sobota 7. září 2019

Evropští lacertidi: Kanárské ostrovy

Projekt Evropští lacertidi pokračuje. Ve čtvrté části se seznámíme s vůbec největšími evropskými ještěrkami...

Lacertidae - ještěrkovití. Čeleď šupinatých plazů (Squamata), která zahrnuje přes 300 druhů zařazených do 39 rodů. Vyskytují se pouze ve Starém světě; v Asii, Africe a Evropě. Mnozí z nich žijí na zemi, jen pár jich žije na stromech. Živí se většinou hmyzem. Jsou malí; většina druhů měří méně než 9 centimetrů, ale nalezneme mezi nimi i skutečné obry, takřka půl metru dlouhé. Snad ti nejmenší lacertidi i ti největší žijí právě na evropském světadílu. Jaká tajemství tito "obyčejní" plazi, jež existují už od období oligocénu, skrývají?


KANÁRSKÉ OSTROVY

Kanárské ostrovy se nacházejí blíže Africe než Evropě; rozléhají se zhruba 100 kilometrů na západ od pobřeží Maroka a Západní Sahary. Patří však Španělsku, přesněji řečeno jsou autonomním společenstvím Španělska, stejně jako kupříkladu souostroví Baleáry a vnitrozemské španělské provincie, například Madrid. Kanárské ostrovy jsou proslulé zvláště díky svým překrásným plážím, avšak vnitrozemí některých ostrovů je ještě úchvatnější. Zčernalá krajina posloužila jako filmová lokace tvůrcům fiktivního dokumentu Putování s dinosaury: Země obrů a seriálu Pravěk útočí. Pravdou však je, že toto souostroví je domovem i naprosto úžasných plazů, včetně ještěrů. Mezi nimi je i vůbec největší lacertid na světě!

VELEJEŠTĚRKA OBROVSKÁ
(Gallotia stehlini)
Pravděpodobně největší ještěrka na světě, dorůstá délky až 80 centimetrů, čímž se může rovnat menším druhům varanů z Asie a Austrálie. Její vědecké jméno ctí švýcarského paleontologa Hanse Georga Stehlina, mj. experta na fosilní primáty a kopytníky, který jako první do vnitrozemí Evropy přivezl mrtvý exemplář, na základě něhož pak Ehrenfried Schenkel druh popsal. Veleještěrka obrovská byla původně endemitem ostrova Gran Canaria, třetího největšího ostrova v souostroví. Později však byla lidmi introdukována na Fuerteventuru. Navzdory tomu, že oba tyto ostrovy jsou značně zalidněny (Gran Canaria je druhým nejzalidněnějším ostrovem v souostroví), daří se veleještěrkám obrovským vcelku dobře. Dle IUCN je to málo dotčený druh, který rozhodně není ve velkém nebezpečí ze strany člověka. Jejím jediným nepřítelem jsou invazivní druhy, které byly na Kanárské ostrovy vypuštěny člověkem. Například krysy mohou čas od času zdecimovat snůšky veleještěrek, ale dochází k tomu jen zřídka. Navíc je veleještěrka obrovská dosti přizpůsobivým plazem. Je to omnivor, tedy všežravec. Sežere vše od hmyzu a dalších členovců po ovocné plody. Pravdou však je, že čím starší veleještěrky jsou, tím více se orientují na rostlinnou stravu. Vyskytují se v křovinatých oblatech, na kamenitém pobřeží a na pastvinách.


VELEJEŠTĚRKA MODROSKRVNNÁ
(Gallotia galloti)
Překrásná veleještěrka modroskvrnná žije na ostrovech Tenerife a La Palma. Může dorůst délky až 40 centimetrů, přičemž samci jsou o něco málo větší než samice. Její druhové jméno, i název rodu veleještěrek (Gallotia), ctí jejího objevitele, amatérského přírodovědce D. Gallota. Samci jsou, zvláště v období rozmnožování, vybaveni zářivě modrou kůží na krku a modrými skvrnkami postupujícími podél boků. Veleještěrka modroskrvnná miluje zralé ovoce, a z tohoto důvodu je často k zastižení v sadech nebo na vinicích. Tam může působit značné škody. Majitelé sadů a vinic je za to zabíjejí, což bohužel vede ke snižování počtu jedinců tvořících tento druh. I tak veleještěrka modroskvrnná stále není na pokraji vyhynutí... Samci těchto ještěrek lákají velkou pozornost nejen ze strany samic, ale i turistů. Na úpatí vulkánu Mount Teide na Tenerife se stali poměrně krotkými, a lze je krmit ovocem, například banány. Dávají tak turistům šanci vyfotit se se čtyřiceticentimetrovými ještěrkami...


VELEJEŠTĚRKA GOMERSKÁ
(Gallotia bravoana)
Kdysi se mluvilo o až jeden a půl metru dlouhých ještěrkách z La Gomery. Ve skutečnosti dorůstá tento lacertid délky asi 70 centimetrů, to z něj však stále činí jednoho z největších zástupců této čeledi ještěrů, přestože nedorůstá takové velikosti, jako výše uvedená veleještěrka obrovská. Tento druh je však důležitý; musí být zachráněn. Žije jen na ostrově La Gomera, a na ten byly v minulosti vypuštěny kočky, myši a krysy, zkrátka nepůvodní fauna, která populaci veleještěrek gomerských a jejich habitat takřka úplně zdecimovala. V roce 2004 zbývalo na La Gomeře jen asi 90 jedinců plus 44 exemplářů žijících v zajetí. Nicméně je pravda, že od roku 2001 se populace těchto ještěrek zvyšuje; ve 2. polovině 20. století na tom byly mnohem hůř! Vlastně už od 19. století byla veleještěrka gomerská považována za vyhynulou. Až v roce 1999, ano, v podstatě před dvaceti lety, byl tento druh znovuobjeven Juanem Carlosem Randem a jeho týmem biologů. Nalezli jen 6 exemplářů... IUCN tento druh pochopitelně klasifikuje jako kriticky ohrožený, a je možné, že i dnes jde o jeden z nejohroženějších plazích druhů na naší planetě. Pravděpodobně jich dnes žije okolo 150, ale přesné číslo není známo. Stále jde o poměrně neprozkoumaný druh. Jeho areál rozšíření se rovná pouze jednomu hektaru; je znám ze dvou lokací na La Gomeře, vzdálených od sebe 2 kilometry.


Gallotia auaritae (nemá český ekvivalent)
Veleještěrka gomerská možná byla považována za vyhynulou do roku 1999, ale další megaještěrka z Kanárskáých ostrovů, její příbuzná Gallotia auaritae, byla klasifikována jako vyhynulý druh až do roku 2007! Je to endemit ostrova La Palma, je pravděpodobně především býložravá (či všežravá), největší naměření jedinci měli až 70 centimetrů na délku, a samci jsou maličko větší než samice. Předtím, než byla znovuobjevena, byla považována za vyhynulou od doby před zhruba 5000 lety. Tudíž jde o živoucí fosilii, o druh, jenž měl vyhynout ještě předtím, než Kanárské ostrovy dorazili lidé! Je to velice vzácný, kriticky ohrožený plaz, a neví se, kolik jedinců zbývá.


VELEJEŠTĚRKA ATLANTSKÁ
(Gallotia atlantica)
Tato obrovská (i když malá v porovnání s předchozími uvedenými) ještěrka je naopak málo dotčená. Žije na ostrovech Lanzarote, Fuerteventura a Lobos, byla dokonce vysazena i na Gran Canarii. Má výrazně kýlnaté šupiny (tzn. středem každé šupiny prochází výrůstek, díky němuž je šupina na dotyk hrubá). Je vybavena malou hlavou, velkými končetinami a ocasem, který tvoří přibližně polovinu délky jejího těla (to ostatně není u ještěrů výjimečné!). Celková délka veleještěrky atlantské činí 25 až 29 centimetrů.


Gallotia caesaris (nemá český ekvivalent)
Endemit ostrovů La Gomera a El Hierro. Kromě toho byla vypuštěna i na portugalskou Madeiru. Je to menší druh. Samci nejsou tak nápadně zbarveni, přesto je však zdobí bílé a modročerné proužky. Jsou známy dva podruhy; G. c. caesaris a G. c. gomerae. Jejím nejbližším příbuzným je nejspíše veleještěrka modroskvrnná.


VELEJEŠTĚRKA SIMONYOVA
(Gallotia simonyi)
Měří 65 až 75 centimetrů na délku a žije jen na ostrově Hierro. V současnosti zbývá asi 300 až 400 divokých jedinců, patřících do poddruhu G. s. machadoi. Druhý známý poddruh, G. s. simonyi, endemit malého ostrůvku Roque Chico de Salmor, vyhynul ve 30. letech 20. století kvůli lovu ze strany lidí a jimi vypuštěných predátorů, zvláště domácích koček. Veleještěrka Simonyova je všežravcem; loví velký hmyz, hlodavce, plazy... Samička klade snůšku o 5 až 13 vajíčkách v červenci či v srpnu. Z těch se po 61 dnech klubou drobné veleještěrky, zcela samostatné, a vyrážejí do světa. Těmto ještěrkám celkově hrozí nebezpečí ze strany koček a psů.


Na závěr ještě uveďme, že pravděpodobně největším moderním lacertidem vůbec byla Gallotia goliath, přímo goliášská veleještěrka z ostrova Tenerife, která dorůstala délky 90 až 135 centimetrů. Jen její lebka měřila 13,5 centimetru, což je celková tělesná délka mnohých větších lacertidů současné doby (samozřejmě s výjimkou obrů popsaných v tomto článku). Je známa z fosilních pozůstatků datujících se do období pozdního pleistocénu a raného holocénu, a vyhynula dlouho předtím, než na Kanárské ostrovy dorazili lidé.

V této části jsem se pokusil přiblížit Vám pokud možno všechny veleještěrky z Kanárských ostrovů, tedy všechny druhy rodu Gallotia. Přesto jsem jeden opomenul, tak ho jen zmíním na závěr - na Tenerife žije kriticky ohrožená Gallotia intermedia, zastoupená už jen asi 500 jedinci. Doufám, že se Vám tento vyčerpávající článek líbil, a že jste se dozvěděli něco nového... Obrovští lacertidi jsou skutečně fascinujícími plazy...

2 komentáře:

Ivan řekl(a)...

Zajímavé, ale měl bych z nich zřejmě strach.

HAAS řekl(a)...

[1]: To by nebylo nutné; veleještěrky jsou zcela neškodné. :-) Ani z varanů, kteří jen v případě ohrožení šlehají ocasem, není nutné mít strach. ;-)

Okomentovat

Nejčtenější