Vědecký název: Neochen jubata,
Velikost: délka 61 až 76 cm, rozpětí křídel 114 až 127 cm, hmotnost 1,3 až 1,8 kg,
Výskyt: severní část Jižní Ameriky.
Husice orinocká je jediným žijícím druhem rodu Neochen, který však zahrnuje ještě tři vyhynulé druhy ze středního pleistocénu až raného holocénu. Je k nalezení na území většiny jihoamerických států s výjimkou Uruguaye, Chile, Francouzské Guiany a Surinamu; její domovinou je nicméně severní polovina kontinentu, takže svým areálem třeba do Argentiny zasahuje jen málo. V období dešťů je doma ve vlhkých travnatých oblastech a na okrajích sladkovodních mokřadů, v období sucha je k zastižení i v jezerech vzniklých z meandrujících řek (ve tvaru U) v Amazonské pánvi. Po celý rok se s ní lze setkat ve venezuelských Llanos, nemigruje zřejmě i část bolívijské populace. Husice orinocké z Peru se však přesouvají do západní Brazílie. Období rozmnožování u těchto ptáků nastává různě, v závislosti na podmínkách v té které části Jižní Ameriky. Pod rovníkem tito ptáci hnízdí ve více či méně suchém období od dubna do listopadu, každopádně ve venezuelských Llanos začínají hnízdit až v červenci, a končí záhy v srpnu. Vejce kladou do dutin v kmenech stromů, za které je většinou zodpovědné hnití dřeva; nikoli do hnízdních dutin jiných ptačích druhů. Během rozmnžovací sezóny jsou husice orinocké dosti teritoriální, a na rok vytvářejí páry silné pouto, jež se však později rozpadne. Samci chrání samice při inkubaci vajec. Husice orinocké jsou býložravé, živí se hlavně listy a semeny trav, ale čas od času si dají i nějaké vodní řasy. Potravu vyhledávají jak ve dne, tak v noci. Nebezpečím jsou pro tyto ptáky třeba toxoplasmy, se kterými přicházejí migrující populace do styku v polích, kde se zastavují a kde si při cestě hledají potravu. Od roku 2016 je husice orinocká na Červeném seznamu IUCN vedena jako druh téměř ohrožený; velikost populace byla odhadnuta na 20 000 až 25 000 jedinců.
Zdroj obrázku:
Zdroj informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat