A máme tu čtvrtou část série Méně známá díla Alana Moora, v rámci které jsem již napsal o Alanově komiksové antologii AARGH! a epické básni The Mirror of Love, o rapu Mandrillifesto a písni Mr. A pojednávající o americkém kreslíři Stevu Ditkovi. Northamptonský mág a anarchista toho napsal skutečně mnoho, vždyť přes třicet let aktivně pracoval v komiksovém průmyslu. Ale některá z jeho děl, včetně těch výše uvedených, byla jaksi odsunuta do pozadí. A to bohužel platí i o Alanově nezávislém časopise, který je sice více či méně dobře znám jeho oddaným čtenářům, nikoliv však širšímu publiku. Řeč je o Dodgem Logic.
V listopadu 2009 začal ve Velké Británii vycházet undergroundový magazín Dodgem Logic. Jednalo se o dvouměsíčník, dosti se lišící od většiny časopisů, které v té době (i dlouho před ní a pod ní) na britských ostrovech vycházely. Vydávalo ho nakladatelství Mad Love Publications jako svou druhou hlavní publikaci; tou první byla komiksová sbírka AARGH! (Artists Against Rampant Government Homophobia) v roce 1988. A editorem a autorem některých článků a kreseb v časopise byl jeden ze zakladatelů Mad Love, northamptonský spisovatel, anarchista a okultista Alan Moore. Do poloviny roku 2011 pak vyšlo celkem osm čísel tohoto undergroundového časopisu, z nichž každé se věnovalo různorodým tématům. Kromě Alana do něj přispívali jeho známí, ať už umělci či jiní spisovatelé z Northamptonu, tak další velká jména, se kterými regulérně spolupracoval - třeba kreslíř Kevin O'Neill (se kterým Alan vytvořil krátký příběh Tygers o Green Lanternovi Abin Surovi pro DC Comics v 80. letech a poté samozřejmě sérii Liga výjimečných) nebo Alanova druhá žena, kalifornská umělkyně Melinda Gebbie (s níž také vytvořil šokující pornografickou sérii Ztracené dívky). Dodgem Logic nebyl časopis pro každého. Nebyl to časopis pro ty, jež si dělají o reálném světě iluze. Zato byl však pro ty, jež v něm žijí, chápou jeho komplexnost a chtějí ho prozkoumat trochu více do hloubky.
Zadní a přední obálky 4. čísla Dodgem Logic (červen 2010). Zdrojem blog Bear Alley
První číslo s podtitulem "Colliding ideas to see what happens" tak trochu navnadilo čtenáře, na co se měli připravit. Začínalo Alanovým článkem o undergroundovém vydávání článků, pamfletů a různých osobitých a autoritami ne vždy vítaných textů, přičemž pro úvod tohoto článku se northamptonský anarchista rozhodl citovat amerického humoristu Henryho Menckena: "Svoboda tisku je omezena pro ty, jež ho vlastní." Rupert Murdoch, zmíněný na konci prvního odstavce, je možná už ze hry více či méně pryč, ale to je tak jediná věc, co se od vydání prvního čísla Dodgem Logic změnila. Média jsou vlastněna nesmírně bohatými giganty. Cenzura sílí, a je čím dál více využívána trapnými, ekonomicky dosti zvýhodněnými slaboušky třesoucími se před masami nespokojených vykořisťovaných. Dodgem Logic vycházel v duchu toho, že chcete-li psát o věcech, jež jsou skutečně palčivými tématy, neměli byste věřit velkým korporacím (proto ostatně ta zmínka Murdocha). Kromě toho se však Dodgem Logic dosti věnoval i jiným tématům; nechyběly různé recepty (první číslo věnovalo pár stran jídlu, jež napsala Wendy Jarrel) či esejím (např. v prvním čísle Are Doctors Good For Your Health? od "doktora Feelgooda", ve kterém se psalo o vlastnictví zdraví). A nechyběly ani celostránkové kresby a plakáty.
Zvláště velkým tahákem byly pro čtenáře Dodgem Logic krátké komiksy od Alana Moora a Kevina O'Neilla. A tím dost možná nejvýznamnějším byl Alanův osmistránkový příběh Astounding Weird Penises ve 2. čísle. Jeho "obálkou" si Alan utahoval z DC Comics; staré šedesátkové logo jednoho z největších amerických komiksových vydavatelství, se kterým se Alan samozřejmě rozešel ve druhé polovině 80. let kvůli watchmenovskému podvodu, bylo přepsáno na Astro Dick - DL - Rational Comics (hlod do Superman - DC - National Comics), a nechyběla ani legrácka ze staré cenzury Comics Code Authority; Approved by the Cosmic Cock Authority (pro kontext a pro ty, kteří nevědí, o čem je řeč; americký kongres vyplněný značným množstvím Republikánů v 50. letech potřeboval najít dalšího nepřítele, neboť Rudé zděšení a s ním spojené Levandulové zděšení jim údajně nestačilo, a tak zaútočili na to další, co začínalo stejnými třemi písmeny, jako slovo komunismus - komiksy, a pak následovaly desítky let komiksové cenzury ve Spojených státech amerických, manifestované v instituci Comics Code Authority; copak jste si nikdy nehledali, proč na začátku animovaného filmu Spider-Man: Paralelní světy je ta jejich značka?). Dále na obálce Astounding Weird Penises nechybělo pár sparťanských válečnic bez kalhotek a podprsenek, bojujících s "brainosaurem".
Druhé číslo Dodgem Logic je však zajímavé ještě něčím (vlastně je toho spousta, ale já vyberu patrně to nejdůležitější mimo Astounding Weird Penises). Byla to esej Fear of the Black Flag, tedy "Strach z černé vlajky", a jednalo se o Alanovu esej o anarchismu a anarchii. Článek začíná slovy: "V roce 1976 chtěl být Johnny Rotten anarchií. Chtěl se také naštvat a zničit kolemjdoucí. V roce 2010, kdy takhle vypadá normální páteční večer v každém městském centru, bychom se měli blíže podívat na údajně nejděsivější politické hnutí v historii." Pro znalce politologie a politického spektra nebo prostě pro každého, kdo přemýšlí, není pojem anarchismus spojen s ničím hrozivým (zvláště ne pro lidi v ČR, že ne? Ehm, ehm... nejslavnější český spisovatel Hašek, anyone?). Coby forma libertariánského socialismu je to naprosto legitimní politická pozice, kterou člověk může zastávat. Anarchie nevypadá jako rozbíjení výloh a pálení kontejnerů. Ne, anarchie je bezvládí (podobně monarchie znamená "samovláda" s jedním panovníkem v čele), a je to vlastně forma sebeorganizované, sebeřízené společnosti. Nejhumánnější politická alternativa, založená na vzájemné pomoci, vzájemné akceptanci a rovnosti, přičemž anarchisté naprosto počítají s tím, jací lidé jsou - že třeba mezi sebou občas mají konflikty, a zároveň, že jsou schopni se domluvit. V této eseji se Alan, samooznačený anarchista a autor "anarchistické bible" V jako Vendeta o maskovaném revolucionáři rozmetávajícím fašistickou vládu v dystopické Británii, pokouší začátečníkům představit anarchistické hnutí v celé jeho šíři; od anarchafeministů přes anarchokomunisty po anarchopacifisty (autor sám mimochodem v jednom rozhovoru uvádí, že tíhne k anarchosyndikalismu). Přitom Alan zmiňuje Michaila Bakunina nebo Španělskou občanskou válku, a nezdráhá se citovat i svého okultistického učitele, "Bestii 666" Aleistera Crowleyho.
"Hitler je kundička" - úryvek z Alanova článku Fear of the Black Flag ze 2. čísla Dodgem Logic
Esej Fear of the Black Flag je dost možná zlatým hřebem celého osmidílného runu Dodgem Logic, přestože jde o článek, který slouží k zamyšlení a který je také v podstatě faktickým, naučným. V pátém čísle magazínu vyšel třeba Alanův dvoustránkový text Burroughs, pojednávající o dříve velmi chudé části Northamptonu, ve které se narodil a ve které strávil formativní část svého života. Na straně 29 prvního čísla se také nachází komiksový strip Snotto the Clown o klaunovi, kterému z nosu tečou sople - dlouhé a zelené. Vzhledem k době vydání asi není překvapivé, že v něm zazní i spojení slov "prasečí chřipka". Napsal a nakreslil ho Savage the Pencil... je to snad další z Alanových pseudonymů? Kdysi psal třeba pod jménem Curt Vile... a vždycky uměl kreslit. Zda je však autorem zasopleného komiksu Alan, na to budete muset přijít sami. Pokud se vám tedy podaří první číslo Dodgem Logic někde sehnat.
V sedmém, vánočně laděném čísle Dodgem Logic, jež všechny jistě zaujalo svou velice zajímavou obálkou (viz obrázek níže), vyšel i článek Alanova dobrého přítele, stand up komika Stewarta Lee, který měl dlouho na BBC pořad Stewart Lee's Comedy Vehicle. Ten se ve své třístránkové naučné eseji vrátil k obskurnímu tématu, o němž se s Alanem krátce rozhovořil v interview na BBC Radio 4 v lednu 2005, jež se konalo v rámci série Chain Reaction. Tímto obskurním tématem byl Super Moby Dick of Space. Co by to tak ten Super Moby Dick of Space mohl být? Proč by Alan Moore nechal geniálního komika Stewarta Lee psát o něčem tak... Super Moby Dick of Space? Fakt je, že Stewart Lee je obrovským fanouškem komiksů, což je o něm dobře známo (doma má na zdech pověšené přední obálky různých superhrdinských klasik z 60. let), a na rozdíl od Alana Moora si v onom rozhovoru v roce 2005 vzpomněl na existenci postavy Super Moby Dick of Space v komiksech o Legion of Super-Heroes od DC, jež vycházely v 70. letech (Legion byli mimochodem kamarádi Supermana z 31. století). Zelený, mimozemšťanský "Moby Dick", do značné míry podobný slavné bílé velrybě, skutečně v komiksovém universu DC existoval! A Alan samozřejmě Stewartovi umožnil, aby se o něm čtenáři jeho časopisu dozvěděli, a aby Stewart Lee svým nekonečným intelektem existenci déčkové postavy Super Moby Dick of Space obhájil.
Přední obálka 7. čísla Dodgem Logic (prosinec 2010). Obrázek z blogu Bear Alley
Dodgem Logic je časopisem plným humoru i podnětných témat. Je vhledem do životů pracujících v Northamptonu i ve zbytku Británie. Nabídkou toho nejlepšího od nezávislých umělkyň a umělců, které Alan - proslulý v mainstreamu jako jeden z nejlepších komiksových spisovatelů, přičemž toho však má do sebe mnohem víc - zná a podporuje. Od nádherných kreseb již zesnulého Kevina O'Neilla, který odešel ze světa v roce 2022, po provokativní eseje a rady, od naučných článků o kuchtění a anarchii až po satiru a komiksy o penisech... Dodgem Logic je nesmírně nedoceněným časopisem, a přitom patří k těm nejlepším dílům, jež kdy northamptonský spisovatel a mág stvořil.
Další části série Méně známá díla Alana Moora se dočkáte v neděli devatenáctého!
Žádné komentáře:
Okomentovat