Po roce a třech a půl měsíci je tu konečně další část série Pravěcí netopýři, jež začala s 1. lednem 2020. Od napsání předchozí části, pojednávající o kubánském Phyllops silvai, nastala přestávka delší, než jsem měl původně v plánu. A přestože jsem návrat tohoto projektu sliboval se 14. narozeninami Blogorgonopsida v květnu, je tu další díl až v listopadu. Důvod pro to je pouze jeden; ačkoli mám o prehistorické letouny zájem, napsal jsem v rámci tohoto projektu téměř o všech, o nichž lze dohledat nějaké významnější informace. Uvědomte si, že v roce 2020 jsem jednu dobu vydával dokonce dvě části tohoto projektu za měsíc! Mnoho praletounů mi tedy k uvedení nezbývá, a je možné, že tato část je už jednou z posledních... Snad si ji užijete.
Druh: Artibeus anthonyi,
Období: holocén,
Území: Kuba.
Rod Artibeus, česky listonos, zahrnuje dvanáct žijících druhů patřících do dvou podrodů, a to Artibeus a Koopmania, přičemž druhý jmenovaný zahrnuje jedinou specii, listonosa hnědého (Artibeus concolor) z Amazonské pánve. Vesměs tito nepříliš velcí, běžně jen 5 až 10 centimetrů dlouzí netopýři žijí ve Střední a Jižní Americe a na karibských ostrovech; doma jsou tedy v neotropické oblasti. Kromě dvanácti současných druhů pak Artibeus zahrnuje ještě jeden druh vyhynulý, a tím je A. anthonyi. V roce 1977 ho na základě subfosilních až fosilních pozůstatků z epochy holocénu popsali B. W. Woloszyn a G. Silva, osmapadesát let poté, co se jim prve věnoval H. E. Anthony, jenž je však nebyl schopen přiřadit ke konkrétnímu druhu a tak s nimi pracoval jako s fosiliemi druhu A. jamaicensis "v širším smyslu slova". Listonos plodožravý (A. jamaicensis) je druhem dodnes žijícím, a vyskytuje se na mnoha karibských ostrovech i v pevninské Střední Americe. Na Kubě je k nalezení v jednadvacátém století, našly se na ní však i jeho fosilie z posledních několika tisíců let. Woloszyn a Silva starý materiál srovnali s několika exempláři poddruhu A. jamaicensis parvipes, a následně nově popsaný druh pojmenovali právě po H. E. Anthonym. Pozdější studie v 80. a 90. letech spekulovaly o možnostech, že listonos A. schwartzi, žijící pouze na Malých Antillách, by mohl být reliktní populací A. anthonyi, nebo že A. anthonyi je vlastně karibskou varietou listonose plochonosého (A. planirostris) vyskytujícího se dodnes v Jižní Americe, na východ od And. Žádné z těchto studií nicméně fosilní materiál tohoto vyhynulého druhu neporovnávaly s materiálem získaným z oněch jmenovaných současných specií. Dodnes bylo nalezeno více než padesát jednotlivých exemplářů A. anthonyi, přičemž ty nejlépe zachovalé pocházejí z lokality Cueva GEDA, jeskyně pod vápencovým kopcem Sierra La Guasasa v provincii Pinar del Rio. Nicméně fosilie tohoto druhu jsou známy dohromady z třinácti lokalit. V prosinci 2020 vyšel v Society for Vertebrate Palaeontology článek o pozdně holocénních zkamenělinách z jeskyně Cueva de los Nesofontes v provincii Mayabeque, odkud byly tehdy fosilie tohoto druhu známy zcela nově, a kromě jiných taxonů z lokality se zabýval i osmi exempláři A. anthonyi náležejících k minimálně třem zvířatům. Tyto fosilie pocházely z doby asi 1300 let před začátkem našeho letopočtu, takže se jednalo o netopýří pozůstatky poměrně mladé. Autoři článku, mezi nimiž byl i Johanset Orihuela, naměřili stehenní kosti těchto listonosů; byly dlouhé 3,6 až 3,77 centimetru. Spodní čelisti exemplářů byly 1,84 až 2,2 centimetru dlouhé. Ze stejné lokality bylo do konce roku 2020 známo také 173 lebek listonose plodožravého, též z holocénní epochy; z geologického hlediska velmi mladé ostatky těchto netopýrů jsou tedy v Cueva de los Nesofontes mnohem běžnější, z lokality jsou pak známy i ostatky netopýřích rodů Phyllops a Antrozous, jejichž zástupci samozřejmě žijí dodnes (nicméně v případě phyllopse se jedná o vymřelý P. vetus). V Cueva GEDA zase bylo nalezeno více pozůstatků tohoto vyhynulého druhu, než pozůstatků listonose plodožravého; zastoupení jednotlivých druhů se tedy liší na různých lokalitách. Od A. jamaicensis a dalších, současných druhů rodu Artibeus se A. anthonyi liší masivnější lebkou, masivnějšími zuby (většími než u ostatních specií), silnější spodní čelistí či nevyvinutostí postorbitálních ("zaočnicových") výstupků na lebce. Sagitální hřeben na vršku lebky, na který se upínají čelistní svaly, je v zadní části poměrně vyvinut. Mozkovna je u tohoto druhu široká kolem 1,3 centimetru. Fernando Balseiro a jeho kolegové ve svém článku z roku 2009, který vyšel v Journal of Mammalogy, poukazují na vysokou lebeční divergenci tohoto druhu od jiných listonosů z vnitrozemí; vypadá to, že druhy rodu Artibeus geograficky omezené na Kubu mohly být svou vlastní vývojovou linií (a kdo ví, třeba nějakým vlastním podrodem?). Výše uváděné stáří ostatků z Cueva de los Nesofontes neznamená, že by tito netopýři nežili na Kubě i dříve; v jedné lokalitě bylo několik exemplářů A. anthonyi nalezeno v akumulaci vývržků sovy pálené (Tyto alba) starých asi 20 000 roků, nicméně samotné netopýří fosilie z této vrstvy nebyly datovány. Jak již bylo naznačeno, byl Artibeus anthonyi nejspíše o něco robustnější, než současné druhy listonosů. Nicméně jeho celková tělesná velikost nebyla dosud ve vědecké literatuře uvedena. Stejně jako dnešní listonosi, i tento vymřelý kubánský endemit měl na čenichu drobný, listovitý výrůstek pomáhající k echolokaci, a tenkou kůži mezi zadními končetinami, nazývanou patagium. Podobal-li se svou biologií A. jamaicensis, pak u něj březost mohla trvat kolem 120 dnů, případně až 180 dnů, uložil-li se k sezónnímu spánku. Dnešní listonosi plodožraví dosahují pohlavní dospělosti ve věku už osmi až dvanácti měsíců, a mohou se dožít i celého jednoho desetiletí. Rozpětí křídel listonose plodožravého činí až 15 centimetrů. Živí se hlavně ovocem; 78 % jeho jídelníčku tvoří fíky. I v tomto ohledu se mu A. anthonyi mohl dosti podobat - zcela určitě šlo o frugivora, což pochopitelně paleontologové vědí s jistotou díky studiu mnoha zachovalých zubů tohoto netopýra.
Informace o tomto letounovi jsem čerpal z výše zmíněných článků Late Holocene Fauna from Cuba Johanseta Orihuely a jeho kolegů ze Society of Vertebrate Palaeontology (2020) a Taxonomic Status of Artibeus anthonyi (Chiroptera: Phyllostomidae), a Fossil Bat from Cuba od Fernanda Baseira a jeho kolegů, vydaného v Journal Mammalogy (2009). Přiložený obrázek pochází ze druhého jmenovaného článku. Ačkoliv nevím, kolik částí této série ještě napíši, mohu vám slíbit, že se vynasnažím najít další témata (aneb další druhy) pro tento dlouhodobý projekt!
Žádné komentáře:
Okomentovat