Erik Stensiö

Obrázek z Research Gate

Erik Helge Osvald Stensiö, rodným jménem Erik Helge Osvald Anderssen (2. října 1891 až 11. ledna 1984) byl švédský paleozoolog a zakladatel věhlasné stockholmské školy vertebrátní paleontologie, jenž začal v tomto oboru revoluci předstvením nových metod výzkumu anatomie fosilních ryb a bezčelistnatců. Popsal řadu fosilních obratlovců a různých významných vyšších taxonomických skupin. Narodil se ve švédské vesnici Stensjö by asi deset kilometrů od pobřežního města Oskarshamnu. Na počest své rodné vesnice se o mnoho let později, v roce 1917, přejmenoval, a své rodné příjmení zcela přestal používat. Jeho otec byl farmářem, a zemřel, když bylo Erikovi šestnáct let. Stensiö zamířil po dokončení základní školní docházky na gymnázium ve vnitrozemském Linköpingu, a po jeho absolvonání zamířil na Uppsalskou univerzitu, kde v roce 1912 získal bakalářský titul z přírodních věd. O devět let později získal na stejné univerzitě doktorský a docentský titul v oboru paleontologie, a roku 1923 se stal kurátorem paleozoologických sbírek Švédského přírodopisného muzea ve Stockholmu. Této pracovní pozice se nevzdal do počátku důchodového období, jež pro něj začalo rokem 1959. Za tu dobu stihl Stensiö pracoval s obrovským množstvím fosilního materiálu, přičemž se specializoval hlavně na vývoj rybovitých obratlovců. Jeho výzkum poukázal na možnou příbuznost pancířnatých (Placodermi), mezi něž patřil třeba všem dobře známý Dunkleosteus, se žraloky; dnes jsou však vnímaní jako sesterská skupina veškerých obratlovců, ne pouze žraloků. V letech 1921 a 1925 mu vyšly dva svazky zabývající se špicberskými fosiliemi ryb z triasu, jež byly posbírány při paleontologických expedicích na ono souostroví mezi lety 1912 až 1916. Za další práci, týkající se devonských obratlovců Svalbardu, mu pak bylo roku 1926 uděleno ocenění Medaile Daniela Girauda Elliota od americké Národní akademie věd. V roce 1919 Stensiö formálně popsal triasovou rybu Birgeria groenlandica, a zároveň tak zavedl rod Birgeria. Roku 1939 mu vyšel článek s popisem devonského bezčelistnatce Endeiolepis. I po odchodu do důchodu byl Stensiö činný, a například roku 1963 formálně popsal rod Tapinosteus, devonského pancířnatce z kladu Aspinothoracidi z Německa. Dalšími taxony, které ve svých vědeckých pracích představil, jsou třeba devonská lalokoploutvá Sassenia z Grónska a Špicberků (popsaná roku 1921) či paprskoploutvá ryba Broughia z grónského triasu (popis vyšel v roce 1932). Asi nejvýznamnější vyšší taxonomickou jednotkou, kterou Stensiö zavedl, je čeleď Dunkleosteidae (v roce 1963), do které kromě již zmíněného dunkleostea patří třeba i Golshanicthys (z íránského devonu) nebo Heterosteus (z devonu Grónska a evropského kontinentu). Dále se díky němu ve vědecké literatuře setkáte i s kladem pancířnatců Phyllolepida nebo řádem paprskoploutvých Parasemionotiformes. Kromě již zmíněného ocenění od americké Národní akademie věd byly Stensiövy uděleny i další prestižní ceny, třeba Wollastonova meidale v roce 1963 nebo Darwin-Wallace Medal o pět let dříve. V takzvané stockholmské škole vertebrátní paleontologie ho dále následovali Erik Jarvik, známý pro svůj extenzivní výzkum eusthenopterona, a Tor Ørvig, enž pracoval s fosiliemi jisté lalokoploutvé ryby z kenozoika. Erik Stensiö zemřel 11. ledna 1894 v danderydské nemocnici ve Stockholmu. Jeho přínos světu vědy připomínají taxony Stensionella, pancířnatec z devonu, a paprskoploutvý Stensionotus z triasu, pojmenované na jeho počest, stejně jako hora Stensöfjellet na Špicberkách.