Lovci kryptidů 4: Odlet černého motýla (1/5)

Aniž by to Lovci kryptidů tušili, právě se vydali na své nejnebezpečnější dobrodružství... Horor s Bloodslurperem v utajené výzkumně na Aljašce byl jen začátek... Vyřešení záhad, které na ně čekají, bude vyžadovat velkou daň...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ODLET ČERNÉHO MOTÝLA, ČÁST PRVNÍ:

Nad pouštní krajinou, řídce posetou kaktusy, padla noc. Měsíc zbarvil písek do bíla. Sluneční záře jím odrážená znemožnila čemukoliv, co se v písku kradmě plazilo, aby nebylo vidět. Vládlo zde hrobové ticho. Vítr nefoukal, nenarážel hlučně do skalních stěn. Zavládl zde klid, o kterém si většina lidí nechává jen snít. Ale pouštní hadi a ještěrky vycítili, že se blíží nebezpečí. Odběhli, odplazili se do svých nor. Zalezli co nejhlouběji. V malém jeepu, stojícím uprostřed noční pouště, se u baterek objevily tři hlavy. Agentka Barbara Kentová, její přítelkyně Amanda Lyonsová a jejich velitel Arik Thomson. Barbara se pozorně dívala na monitor drobného přístroje, který držela v levé ruce, a letmo pohlížela ven z okna. "Každou chvíli se tu objeví," okomentovala to. "Jak je blízko?" zeptal se Arik a nahnul se přes sedátko, aby také pohlédl do přístroje. Barbara by byla odpověděla, ale Amanda ji přerušila: "Vletělo to do atmosféry." Z výšky se ozval hučivý zvuk. Během několika vteřin z nebes spadla obrovská věc. Její několik desítek metrů vysoké, sloupovité výrůstky, se s uši rvoucí ranou zanořily do země, až vytvořily malé písečné tsunami, jež se rozletělo po všech stranách. Ve velké hlavici ožila červená světla, a celým krajem se začal ozývat pulzu podobný zvuk. Amanda to celé natáčela na kameru. "Takže přece jen existují," řekl Arik a zakroutil hlavou. Barbara vytáhla telefon a vytočila číslo Jacka Owena. Pokud se měl o této podivnosti někdo dozvědět, tak právě Lovci kryptidů.

Na druhém konci světa uslyšel Jack pípání telefonu. V poslední době ani neměl čas zvolit si nový ringtone. Mrzutě vyšel z koupelny v županu, popadl telefon a ozval se: "Co se děje, agentko? Nejsem po tom fiasku na Aljašce zrovna ve formě... Jestli je to zase nějaký kryptid, nezvěte nás tam. Ať už je to kdekoliv. Chci si dát pohov." "Tak se vraťte do formy, a to rychle, Jacku. Jsem se svými kolegy v Coloradu, pětadvacet kiláků severně od Grand Junction. Tady v poušti přistál objekt, který je s největší pravděpodobností mimozemského původu," řekla Barbara. Jack přišel k oknu a otevřel ho. Musel se vydýchat. "UFO? To není možné," řekl na to. "Poslyšte, Jacku," sdělila mu ještě Barbara, "tady v Coloradu se objevila energetická stopa, kterou CIA ještě nikdy nezaznamenala. Nepodobá se to ničemu, co jsme dosud viděli. Co dosud lidstvo vidělo. Podobné energetické stopy byly zaznamenány i v brazilské Amazonii, v Gabonu a na Aljašce." "Chcete říct, že na Zemi přilétají mimozemšťané? Ne, to ne!" zasmál se Jack. "Další, podobné energetické stopy už byly zaznamenány ve vzdálenosti desetitisíců kilometrů od Země... Něco se sem blíží. Zvláštní, že se to děje právě teď. Jen dva a půl měsíce po Vaší bitce s nejmocnější kosmickou entitou," pokračovala Barbara. Jack si utřel pot z čela a vyšel z koupelny. "Seberu tým a odletíme za Vámi, do Colorada," vydechl Jack. Ale z telefonu se už ozývalo jen chraptivé hučení. Agentka ztratila signál. Teprve teď Jack opravdu ožil. Vtrhl do hlavní místnosti, kde u televize seděli Pauline, Roger a malý Tatzelwurm, zrovna hltající oběd v podobě cvrčka. Jack chtěl říci, co se stalo, ale zezdola se náhle ozval zvonek. "Půjdu otevřít," nabídla se Pauline a okamžitě vstala. Jack jí byl v patách. Řekl jí něco málo z toho, co mu sdělila Barbara. Pauline mu věnovala pozornost, a v jejím obličeji se objevilo zděšení. Jakmile seběhli po schodech z přízemí, otevřela dveře. Čekal je další šok.

Stáli za nimi pomlácená Curupira, nehezky odkašlávající kompsognátek Lil a Claude Ngoy. Pohled na poraněnou ochránkyni Amazonie, dvounohého dinosaurka a slizkého humanoida z Gabonu způsobil v ulicích jižního Londýna pozdvižení. Jack a Pauline je bez jediné otázky zavedli do kuchyně. "Šla jsem jim naproti, jako každému, kdo se chystá ublížit pralesu," vysvětlovala všechno krátce Curupira, "a pak jsem se probudila v té obrovské místnosti, uvnitř té věci, která přistála z nebe. Pořád jsem cítila, že jsem byla doma v Amazonii. Když jsem se probudila podruhé, byla jsem s Lilem v Gabonu. Claude Ngoy mě osvobodil." "Přeměnil jsem je oba na sliz. Vypadli jsme z pralesa, v podobě slizké kuličky jsme se dostali na nějaké letiště, a o pár desítek hodin jsme tady... Nevěděl jsem, kam jinam ji přivést. I můj domov je v ohrožení," dodal Ngoy. "Musíme zjistit, o co tu jde. Pokud na naší planetě opravdu přistálo UFO, a chová se nepřátelsky, nebude to jen tak," řekla Pauline. Jack vypadal provinile. Promluvil však rozhodně: "Teď bych opravdu navrhoval dát dohromady náš tým, odletět za Kentovou do Colorada - zřejmě nás budou potřebovat - a třeba se právě tam dozvíme víc. Podle Kentové se sem blíží další vesmírné moduly, či jak to mohu nazvat." "To zní jako invaze," vložila se mu do řeči Pauline. "Na všechno přijdeme," řekl teď s úsměvem Jack. "Tak fajn, svolám všechny do hlavní místnosti," vyhrkla Pauline, "vy tři zůstanete tady, v základně. Je perfektně chráněná. Odpočinete si tu. Sedm Lovců kryptidů se vydá do Colorada, a pak... pak možná bude čas na to zjistit, jak zachránit Vaše domovy."

Když Cryptid Swift přistál v coloradské poušti, svítalo. "Propánakrále," zalapal po dechu Pierre. Slunce právě ozařovalo přibližně třicet metrů vysoký vesmírný modul, jehož hlavice byla pokryta nejrůznějšími rytinami. Kolem něj již stálo několik desítek aut, a stovky pracovníků CIA. Jack v té hromadě lidí nalezl Barbaru, Amandu a Arika Thomsona. Byli naprosto v pořádku. "V okolí modulu není telefonické spojení. Je to zvláštní, ale je to tak," řekla Barbara, "tento fenomén nastal jen chvíli poté, co přistál." "Co je uvnitř?" zeptal se Jack. "Nevíme," odpověděla agentka, "zatím tam nechceme proniknout." "Tahle je věc je na chlup stejná jako ty, které popsali Curupira s Ngoyem," řekla Pauline. "Takže uvnitř se nacházejí nějaké místnosti a jejich obyvatelé," dořekl to Jack. Kentová se pousmála. Pak se otočila na Arika a ukázala mu nějaká data na tabletu. "Kde jste vyfasovala tu dírku v krku?" zeptal se hrubým hlasem Akihiko. Barbara na něj vrhla pohled jako na chuligána, a neodpověděla. "Agentko?" zeptala se Pauline. Teprve teď si Barbara sáhla na zadní část krku. "Jak se to tam vzalo?!" vykřikla překvapeně. Thomson i Amanda, stojící opodál, měli na krku to samé. "Agentko, co se stalo, když vypadlo spojení?" zeptal se Jack. Barbara vytřeštila oči: "Já nevím... Je to mlhavé... Volali jsme ostatní agenty CIA, a pak..." Pohlédla na coloradskou poušť. "Jsou tam," řekla tiše. "Uspali vás," poznamenala Kate. "Pamatuju si, že... opustili modul... takové... takové dvounohé... bytosti," vydechovala agentka, šokovaná náhlou vzpomínkou. Amanda jen pokývala hlavou. V hlavě se jí vybavily úplně stejné, avšak mlhavé vzpomínky. "Tak proč je neunesli dovnitř, stejně jako Curupiru v Am
azonii?" zašeptal Jack Pauline do ucha. V tu chvíli se od svých kolegů vrátil Arik. "Nejsou v modulu. Jsou v poušti," konstatoval. "Už víme," zasmál se Pierre, "ale... počkat... jak jste na to přišli vy?!" "Zpoza té skály kilometr odsud vyšly silné rádiové vlny. Obletěly v podstatě celou zeměkouli. Volají své druhy. Poslechněte si tu nahrávku." Z tabletu se začaly ozývat podivné, kručivé zvuky. "Asi tam někomu kručí v břiše," chechtal se Pierre. Fahad mu gestem naznačil, aby přestal vtipkovat. To, co se v nahrávce ozývalo, byl skutečně hlas! Ztenčoval se, až v ní bylo slyšet něco, co by se dalo napsat pomocí písmen... Jack popadl tužku a napsal to na papír.

"Shai'-ri!"

Co to mělo znamenat? Bylo to volání o pomoc? Nebo skutečně, jak předpovídal Arik, svolávání? Na obzoru se náhle objevily dvě vysoké, vrásčité příšery s obrovskou hlavou. Kate vykřikla úděsem. "Proboha, ne! Ne, tohle je z cirkusu, že jo?!" vyhrkl hystericky Pierre. Lovci kryptidů a agenti CIA se poprvé setkali s mimozemšťany.

Pokračování příště...