sobota 4. listopadu 2023

Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření: Apsaravis

Série "Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření" je jedním z déle běžících projektů na tomto blogu, nicméně za poslední rok se zcela odmlčela. Poslední část, věnovanou mosasauridovi rodu Taniwhasaurus, jsem napsal 27. prosince 2022! A přestože jsem si na projekt za posledních více než deset měsíců párkrát vzpomněl, nějak jsem zkrátka neměl chuť, energii a čas na napsání slíbené části o apsaravisovi... tedy až doteď. Pořád ve mne žije naděje, že se tato série - kdysi vycházející skoro každý měsíc - zase vrátí k životu! Snad si tento vámi možná dlouho očekávaný díl užijete...

Jméno: Apsaravis ukhaana,
Zařazení: Dracohors, Dinosauria, Saurischia, Theropoda, Eumaniraptora, Avialae, Euornithes, Ambiortiformes,
Období: svrchní křída, před 78 miliony let,
Etymologie: pojmenován podle božských bytostí z hinduistické a buddhistické mytologie.
V roce 1998 posbírali členové společné paleontologické expedice Mongolské akademie věd a Amerického přírodovědného muzea fosilní pozůstatky jistého teropoda z kladu Avialae, tedy blízkého "moderním" ptákům, v lokalitě Ukhaa Tolgod v mongolské poušti Gobi. Exemplář, umístěný do sbírek Mongolského institutu geologie, dostal nezáživné číslo IGM 100/1017, a následně čekal tři roky na vydání formálního popisu a vědecké pojmenování. V roce 2001 vyšel v prestižním vědeckém časopise Nature článek s názvem Fossil that fills a critical gap in avian evolution, napsaný americkými paleontology Markem Norellem a Julií A. Clarke. Na základě trojrozměrně zachovalé, avšak neúplné kostry, sestávající mj. z fragmentované lebky, dvanácti krčních obratlů, sedmi zádových obratlů, deseti obratlů křížových a pěti obratlů ocasních, a navíc z kostí končetin, popsali tito vědci zvíře pod názvem Apsaravis ukhaana. Zatímco druhové přízvisko tohoto dravého opeřence odkazuje na lokalitu nálezu, rodový název sestává ze dvou slov: "avis", latinského označení pro ptáka, a "apsara", což je souhrnný název pro různé bytosti z indické a jihovýchodoasijské mytologie. Apsary, někdy též apsarasy, jsou v hinduistických a buddhistických mytologiích božskými bytostmi s ženským tělem, většinou popisovanými a zobrazovanými jako jakési "vodní nymfy". Apsar bylo v mytologiích různých kultur opravdu mnoho. Ve staroindickém eposu Mahábhárata ze 4. století před naším letopočtem až 4. století našeho letopočtu - jednom ze dvou nejdůležitějších hinduistických textů vůbec - se píše o apsarách se jmény Tilottama, Menaka, Rambha, Urvashi, Saha, Varuthini, Prajagara a dalších. Dílo dokonce obsahuje několik seznamů apsar, žádný z těchto seznamů však není identický, neboť Mahábhárata vznikala po dobu osmi století, a podobně jako v případě dalších starých mytologických a náboženských textů, měla zkrátka nespočet autorů. Jeden si vymyslel svůj seznam apsar, druhý přišel s jiným, a tak je dílo nekonzistentní. První zmíněná apsara, Tilottama, je však možná tou důležitější. Na příkaz demiurga Brahmá, stvořitele vesmíru, ji vytvořil bůh Višvakarman, v hinduistickém náboženství "pán tvorstva". Přitom do Tilottamy vložil "jen to nejlepší", "nejlepší kvality". Tilottama byla v knize Adi Parva zodpovědná za zničení zlých, mocichtivých démonů Sundy a Upasundy, patřících k tzv. asurám. Višvakarmanem stvořená apsara tyto dva démony doslova sbalila, a opojeni alkoholem, každý ji chytil za ruku a tahali se o ně ve při, kdo má být jejím manželem. Následně vytáhli své kyje, a jeden druhého mlátili do hlav, dokud se oba neubili k smrti. Tilottama žila dále, a učarovávala všechny svou patriarchálním standardům zřejmě odpovídající "krásou", které dokázal odolat jen samotný Brahmá. Šiva, spolu s Brahmá a Višnou jeden z hlavní trojice božstev, na ni chtěl tak moc pohlédnout, že se mu na stranách a na týlu hlavy vyvinuly další, menší hlavy. Indra, bůh deště a války, původně do svého těla dostal tisíc vagín, ale když pohlédl na Tilottamu, změnily se tyto vagíny v tisíc očí. I další příběhy o Tilottamě jsou podobně bizarní. V textu Brahma Vaivarta Purana je nakonec Tilottama odsouzena mudrcem Durvasou, aby se znovuzrodila jako dcera démonické Banasury pod jménem Ushna. V Padma Purana je uvedeno, že před jejím znovuzrozením řízeným Višvakarmanem, byla Tillotama patriarchálním standardům "krásy" neodpovídající, "ošklivou" vdovou jménem Kubja. Apsary samozřejmě nehrají roli jen v indické mytologii; se sochami a kresbami těchto bytostí se setkáme i na Bali, na Jávě, v Číně (třeba v buddhistických yulinských jeskyních v provincii Šan-su) nebo v Kambodži (kmérské ženské figury v angkorských chrámech jsou považovány za apsary). Slavný kambodžský tanec, známý jako Apsara Dance nebo apsarský tanec, je podobný baletu, a tančí ho pouze ženy, oděné v tradičních šatech. V čínském folklóru bývají apsary uctívány. Apsaravis za sebou pochopitelně sedukci démonických bytostí, znovuzrození a přímou inspiraci tanečních vystoupení nikdy neměl. Norell a Clarke nicméně ve svém článku z roku 2001 poukazují na jeho disponování znaky, jež později umožnily ptákům létat. Vnímali ho jako nejbazálnějšího ornithurina, evolučně však pokročilejšího, než byl celý druhohorní klad Enanthiornithes a pozdně křídový argentinský teropod Patagopteryx. Celkově byl tento "prapták" docela malý; rozpětí jeho křídel odpovídalo asi 30 centimetrům, a tělesná délka se rovnala 18 centimetrům. Zadní končetiny měl dlouhé a docela široké, a pomáhaly mu chodit na písku. Žil v aridním prostředí. Lebka nalezeného exempláře bohužel nezahrnuje čenich a čelisti, takže se neví, zda měl zuby nebo třeba už bezzubý zobák jako "moderní" ptáci. Je však možné, že lovil malé obratlovce, třeba ještěrky nebo snad i malé savce. Svrchně křídové souvrství Djadochta kromě něj vyplivlo také slavného dromaeosaurida rodu Velociraptor, ceratopsiána rodu Protoceratops, ornithomimosaura rodu Aepyornithomimus, oviraptorosaura rodu Khaan, varanoida rodu Cherminotus či savce známého jako Kryptobataar.


Autorem přiloženého obrázku je José Carlos Cortes, a byl stažen z webu A Dinosaur A Day. Kromě této stránky jsem informace o apsaravisovi čerpal také z výše uvedeného článku Marka Norella a Julie A. Clarke z časopisu Nature a z anglické Wikipedie. Jakékoli případné chyby o mýtických božstvech apsarách jsou mé vlastní (nejsem expert na mytologii, víte?). Další část této série se bude týkat hada Psammophis odysseus!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější