Hmyz a jeho předci-část 10.-Kudlanky

Uběhly již čtyři roky od chvíle, kdy jsem mezi myriádu článků na svém blogu zařadil devátou část projektu Hmyz a jeho předci. Tento projekt se však po letech vrací, a je tím pádem nejdelším stále běžícím projektem na Blogorgonopsidu! Jelikož mám od včerejška doma kudlanku, rozhodl jsem se desátou část této série věnovat právě jejímu obdivuhodnému řádu...

HMYZ A JEHO PŘEDCI-10. ČÁST-KUDLANKY:

Kudlanky, latinsky Mantodea, je řád křídlatého hmyzu, jenž zahrnuje více než 2400 druhů, zařazených do přibližně 450 rodů. Jeho zástupci se proslavili svou typickou, takřka až bojovou pózou, která inspirovala několik asijských bojových umění, včetně karate. Naopak Evropanům vždycky přišlo, že kudlanky udržují spíše náboženskou pózu se sepnutýma rukama. Odtud ostatně vzešel český název kudlanka nábožná nebo také anglický název praying mantis. Tento hmyz se proslavil také tím, že samice při páření nebo po něm sežerou samce - je však třeba uvést, že k podobným záležitostem dochází i mezi jinými bezobratlými, kupříkladu mezi sklípkany nebo "černými vdovami" rodu Latrodectus. Někteří samci však mohou samici uniknout tím, že jí přinesou "svatební dar" v podobě zabitého brouka či jinou kořist. Zatímco je samička zaměstnána požíráním této kořisti, sameček může utéci... Samozřejmě jsou také oblíbenými domácími mazlíčky... Na světě žije velké množství druhů kudlanek, celkem zařazených do 15 čeledí, a každá z nich je něčím výjimečná. Ale kde se tento hmyz vzal? Nejstarší fosilie kudlanek pocházejí ze Sibiře z doby před 135 miliony let, tedy ze samého začátku Křídy. Zdá se, že od té doby se kudlanky příliš nezměnily. Jeden fosilní exemplář z pozdní doby křídové Japonska je téměř identický se současnými zástupci řádu; pro moderní kudlanky je typické, že jsou jejich přední končetiny vybaveny charakteristickými ostny, a těmi disponoval i tento pravěký druh. Jinak řečeno, kudlanky jsou dokonalým výtvorem evoluce, jsou přizpůsobivé, a za posledních několik desítek milionů let nebyly nuceny změnit se tolik, jako některé jiné řády hmyzu, pavoukovců nebo bezobratlých celkově. V roce 2003 byl popsán druh Santanmantis axelrodi, známý z jediné fosilie nalezené v brazilské formaci Crato, jejíž horniny se datují do doby před 115 až 113 miliony lety. Přední končetiny této centimetrové kudlanky byly dokonale uzpůsobeny k chytání kořisti. To byl jen další důkaz toho, že anatomie kudlanek se od rané doby křídové skutečně příliš nezměnila. V roce 2016 se také hodně psalo o oligocénní kudlance, uvězněné v dominikánském jantaru starém 30 milionů let. Tento překrásný předmět s hmyzí ozdobou (viz obrázek) byl na aukci prodán za celých 6000 amerických dolarů... Současné kudlanky znají odborníci samozřejmě mnohem lépe, než jejich vyhynulé příbuzné, a přinejmenším o nich můžeme s jistotou tvrdit, že mají tzv. stereo vidění. Jejich oči jsou složeny z asi 10 000 ommatid. Disponují úžasně přesným zrakem, s jehož pomocí hledají kořist. Kudlanky jsou také schopny zaměřit se na určité místo, a z jiného místa na něj skočit, přičemž si vypočítají vzdálenost těchto dvou míst. Jinými slovy, zdá se, že mají jasné povědomí o vzdálenostech. Dalo by se i říci, že jsou inteligentní. Jsou to predátoři. Loví jiný hmyz, od brouků po motýly. Čelisti jim slouží v podstatě jako nůžky. Krájejí jimi těla svých obětí, zatímco si je přidržují předními končetinami. Zajímavé také je, že některé druhy kudlanek mohou otočit hlavu o 180 stupňů; ale je to vlastně tak překvapivé? Možná ani ne! Čínské kudlanky jsou známy tím, že požírají i pyl, díky čemuž údajně rychleji rostou, žijí déle a produkují více potomků... Kudlanky se pohybují tzv. "rocking movement", podobně jako jim nepříbuzné strašilky. Jde o typ hmyzího chování, jež je charakterizováno rytmickými, opakujícími se pohyby. To pomáhá kudlankám splynout s okolními listy nebo větvičkami, se kterými pohybuje vítr... Ve střední Evropě žije jen jeden druh, a to již výše zmíněná kudlanka nábožná, nejde však vyloženě o evropský druh; setkáme se s ní v Asii, Africe, Austrálii a dokonce i v Severní Americe. Přestože byla na severoamerický kontinent vypuštěna člověkem, byla jmenována státním zvířetem amerického státu Connecticut...

Zajímavost: Kudlanky nejsou příbuzné pakudlankovitým (Mantispidae), jež jsou čeledí síťokřídlého hmyzu (patří tedy do stejného řádu, jako zlatoočka obecná). Pakudlanky jsou též vybaveny tzv. raptoriálními předními končetinami, a jejich tělesná póza se jaksi podobá kudlankám, jejich křídla i tykadla se však značně odlišují. Někteří pakudlankovití jsou vzhledem více podobní vosám, opět s nimi však nejsou blízce příbuzní.

Doufám, že se Vám tento článek líbil. Projekt Hmyz a jeho předci bude rozhodně pokračovat!