Je na čase vrátit se na Tedův ostrov za Danem Jamesonem, správcem Dinosauřího parku... Nebudu to nijak prodlužovat...
Neklidní Palaeotisové a zlobivý Microraptor
To byl tedy týden! Měl jsem spoustu práce s krmením neposedných Dsungaripterů, Gallimima a Siamotyranna, stejně jako Erythrosucha Erica a Abrictosaura, s odklízením Othnieliích bobků a čištěním insektária, ve kterém žijí Mesothele (Megarachne) a Arthropleura... Pjů, už si ani nepamatuji, co všechno jsem dělal v pondělí, jen vím, že mě něco zasypalo... A moc to nevonělo. Jakkoliv poníženě se cítím při rozepisování o těchto věcech, musím je zde uvést. Pokud Vás Dinosauří park přijme, nevydejte se sami bez dozoru na obhlídku výběhu naší Macrauchenie. Bolestivě kopat není jediná věc, co umí... Největší problém mi ve středu odpoledne způsobili Palaeotisové, naši pravěcí pštrosi. Původně jsme měli skupinku třech, ovšem ta se za léta pořádně rozrostla. Teď je jich už dvanáct a zvláště ti mladí jedinci jsou k lidem nepříjemní. Jsou to takoví ptačí egoisté, kteří se na člověka dívají zhora a nezdráhají se mu uklovnout ušní lalůček. Jeden krmič, David Roger, jak si říkal, to už zažil... Palaeotisové ve středu odpoledne podhrabali plot a celá skupinka utekla. Ale nebylo to proto, že by si chtěli po parku jen tak zaběhat. Byli nějak nervózní, neklidní, a proto utekli z výběhu. A právě díky jejich útěku jsme přišli na pořádnou nepříjemnost... Ještě jsem se o tom nezmínil, ale náš ostrov je vulkanického původu. Právě začalo to nejhorší, co se nám tu dosud mohlo přihodit. Ve středu Palaeotisího výběhu doslova pukla zem a začal z ní unikat jedovatý plyn... Situaci jsme nakonec vyřešili tak, že jsme do pukliny vsunuli trubku a začali plyn odvádět pryč do speciální komory, kde byl nějak zneškodněn - nejsem na tyto věci odborník, proto se o nich nemohu rozepisovat... Palaeotisové jsou doteď v pozorovací, provizorní ohradě. Hned v úterý příští týden jim hodlám postavit novou ohradu.
Největší potíže mi však dnes po obědě způsobil Microraptor, kterého Oliver přivezl před více než půl rokem. Tento malý rošťák totiž nějak unikl ze své ptačí voliéry. Sedl si na parapet okna v mé ložnici. Vytáhl jsem ze skříně síťovou pistoli a šel po něm. Jakmile mě s ní Microraptor uviděl, odplachtil do vedlejší zahrady. Myslel jsem si, že ho sítí zasáhnu, tak jsem vystřelil! Bohužel pevně obalila hlavu mého kolegy, který zrovna sekal trávník. Trapnou půlhodinu jsem mu pak pomáhal síť, jejíž háčky ke všemu neštěstí vnikly do jeho obličeje, rozstříhat. Nebylo to pěkné... Microraptora nakonec odchytil můj zlobivý kolega Oliver, který si ho všiml na trávníku před svým domkem. Microraptor se tam objevil a pátral tam po potravě, zatímco Oliver seděl u okna a četl si o uměle vyvolaných genetických změnách u zvířat... Ironické, že ji taky chytil do sítě, jen do nějaké lepší, a ironické, že byl rychlejší, než já... Ale nebudu se tu rozčilovat kvůli tomu, že mne předčil. Spíše mě naštvalo, že mi asi před hodinou přinesl nějaký balíček s dárkem. V tom balíčku byla jeho fotografie. Byl na ní on a cenil na ní hezky své zuby. To jsem tedy fakt urazil, takový egoistický dárek jsem ještě nedostal...
Další Správce dinosauřího parku zase za týden...
Žádné komentáře:
Okomentovat