Se začátkem září 2019 se Správce dinosauřího parku opět na čas loučí... Ale ještě předtím, než na Dana se slzami zvoláme naše zatím poslední "Goodbye", je čas na "Last Stand on Isle of Die"!
Poslední vzdor na Isle of Die
Během víkendu pátrali Oliver a Tim po Scrapperech snad ve všech odlišných habitatech na většině území jižní části Isle of Die. Teprve v neděli večer se jim uprostřed pralesa, v tuně bláta, a při zapadajícím slunku, podařilo najít pár čerstvých lidských stop. A nebyly to pochopitelně jejich stopy. Pak nasedli s týmem do dvou helikoptér a vrátili se na Tedův ostrov se dvěma novými přírůstky; pravěkou pandou druhu Kretzoiarctos beatrix a čtyřmi ornitopodními dinosaury Echinodony. Prapanda se má stát brzy maminkou, narodí se jí dvě mláďátka, o která se chystáme v parku po vzoru čínských chovatelů pand hezky postarat. Vychováme obě mláďátka, přestože maminka bude mít mléko jen pro jedno z nich. Vždycky necháme jedno z mláďat, aby se od mámy napilo, pobylo s ní, pak ho odneseme pryč, obměníme za druhé, a takhle to půjde pořád dokola... Už se moc těším. Konečně Oliver přivezl něco parádního, roztomilého, milého... Tedy, skoro. Samice Kretzoiarctose byla pořádně vyděšená, když vylezla z bedny, a zaútočila na nás, milé pracovníky Dinosauřího parku. Naštěstí jsme stáli za plotem, a ona jej nedokázala prorazit. Ale jak na nás syčela! Teď už je v pořádku. Její výběh je skoro hotový. Strávil jsem většinu týdne tím, že jsem pracoval na jeho výstavbě. Jde-li o Echinodony, ti si na svou ohradu ještě pár týdnů počkají. My sami totiž čekáme na stavební materiál, který nám bude přivezen až někdy v polovině příštího týdne... V úterý jsem řešil problém s Dinem. Můj mladý Leptoceratops totiž vyzvrátil snídani. Nebylo příjemné do toho šlápnout, to Vám teda řeknu. Zvedá se mi žaludek, když o tom píšu. Chudáku malému ceratopsíkovi jsem dal na snídani salát s prošlou tabletkou vitamínů. Byla to moje chyba, a mu z toho nebylo dobře. Veterinář Rick, který zrovna sloužil směnu, mi pěkně vynadal. Musel jsem si to nechat líbit, i když jsem jeho nadřízený. Ještě štěstí, že jsme to utajili před Charlesem. Ředitel parku by mě klidně vyhodil! Dino je technicky jeho, ne můj. Já se o něj jenom starám. Dino je každopádně od úterního večera v naprostém pořádku, ale pokaždé, když se jde nasnídat, salátek pěkně očichá. A když je v něm tabletka, vykutálí ji z misky na koberec. Musím přijít na to, jak mu tyto potravinové doplňky podávat tak, aby si toho nevšiml... Každopádně se tento týden stalo ještě něco. Něco opravdu velkého. Ve středu jsem měl tu čest přidat se k Oliverovi a Timovi na další cestě na Isle of Die. Cílem bylo opět najít Scrappery, a konečně je chytit, zavřít, vyslechnout... Ehm, to už vlastně není naše práce... Po celé středeční odpoledne jsme v týmu čtrnácti lidí procházeli pralesem jižní části ostrova, až jsme náhle uslyšeli křik. Spolu s Oliverem jsem vyběhl na malou planinku, a k našemu překvapení jsme zjistili, že jsme dorazili přímo do tábora Scrapperů.
Vůdkyně Scrapperů ze sebe vydala bojový ryk, a její podřízení nás obklopili se samopaly. Ten řev však něco přilákal. Naši chlapi náhle vyběhli z džungle, a něco na nás nesrozumitelně hulákali. Přímo za nimi vyběhlo z pralesa stádo Triceratopsů! Jak se v pralese objevili? Tahle zvířata přece žijí na pláních! Nevím, jak k tomu došlo. Prostě zamířili do tábora Scrapperů, obrátili ho vzhůru nohama, a my měli šanci utéci. Nějak jsme se přidali k ostatním a ocitli se přímo ve středu Triceratopsího stáda. To vyděsilo celé smíšené stádo Hypacrosaurů, Hadrosaurů, Lambeosaurů a Parasaurolophů, a náhle se planiny proměnily v jedno velké ztělesnění chaosu. Ten nakonec probudil podřimujícího T-Rexe, který se do toho všeho vrhl. Poté, co zařval, nastalo ticho. Naše nervy si s námi začaly pěkně hrát. Třeba mě se najednou klepala kolena. Nepamatuju si, že by se mi kdy předtím klepala kolena! A právě v tu chvíli, kdy všichni zírali na dvanáctimetrového krále dinosaurů, líně putujícího k táboru, praštil Oliver vůdkyni Scrapperů do hlavy. Omráčil ji tak. Její podřízení se na něho otočili, a dali se do rychlého pohybu. Přiběhli k Oliverovi. Ale to byla chyba. Pohybem na sebe T-Rexe upozornili, a on se na ně hladově vrhl. Tim zavelel našim chlapům, ať se rychle stáhnou. T-Rex všechny Scrappery pozabíjel. Byla to odporná podívaná, kterou nebudu popisovat... Vůdkyně Scrapperů se pak probudila v naší helikoptéře. Nebyla příliš nadšena z toho, že za své činy bude vsazena do žaláře. Dnes ráno se konal soud na území Spojených států. Samantha Stewartová, to je její jméno, ale odmítla vysvětlit, proč Scrappeři dinosaury na Isle of Die lovili... Oliver se ze soudu vrátil dnes odpoledne ve tři. Řekl mi jen jedno; když byla Stewartová v bezvědomí, ukradl její mobilní telefon - pěkný kus techniky. Mezi jmény, která se objevovala v kontaktech, bylo jedno vskutku nezapomenutelné - L. C. Clark. Chlap, který nás léta financoval, a nakonec v únoru 2017 navrhl, aby byl Dinosauří park zavřen! To on stojí za vším, co Scrappeři dělali? Kdo ví. Možná ano, možná ne. Ale stále jsou tu záhady, které nebyly vyřešeny...
Danova pošta: To je letos v létě vše, vážení přátelé! Jenom doufám, že jste si mé zápisky z Dinosauřího parku užili. S editorem, autorem tohoto blogu, právě vyjednávám o novém kontraktu, který mi s největší pravděpodobností umožní se zase vrátit. Kdy? To zatím nevím. Ale jednou se to zase stane, a až k tomu dojde, sdělím Vám, na co jsme přišli! Zda L. C. Clark skutečně má prsty v problémech se Scrappery - pokud na to samozřejmě přijdeme! Toto léto bylo naprosto úžasné. Pro mne bylo i bláznivé. Vždyť si přečtěte všechny ty poslední části mého pátečníku! Ale nehodlám přestat... Děkuju za Vaší pozornost.
Správce dinosauřího parku se vrátí... Od příštího týdne tu ale budou zase Obrázky týdne!
Žádné komentáře:
Okomentovat