Projekt Pravěcí netopýři pokračuje i v roce 2022! Jakkoliv je to neuvěřitelné, předchozí část této dlouhé série, pojednávající miocénním letounovi Rhinonicteris tedfordi, vyšla na konci prosince minulého roku. Ačkoliv jsem napsal již o dvaceti prehistorických netopýrech, stále jsou tu další, jejichž popisky jsem dosud nenapsal. Phyllops silvai, kterého si dnes představíme, byl již zmíněn v loňské části o cubanycterisovi, ale tentokrát se na něj podíváme podrobněji...
Druh: Phyllops silvai,
Období: pozdní pleistocén,
Území: Kuba.
Do rodu Phyllops, patřícího mezi listonosovité (Phyllostomidae) a do podčeledi listonosů příbytkových (Stenodermatinae), jsou zařazeny celkem tři druhy kubánských netopýrů, z nichž dva se již řadí mezi vyhynulé. Zatímco nejmladší P. vetus žil na největším karibském ostrově ještě před 2000 roky, starší P. silvai obýval Kubu asi před 20 000 lety, v pozdním pleistocénu. V roce 2003 jej na základě velmi dobře zachovalé lebky s pravým ramenem dolní čelisti popsali William Suárez a Stephen Díaz-Franco z Museo Nacional de Historia Natural v Havaně. Typový exemplář (a zároveň jeden ze dvou nalezených ostatků tohoto druhu) pochází z jeskyně Cueva El Abrón na západní straně hory Sierra de la Güira v provincii Pinar del Río na západním konci Kuby. Radiometrická analýza kostí vyhynulé sovy Tyto noeli, jež byly nalezeny na stejné lokalitě, prokázala, že tamní fosilní ložisko je staré kolem 17 000 let, a pozdější kalibrace stejných vzorků poukázala na stáří 20 050 až 21 474 tisíc let. V každém případě lze bezpečně tvrdit, že Phyllops silvai žil na Kubě v pozdním pleistocénu. Pravděpodobně se nesetkával s příbuzným listonosovitým rodu Cubanycteris; ten žil totiž na Kubě o něco dříve. Na rozdíl od svého současného příbuzného, listonose srpatého (Phyllops falcatus) z Kuby a Hispanioly, a stejně tak od svého mladšího bratránka P. vetus, měl Phyllops silvai poněkud delší lebku (to platí jak o délce tvářové části, tak o šířce postorbitální části). Ze všech tří druhů rodu Phyllops měl tedy tento druh lebku nejdelší (P. vetus pak nejkratší), ačkoliv sagitální hřeben (výběžek na vrcholu lebky, na který se upíná spánkový sval) se svou velikostí nijak nelišil od sagitálního hřebenu jeho bratranců. Přední část lebky (rostrum) byla velká a zahnutá poněkud nahoru. Jak již bylo zmíněno výše, ze spodní čelisti holotypu se zachoval pouze pravý rám, dále byla však nalezena i pravá část spodní čelisti (paratyp). Není překvapivé, že i tato kost byla větší než u jeho nejbližších příbuzných. Oba exempláře (lebka i spodní čelist) byly nalezeny v rozmezí pěti dnů v říjnu roku 2001 autory popisu ve společnosti s Carlosem Javierem Bringasem. Lebka měří na délku 2,15 centimetru, s šestimilimetrovým rostrem. Nozdry měl typový exemplář P. silvai široké 0,28 centimetru a dlouhé 0,31 centimetru. Mozkovna dosahovala šířky 1,05 centimetru, a mastoidní část spánkové kosti (v její zádní části) byla široká 1,19 centimetru. Přestože Suárez a Díaz-Franco všechny tyto (a další) rozměry uvedli v popisu netopýra, publikovaném v Caribbean Journal of Science, rozhodli se neučinit odhad o celkové velikosti zvířete, což je však pochopitelné. Lze nicméně očekávat, že vzhledem k tomu, že lebka tohoto taxonu byla větší než lebky ostatních dvou druhů rodu Phyllops, překonával je i celkovou tělesnou velikostí. Pro úplnost, listonos srpatý měří na délku mezi 5,5 až 6,5 centimetry, jeho rozpětí křídel se pohybuje mezi 32 až 37 centimety, a váží 16 až 23 gramů. Je možné, že P. silvai měřil třeba kolem 7 centimetrů na délku, a jeho rozpětí křídel dosahovalo délky až 39 centimetrů (pouze neodborný odhad autora tohoto příspěvku). Jeskyně Cuevo El Abrón je poloměsíčitou dutinou o délce asi 21 metrů, přičemž pozdně pleistocénní fosilie v ní bývají odkrývány asi ve dvoumetrové hloubce. Lebka P. silvai byla odkryta v hloubce již 1,6 metru. Ze stejné vrstvy pocházejí i pozůstatky netopýrů Artibeus anthonyi, Antrozous pallidus, Brachyphylla nana a Macrotus waterhousei. Někteří z nich, jako první jmenovaný, jsou již vyhynulí, další, jako ten poslední (česky listonos Waterhousův) stále žijí. Suárez a Díaz-Franco se rozhodli pojmenovat tento druh, P. silvai, na počest profesora Gilberta Silvy Taboady, jenž se významně zasadil o prohloubení našich znalostí kubánských netopýrů. Bohužel zesnul 15. ledna 2022 ve věku 94 let. Byl autorem mj. významné publikace Los Murciélagos de Cuba ("Netopýři Kuby"), a popsal například jeden z poddruhů netopýra pláštíkového (Antrozous pallidus koopmani). Působil také jako ochránce přírody, a v roce 1976 pomohl ochranářské vládní komisi založit 250 chráněných území, pokrývajících 20 % území ostrova. Co se týče života prehistorického netopýra, jenž nese jméno tohoto výzamného vědce, můžeme o něm jen spekulovat. Je možné, že se podobně jako listonos srpatý pářil několikrát za rok. Zřejmě lovil hmyz a občas se přiživoval i na semenech rostlin.
Lebka listonose druhu Phyllops silvai (A-C) a jeho spodní čelist (D)
Za informace o tomto velmi zajímavém letounovi vděčím původnímu popisu Suáreze a Díaz-Franca. Je z ní převzat také obrázek. O Gilbertu Silvu Taboadovi se více můžete dočíst v tomto článku z odborného časopisu Journal of Mammalogy. Projekt Pravěcí netopýři bude pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat