Správce dinosauřího parku - Procházka pralesem

Správce dinosauřího parku pokračuje... O čem nás asi Dan Jameson informuje nyní? Doufám, že si další část užijete...

Procházka pralesem

Zvířatům se v Dinosauřím parku daří. V úterý jsem se svými přáteli, včetně Olivera, převezl poslední malé stádečko Othnielií zpátky na Isle of Die. Každé jaro se u nás v parku vylíhnou desítky těchto dvounohých býložravých ještěrů a je třeba je vracet zpět do jejich přirozeného prostředí. Jinak by nám park pořádně zaneřádily... Během posledních měsíců jsme najali padesát nových pracovníků, z nichž polovina se každý den potýká s úklidem dinosauřího hnoje. Na přání některých jsme zvýšili plat. Není to příjemná práce, ale já to chápu. A když jsme teď dostatečně financováni, můžeme si prostě dovolit zvyšovat platy... Jedna z Othnielií, kterou jsme vypustili, je matkou dvou mláďat, která se drží blízko ní. Je záhadou, proč se ostatní čtyři vajíčka, jež nakladla do miskovitého hnízda ještě v ohradě v parku, nevylíhla. Teď už každopádně pobíhá po Isle of Die. Na krk této samičky byl umístěn satelit, který Oliverovi umožňuje sledovat její pohyb. Chce se jednoduše dozvědět více o životě Othnielií. Dovolil jsem si vzít pár dnů volna a strávit s Oliverem, Timem a jejich týmem jeden den na ostrově... Ve středu ráno jsme se probudili do nádherného švitoření prehistorických ptáků, od Archaeopteryxe až po třetihorní křikavé pěvce. Tráva byla pokryta rosou. Svítilo slunce, ale ještě nepálilo. Tábor jsme si vybudovali uprostřed lesa. Na východ od tábora se prales jako by otevíral. To proto, že se za keři nacházelo jezero. V tom pochopitelně nerostly žádné stromy. A tak bylo vidět nádhernou modrou oblohu pokrytou drobnými bílými mráčky. V dálce se tyčil tropickou vegetací porostlý kopec. Byla to krása. Pak jsme se vydali pátrat po vypuštěné Othnielii.

Za jediný večer urazila značnou vzdálenost. Podařilo se jí i s mláďaty ujít půldruhého kilometru. To je celkem slušný výkon, jak to řekl Oliver. Šli jsme čtyři; já, Oliver, Tim a ještě jeden voják, Aaron. Při takové malé procházce pralesem jsme viděli všechna možná zvířata. Nejprve nás zaujal pár Archaeopteryxů. Viděli jsme, k čemu sloužilo prvotní peří, k předvádění se. Pak jsme našli mršinu blíže neidentifikovatelného býložravého savce. Kolem ní se kupili Compsognathové, z povzdálí už přibíhaly i pravěké lišky, o něco menší než ty dnešní a temně černě zbarvené. Oliver se nemohl nabažit jejich fotografování. Tim využil situace a vyšplhal do koruny deset metrů vysokého stromu. Našel tam hnízdo pravěkého dravce. Než se mohl nadát, majitel hnízda se přiblížil na dosah ruky. Ale nebylo to šťastné shledání. Šlo o orla Haastova, největšího orla všech dob. Ten gigant natáhl pařáty na Timovy ruce. Kdyby po něm Tim včas nehodil větev, čímž ho dočasně vyděsil, asi by to pořádně schytal. Po tomto nemilém zážitku, ze kterého se však Tim nebývale radoval (nikdy jsem nedokázal pochopit toto podivné nadšení z nebezpečných situací, Olivere a Time), jsme konečně nalezli naši samici Othnielie. Tedy spíše... Ehm... Obojek, který si ta chytrá potvůrka nějak svlékla z krku. Zůstal zavěšený na nízké větvi s otrým koncem. Podle Olivera se asi škrábala na krku a obojek se na větvi zachytil, anebo to zkrátka udělala záměrně... Kdo ví... Každopádně Oliver má po výzkumu. Já se pak vrátil do parku, kde mě ještě čekalo krmení Erythrosucha Erica a vyplňování formulářů a vše jiné...

Danova pošta: Promiňte, že jsem Vás nestihl pozdravit minulý týden, ale měl jsem nabitý program. To víte, práce v Dinosauřím parku není zrovna lehká... Doufám, že jste rádi, že se na blogu mého známého opět objevuje můj velice soukromý týdeník. Prosím, nešiřte ho nikde! Jestli Oliver zjistí, že do něj píši různé poznámky ohledně jeho osoby (to ale není zrovna příklad této části), zabije mě. Tak, že uskuteční další ze svých žertíků... Děkuji...

Další část zase za týden!