DirePark Brutus (5/6)

DIREPARK BRUTUS, část pátá

Jak jen nejrychleji jsem mohl, doplaval jsem na pobřeží. Byla to pořádná dálka, ale naštěstí se mi to podařilo. Vydat se na moře a opustit ostrov vůbec, jak se ukázalo, nebylo nic lehkého. Španěl byl v obrovském nebezpečí. Adalbert se sotva držel zničeného člunu, který se pomalinku potápěl hlouběji a hlouběji. Neotálel jsem a popadl první ostrý kámen, který mi ležel pod nohama. Hodil jsem jej po Elasmosaurovi. Ten se na chvíli potopil.

V mžiku jsem vskočil do vody a vytáhl španěla a po něm i znaveného Adalberta na pláž.

"Safra, to byla ale hrůza..." řekl Adalbert těsně před tím, než vysílením omdlel.

"Taky si myslím," řekl jsem mu na to, ale než jsem se nadál, Elasmosaurus se už hrnul k nám na pevninu. Jaké ohromné překvapení to bylo, když se mu nepodařilo na suchou zem vydrápat.

Rozhodli jsme se vydat se tedy zase zpátky do ostrovní džungle. Adalbert, jen co se probral, nám řekl něco o vysílačkách, které by měly být ukryty v centru. Moc jsem se nerozmýšlel a podpíraje ho vyrazil do zdemolovaného tábora. Cestou se nám všem honily myšlenky o zradě Joa a ostatních. Jihoafričan s ním byl pravděpodobně spolčený. Bylo to tři na dva. To jsme ale ještě nevěděli, co teprve pro nás chystá budoucnost.

Při cestě se začalo smrákat. O pár vteřin později už začalo pršet.

"No jéje, ještě ať nám do toho uhodí monzun," řekl jsem si nahlas, "a ještě skupinka nějakých Neotyrannosaurů by nám k tomu opravdu pomohla..."

Hned na to se z kopce uzvalo hrozivé dunění. Proti nám vyběhlo stádečko Othnielií a těsně za nimi hned tři obrovští Stegosauři, za nimiž se ještě prohnal dravý Allosaurus. Byl to pro nás strašný úlek. Na chvíli zmizeli, ale pak se vynořila Othnielia, za zády s Allosaurem, který jí zanedlouho chytil a pozřel. Očividně měl pěkně velký hlad.

"Do Prčic, tenhle nám tu ještě strašně chyběti!" ozvalo se nezvučné anglické slovo španěla. Vzápětí se za námi Allosaurus vyhnal.

Adalberta, znaveného v křoví, si ani nevšiml, a šel po nás dvou. Oba jsme utíkali přímo do tábora. Španěl v obrovské bouřce zakopl a padl do bláta. Neohlížel jsem se, a tak jsem o tom ani nevěděl. Teprve jeho křik mně na to upozornil.

Allosaurus nad ním stál, španělu padaje sliny do obličeje, a chystal se ho zabít. Ve chvilce jsem popadl klacek a vyřítil se na Allosaura, ale ten mně tlamou odhodil a začal mně hnát. Španěla jsem tedy alespoň zachránil. Ovšem teď dravec byl v patách mně.

Dělal jsem, co jsem mohl, až jsem nakonec dorazil k jedné maličké budově. Byla to nějaká soukromá dílna. Vzal jsem prkno a kladivo a zajistil jsem dveře. Strašný řev Allosaura se čímdál víc vzdaloval, až jsem uslyšel skřípání a praskání a volání o pomoc našeho španěla.

Rozkopl jsem dveře a utíkal rovnou do bouřlivé noci. Tam někde v křoví byl španěl. Naštěstí byl v pořádku, a v ruce držel několikrát zlámaný klacek.

"Myslel jsem, že to byly Vaše kosti..." ulevil jsem si a odplivl. Sotva jsem to udělal, obrovskou silou do mě narazila rozevřená tlama Allosaura. V cuku letu popadla španělovu ruku, několikrát s mužem zatřásla, a pak ho odhodila nějaké tři metry do výšky a asi pět metrů do dálky. Tentokrát už zaskřípěly jeho kosti. Španěl se zlomenou nohou něco breptal. Snažil jsem se ho zachránit, ale pak jsem upadl a omdlel. Důsledkem Allosauřího nabourání.

Když jsem se probudil, ležel jsem v rozmočeném písku na tom stejném místě. Adalbert seděl vedle mně a něco mi říkal.

"Docela jsi mně sklamal, kamaráde," řekl mi, "ten chudák - je po něm," řekl Adalbert.

"Dělal jsem, co jsem mohl, ale prostě... Nešlo to!" odpověděl jsem mu.

"Aspoň, že ták..." protáhl silně Adalbert a pomohl mi stoupnout si.

Hodina uplynula jako nic a dostali jsme se až do centra. Všude se ozývalo strašné houkání, až se nám centrum zdálo strašidelné. Vnikly jsme dovnitř s ostrými kameny a klacky v rukou. Adalbert cosi vytáhl zpod stolu, na němž spočíval počítač. Byla to vojenská puška.

"Těchle je tady tak milión, všechny jsem je sem nastrkal při útěku dinosaurů," řekl mi a vypadal vychloubačně.

"Když je to tak skvělé," odvětil jsem mu, "tak zkus odstřelit támhletoho Pterodactyla. A dokonce i jeho sousedy!"

Okno rozbila snad tisícová skupina Pterodactylů a hnala se přímo na nás. Adalbert po nich začal pálit, jak nejrychleji mohl, ale pochopitelně všechny nedostal. Svým klackem jsem se pokusil nějaké od útoku odradit, ale nešlo to. Nakonec jsme zvolili jedinou možnost, a tou byl útěk.

Zavřeli jsme veliké dveře a tím pádem jich i několik rozmáčkli. Nyní jsme utíkali dvě patra nahoru, až jsme se ocitli ve vysílací místnosti. Byla tady spousta mrtvol, a ještě čerstvých, což byla známka toho, že tady asi něco nedávno řádilo. Probourali jsme se skleněnými zdmi v místnosti. Sotva jsem po jedné z vysílaček sáhl, kdosi po mně skočil. Byl to ten Jihoafričan a začal mi tlouct pěstí do obličeje. Jednou pořádnou jsem mu to oplatil. Pak ale cosi zvolal a ze schodů se na nás vrhl veliký alfa Velociraptor.

"Áhá, výsledek té Vaší pitomé práce!" zařval jsem na něj, vytrhl Adalbertovi pušku z ruky a několikrát mocně vystřelil. Ale minul jsem. Raptor mi skočil na záda a zaseknul se. Vykřikl jsem a bolest mně dohnala ke skoku z okna. Vypadl jsem a držel se pouze parapetu. Zvuk z pušky mi náhle pomohl. Adalbert Raptora prostřelil skrz na skrz.

Jihoafričana jsme si chytli a dali mu pěstmi co proto.

"Co teď s tímhle smraďochem?" optal se mně Adalbert, smějíce se přitom.

"Dáme mu, co chtěl udělat s námi, někde ho tu připoutáme a dostaneme ho," zvolil jsem kratičkou odpověď.

Potěšeni jsme pak přiběhli k vysílačkám, ale s velkou zlobou zjistili, že zde není signál.

"Budeme muset na kopec, tak dělejme, tam to půjde!" vyhrkl mi do ucha Adalbert, popadl asi tři vysílačky do jedné ruky a zamířil na kopec. A já šel pochopitelně s ním.

Najednou ale Adalbert spadl do ohromné rokle. A jen, co jsem to uviděl, padl jsem na záda. Před obličejem jsem měl tlamu mladého Aucasaura a kdosi na mně z povzdálí volal. Mohl to být můj konec... Pokračování příště.

Pokud se Vám pátá část mého příběhu líbila, komentujte. Nezapomeňte, že částí nebude jen šest, takže se dočkáte i dalšího pokračování... Poslední část této řady napíši již zítra...