Obrázek týdne 30. 1. 2026

Nastal poslední pátek letošního ledna a zároveň jeho předposlední den! To ten první měsíc roku 2026 ale utekl, co? Po jeho většinu byla někde na dohled vždy troška sněhu, a dnešek do střední Evropy přinesl další várku, která ale ve většině nížinných míst roztála. Přesto si myslím, že je více než na místě učinit poslední lednový Obrázek týdne zimním. Po několika týdnech jsem se tedy opět pustil do hledání zasněženého paleoartu, a narazil jsem na toto výtečné dílo, jehož autorem je anthon500. Jeden z jeho obrazů se stejným druhem zvířete už do této rubriky zamířil 10. ledna 2025. Co říkáte na tento paleoart?

Popisek k obrázku: Samice mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius) se po dramatickém odloučení znovu shledává se svým huňatým slůnětem. Na malé zasněžené vypuklině se dva pleistocénní chobotnatci setkávají v kakofonii zvuků značících radost, lásku, lítost i úlevu, a jeden k druhému natahují své choboty, dotýkajíc se vzájemně svých hlav. Kdo ví, co je od sebe odřízlo. Možná to byl útok prehistorických lidí, kteří stopovali jejich stádo, anebo hladového jeskynního lva, případně některé z těch šavlozubých šelem, jež se také potloukají krajem. V každém případě to jednoho člena páru vystavilo velikému nebezpečí. Malé mamutě ještě pořád nebylo odstaveno, a mateřského mléka by stěží v tomto sněhovém království přežilo více než několik dnů. Navíc bez ochrany dospělců představovalo snadný cíl pro útok ze strany řady predátorů, kteří v tomto ročním období nepohrdnou ničím. Ať už si ale malý osrstěnec prošel čímkoli, a jakkoli dlouhé jeho teskné toulání po jehličnatém lese bylo, nyní je opět v bezpečí, a po krátkém lísání se k matce a nakojení se zřejmě opět připojí k většímu stádu. Matka je také ráda, že je jejímu toulání po lesích konec. I ona musela strávit dlouhé chvíle o samotě při hledání ztraceného potomka. Zatímco se mamuti radují, vylétá zpoza jehličnatého porostu hejno hus, mířící v typické formaci kamsi do dáli. Možná se orientuje podle hvězd, vyzařujících na večerní obloze. Některé z těch hvězd se nicméně ukazují býti meteority, mířícími k zemi závratnou rychlostí a zanechávajícími za sebou dlouhou stopu. Mamut srstnatý žil před 400 000 až 2000 lety, a po většinu té doby byl rozšířen po Eurasii i Severní Americe, kde se řadil k největším zástupcům pleistocénní megafauny. Dobře přizpůsoben na chlad glaciálů, přežíval ve vší své houževnatosti až do té doby, než jej dovedla k vyhynutí kombinace klimatických změn a lovu lidským druhem. Tato scéna se odehrává před 30 000 lety na Sibiři.

Mamuti nejsou v rubrice Obrázky týdne žádnými nováčky. Namátkou si ještě připomeňme výtečná díla zobrazující tyto majestátní chobotnatce, která do ní zamířila 11. prosince 2020 (od George Teichmanna), 4. února 2022 (od Beth Zaiken), 24. června 2022 (od Karen Carr), 3. března 2023 (od XtinctDesign) či 12. prosince 2025 (od Vickysaurus). 

Pomalu začínám opět psát každý den, ačkoliv nemohu slíbit, že tomu tak bude v příštích týdnech vždy. Mohu vám však slíbit, že o víkendu se konečně dočkáte fotografií některých mých zvířecích modelů na sněhu (že už na zveřejnění čekaly pěkně dlouhé týdny!), a snad i dokončení dvoudílné kapitoly Stáž v Hondurasu z Nových Lovců kryptidů. Nadále hodlám také psát sérii 6 vybraných druhů lambeosaurinů, vždyť mi stále zbývají tři druhy!