DinoPark Praha 2025

Rubriku o muzeích, výstavách, zoo a dinoparcích jsem od konce prosince minulého roku, kdy jsem s vámi sdílel své zářijové fotografie ze zoologické sekce vídeňského přírodovědného muzea, jsem nějakou dobu nechal ladem, ale mohu vám slíbit, že letos opět ožije! V posledních týdnech jsem navštívil několik brilantních míst, ze kterých jsem si odnesl stovky snímků pořízených na mou zrcadlovku, a byla by škoda nenavnadit vás jimi na navštívení oněch institucí. Mezi nimi je i pražský dinopark, do něhož jsem se vrátil s pocity nostalgie k době deset let minulé.

Naposledy jsem byl totiž v dinoparku na Harfě v červenci 2015, a o jeho návštěvě jsem pak 3. srpna onoho roku napsal článek doplněný 13 snímky z mého tehdejšího mobilního telefonu (rest in peace, second bestie). Přestože mě dinosauří modely ze střechy nákupního centra zdravily za poslední dekádu vícekrát, než bych si vzpomněl, pěkně dlouho mi trvalo, než jsem je pozdravil nazpátek (jsem to ale slušnej, co?). Tohle je pro mě typické; kolem Národního muzea jsem od jeho poslední návštěvy v červenci 2022 prošel nespočetněkrát, ale že bych třeba zašel dovnitř? Budu to také muset brzy napravit, zvláště když do něj přijela australopithekice Lucy. Novou návštěvu DinoParku Praha jsem si nicméně velice užil. Bylo moc příjemné vidět staré modely, které za těch deset let nezměnily pozici, a prohlédnout si také ty, které se v dinoparku vyskytují kratší dobu - mezi nimi je i model jediného zatím pojmenovaného českého dinosaura, všemi jistě dobře známého burianosaura.

Na výše uvedené fotografii vidíte nelítostný zápas ceratosaura a camarasaura, dvou jurských titánů. Za nimi se musela objevit nějaká časová anomálie, kterou prošli do největšího města České republiky, na střechu největšího obchodního centra Prahy! Je to úchvatná scéna. 

Po vstupu do DinoParku Praha můžete v současné době očekávat setkání s úctyhodným apatosaurem a jeho mláďaty. Před deseti lety se na jejich místě nacházeli dva velcí brachiosauři. Dále se kousek za bránou, za velkými sauropody, nacházejí plateosauři, kteří - slouží-li mi paměť správně - za tu dekádu nezměnili svou pozici. 

Poté máte možnost vydat se po lávce napravo nebo nalevo; já zvolil, stejně jako posledně, nejprve tu první možnost, a naskytl se mi pohled na bojující pachycephalosaury. Pokud tuto fotografii těchto tlustolebců porovnáte s tou, jež se nachází v deset let starém článku, uvidíte snad jediný velký rozdíl - jehličnany za nimi dosti nabyly na výšce! Opravdu to tu žije!

Co bych to byl za člověka majícího zájem o druhohory, kdybych uznale nezakýval hlavou nad pěkným stegosaurem s pláty na zádech, ve kterých se nahromadila krev, a z toho důvodu zčervenaly? Tento jemný obr se s radostí pase na trsech jehlic. 

V parku se očividně daří skupince triceratopsů. Tenhle drobek vypadá zdravě, a je opravdu roztomilý. Kdybych mohl mít jedno z těchto zvířat jako mazlíčka do té doby, než by se mu zvětšily rohy nad očima, koupil bych ho.

Malí triceratopsíci nejsou ve své ohradě sami. Pečlivě je střeží jejich mnohem větší rodiče. Jak že to nejslavnějšího ceratopsiána nazval Alan Grant v Jurském parku? "Nejkrásnější zvíře na světě", je to tak?

Pohybující se Allosaurus, který co chvíli zvedá hlavu po probuzení z asi nepříliš klidného spínku u hnízda s líhnoucími se potomky, za těch deset let od mé poslední návštěvy změnil barvu. Upřímně, dobře jsem se bavil tím, jak jeho náhlé pohyby děsily předškolní děti. Jeden chlapeček přímo utíkal pryč, a já ze sedátka pod plachtou s výhledem na všechny modely v této části dinoparku při smíchu spadl na záda. Neměl se krást k allosauřímu hnízdu, drzoun jeden! Ale nic ve zlém.

Našeho rezidentního pražského quetzalcoatla už jsem zmiňoval v úvodu do quetzalcoatlího Obrázku týdne před takřka dvěma týdny, a musím vám ho zde prezentovat! Tato scéna má podle mě opět silné Primeval vibes. Nějaká síla protrhla hranice času a prostoru, a tou trhlinou musel proletět tento majestátní, krásně vypadající létající plaz, a zahnízdil se ve stověžatém městě!

Model quetzalcoatla je už samozřejmě součástí druhé poloviny DinoParku Praha, do které se dostanete po můstku vedoucím od prostoru za bránou nalevo. Zde pro mě byly asi největším lákadlem modely onoho českého ornitopoda druhu Burianosaurus augustai, popsaného v roce 2018. Nacházejí se u lávky, která se dosti otřásá, když po ní kráčíte. Objev burianosaura představuje návštěvníkům informační cedule. 

Kromě smečky unenlangií, iguanodona s hromádkou trusu, ceratosaura bojujícího s camarasaurem a therizinosaura se v této části dinoparku setkáte i s modely inostrancevie a scutosaura, které byly loni k vidění v DinoParku Vyškov, a poblíž nich se nacházejí kostry obou těchto permských zvířat (opět stejně jako ve vyškovském dinoparku loni).  

Opravdu fajn je malá expozice za modelem therizinosaura, která návštěvníky informuje o tom, jak se domněnky o vzhledu tohoto dinosaura v průběhu desítek let měnily. Níže snímek prvního ze tří sloupků, zde s rekonstrukcí therizinosaura coby obrovské želvy s žebry, které se později ukázaly být drápy tohoto úctyhodného teropoda.

Poté tu máme jisté krále tyranských ještěrů. Charismatičtí tyrannosauři otevírají své tlamy na návštěvníky, a jejich řev občas opět vyděsí některé z dětských návštěvníků. 

Je důvod, proč jsou tito dva rexové hluční a obezřetní. Přímo před jejich mohutnými tlapami se totiž z vajec líhnou drobní tyrannosauříci, a nemohou být více roztomilí! Jen se na ty neochmýřené tyranské ptáčky podívejte!

Mezi metrové compsognathy se při mé návštěvě vydalo několik, řekněme, živějších dinosaurů. Konkrétně jde o druh Corvus monedula. Je to dinosaurus s černým peřím, patřící do kladu Avialae, se kterým se ve velkých městech, Prahu nevyjímaje, často setkáte. Já jim občas házím kousky toastu. Jsou to chytráci, a jakmile si získáte jejich důvěru, čekají na další.

Opeření, ale ne-aviánní dinosauři se dále vyskytují blízko DinoShopu a veřejných toalet. Jde o krásně modelované dromaeosaury, kteří mají v očích tu samou chytrost a bystrost, jako kavky!

Svou pozici za celá ta léta nezměnil ani Spinosaurus, nyní již nicméně svou anatomií neodpovídající současným poznatkům (pro asi nejlepší depikci největšího z teropodů věnujte pozornost 2. dílu nového Putování s dinosaury). I tak mě ale samozřejmě potěšilo, že jsem ho zase viděl. Pražský spino má něco do sebe.

Po průchodu tunelem času můžete v současné době v malé romantizované pracovně paleontologa zhlédnout krátký český filmek s Dr. Bonesem; vedle plátna se nachází model mosasauří kostry, o které je ve filmku řeč. Tato malá expozice je hezky stylizovaná, ve vitrínách v ní uvidíte repliky fosilií nalezených na území České republiky, model protoceratopse, ale třeba i mapu České republiky se všemi nálezy větších druhohorních obatlovců, viz níže.

Na závěr informace ke 3D kinu, které se nachází ve 2. patře Harfy vedle prodejny s hračkami. Letos v něm promítají pohádku Příběh mláděte (The Babysaur Story), která, nutno podotknout, je opravdu pro mladší návštěvníky DinoParku. Přestože je to nepochybně pohádka hezká, musí se odehrávat v jakémsi zvláštním světě, v němž apatosauři a stegosauři ze svrchní jury Severní Ameriky koexistují s oviraptory ze svrchní křídy Mongolska a parasaurolophy svrchní křídy severoamerického kontinentu. Také jsem měl pocit, že se hudba v této pohádce snaží některými notami příliš přiblížit znělce Jurského parku od Johna Williamse. Dětem se ale určitě tento desetiminutový filmek bude líbit. 

Máte rádi DinoPark Praha? Který z modelů vás zaujal nejvíce? Jste častými návštěvníky českých dinoparků? Osobně rozhodně mohu návštěvu této zábavně-naučné atrakce doporučit.