Máme druhý lednový pátek, a já tedy samozřejmě na svůj blog musím umístit další Obrázek týdne! S tímto výtečným dílem, zhotoveným na začátku roku 2026, jsem se setkal před pár dny, kdy bylo internetové paleokomunitě představeno ve vší své majestátnosti. Jeho autorem je Wezdarchid, jeden z mých oblíbených rozvíjejících se paleoumělců. Zobrazuje chování mořských plazů, pro které možná důkazy z fosilií nevyčteme, ovšem spekulovat, zda tato veliká zvířata vyrážela nad vodní hladinu obdobným způsobem, jako dnešní velryby, není ničím radikálním. Není to snad krásná scéna?
Popisek k obrázku: Dvě samice velkého šupinatého mořského plaza druhu Tylosaurus proriger se vymršťují nad vodní hladinu v intimním namlouvacím tanci. Jedna se líbí druhé, a tak se rozhodly vytvořit spolu silné pouto - vztah, který může trvat i několik měsíců nebo let. Během té doby se spolu budou prohánět svrchnokřídovým oceánem, jako dvě královny mu budou vládnout, a veškeří další živočichové obývající jejich království, od amonitů přes rozličné žraloky až po menší mosasauridy, se před nimi budou muset klanět ve strachu z konce v zubatých čelistech těchto kolosálních vládkyň. Právě se rodí nová dynastie, manželský svazek, který předefinuje status quo této části oceánu. Společně budou tylosauří královny také nevyrovnatelnou silou proti otravným samcům, jež by se jim pokoušeli narušovat životy. Každá ze samic je s délkou 14 metrů impozantním karnivorem. 13 až 14 % délky tylosauřího těla zabírá hlava, a 50 až 60 % spodní čelisti u druhu T. proriger tvoří robustní zubní kost nesoucí po každé straně třináct zubů. Kromě nich měl Tylosaurus také dva premaxilární zuby, dvanáct až třináct maxilárních zubů, a po třinácti dentárních zubech následovalo deset až jedenáct zubů pterygoidních. Podobně jako dnešní varani a hadi, i tento velký mořský ještěr byl vybaven Jacobsonovým orgánem, umožňujícím detekci chemie okolního prostředí, a možná měl tedy i rozeklaný jazyk. Zda tylosauři vyráželi nad vodní hladinu, třeba v namlouvacích tancích nebo aby se zbavili kožních parazitů, tak, jak to dělají dnešní velcí kytovci (například keporkak), je otázkou, nicméně by to dávalo smysl. Když už byli ještěři z čeledi Mosasauridae vzhledem tolik podobní nepříbuzným krokodylomorfům nebo pozdějším kytovcům ze skupiny Archaeoceti, proč by v důsledku konvergentního vývoje nemohli vykazovat také podobné chování, jako mořští giganti, kteří s námi obývají planetu dnes? Tato scéna se odehrává na území Kansasu před 75 miliony let.
Dovolím si citovat slova člena paleokomunity na jedné sociální síti: "Toto fakt zašlo příliš daleko. Směšná spekulace založená jen na moderní woke ideologii se snahou vtlačit nám toho co nejvíc do krků... copak vůbec existují důkazy toho, že se mosasauři vrhali nad vodní hladinu jako velryby?" Vtipné, že? Pokud by byl někdo náhodou hodně velký blbeček a namítal by něco proti lesbickému páru tylosaurů, nechť se probere, nejlépe u výtečných knih, jako Queer Ducks (and Other Animals) nebo Feminism in the Wild, případně u dalších knih zabývajících se diverzitou sexuálních orientací napříč živočišnou říší.
Stále si dávám přestávku od denního psaní článků, o které jsem vás informoval už v závěru minulého příspěvku z této rubriky, nicméně bych rád začal novou sérii 6 vybraných druhů. Uvidíme, zda se k tomu dostanu do vydání dalšího Obrázku týdne.
Užijte si druhý lednový víkend!
Žádné komentáře:
Okomentovat