neděle 22. prosince 2019

Lovci kryptidů 4: Žraloci neusínají (3/5)

Akihiko, Fahad a Roger - bojová trojka Lovců kryptidů - stanuli tváří v tvář dosud nejstrašlivějšímu monstru, s nímž kdy měli tu čest. Zabijácké příšeře, kterou nedokáže nic zastavit - ani laserové střely. Nejedná se o kryptida. Jde o výtvor Deylina Nieta, největšího nepřítele Lovců kryptidů. Ten obnovil vztah se svým "synem", kovovým mužem Metallerem, a společně, jak se zdá, testují tato hrůzostrašná monstra na všem živém, co pronikne do středoamerických džunglí... Akihiko se pořádně rozčilil, když zjistil, že Kentová a zbytek CIA před Lovci kryptidů tajila okolnosti děsivé události, k níž došlo v červenci 2019 v Nietově bývalé základně na dně jezera Nikaragua. Tomu šílenci, snícímu o ovládnutí světa, se podařilo základnu získat zpět do svých rukou. Osud světa je nyní v sázce... Jako by to už tak nebylo dost, když se k naší planetě blíží mraky vesmírných lodí Shai'ri...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST TŘETÍ:
Od incidentu v Granadě uběhl přesně rok a měsíc. Kdysi malebné nikaragujské město bylo stále v troskách. Málokdo se rozhodl vydat se ke břehu jezera Nikaragua, největšího středoamerického jezera, jež byly místem strašlivého, krvavého konfliktu. Zbyly jen dvě strany: ti, co vyhráli, a ti, co prohráli. Tedy ti, kteří se s prohrou nikdy nedokázali smířit. Prohra je znejistila natolik, že si přestali být jistí sami sebou. Ten darebák, který chtěl s pomocí vyspělé technologie a armády kryptidů ovládnout celý svět, skončil za mřížemi, a zešílel. Jeho výtvor, jeho syn, jediná věc, kterou kdy miloval, se utrhl ze řetězu, a stal se z něj potenciální otcovrah... Ale za ten rok od velké bitvy Lovců kryptidů s Deylinem Nietem se vše změnilo. Šílenec se umírnil. Kovový obr přestal prahnout po smrti toho, kdo mu dal život... Často se říká, svět nikdy nebude jako dřív. Nic nebude jako dřív. Přesně to říkal bývalý vůdce Lovců kryptidů, Jack Owen. Věřil jen v pokrok. Možná, že měl pravdu. Ale přece jen, čas od času se věci vracejí do starých kolejí. Jakkoliv příšerné to může být.

Za teplé tropické noci vystoupil z lesa nedaleko břehu jezera Nikaragua kovový muž Metaller. Byl na místě. Před měsícem mu Nieto zanechal ve sklepě základny Stephena Barryho vzkaz. Sdělil Metallerovi, že svého otce najde "doma". Tam, kde se Metaller zrodil. Inteligentní robot smutně, s patřičnou nostalgií, pohlížel na klidnou jezerní hladinu. Přemýšlel, co jej zde čeká. Litoval, že půl roku šel po svém otci jako po krocanovi, jenž měl být zaškrcen. Když tu náhle se voda zčeřila. Metaller otevřel rudé oči dokořán, očekávaje setkání a následný smír se svým otcem. Místo toho však z vody vyskočila strašlivá příšera, hubená, s dlouhými drápy na všech čtyřech končetinách. Vyskočila na břeh, a zařvala na Metallera. Její drobná očka se zaleskla v měsíčním světle. Postavila se do výšky sto osmdesáti centimetrů. Působila poněkud humanoidně. A byla chytrá. Kovového zabijáka si prohlížela se zvědavostí tříletého dítěte. Jejím mozkem probíhaly tisíce možností. Co teď? Co dělat s touto horou kovu? Její zabijácké instinkty jí velely pokusit se ji skolit. Avšak svou mysl ovládat nedokázala. Zabijácký instinkt byl rázem potlačen. Pouhou myšlenkou ji pán donutil křečovitě se na Metallera usmát. Ukázala tak své ohyzdné, černou, slizovitou tekutinou pokryté zuby, připomínající dozadu zahnuté indické dýky. Vydechovala, jako kdyby chrápala. Pak se rychle podrbala jedním z ostrých drápů na hlavě, a sedla si vedle Metallera.

"Působivé, že ano, synu?" ozval se Nietův hlas. Drobný Nikaragujec s částmi knírku pěstovanými jen nad koutky rtů vyšel z nedaleké houštiny. V Metallerovi se ještě naposledy projevil odpor ke stvořiteli, a k jeho novému výtvoru. "Otče, co jsi vytvořil?!" pronesl zděšeným hlasem. "Jen se neboj. Meteokolosium prokousnout nedokáže," usmál se Nieto. "Povím ti příběh. Tak jako tátové povídají pohádky svým dětem před spaním," pokračoval Nieto. Docela v klidu přišel k Metallerovi, a položil dlaň své ruky na paži kovového muže. "Jen v tvém případě to nebude pohádka před spaním, ale příběh sloužící jako motivace k dokončení našeho úkolu. Já v tebe věřím, Metallere. Vždycky jsem se o tebe staral... Nikdy bych ti neublížil... Vytvořil jsem tě takového, aby tě nikdo nedokázal zničit. Otázkou je, dokážeš si to uvědomit? Celý svět tě nenávidí - ano, možná i kvůli tomu, co jsme spolu provedli... Ale přece jen tu máš ve mne oporu..." "Tak co je ta příšera zač? A co po mě chceš, otče?" zeptal se Metaller. Nieto se naň přátelsky usmál. "Právě o tom je můj příběh..." zašeptal.


"Před měsícem jsem odletěl z New Orleans*. Podařilo se mi získat tam jednu nádhernou věc. Zraněnou Chupacabru. Měl jsem k dispozici prášek z předmětu, kterému se říká Briddimský drahokam... A vpíchl jsem ho Chupacabře do krve spolu s krví Wendiga, obrovského netvora žijícího v Severní Americe. A co se nestalo? Díky prášku z Briddimského drahokamu, nejmocnějšího předmětu, o němž jsem si celý život myslel, že byl jen pověstí, jen mýtem, Chupacabra zmutovala. Ten prášek patřil mě! Jen mě... A já brzy zjistil, že udělá cokoliv, co si budu přát... Briddimský drahokam je totiž předmětem magie. Poslouchá mysl svého pána. I prášek z něj dokáže věci, o kterých bys jinak snil! Má Chupacabra zmutovala v to zvíře, které sedí vedle tebe, Metallere. Chtěl jsem, aby byla nezničitelná. Má na těle jen pár slabých míst. Ty ovšem nikdo neodhalí... Můj výtvor je stvořen k zabíjení... Ale jeden mi nestačil. Vždyť mě znáš... Jsem starý páprda, který touží po důchodu bilionkrát tak velkém, jako mají jeho senilní škvrňata z domovů důchodců...

Vzpomínáš si ještě na Amana? Na toho grázla z Tokia? Pamatuješ, který člověk byl prvním a jediným, na němž vyzkoušel sérum agresivity? Byl to ten slabý Lovec kryptidů. Terre Petoy, nebo jak se to jmenoval... Měl být náš. A já ho přesto ve svém majetku nemám... To je zlé... Když jsem se znovu usídlil v Nikaragui, poslal jsem mu šifrovanou zprávu. Zeptal jsem se ho, zda mu ještě zbylo nějaké sérum agresivity. Vím přece, že ho používal na ty své japonské draky, které tak rád používá k trhání svých nepřátel... Od čeho jsou přátelé? Ou, no jistě, od toho, aby si pomáhali! Tak co myslíš, že se stalo, synu? Amano mě osobně navštívil. Přemýšlel jsem chvíli, jestli mu nemám useknout hlavu nožem, ale usoudil jsem, že by to trvalo příliš dlouho... Že byla ta jeho hlavička přímo k pozlacení a vystavení ve sbírce! A dědek se zase musel držet zpátky... Uzavřeli jsme dohodu. Zajistil mi naklonování mé příšerky. A slíbil, že každému naklonovanému mazlíkovi dá sérum agresivity, aby byl ještě silnější! A já mu za to zaplatím... Ale zatím nemám jak... Nemám totiž dostatek peněz... Skrývám se tady na březích jezera, v jeskyňkách v pralese, a čekám na tebe... A mezitím mé výtvory, a tedy i Amanovy výtvory, pobíhají po lesích. A čekají na můj rozkaz...

Teď, Metallere, můžeme společně zpátky získat to, co patřilo nám. Vzlyk, před třinácti měsíci nás Lovci kryptidů připravili o náš domov. Podívej se na jezero! Vzpomeň si, co se nachází pod ním. Nedobytná pevnost, ve které jsme se deset let skrývali před tímhle hnusným, pitomým, nespravedlivým světem! Rrrr... Teď to bude naše! Tahle zvířata nám domov vydobyjí zpět. Ty nám ho vydobyješ zpět! Ponoř se tam s nimi, roztrhej ty naivní Američany, udělej z nich hamburgry a pošli je do McDonaldu, Metallere! Na to přece máš, ne? Na to máte všichni."


Metaller se přidal k Nietovi. Otce a syna, stvořitele a jeho geniální výtvor, teď už nic nemohlo zastavit. Na Nietův telepatický příkaz skočila zmutovaná Chupacabra do jezera. Následovaly ji desítky dalších klonů. "Nezklam mě," řekl s hrdostí Nieto, a objal Metallera. Ten pocítil cosi zvláštního. Jakousi nutnost utřít si slzu, přestože z jeho oka žádná nevytekla. Vždyť byl robotem. Avšak zachvěly se mu ruce. Teď už Metaller o ničem nepochyboval. Jediný, kdo má pravdu, je jeho otec, Deylin Nieto. A tomu bude pomáhat do konce svého života!

Jednotku CIA, sídlící v podvodní budově na dně jezera Nikaragua, vedl čtyřiačtyřicetiletý Ferg Whitley. Seděl u plastového stolu v Nietově někdejší hlavní místnosti. Četl si ranní zprávu o výsledcích výzkumu, jenž v budově prováděli přední světoví odborníci. Ani po třinácti měsících nepřišli na to, jak Nieto tuto základnu na dně jezera Nikaragua vybudoval. Mezi členy CIA se vždy šuškalo o tom, že základna mohla být mimozemským objektem, který se nějakým způsobem dostal na Zemi. Ale nedávalo to smysl. Whitley byl posedlý zjištěním, jak Nieto základnu vybudoval. Přestože se ji naučil ovládat, tak jako jeho nadřízení, chtěl vědět víc o jejím původu. Z chodby se náhle ozval křik. Whitley vyskočil, a vyběhl z místnosti. Spatřil robota X-77, jemuž se podlomily nohy, a takřka zalehl muže, který ho ovládal. "Jonesi, co tady sakra děláte?!" vykřikl Whitley. "Promiňte, pane. Jen jsem testoval subjekt 77, ehm, snažil jsem se zdokonalit ovládání jeho chůze... pořád na tom děláme, pane. Naučit se ovládat ty roboty je pořádně těžké," odpověděl chlapík. "No jasně, pro podprůměrný žvejky, jako jsi ty, je všechno těžký! Zvednout! Odnést! Vypadnout!" zařval Whitley. Nato se ozval další řev. "Komu tam zas vypadl z hamburgru salát?!" zařval naštvaně Whitley, a vstoupil do vedlejší chodby. Zastavil ho vojín. "Pane, útočí na nás!" vyhrkl. Whitley se zarazil: "Kdo?" "Jsou zpátky!" vykřikl vojín. Dveřmi potápěcí komory projela dvě dlouhá ostří. Voda vytryskla do chodby. Uvolnila několik těžkých trubek, jež zavalily dalšího vojáka. Z potápěcí komory vyšel Metaller. Zahodil již černou vestu, kterou předtím nosil několik měsíců. Byl opět oděn v červeném spandexu od Nieta. Spolu s ním z potápěcí komory vyběhly klony zmutované Chupacabry, schopné dýchat i pod vodou - koneckonců proto jim plavání v jezeře nedělalo problém. Začaly vojáky kosit, jednoho po druhém. A vychutnávaly si to. Z Metallerova hrdla se ozval ďábelský hlas. "Jsem zpět doma! Hahahá!" zasmál se takřka až radostně, a pak přiběhl k Whitleymu. "To není možné... Uvědomte Arika Thomsona! A agentku Kentovou! Okamžitě!" zařval na vojína, jenž se dal do pohybu.

"Ty to tady vedeš?" zeptal se Metaller Whitleyho, a sevřel kovovou rukou jeho levé rameno. Whitley se celý otřásl hrůzou. "Ano. A tebe tu nenechám nic provést!" zašeptal třesoucím se hlasem. Metaller přiložil ostří k jeho krku, a pak řízl. "Teď už to tu nevedeš," usmál se Metaller, a hodil Whitleyho nehybné tělo na vojáka, jenž se zmutovaným Chupacabrám bránil pouhým samopalem.

Byli tací, kteří se z podvodní budovy katapultovali na hladinu jezera. Odtamtud je vyzvedly vrtulníky, a dopravily do bezpečí. Pár agentů CIA ještě té noci nalezlo Deylina Nieta, skrytého v houští na břehu. Pozabíjela je ale jeho ochránkyně, ta krvežíznivá příšera... Během jediné noci získal Deylin Nieto svou podvodní základnu zpět... CIA to musela utajit. Granada stále nebyla obyvatelná - během incidentu nezemřel jediný Nikaragujec. Vláda Nikaragui byla přesto zděšena. Někteří politici rezignovali z osobních důvodů, ve strachu z prozrazení tajemství světu. Ti, kteří předtím veřejně proklínali Nieta jako zločince, ale moc daleko neutekli... I tak CIA udržela vše v tajnosti až do prosince 2019... Až tehdy přišla bojová trojka Lovců kryptidů na jejich tajemství.


Prosinec 2019. Vesnička Boca de Wamblán. Zbylí vojáci CIA, jež přežili noční akci na hranici Nikaragui a Hondurasu, se spolu s agentkou Kentovou, Amandou Lyonsovou, Akihikem Yukimurou, Rogerem Neillem a Fahadem Ghazallim, uchýlili do velkého domu na kraji vesnice. "Co teď budeme dělat? Nieto už půl roku operuje ze své původní základny... Má tyhle příšery, má Metallera, a má roboty X-77, které jste ze základny ani neráčili přepravit," řekl Roger agentce. "To by nebylo tak jednoduché... A stejně jsme to měli v plánu na příští léta," pousmála se Kentová. "To je už jedno. Nieto má určitě něco v plánu... Podle mě bude pokračovat v tom, co dělal předtím, než jsme ho porazili..." řekl dále Roger. "Uvědomím další Lovce kryptidů," nabídl se Fahad. "To udělej. A rovnou nabídni Washington Post novou reportáž," dodal Akihiko. Kentová se na Akihika podívala, jako kdyby ho nenáviděla. "No co? Nejste toho názoru, že bychom to měli provalit po celým světě?" uchechtl se Akihiko. "To bude frmol. Emigrace z Nikaragui. Půlka lidí uteče do sousedních států za dva dny," smál se Akihiko, načež se napil z plechovky piva. "Řek bych, že i za jeden," dodal Fahad a ukázal na Kentovou, "tohle je vaše chyba. Měli jste nás o tom vážně informovat. Možná ještě té noci, kdy se Nieto vrátil." "Vtrhli bychom tam, a všechny bychom je dostali," dodal Roger. "Haha, myslíš, že bychom ty příšery porazili? Když ne teď, tak ani tehdy," odpověděl Akihiko. "Třeba by je srovnal se zemí Pierre. Je nadpřirozeně silný," argumentoval Roger. "A co takhle tu podvodní základnu odbouchnout? Malá exploze v jezeře?" navrhl Fahad. "Rovná se zničení ekosystému," dodal Akihiko. "Ekosystému tvořeného divným kníráčem a jeho kovovou loutkou. Toho by mi líto nebylo," řekl vážně Roger. "Tak jo, chlapi," usmál se Akihiko, "jdeme do toho."

* - Stalo se ve 13. kapitole 3. série, "Invaze". Nietovo vyprávění je pokračováním jeho příběhu z konce 3. série, tato část příběhu Žraloci neusínají tedy odhaluje události, k nimž došlo mezi 3. a 4. sérií Lovců kryptidů.

Opravdu hodlá bojová trojka srovnat Nietovu podvodní základnu se zemí? Jak jsou na tom Nieto a Metaller nyní? To se dozvíte příště...

1 komentář:

dave řekl(a)...

lepší než včerejší. 5/5 hvězdiček

Okomentovat

Nejčtenější