černí, samice jsou světle až tmavě hnědé, se světlejším bříškem s černými skvrnkami. Tento druh, jediný z rodu Pinaroloxias, popsal John Gould v roce 1843.
V rámci projektu Darwinovy pěnkavy jsme se seznámili se všemi 18 druhy, jež se řadí do této pozoruhodné skupiny ptáků. Byl to čtyřtýdenní projekt, a moc mě bavilo na něm pracovat. Věřím, že Vás zaujal, a přiměl Vás zjistit si o uvedených druzích pěnkavek více. Některé z Darwinových pěnkav jsou bohužel ohrožené, a potřebují naši ochranu. Je důležité o nich vědět, abychom je mohli chránit.
Žádné komentáře:
Okomentovat