S koncem listopadu jsem se znovu rozhodl přispět do sotva využívané rubriky "Podivní netvoři", kterou jsem založil v první den existence Blogorgonopsidu, inspirován rubrikou "Záhadná zvířata" velmi dobře známého a tehdy aktivního českého paleoblogu Deinonych. Ačkoliv můj přístup vůči příběhům o přežívajících dinosaurech, pterosaurech, záhadných monstrech a chupacabrách byl kritický mnoho let, nechávám se o něm znát v kryptozoologických příspěvcích na svém blogu skutečně až v posledních několika rocích. Letos jsem se rozhodl nepřidat do této rubriky již žádný další článek o údajně spatřeném monstru kdesi v hloubi konžského pralesa či o dalším údajném setkání s mimozemšťany. Začal jsem si nicméně uvědomovat, že můj vyloženě negativní názor na kryptozoologii vám možná nebyl představen ve vší komplexnosti. Jistě, pár vět potvrzuje, že jsem skeptikem, ale usoudil jsem, že bude lepší ponořit se do hlobuky, a představit vám kryptozoologii tak, jak ji vidím dnes, se všemi jejími sympatickými i nesympatickými stránkami.
Co je vlastně kryptozoologie? Není to žádný vědecký obor. Je to pseudověda neboli pavěda, a kryptozoologem může být prakticky každý, aniž by získal vysokoškolský titul a uměl dělat vědecký výzkum. Má kryptozoologie nějaký význam? Ano, pro ty, jež se o ni zajímají, a jež jsou fascinováni onými údajně záhadnými úkazy, fotografiemi a příběhy o setkání se záhadnými živočichy. Má nějaký význam z vědeckého hlediska? Prakticky ne, ale může být velice zajímavé dozvídat se o tom, jak různí lidé vnímají různé jevy, a jak si s omezenějšími znalostmi poskládali v hlavě obraz přírodního světa. Má kryptozoologie nějaký význam pro ty, jež nesmýšlejí relativisticky, s potřebnou skepsí vůči příliš fantasknímu, a pro kreacionisty z řad náboženských fundamentalistů a pro popírače evoluce? Jistě, neboť báchorky o přežívajících neptačích dinosaurech těmto dezinformátorům, misinformátorům a hraničním konspiračním teoretikům mohou napomoci rozšiřovat své jednoduché pohádky o "geologicky mladé" planetě. Má kryptozoologie nějaký přínos pro společnost? Ano, neboť je to subkultura, která táhne lidi k sobě, ti vytvářejí komunity, weby o záhadných zvířatech, stávají se přáteli, a protože mají, o čem si povídat, vytvářejí spolu přátelská pouta, a ta mohou trvat mnoho let. Může se přes kryptozoologii někdo dostat ke skutečné vědě, k zoologii a paleontologii? To je skutečně možné, a své kryptozoologické fázi se asi po letech hezky zasměje. A není nad hezké zasmání. Může na ni však také zavzpomínat s příjemnými pocity a s pěknými vzpomínkami na přátele, které v oné subkultuře našel.
Ke kryptozoologii bychom rozhodně neměli přistupovat jako k vědě. Není to subdisciplína zoologie, je to subkultura a pseudověda. A abych odpověděl na první otázku, co vlastně ta kryptozoologie je; jedná se tedy o pseudovědu a subkulturu zabývající se "hledáním" a "studiem" neznámých, legendárních či vyhynulých živočichů, jejichž existence je zpochybňována, a pro níž neexistují dostatečné materiální důkazy. Typickými subjekty "studia" sebeoznačených kryptozoologů a zástupců této subkultury jsou sněžný muž Yeti, jeho americký protějšek Bigfoot, slavná Lochneská příšera, údajně přežívající konžští dinosauři, mořští plazi a pterosauři v podobě Mokele-mbembe, Kongamata či Emela-ntouky a mnoha dalšími. Ačkoli existence těchto tvorů bývá mnohdy zpochybňována, neznamená to, že si zástupci kryptozoologické subkultury zaslouží výsměch. Zajímat se o kryptozoologii není nic špatného. Každý člověk má být svobodný, a každý by si měl, jak to řekl můj oblíbený spisovatel a anarchista Alan Moore, najít svůj vlastní způsob smíření s vesmírem. Zájem je zkrátka zájem. Jak se lidé sebeorganizují, i v internetovém prostoru, je na nich, a dává-li jim zájem o záhadná zvířata energii a inspiraci, a pomáhá-li jim vytvářet přátelství a získávat kontakty, pak je to zcela jistě jedině dobře. Také je třeba si uvědomit, že o kryptozoologii se zajímá nemálo nadšenců do světa pravěkých zvířat - a to neznamená, že takový zájemce o paleozoologii je hned nějaký šílenec, který věří každé báchorce. V zájmu o kryptidy - ona záhadná, neexistující zvířata - je totiž jistá romantika.
Mladému zájemci o rozličnou a nesmírně diverzní faunu geologické minulosti naší planety může kryptozoologie poskytnout způsob, jak se alespoň v myšlenkách přiblížit svému snu o setkání s ohromujícími dávnými obyvateli tohoto světa. A dokud skutečně nezačne na záhadná zvířata věřit, dokud je jeho či její přístup relativistický, vůbec to nevadí. Na druhou stranu je důležité kryptozoologii coby pavědu zcela zavrhnout, neboť je až příliš spojena s manipulátory, pochybnými autory, náboženskými fanatiky, kreacionisty, následovníky víry v mladou Zemi a podobnými šílenci. Málokterý sebeoznačený kryptozoolog bude liberálem, marxistou, syndikalistou, sociálně uvědomělým a alespoň trochu vědecky založeným člověkem chtějícím lepší svět. Spousta dospělých zájemců o tuto subkulturu jsou křesťanští konzervativci, popírači evoluce, popírači vědy, sociálně neuvědomělí antiliberálové a jim podobní, kteří si z jakéhosi důvodu našli cestu k této subkultuře. Ve zkratce tedy, mladistvý zájem o kryptozoologii není nikterak špatný, uvědomuje-li si mladý člověk učící se o světě přírody, že jde o jen o subkulturu, a pokud mu tato subkultura připadá nějakým způsobem romantická, pak budiž. Je však třeba si uvědomovat, že je vyplněna individui s pochybnými cíly, třeba kreacionisty, a ti si dle mého respekt příliš nezaslouží. Ignorance faktů o realitě totiž není omluvou pro něčí agresivní šíření nejen nábožensky fundamentalistických, ale také antiliberálních, antisocialistických a antigenderových myšlenek.
Emela-ntouka, záhadný obyvatel konžských pralesů. Obrázek od umělce DragonFistArtist900 z DeviantArtu
Jak jsem již uvedl výše, kryptozoologie není ani náhodou subdisciplínou zoologie. Nepatří ani do folklórových studií, nejde o žádné odvětví antropologie zabývající se folklórem. To, že si lidé v různých částech světa vyprávějí o zvláštních příšerách, božstvech a duších nemá s kryptozoologií nic moc společného. Taková Mokele-mbembe může být zajímavým subjektem pro folklórová studia, to ano. Komunikace s místními, kteří v takovou bytost věří, proč v ní věří, a odkud vlastně víra v tuto bytost vychází, tím se věda může zabývat. Rozhodně je však pavědecké sbírat důkazy o údajné existenci takového tvora, a skutečně směšné by pak bylo vydat se na údajně "vědeckou výpravu" za jeho nalezením. Kryptozoologie a folklór mohou být vzdáleně podobné, vzdáleně spolu mohou souviset, ovšem při bližším zkoumání zjistíte, že vědci zabývající se folklórem jsou skutečnými vědci, kdežto kryptozoologové (a nyní mám na mysli dospělé sebeoznačené kryptozoology, a nikoli pouhé zájemce) jsou docela tragédi. To, čím tráví volný čas, je nicméně tak niche zájem, že nad nimi nebrečí moc lidí. A popravdě, nebrečím nad nimi ani já. Vlastně na ně po 365 dní v roce - nepíši-li výjimečně příspěvek do kryptozoologické rubriky - ani nepomýšlím.
Zakladatel kryptozoologické subkultury, belgicko-francouzský přírodovědec Bernard Heuvelmans, se nechal znát, že byl ovlivněn díly Julesa Verna a Arthura Conana Doylea, zejména pak románem Ztracený svět (The Lost World) druhého jmenovaného, vydaného roku 1912. Heuvelmans napsal v roce 1948 esej pro americký magazín Saturday Evening Post s názvem There Could be Dinosaurs, v němž teoretizoval o existenci neptačích dinosaurů v odlehlých koutech světa, a v roce 1955 napsal knihu Sur la Piste des Bêtes Ignorées, o tři roky později přeloženou do angličtiny jako On the Track of Unknown Animals (Na stopě neznámých zvířat). V jejích šesti kapitolách se zabýval různými záhadnými tvory jihovýchodní Asie, Oceánie, Madagaskaru a dalších tehdy exoticky působících částí světa. K její anglické verzi napsal předmluvu dokonce sám Gerald Durrell, významný britský ochránce přírody a zakladatel Jersey Widllife Park (dnes Jersey Zoo). Podle amerického popularizátora vědy Davida Quammena učinil Heuvelmans pro psaní knihy pečlivou rešerši, ale podotkl, že čtenář po jejím přečtení zůstane skeptický. A to je zřejmě dobře. Ve svých dalších dílech to už Heuvelmans se svou vírou v záhadná zvířata přepískl. Když po jeho smrti (zesnul v srpnu 2001) vyšla knížka The Natural History of Hidden Animals (Přírodní historie skrytých zvířat), ozvaly se mnohem ráznější kritické hlasy. Biolog Aaron Bauer, zabývající se hlavně zoologií a taxonomií, o ní prohlásil: "Heuvelmansovy vlastní spisy, včetně této knihy, se často vyhýbají kritické analýze dostupných dat."
Významným spoluzakladatelem kryptozoologické subkultury byl Ivan T. Sanderson, vystudovaný britský biolog, jenž se později začal orientovat k paranormálním úkazům. Už ve 40. letech 20. století psal články o jezerních netvorech. A právě již v onom desetiletí přišel ve vědeckém světě o kredibilitu, když o záhadném, neidentifikovaném velkém zvířeti z floridského pobřeží prohlásil, že šlo o "obřího tučňáka". Později bylo odhaleno, že jeden z lidí zodpovědných za tento hoax byl prostě dobře známý vtipálek, který si rád z lidí utahoval, a že žádné záhadné zvíře, a určitě žádný floridský tučňák, neexistovalo. Sanderson pro svůj závěr neměl jediný důkaz. V roce 1961 mu vyšla kniha Abominable Snowmen: Legend Come to Life (Odporní sněžní mužové: Legenda realitou). Argumentoval, že na pěti kontinentech se vyskytují čtyři velcí lidoopové, přičemž třemi z nich jsou nechvalně proslulí Yeti, Bigfoot a Sasquatch. Později také tvrdil, že se v regionu Ďáblova moře v Tichém oceánu ztrácejí letadla kvůli jakési "vrásce" v časoprostoru, mimozemšťanům nebo jakýmsi "vodním lidem". Prostě blbosti.
Někteří z původních sebeoznačených kryptozoologů byli trošku cáklí, ale to nebylo nic v porovnání s generacemi, které si měly tuto pseudovědu přisvojit k rozšiřování své protivědecké a především náboženské agendy. V roce 2016 prohlásil antropolog Jeb J. Card z Univerzity v Miami, zabývající se hlavně mesoamerickou archeologií, že "kreacionisté přijali kryptozoologii, a některé kryptozoologické expedice jsou financovány a vedeny kreacionisty, kteří doufají, že vyvrátí evoluci." Na rovinu si řekněme jednu věc: lidé popírající evoluci jsou zároveň odmítači sociálního pokroku, a mezi regulérním zástupcem antigenderového hnutí a kreacionistou věřícím ve stvoření světa v sedmi dnech takřka není rozdílů. Kreacionisté jsou zároveň zatvrdilými konzervativci. Americká popularizátorka vědy Sharon A. Hill, přistupující skepticky k paranormálním jevům a zároveň k náboženské víře, v roce 2017 napsala, že "segment kryptozoologie tvořený kreacionisty mladé Země je dobře financovaný a schopný provádět expedice s cílem najít žijícího dinosaura, o kterém si myslí, že by zneplatnil evoluci." Cíl těchto kryptozoologů je tedy jasný - dokázat své předsudky, že se prý Charles Darwin, jeden z největších přírodovědců všech dob, mýlil. Že současná věda je k ničemu. Že Zemi stvořil bůh před pár tisíci roky, a do prdele ať prý jdou všichni, co se kdy zajímali o kráter Chicxulub, o velká vymírání v prehistorii naší planety a o vznik života. Nemálo z těchto kreacionistických kryptozoologů jsou sociálně marginalizovaní jedinci, kteří také věří v konspirační teorie - jako že prý existuje nějaká "neomarxistická konspirace", že "světovou ekonomiku ovládají Židé" nebo že "ve školách mají být LGBT slabikáře indoktrinující děti" apodobně. Jak jsem psal, tragédi.
Kreacionistům mladé Země se kryptozoologie náramně hodí. Věří totiž, že Země je stará jen 6000 až 10 000 let, a mnohdy také, že příběh božího stvoření v knize Genesis by měl být brán doslovně. Nevěří ani v teistickou evoluci, tedy že vývoj živočišstva jaksi řídil jejich bůh (což já osobně coby ateista a aspiritualista považuji za vtipnou smyšlenku, ale svou kritiku k pohádkám "inteligentního designu" si nechám na nějaký jiný příspěvek). Anti-intelektuální smýšlení křeštanských fundamentalistů, stavících se proti existenci přírodního výběru stejně zatvrzele jako proti reprodukčním právům žen či sňatkům gayů, se podezřele pojí s anti-intelektuálním smýšlením určité množiny v rámci kryptozoologické subkultury. Kreacionisté mladé Země občas tvrdí, že dinosauři prý přežili v Austrálii, a že příběhy Aboriginců o podivných a velkých plazích příšerách jsou toho dokladem. Rádi také legendu o Mokele-mbembe berou jako důkaz existence sauropodů v západní Africe. Dogmaticky tito lidé odporují radiometrickému datování, paleontologii, astronomii, a oponují i mnoha poznatkům z fyziky a chemie.
Dovoluji si říci, že pavěda lákající takto smýšlející anti-intelektuály by měla mít svou legitimnost zpochybněnu, stejně jako by svou legitimitu měla být zpochybněnu jakákoli instituce, jež se v recentní minulosti dala dohromady s fašismem (psychiatrie, katolická církev atakpodobně). Když se vrátím ke svým slovům ze začátku tohoto článku, ano, kryptozoologie může být lákavá pro mladé zájemce o prehistorii naší planety, a dokud si uvědomují, jaká je geologická minulost Země, že byla zavedena určitá geologická období a jejich stupně, a že život se zkrátka vyvíjel a že docházelo k vymíráním druhů, nemusíme se bát, že tito zájemci o kryptozoologickou subkulturu budou ihned staženi k naprosté anti-intelektuálnosti a začnou věřit v "mladou Zemi" a kdo ví, co ještě. Ale ve svém základu má kryptozoologie coby subkultura zabývající se nereálnými jevy a nereálnými zvířaty cosi nesmírně lákavého pro ony dogmatické anti-intelektuály, náboženské fundamentalisty a popírače evoluce. A to zkrátka nemůžeme ignorovat. Není část kryptozoologie, která by byla racionálnější než nějaká druhá část, jež láká kreacionisty. Celá kryptozoologie je v základu pavědou. Pokud se v ní přou evolučně smýšlející lidé s kreacionisty, to je možné, ale já do takové hloubky nevidím, neboť se ke kryptozoologické subkultuře nehlásím. Nedivil bych se však, kdyby přece jen někteří zájemci o kryptozoologii byli racionálnějšími jedinci. Ostatně punková subkultura nebo skinheads byly původně levicové, ale později přilákaly extrémní pravičáky, a dnes je to dokonce tak, že si slovo "skinhead" lidé asociují primárně s neonácky, byť původní skinheadi byli sociálně uvědomělí levičáci z řad anarchistů a socialistů, a vyholené hlavy by tehdy nikdo neasocioval s nějakými genocidálními fantaziemi krajních pravičáků. Subkultury jsou totiž různé. Samozřejmě je rozdíl mezi subkulturou hudební či lifestylovou, a subkulturou, která se prohlašuje za vědu, a je pavědou. Legitimnost punku zpochybňovat nemusíme (stačí zpochybnit pravičácké punkové kapely, které beztak za nic nestojí), ale legitimnost celé pseudovědy jako je kryptozoologie nebo třeba ufologie zpochybnit musíme.
Kniha Biblical Cryptozoology: Revealed Cryptids of The Bible aneb nesmyslné blábolení sebeoznačeného kreacionisty a biblického fanatika Dalea Stuckwishe, kterému bych fakt neměl dělat reklamu. Zdroj obrázku z toho důvodu ani neuvedu
Kryptozoologie je využitelná pro kreacionisty mladé Země, jejichž víra podle známého chemika Paula Bratermana ve všech ohledech odpovídá konspirační teorii. Zrovna tak je kryptozoologie využitelná pro další popírače vědy. Lidé obecně zamítající materiální důkazy mohou tvrdit, že věda jakýmsi způsobem "pomáhá elitám zakrýt pravdu", a že občasná pozorování dinosaurů "jsou toho důkazem". Další problém je v tom, že si z kryptozoologie udělala celou kariéru nemalá množina lidí s onou anti-intelektuální a anti-vědeckou agendou. Třeba takový Jonathan David Whitcomb napsal dvě knížky o "přežívajících ptakoještěrech", jednu v roce 2006 a druhou v roce 2010. V roce 2012 založil organizaci Animal Discovery, která se spojuje s údajnými pozorovateli ptakoještěrů. Vidíte nad lesem cosi s větším rozpětím křídel, a není to letadlo? Ale kdepak, není to čáp! Je to pterosaurus, tak hned pište Whitcombovi! Samozřejmě si teď dělám legraci, protože je jasné, o co tomuto člověku jde. Whitcomb podle Amazonu není kreacionistou mladé Země, ale přinejmenším v minulosti s nimi spolupracoval; anglická Wikipedie ho však za kreacionistu mladé Země označuje. Jiní kryptozoologové opravdu za tu hranici jdou a nestydí se tak označovat, třeba Dale Stuckwish, jehož knihu uvádím nad tímto odstavcem jako příklad nesmyslného blábolení o "kryptidech v bibli". Stuckwish si ze svého kreacionismu udělal opravdu celou kariéru. Existují také lidé jako Nigel Brierly, "výzkumník fantomových koček", Matt Crowley, "výzkumník bigfootů", nebo Bob Garrett, který se kromě "výzkumu bigfoota" věnuje taky konspiračním teoriím (a ne kriticky, opravdu v ně věří). Jeden lidský vtip vedle druhého.
Proč se některým lidem v kryptidy tak dobře věří? Možná proto, že svět a jeho minulost je pro ně příliš neuchopitelná, příliš komplexní. V některých případech proto, že byli naučeni některou z pohádek o vývoji naší planety. Člověk příliš zažraný v náboženských dogmatech a zároveň neznalý geologické minulosti Země bude vidět v kryptozoologii "lepší vysvětlení" světa. "Třeba se ti vědci mýlí, třeba bůh stvořil svět a dinosauři vyhynuli teprve nedávno... a co když někteří nevyhynuli, ale pořád žijou? A ten Darwin, ten heretik, ten se sakra kruci mýlil... ehm, promiňte mi mé rouhání, Jesusfuckingchrist!" tak nějak to asi vypadá. Hledání jednodušších vysvětlení souvisí s existencí tzv. cirkulárního myšlení. Je to typ myšlení charakterizovaný tím, že člověk začíná hledání odpovědí na své otázky s předsudkem. Typicky jsou lidé s cirkulárním myšlením taženi ke konspiračním teoriím. Máme tu například sociálně marginalizovaného queerfoba, který nenávidí LGBTQIA+ lidi, což je naprosto iracionální. Nemá rád tuto skupinu lidí, a aby si svou nenávist vůči nim odůvodnil, je tažen ke konspiračním teoriím. Končí přesně tam, kde své hledání odpovědí začal - s předsudkem. Učinil jakýsi kruh, chcete-li, akorát při hledání odpovědí pobral všelijaké nesmysly na krajně pravicových konspiračních webech, a nyní cítí, že jeho hloupost je jaksi ospravedlněna. Podobně to mají kreacionisté, kteří prostě z nějakého iracionálního důvodu odmítají přírodní výběr, existenci evoluce, ze jména Charles Darwin se jim ježí chlupy nejen na krku... a hledají s předsudkem odpovědi na své otázky o komplexnosti světa. Končí tam, kde začali, jen s všelijakými smyšlenkami o "mladé Zemi" a o "dinosaurech, kteří přežili potopu světa". Ve výsledku je to stejné, jako věřit jakékoli jiné konspirační teorii.
Možná by bylo dobré uvést, že existují lidé, kteří se o kryptozoologii zajímají a přitom jsou vůči ní skeptičtí - lidé jako britský paleontolog Darren Naish - a pak lidé, kteří se o kryptozoologii zajímají a opravdu jí věří. Je v tom velký rozdíl. Určité fenomény, kterými se sebeoznačení kryptozoologové "zabývají", pak samozřejmě může studovat reálná věda, ale skutečně s pomocí vědeckých metod. V březnu 2019 třeba ve vědeckém časopise Journal of Royal Anthropological Institute vyšel článek profesora Nilse Bubandta z Aarhus University, nazvaný Of wildmen and white men: cryptozoology and inappropriate/d monsters at the cusp of the Anthropocene. Coby antropolog se v rámci svého výzkumu zabýval podivnými divokými bílými muži, o kterých si vyprávějí místní na ostrově Halmahera v Indonésii. Zkoumal vztah mezi těmito příběhy a kolonialismem. Mohly tyto příběhy vzejít z negativních zkušeností místních s evropskými kolonisty? To je jedna z otázek, na které antropologové mohou hledat odpovědi. V žádném případě však hledání odpovědí nemá nabývat reality v kryptozoologických expedicích fundovanými nábožensky orientovanými osobami, jež s vědou nemají absolutně nic společného. Co se již zmíněného Darrena Naishe týče, ten se coby skeptik ve své knize Hunting Monsters: Cryptozoology and the Reality Behind the Myths (Lov monster: Kryptozoologie a realita za mýty) z roku 2017 zabývá mj. tím, proč jsou Yeti, lochneska a další "potvory" tak populární, proč jsou prezentovány tak, jak jsou prezentovány (zvláštní a nejasné fotografie, zvláštní a různě interpretovatelné příběhy) a jak se vlastně kryptozoologická subkultura vyvíjela. Zabývat se lze těmito záležitostmi, nikoli však skutečným hledáním "přežívajícího medvěda krátkočelého na Sibiři" nebo "přežívajícího dinosaura v pralese".
Na závěr si dovolím uvést ještě jednu věc. V roce 2006 vyšel ve vědeckém časopise Journal of Psychology článek Cognition and belief in paranormal phenomena: gestalt/feature-intensive processing theory and tendencies toward ADHD, depression, and dissociation od Matthewa J. Sharpse z California State University a jeho kolegů, který se zabýval vírou v paranormální jevy a kryptidy a souvislostí mezi touto vírou a psychologickými tendencemi k depresi, disociaci (odpojení se) a ADHD, a to i v subklinických úrovních. Nyní je dle mého třeba upozornit vás, že neurodivergentnost je naprosto normální. Nepatalogizujme deprese, nepatologizujme disociace; druhé jmenované jsou odpovědí na traumata. Na ADHD nebo ADD (ADHD bez hyperaktivity) není absolutně nic špatného. Je však důležité si uvědomit, že některé odlišnosti mozku (a nenazývejme je poruchami, to je toxické slovo!) mohou způsobit percepční odlišnosti, co se vnímání reality týče. Nejasný objekt může být osobou s depresemi identifikován jinak, než osobou, která deprese nemá. Zrovna tak je důležité si uvědomit, že setkání s kryptidy jsou možná pod vlivem halucinogenních látek. Možná byste se divili, co jsem pod jejich vlivem zažil já, a s čím vším jsem se setkal... a ne, v mém případě to tedy určitě nebyli kryptidé, bylo to něco úplně jiného, a bylo to fakt něco. Ale to si radši nechám pro sebe. Každopádně psychologie jedince má ve víře v kryptidy a různé paranormální úkazy velkou roli, a nesmíme ji podceňovat - vlastně by jí měla být věnována větší pozornost, než údajnému pozorování samotnému.
Tolik tedy můj současný pohled na kryptozoologii, pavědu a subkulturu, která může být pro obyčejného, kriticky a skepticky smýšlejícího zájemce zajímavým subjektem, ale která taky pobláznila hlavy všelijakým pochybným konspiračním teoretikům a kreacionistům. Rozhodně je třeba vůči kryptozoologii přistupovat kriticky. I z toho důvodu jí dále nebudu svůj blog zahlcovat, a rubriku Podivní netvoři tímto příspěvkem uzavírám.
Žádné komentáře:
Okomentovat