Koncem ledna tohoto roku byly v časopise Nature ohlášeny výsledky výzkumu, který se zabýval pozoruhodným objevem učiněným již v roce 2012 v německém Solnhofenu. Zdejší vápence už světu paleontologie přinesly mnohé, včetně objevu praptáka Archaeopteryxe litographicy v polovině 19. století. Tentokrát šlo však o důkaz souboje mezi dvěma obyvateli zdejšího mořského prostředí. Před přibližně 150 miliony lety vypadal Solnhofen přibližně stejně jako dnešní Bahamy. Byl to tropický ráj, tvořený zelenými ostrůvky a průzračně modrými teplými vodami, a obývala ho celá paleta roztodivných živočichů. Jedním z dobře známých obyvatel Solnhofenu byl Rhamphorhynchus, dlouhoocasý ptakoještěr popsaný roku 1846 německým paleontologem Herrmanem von Meyerem. Objev se však Rhamphorhyncha týkal jen z části. Na vzácné fosilii odkryté v roce 2012 se z něj totiž zachoval jen jediný zub. Tento zub byl však zabodnut v těle 30 centimetrů dlouhé jurské krakatice rodu Plesioteuthis. Nebyl to žádný obr, koneckonců do nadtřídy krakatic (Decapodiformes) patří i dnes mnoho menších druhů, z nichž některé se ocitají na jídelníčku lidí. Plesioteuthis byl zase před 150 miliony let součástí jídelníčku ptakoještěrů. O tom, že někteří pterosauři lovili i hlavonožce, se mluvilo již mnoho let, ale toto je první jasný důkaz. Avšak zde vyšetřování neskončilo...
Před 150 miliony lety tedy jeden Rhamphorhychus lovil hlavonožce těsně nad hladinou solnhofenského moře. Zaměřil se na Plesioteuthise, a vrhl se po něm. Pokusil se jej zachytit svými ostrými zuby, byl však neúspěšný. Plesioteuthis unikl. Byl rychlejší než predátor, a téměř včas se mu podařilo ponořit se mnohem hlouběji, kam už pterosauří zobák nedosáhl. Jeden z Rhamphorhynchových zubů se ale přece jen zachytil v jeho plášti. Hlavonožec pak musel se zubem zabodnutým v těle žít ještě nějakou dobu. Pak z určitého důvodu zahynul, a jeho tělo vytvořilo dokonalý otisk na mělkém dně. Ulomený ptakoještěří zub zfosilizoval...
K výzkumu provedenému německými paleontology se vyjádřili i odborníci z jiných částí světa. Podle Taíisy Rodrigues z Brazílie je to výtečný nález, neboť důkazy interakcí mezi pterosaury, jejich kořistí nebo také jejich predátory jsou velice vzácné. S jistotou víme, že ptakoještěry lovily některé velké ryby, žraloci a v jednom případě také brazilský spinosaurid Irritator (je ovšem možné, že tento masožravý dinosaurus se pouze zakousl do mršiny). Michael Habib z Univerzity v Jižní Kalifornii vyslovil domněnku, že Plesioteuthis byl dokonce příliš velký na to, aby ho Rhamphorhynchus vytáhl z vody. Doslova poznamenal: "Pterosaurus měl štěstí, že se mu zub vylomil. Krakatice této velikosti by ho zřejmě stáhla pod vodu." Je tedy možné, že Rhamphorhynchus správně neodhadl velikost hlavonožce, a ukousl si příliš velké sousto? S maximálním rozpětím křídel 1,8 metru a délkou asi 1,2 až 1,3 metru byl Rhamphorhynchus spíše malým pterosaurem. Zjednodušeně řečeno vážil prostě jen pár gramů. Třiceticentimetrová krakatice mohla být teoreticky silnější, než on! Má-li však Michael Habbib pravdu, jak je možné, že Rhamphorhynchus omylem zaútočil na hlavonožce až příliš velkého? Porovnání sklerotických prstenců na lebce tohoto rodu ptakoještěra s těmi u současných ptáků a plazů naznačilo, že Rhamphorhynchus mohl být aktivní v noci. Přestože měl zřejmě dobrý zrak a viděl dobře ve tmě, nedokázal v rychlosti odhadnout velikost hlavonožce ponořeného ve vlnící se vodě. A možná proto tedy udělal chybu... Útok nicméně obě zvířata přežila. My máme nyní k dispozici naprosto úžasnou zkamenělinu, jež vypráví příběh o krátkém souboji Rhamphorhyncha a Plesioteuthise.
Nalezená fosilie; zub ptakoještěra rodu Rhamphorhynchus v těle krakatice rodu Plesioteuthis
Rhamphorhynchus zaútočil na Plesioteuthise, vytahuje jej z vody, ale kořist je příliš těžká, a proto ji pterosaurus brzy pustí. V pozadí vidíme útok dravé ryby na jiného zástupce jeho druhu
Žádné komentáře:
Okomentovat