Včerejším článkem jsem vás, milí čtenáři, uvedl do speciálního týdne příspěvků zaměřených na díla významného britského spisovatele, mága a anarchisty Alana Moora, známého především díky komiksovým knihám Watchmen - Strážci, V jako Vendeta a Bažináč z 80. let minulého století či díky rozsáhlému románu Jeruzalém. Jako čtenář Alanových příběhů vám však chci ve dnech před jeho 70. narozeninami představit některá z jeho méně známých děl. V prvním článku ze série jednoduše nazvané "Méně známá díla Alana Moora" se zaměřím hned na dva tituly, jež jsou však spolu neodmyslitelně spjaty. Jsou to AARGH! a The Mirror of Love.
Vraťme se do jara roku 1988. Konzervativní vláda neoliberálně kapitalistické vojevůdkyně Margaret Thatcher, které se třikrát za sebou podařilo vyhrát volby a držet se již devět let u moci coby premiérka Spojeného království, se chystá prosadit homofobní legislaci Clause 28 neboli Section 28. Tento zákon má zakázat "propagaci homosexuality", a je napsaný tak, že má ve své podstatě učinit kriminálníka z kohokoli, kdo nahlas řekne slova "homosexualita", "gay", "bisexuál" a cokoli dalšího, co neodpovídá směšnému, vykonstruovanému standardu heterosexuality. Jinými slovy, jde o heterosexistický zákon, jaký by se dal čekat třeba v Hitletově nacistickém Německu (a také v Orwellově románu 1984). Tvrdí konzervativci jsou nadšeni. Přemýšliví lidé kroutí hlavami. A někteří se začínají ozývat. Shakespearovský herec Ian McKellen se v lednu 1988 proti Section 28 veřejně staví v rozhovoru na BBC Radio v pořadu Third Ear, přičemž provádí veřejný coming out jako gay. Dalšími významnými osobnostmi, které této fašistické legislaci odporují, jsou herec a všeuměl Stephen Fry, tanečník a labouristický politik Michael Cashman, herečky Helen Mirren a Jane Horrocks nebo spisovatelka a žurnalistka Claire Rayner. Hlasitých odpůrců Section 28 je však mnohem více. A mezi nimi se nachází i jedna z nejsilnějších myslí světa. Autor bestsellerů Watchmen - Strážci a V jako Vendeta, svého času nejznámější komiksový autor na světě a anarchista Alan Moore. Ten v březnu 1988 vydává komiksovou sbírku AARGH!, přičemž její název je zkratkou pro Artists Against Rampant Government Homophobia. A ta obsahuje jedno z Alanových nejdojemnějších děl.
Přední obálka AARGH! od Mad Love Publications
AARGH! vydalo nakladatelství Mad Love Publications, založené Alanem, jeho manželkou Phyllis Moore a jejich společnou partnerkou a milenkou Deborou Delano. Náklad byl omezený, a všechny peníze, které Mad Love Publications z prodeje této antologie získalo, pak byly poslány do Organization of Lesbian and Gay Action (OLGA), jihoafrické organizaci specializující se na práva LGBT lidí. AARGH! byl v podstatě komiksový sešit o téměř 70 stranách, dávající dohromady takřka 40 jednotlivých příběhů, na nichž pracovalo obrovské množství nesmírně talentovaných lidí z komiksového průmyslu. Alan pro tuto antologii napsal epickou báseň The Mirror of Love (Zrcadlo lásky), se kterou se čtenář setkává okamžitě po otevření sešitu. K této básni se ještě dostanu, neboť se jí tento článek bude více věnovat. Kromě Zrcadla lásky, jež v kombinaci Alanových brilantních slov a osobité malby Steva Bissetteho (Swamp Thing) a Ricka Veitche (Jonah Hex) vyplnilo prvních osm stran sbírky, byly čtenářům prezentovány krátké komiksové příběhy, vtipy a dramata napsaná a nakreslená význačnými komiksovými scénáristy a kreslíři Neilem Gaimanem (The Sandman), Frankem Millerem (Návrat temného rytíře), Davidem Lloydem (se kterým Alan pracoval na grafické novele V jako Vendeta), Davem Gibbonsem (který kreslil Watchmeny), Billem Sinkiewiczem (The New Mutants), Harveym Pekarem (The Quitter) a mnoha dalšími. Dá se říci, že AARGH! byl největším komiksovým crossoverem Alana Moora. Snad nebylo osloveného komiksového scénáristy nebo umělce, který by s ním na této sbírce nechtěl pracovat. Výtěžek 17 000 liber pak putoval do již zmíněné Organization of Lesbian and Gay Action.
Celá sbírka byla černobílá, což pro britské komiksy onoho času nebylo atypické; na barvy v komiksech mělat tehdy peníze třeba velká americká nakladatelství (Marvel, DC, Gold Key, později zaniklé Pacific Comics a další), nikoliv malá britská nakladatelství jako Mad Love Publications. Na příbězích ostatních kontributorů Alan Moore nepracoval; byla čistě nezávislými díly již jmenovaných tvůrců, jako byl třeba i Frank Miller, který - jak to Alan Moore prohlásil v roce 2013 na Northampton College - se později stal "agresivním pravičákem". Nicméně v 80. letech ještě tolik vyhraněný nebyl, a pro AARGH! napsal a nakreslil třístránkový komiks The Future of Law Enforcement, který pojednává o homofobním muži, který zabíjí gaye a znásilňuje ženy, a který po autonehodě a zranění páteře zjišťuje, že jej vzrušuje pohled na nahé mužské tělo. Jakýmisi pochybnými mužíčky s černými brýlemi je mu nabídnuto, že bude učiněn "zdravým a heterosexuálním", načež je změněn na poslušného agresivního robota, který má místo penisu ostnatou kouli. Kdyby jen Frank Miller v pozdějších letech svého života nezapomněl, jak psát brilantní satiru... Vtipná dvoustránková kontribuce Hunta Emersona obsahovala i karikaturu Margaret Thatcher. Alexei Sayle a Oscar Zarate nakreslili pro antologii velkou kresbu nacistů spalujících Hitlerem nechtěnou literaturu, přičemž se v zástupu křenících se nácků objevuje i mladá Margaret Thatcher s otevřenými ústy, a nechává se "inspirovat" ke svému budoucímu "boji" proti homosexualitě. Příběh Davea Thorpa byl zase komentářem k pokryteckosti katolických bigotů, kteří označují queer lidi za "zlé", přičemž jeho hlavní antagonista věřící "každému slovu bible" je iracionálně schopen sbít gay kluka v autobuse; kamarádi oběti pak nicméně náboženskému fanatikovi ukáží, jaké to je být utlačovaný, a on mění svůj názor. Za zmínku stojí i příběh Roze Kaveneyho o dvou dívkách, jež spolu s tisíci lidí vyrážejí na demonstraci proti Clause 28.
Ačkoliv je AARGH! k nalezení v hlubinách internetu, ve fyzické podobě je v současné době velmi těžké jej získat (nicméně autorovi YouTube kanálu The Hercules Petix Academy of Comic Book Studies se to nedávno podařilo). Za to ostatně může malý počet nákladů a také fakt, že AARGH! nikdy nebyl vydán ve druhém vydání, neboť účelem této antologie bylo pomoci rozšířit povědomí o nutnosti zastavit Clause 28. Bohužel v květnu 1988 vláda Margaret Thatcher zákon schválila; platil do roku 2004, kdy ho po svém druhém zvolení konečně odstranila vláda pochybného Tonyho Blaira (takřka stejně pochybného, jako byla samotná Thatcher, přestože Blair reprezentoval onu druhou významnou politickou stranu). V roce 2013 pak na Northampton College Alan Moore studentům uměleckých oborů s trochou vtipu i hořkosti řekl, že jeho dílo pak bylo "kompletním selháním". To není úplně pravda, a pokud Alana Moora dobře znáte, víte, že to je člověk velmi vtipný, a rád si dělá legraci i ze sebe (mnohem častěji, než si polovina jeho čtenářstva myslí). Osobně si troufám tvrdit, že hodnota AARGH! je opravdu vysoká. Sedmdesátistranová sbírka komiksů o homofobii, heterosexismu, předsudečném násilí a nenávisti ze strany "pravicových vlků" (jak v loňském rozhovoru na BBC herec Ian McKellen tehdejší thatcherovskou vládu označil) je totiž relevantní dodnes. A nelze pochybovat o tom, že finanční výtěžek z prodeje této charitativní publikace pomohl něco změnit - pomohl zlepšit životy LGBT lidem, se kterými OLGA spolupracovala, a o jejichž práva se zasazovala (dnes již bohužel organizace OLGA neexistuje, ale v podobné činnosti pochopitelně pokračuje bezpočet dalších).
Šestá strana epické básně The Mirror of Love v antologii AARGH! (1988)
A nyní se vraťme k epické básni The Mirror of Love, kterou tedy sbírka AARGH! začíná. Na rozdíl od ostatních děl ve sbírce byla totiž tato báseň později vydána znovu, jako samostatná kniha s ilustracemi španělsko-amerického umělce Josého Villarrubii. A byla poněkud rozsáhlejší, než ten původní osmistránkový příběh. Nicméně věnujme ještě chvíli pozornost původní verzi Zrcadla lásky. Slova Alana Moora, vyplňující klasické "captions" v komiksu, doplňovala působivá a dojemná kresba již zmíněných umělců Steva Bissetteho a Ricka Veitche. Alan si dal za cíl vytvořit epickou báseň o historii gay kultury - a věřte nebo ne, před ním a před rokem 1988 se toho žádný spisovatel nezhostil! Báseň začíná vhledem do homosexuálního chování různorodých živočichů - na obrázku pak delfínů, přičemž Alan připomíná, že kdysi v dávné minulosti se jedinci všech druhů milovali nezávisle na genderu a pohlaví. Od počátků lidstva po začátek civilizace neznali lidé rozdíl mezi láskou dvou mužů či dvou žen. Vzpomíná se na sparťanskou armádu, kde láska muže k muži byla přímo podporována, neboť pak Sparťané bojovali za své druhy proti nepřátelům zuřivěji - protože je doslova milovali. Pak ale Alan popisuje, jak se vše změnilo v biblických časech, kdy autoři "svatého textu" všech Židů a křesťanů potřebovali najít nepřítele - a tím se stal jakýsi "hřích homosexuality", a když se křesťanský kříž zvedal a všechny gaye, lesby a bisexuály zakryl jeho stín, nastala doba strádání. Gayové z Řádu templářů byli pronásledováni z nařízení papeže. A pak se vynořily osobnosti jako Shakespeare nebo Oscar Wilde, jež byli o své atrakci k mužům více či méně otevřeni. Ale naději v podobě zvyšující se vizibility gay kultury pak zvrátila ohyzdná ideologie nacismu, jež všechny, jež nebyli heterosexuály, vnímala jako nepřátele. Výše přiložená strana ostatně obsahuje panel, který se perzekuci queer lidí v nacistickém Německu, jež započala již rokem 1933, věnuje. A pak se Alan věnuje dekriminalizaci homosexuality v Británii a stonewallskému riotu v New Yorku v roce 1969.
Velmi dojemná je inkluze dvou andílků, o nichž čtenář jistě ví, že jsou dvěma muži, a kteří ve spodní části každé strany reagují na panely výše. V reakci na slova o perzekuci gayů v nacistickém Německu pláčou; v reakci na postoj queer lidí vůči zákonu thatcherovské vlády se líbají. I oni vyprávějí příběh, který začíná láskou, jež je však postupně omezována a trestána, ale nakonec vítězí.
Jak jsem již zmínil, báseň The Mirror of Love byla později vydána znovu - konkrétně v roce 2004, když Blairova vláda tedy po opětovném zvolení labouristické strany homofobní zákon Section 28 zrušila. V knížní podobě na 136 stranách s ilustracemi Josého Villarrubii ji vydalo nakladatelství Top Shelf Productions, se kterým Alan pracoval i později - vydalo mu třeba třetí a čtvrtou část Ligy výjimečných (The League of Extraordinary Gentlemen) poté, co se významný komiksový scénárista rozhodl zcela odtrhnout od jakékoli odnože jím tolik nenáviděných DC Comics. Francouzská edice byla uvedena v roce 2006, italská a španělská pak v roce 2008. V Česku Zrcadlo lásky na své vydání stále čeká.
Obálka knihy The Mirror of Love od Top Shelf Productions
Série o méně známých dílech Alana Moora, zejména těch, se kterými se čeští čtenáři britského spisovatele a anarchisty dosud neměli možnost seznámit, bude pokračovat hned zítra!
Žádné komentáře:
Okomentovat