Svět je na pokraji katastrofy. Dříve, než to kdokoliv čekal, započali Shai'ri invazi planety Země. Ulice světových velkoměst se proměnily ve špinavou, zaprášenou změť nářku a výbuchů. Londýn je na tom hůř, než během Blitzu. Během několika minut po příletu první vesmírné lodi zemřely desítky, možná i stovky nevinných lidí. Lidstvo je bezbranné. Ani Lovci kryptidů nedokáží nic udělat, a všichni z nich, kteří zůstali v Británii, jsou v bezprostředním ohrožení života... I mezi zdánlivě obyčejnými lidmi se však čas od času najde hrdina, odhodlaný zaplatit vlastním životem za záchranu jiných. Třebaže je to osoba, od které by to nikdo nečekal...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PŘÍCHOD SHAI'RI, ČÁST DRUHÁ:
Hluk v ulicích Londýna byl nesnesitelný. Křik zběsile utíkajících civilistů v některých chvílích přehlušoval těžké rány, způsobené dopadem vesmírných lodí. Ti, kteří třeba jen o vlásek unikli z míst jejich přistání, stále nebyli v bezpečí. Z plavidel jeden po druhém vystupovali vojáci Shai'ri, odění jen v tmavě modrých kalhotách z neznámé látky, s trubicovitými střelnými zbraněmi v rukou. Každý, kdo pohlédl do jejich ohyzdných obličejů s malýma očkama, výrazným čelem a miliony hlubokých vrásek, ve strachu utíkal, jako by se právě setkal s vražedným klaunem z hororového filmu. Shai'ri na nic nečekali, a stříleli lidi jednoho po druhém. Každá svítivě modrá střela, jež ze zbraní vyletěla, někoho ve vteřině spálila. Ulice Wembley na severozápadě Londýna se proměnily v dějiště hrůzného masakru. Se staženým hrdlem jej z okna sledovali ti, kteří se zatím před Shai'ri skryli ve svých domech či bytech. Jedním z nich byl i zhruba sedmdesátiletý stařík s šedivým plnovousem, nevěřícně kroutící hlavou nad tím, co se právě dělo. Doufal, že zbytek svého života stráví v klidu, zvláště poté, co asi rok předtím po sérii neuvěřitelných a mnohdy krvavých dobrodružství s nejtajemnějšími tvory naší planety, tedy kryptidy, odešel do důchodu. Mnoho měsíců žil Gregory Martin ve Wembley zcela poklidně. Ačkoliv litoval svých činů, nedalo mu to, aby si v obývacím pokoji svého dvoupatrového domku nevystavil vycpaninu Black Shucka*. Stál u okna, sotva dva metry za tou majestátní trofejí, a proklínal zabijácké bytosti, jež jeho sousedy na ulici vraždili bez jediné špetky soucitu. Martin se za ty měsíce v důchodu skutečně změnil, a jak mohli jeho sousedé dosvědčit, stal se z něj docela milý starý pán. Jeho pohled na lov zvířat se změnil, když Lovcům kryptidů pomohl odrazit invazi Chupacaber v New Orleans a následně prohlásit kryptidy za chráněné živočichy**. To, co se nyní dělo v jeho domovině, jej nesmírně znepokojovalo. Kdysi by byl býval lhostejný k úmrtí lidí, ke kterým neměl blízko, ale všechna ta jeho arogance už byla dávno pryč. Nedokázal tomu dále přihlížet. Musel něco udělat. Vyběhl schody do druhého patra, otevřel skříň. Vytáhl z ní svou starou brokovnici, tu, kterou připravil o život bezpočet živých tvorů. Tentokrát ji hodlal využit k něčemu lepšímu, než jen k zabíjení pro legraci... Vzdušné síly Británie prolétaly nad Buckinghamským palácem jako hejno komárů, a odrážely menší vesmírná plavidla Shai'ri. Uvnitř sídla královny se nacházeli premiér Harold Mayson, nervózně přešlapující po chodbě, a jeho asistent Buchanan Johnson, sedící v rohu chodby na dřevěné lavičce. Ze zeleného salónu vystoupil voják, pokynul na premiéra, a pečlivě uzamknul dveře. "Královna je v bezpečí. Nikdo se k ní nedostane, i kdyby měl kulomet s ohnivými střelami," pronesl voják. Mayson se pousmál. Nevypadal, že by mu na bezpečí hlavy země zrovna záleželo. V období takové krize se to však dalo pochopit. "Nepřišla o svůj smysl pro humor," pronesl nadlehčeně voják, "mám Vám od ní vyřídit, zda se konečně hodláte vzdát svého mandátu, po všech těch problémech. Označila Vás za nejtužšího premiéra, kterého naše země kdy měla." Mayson mávl roztřesenou rukou. "Johnsone!" zvolal na svého asistenta, jenž k němu rychle přiběhl. "Pane, ve středu Londýna se nacházejí minimálně tři velké vesmírné lodě. Alespoň dvě jsou v jižním Londýně, ale blíží se další," sdělil mu Johnson. "Zatraceně. Tohle je naprosto šílené," pronesl chvějícím se hlasem Mayson, "na tohle armáda se svou technikou nestačí. Zavolejte Lovce kryptidů." "Ale pane," namítl Johnson, "vždyť jste jim přece sebral status chráněné skupiny!***" "Tak jim ho znova dejte!!!" zařval nervózně Mayson, až Johnson udělal úlekem krok zpět. "To by zabralo mnoho hodin papírování," poznamenal zaraženě Johnson. "Zavolejte jim!!!" Další výkřik ho umlčel. Vytáhl mobilní telefon a odebral se do vedlejší chodby. Mezitím se dal Mayson do hovoru s vojákem. "Poslyšte, chci odsud co nejrychleji odletět," řekl Mayson, "budete mi krýt záda, jasné? Vrátím se do letounu před palácem, a potom odsud rychle odletím." Voják souhlasil, nic jiného mu nezbývalo. Nato se k premiérovi vrátil Johnson. "Lovci kryptidů neodpovídají, pane. Normálně se jim dovolat nemůžu, protože v celém Londýně vypadl signál, a to komunikační zařízení, které v jejich základně nainstaloval pan Yukimura, nefunguje. Obávám se, že jejich základna byla nějak narušena," informoval ho Johnson. "Zatraceně," odsekl Mayson, "možná už jsou všichni mrtví. Nikdy by mě nenapadlo, že bych jich litoval, ale teď..." Pak ovšem zavibroval Maysonův telefon. Někomu se přece jen podařilo navázat s ním spojení, a tím někým byl Gregory Martin. "Zdravím vás, vy starý lišáku," řekl do telefonu Mayson, "jak se vám podařilo se mi dovolat?" "Napojil jste mě přece na svou speciální linku, pamatujete?" řekl na to Martin. "Měl jsem vás vymazat ze seznamu privilegovaných. Zrádče. Nestydíte se, že se mnou vůbec mluvíte, po tom všem, co se stalo?" vyhrkl Mayson. "Vy snad to svoje ego nevypnete ani na jedinou vteřinu, Maysone. Volám vám jenom jako premiérovi téhle zpropadené země, ne jako starému kámošovi, a navíc kvůli tomu, co v ulicích Londýna vidím! Ti mimozemšťani sem něco přinesli. Vypadá to jako velká bomba. Pošlete sem armádu, rychle! Jinak půlka Londýna vyletí do povětří," rozmluvil se Martin, "já běžím ven chránit místní lidi. Chci je dostat co nejdál od tý bomby." "Spojení je přerušené, bude mi trvat bilión let, než se dovolám generálovi!" zakřičel Mayson. Martin ale přerušil hovor, a s brokovnicí vyběhl ze svého domku do ulice, připraven na cokoliv...
Zamířil puškou na mimozemšťana, který se právě chystal zabít matku s dvouletým dítětem. Třikrát mu to napálil do hlavy. Rozběhl se proti hordě dalších, zastřelil dva z nich, a pak hbitě skočil za roh rodinného domku. Vytáhl z kapsy plynový granát, a vrhl ho mezi ostatní. Účinek granátu na sebe nenechal dlouho čekat. Shai'ri se ho nadýchali, a začali nehezky kuckat, což Martina upozornilo na jejich okamžité oslabení. Všechny je postřílel. S neuvěřitelou ladností, tedy alespoň na sedmdesátiletého muže, se rozběhl proti čtyři metry vysokému světle modrému barelu, postavenému na křižovatce. Skupina mimozemšťanů ho sem na drátech přinesla menším plavidlem, zrovna tak jako vrtulníky v jižní Africe přenášejí nosorožce. Dráty ze zařízení natáhli do dalších dvou plavidel, postavených asi deset metrů od něj. Byly to poničené letouny, a dle Martinova úsudku měly být při výbuchu bomby obětovány. Skočil do popelem pokryté zahrádky, čímž vyděsil obyvatele domku stojící za oknem. Jeden z mimozemských vojáků uslyšel jejich vystrašený křik i na vzdálenost asi čtyřiceti metrů, a začal pochodovat směrem k Martinovi. Ten ho okamžitě zastřelil. Tak na sebe ale upozornil jeho druhy, a těch tu bylo minimálně třicet. "Tak jo, dědku," řekl si pro sebe Martin, "tolik už jich naráz nepostřílíš. Musíš udělat něco jinýho. Slíbil jsem, že lidi dostanu co nejdál od tý bomby... a sliby se mají držet!" Proskočil oknem do domku a začal na jeho obyvatele řvát: "Utíkejte pryč! Musíte opustit tenhle dům, tuhle ulici! Utíkejte! Budu vám krýt záda!" Pětičlenná rodinka dům se zděšením opustila, jejich jedenáctiletý syn to však při úprku schytal střelou do zad. Jeho matka se s pláčem vrhla k mrtvému tělu. Martin se rozzuřil. "Tak to ne, vy parchanti! Za to vám všem ustřelím hlavy!" zařval, a začal po útočnících pálit jako vyšinutý. Když ho obyvatelé ostatních obydlí viděli v opozici těm krvelačným bytostem, dali se také na útěk. I jim došlo, že se snaží veškeré lidi z ulice dostat co nejdál od toho velkého objektu. Shai'ri však byli v přesile. Většinu z utíkajících lidí postříleli, a slitování neměli ani s matkou truchlící u mrtvoly svého syna. Martin, celý zadýchaný, se opět skryl za rohem budovy. Utřel si pot z čela a sliny u úst, a běžel se schovat do zadní zahrádky. Zalehl mezi keře a vytáhl z kapsy vysílačku. Rozhodně nebyl tak bezbranný, jakým se mohl zdát. Měl totiž kontakty. A ty jsou v podobných situacích vždycky důležité.
I když v Londýně nebylo kvůli invazi Shai'ri žádné pokrytí signálu operátora, stačila Martinovi stará vysílačka. Zavolal svým dvěma bývalým kolegům, Sethu Hutchinsonovi a Alekseyi Patersonovi. Starý dobrák Hutchinson nemeškal, opustil okolí trosek svého domu, před jehož explozí snad jen minuty předtím unikl, nasedl na motorku a vydal se pomoci bývalému šéfovi. Paterson se též pohyboval v Londýně, a byl stále mezi přeživšími. Do vysílačky Martinovi řekl, že mu už v životě nic nezbývá, zvlášť poté, co ta slušná budova, ve které pracoval, padla jako domeček z karet. Provoz v Londýně na tom ještě pořád nebyl nejhůř. Dojet do Wembley ještě stále šlo. Martin jim oběma sdělil, do které ulice měli zajet. Sethova motorka to ale pořádně schytala, když ji zasáhla jedna ze zbraní Shai'ri. Martin ovšem mimozemského střelce, stojícího na střeše třípatrového napůl spojeného stavení, zastřelil. "Gregory, ani nevíte, jak rád vás vidím," zasmál se Seth, "moc lidí tu proti těm ohavům nebojuje, co?" "Zdá se, že se na místní obyvatele všichni totálně vykašlali," řekl na to Martin. Nato vjel do ulice pořádný černý bourák, ze kterého vystoupil ten agresivní svalovec Paterson. Držel v ruce samopal a zamířil na Martina. "Počkej, Patersone, ne! Zbláznil ses?!" vykřikl Martin a zvedl ruce. "Pitomče. Zasloužíš si zemřít. Všichni si to zasloužíte!" zařval Paterson. Martin lehl k zemi a Paterson vystřelil. Teprve teď si Martin uvědomil, že Paterson mluvil na mimozemšťana, rychle a tiše se ke starci blížícímu zezadu. "Gregory, promiňte. Nechtěl jsem vás vyděsit, ale víte, jaká jsem horká hlava," pousmál se Paterson. Pak se však musel chytit za hruď. Něco ji propálilo. Těžce dopadl na břicho, vykašlávaje krev. "Patersone!" vykřikl Gregory, jako kdyby přišel o vlastní dítě. Seth vytasil pistoli a postřílel ty Shai'ri, jež Patersona připravili o život. "Tak co jste po nás chtěl, šéfe? Jak vidíte, moc času už nemáme. Když náš silnej kámoš padl, jak dlouho ještě vydržíme my slabí?" zeptal se vyděšeně Seth. "Zkontroluj, že v blízkosti nejsou žádní lidi," rozkázal Gregory. Vylezl po okapu na střechu menšího stavení, odkud postřílel všechny zbývající mimozemšťany v okolí bomby. Alespoň se tedy domníval, že se jednalo o všechny, další totiž neviděl. Seth mu gestem naznačil, že vše bylo OK. Martin sjel po okapu ze střechy a přiběhl k nebezpečnému objektu. Prohlédl si dráty napojené na obě plavidla. "Sethe! Poběž sem! Nastartuješ jeden z těch letounů, já zase nastartuju ten druhej. Viděl jsem, jak jedna z těchhle cetek tu věc unesla, takže dvě s tím nebudou mít problém. Namiř to od ulice kolmo do vzduchu. Dělej!" rozkázal Martin, a vběhl do druhého plavidla. Ke svému překvapení se zde setkal s dalším mimozemšťanem, avšak neozbrojeným. Snad to byl jeden z jejich vědátorů. Prostřelil mu hlavu, a přejel prsty po monitoru na řídícím panelu. Nic se však nedělo. Popadl tedy ruku mrtvého mimozemšťana, a celý krok zopakoval. Letoun se začal pomalu zvedat. Martin z něj vyskočil a zvolal na Setha. Plavidlo, jež měl do letu uvést on, však zůstával na zemi. I tak byl letoun, který Martin ovládl, dostatečně silný, aby bombu uzvedl. Martin ustřelil brokovnicí drát, jenž bombu spojoval s nepohybujícím se letounem. Tím ovšem drát zapálil. Naštěstí druhé plavidlo díky menší zátěži značně zrychlilo, a brzy detonující zařízení odnášel výš a výš. Z plavidla stojícího na zemi náhle vyletěla Sethova mrtvola. "Ne! Sethe!" zařval Martin. I v onom letounu byl vědátor Shai'ri, a Sethovi se ubránil. Zastřelil ho jeho vlastní pistolí... Plavidlo nesoucí bombu nad Londýn pochopitelně upoutalo pozornost dalších Shai'ri operujících v této oblasti. Zařízení ovšem explodovalo dříve, než jej kdokoliv stačil sestřelit. Byla to masivní exploze, po níž se k zemi snesly tisíce ostrých šrapnelů. Martin se běžel skrýt zpět domů, ale jakmile otevřel dveře, dostal ránu do ramene. Cítil pálicí se maso. Brokovnice mu vypadla z ruky. Nebyl schopen jediného pohybu. Vytáhl mobilní telefon a zavolal Maysonovi. "Co je zase, Martine? Mám plné ruce práce," řekl podrážděně Mayson. Martin spatřil jeho vysokorychlostní letoun, protínající v dáli oblohu. "Odlétáte z Británie?" zeptal se. "Ano. Není tu bezpečno," odpověděl suše Mayson. "Právě jsem oddělal tu jejich bombu. Půlka Londýna nakonec do povětří nevyletí," sdělil mu Martin. "Máte státní vyznamenání," řekl Mayson. Pak hovor ukončil. "Srabe," zašeptal Martin, "neudělal jsem to pro nějaké státní vyznamenání. Udělal jsem to pro lidi. A to ty nikdy nepochopíš... Někomu jsem tím určitě zachránil život." Naposledy se podíval na mrtvoly Setha a Patersona, svých bývalých kolegů, ležící v ulici. Obětovali se společně s ním... Pak jednotka Shai'ri pochodující ulicí ukončila jeho život. Spálená mrtvola Gregoryho Martina zůstala ležet na prahu dveří domku, ve kterém nalezl klid, v části Londýna, jež ho znala jako lepšího člověka a nakonec i jako hrdinu. Netušil, že nebýt jeho odvážného činu, bomba by zabila přibližně dva tisíce lidí, jež se skrývali ve svých domovech v okolních ulicích.
* - odkaz na epizodu Trofeje ze 2. série Lovců kryptidů
** - závěr epizody Invaze, jež byla poslední částí 3. série
*** - Mayson připravil Lovce kryptidů o status chráněné skupiny ve Spojeném království kvůli několika nepříliš dobrým činům, jichž se během 3. série dopustili
Gregory Martin zemřel jako hrdina a zachránce mnoha lidských životů. Avšak kolik z nich nakonec při invazi Londýna ještě padne? A co se stalo Lovcům kryptidů? Pokračování příští sobotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat