Se začátkem července se na Blogorgonopsid vrací příběh "Sloane, lovkyně monster" ze světa Lovců kryptidů! Jak jsem slíbil, v tomto měsíci série zápisků naší hrdinky, britko-argentinské zooložky a adoptované dcery geniálního vynálezce a filantropa Alessandra Velázqueze, skončí. Mým cílem je během příštích pár týdnů dokončit příběhové linie, jež za poslední rok v rámci tohoto příběhu započaly. Jakmile se pak se Sloane rozloučíme, dáme sbohem kusu světa Lovců kryptidů... Doufám, že si toto Sloanino "poslední nadechnutí" užijete!
Naposledy na Madagaskaru?
25. 6. 2022 - 1. 7. 2022
25. června 2022, sobota: To byl teda začátek léta! Nemůžu tomu uvěřit, když tento zápisek píšu ze svého pokoje v malé chaloupce na kraji madagaskarské vesničky, nedaleko údolí trpasličích hrochů, obřích fos a přežívajících pravěkých lemurů, které jsem poprvé navštívila minulý rok na podzim. Dlouho jsem si teď nedělala zápisky, protože jsem měla dost práce, ale pro úplnost si tady shrnu všechno, co se stalo. Je dobré to mít někde napsané. Kdo ví, třeba pak tyto zápisky někdo najde, a budou mu k užitku... V pondělí 16. května 2022 jsem se s Miorou Andrianasolou vydala do toho malého prehistorického ráje, o jehož proměnu v rezervaci jsme tak dlouho bojovaly. Stalo se tak poté, co jsem na vycpané cryptoproctě, sebrané na Khalilově průmyslovém ostrově, skutečně našla otisky prstů toho miliardářského gaunera. A co víc, zveřejnila jsem to na internetu. Způsobilo to obrovské pobouření, zase mi byly poslány výhružky smrtí, ale já je ignorovala. Jakmile jsme se s Miorou ocitly v údolí - jen krátce po mém příletu vysokorychlostním letounem na Madagaskar - setkaly jsme se s Gastonem Nomenjanaharym, jedním z posledních úspěšných studentů zavražděného profesora Razafimahefy. Pracuje na Ministerstvu životního prostředí a lesů Madagaskaru, a snaží se, co může, oponovat antienvironmentalistické většině ve vládě. Sbírali jsme společně další data, která by mohla posloužit k prohlášení údolí přírodní rezervací. Nešlo to lehce, ale nakonec jsme získali data o rostlinách, jež byly považovány za vyhynulé, a když se tak projevilo, že těch živoucích fosilií je v údolí už nějak moc, madagaskarská vláda byla nakonec po týdnech smlouvání nucena z místa rezervaci skutečně učinit. Oficiálně ji vyhlásili dnes ráno, před deseti a půl hodinami, proto teď o tom píšu... Jsem nadšená, jsem vyčerpaná, a všechno se zdá alespoň v tuto chvíli růžové.
26. června 2022, neděle: Pořád se s Miorou a Gastonem nacházím ve vesnici, která je údolí nejblíže. Dnes přesně ve dvanáct jsme se sešli v ne zrovna příjemně zapáchající hospůdce, abychom včerejší vítězství náležitě oslavili (sice jsme se včera vzájemně všichni viděli, ale na pití jsme moc nepomýšleli). Objednali jsme si Baobeer - "baobabové pivo". Postupně jsme se opíjeli, mí dva kolegové mi přestávali rozumět, neboť jsem pod vlivem alkoholu ovládala znakovou řeč nepříliš efektivně, a oni si začali některé pohyby rukou špatně interpretovat. Třeba když jsem se snažila udělat znak pro gigantickou fosu cryptoproctu, mysleli si, že je žádám o víc piva, tak mi přinesli dvě plné skleničky a pak mě hecovali, jestli je vypiju. No, po chvíli jsme si připadali, jako na novoroční párty, a ve čtyři odpoledne nás museli z hospody vyhodit. Zítra se chceme do rezervace podívat, a trochu si užít tamní vzácné fauny. Snad se zase shledám s trpasličími hrošíky, to by bylo fajn!
27. června 2022, pondělí: Výšlap přes hory nebyl za dnešního deštivého dopoledne zrovna příjemný. Na ostrově právě panuje období dešťů. Prudké lijáky se strhávají velmi často. Blesky protínají oblohu snad každé tři hodiny! Tráva na horském svahu byla kluzká, a nejednou se někdo z nás při pádu div nerozmázl. Gaston padal nejčastěji. Jakmile jsme přišli do údolí, uklouzl na skalním výstupku, spadl na lesní půdu. Lýtko mu tam probodl ostrý klacek. Ačkoliv to nechtěl, ošetřila jsem ho (pořád tvrdil, že to zvládne sám, ale vzhledem k tomu, že si na tu krvácející ránu skoro sáhl špinavými prsty od bahna, jsem tomu jaksi nevěřila). Miora šla napřed. Našla pro nás cestu k napajedlu, kde jsem minulý listopad strávila spoustu pěkných dnů pozorováním trpasličích hrošíků. Žádného jsme tam však nenašli. Jen v rákosech při břehu jsme objevili mrtvolu hrošího mláďátka v pokročilé fázi rozkladu. Gaston si ho chtěl více prohlédnout - trpasličí hrochy sice už v údolíčku viděl při našich květnových dobrodružství, nikdy však nespatřil jejich mláďata - a skoro při tom spadl do špinavé vody. Kdo ho zase zachránil? Já! A natrhla jsem mu při tom tričko. Byl totiž v tak krkolomné pozici, že se nedal na pevnou zem stáhnout jinak, než pořádnou silou. Večer jsme si nedaleko napajedla postavili stany. Já teď v tom svém ležím, a píšu si tento zápisek. Přitom koukám na fotky všech zvířat, co jsem tu během předchozích expedic potkala... Chci nějaká z nich znovu vidět! A kdo ví, třeba tu toho žije ještě víc...
28. června 2022, úterý: Ráno se v našem táboře ocitl nečekaný návštěvník. Byl to velký lemur, vážící asi dva a půl metráku, pohybující se elegantně po zadních jako indri. Myslím si, že to byl přežívající Archaeoindris! Byl sám, což nás docela překvapilo. Prostě v sedm ráno jen tak vkročil do našeho tábora, ostýchavě na nás koukal, přejížděl prsty po našich stanech... a pak si Miora, která snídala u ohníčku, všimla, že mu chyběly tři prsty na pravé ruce! Je dost možné, že tento praindri se už s lidmi potkal, a to sice s lovci najatými Dhaiamem Khalilem, kteří jednu dobu do údolíčka jezdili lovit vzácná zvířata. Co když třeba pozabíjeli jeho tlupu, a jemu před pár měsíci usekli prsty? Třeba mu je ustřelili, když po lemurech pálili z pušek. Nevím, co konkrétně se mu stalo, ale působil smutně. Nevypadal, že by se nás zrovna bál, takže celá ta teorie o lovcích nemusí být pravda. Možná to byl prostě jen samotář, prohlížející si tábor neznámých tvorů. V každém případě nás setkání s ním potěšilo. Za dopoledních i odpoledních lijáků jsme hledali trpasličí hrochy, ti však jako by se z údolí vypařili! Potkali jsme jen nějakou užovku, nejspíš z rodu Geodipsas, a pár chameleonů, což v této části světa není neobvyklé. Co se těm hrochům mohlo stát?
29. června 2022, středa: Dnes už bylo naše madagaskarské safari podstatně zajímavější. Nejen, že jsem v pozdních odpoeldních hodinách spatřila celou tlupu archaeoindriů, pohybující se po stromech - skákali kolem mě (a mých dvou kolegů) jako každé jiné rozdováděné (polo)opice. Setkali jsme se také s cryptoproctou, a to hned v brzkých ranních hodinách. Ve čtyři hodiny, ještě za tmy, mě probudilo... no, nutkání jít na záchod. Každý to zná. Když spíte ve stanu, znamená to, že ho v takovou chvíli musíte opustit, a vydat se na toaletu někam do lesa. A právě až takto dětinsky jednoduše začalo neuvěřitelné dvouhodinové dobrodružství, kdy se mi dostalo sledovat obří fosu cryptoproctu plížící se za spící babakotií (dalším prežívajícím pralemurem). Chudák stromolezec si to asi ani neuvědomil, když mu krkem pronikly zuby dravé šelmy. Cryptoprocta si jeho mrtvé tělo odtáhla kamsi do houští, a tady to teprve začalo být zajímavé - měla totiž mladé! A to začalo pralemurovo tělo ohlodávat s neskutečnou vervou. Asi mělo hlad. Matka se chovala velmi obezřetně, a já si od ní udržovala dost velký odstup. Byla jsem schovaná v houštinách, po rukou mi lezl milion klíšťat, já jim však nevěnovala pozornost. Upínala jsem zraky na tu vzácnou intimní chvilku, a než jsem se naděla, byly dvě hodiny pryč. Pak se mi matka ostře podívala do očí, já sebou cukla, a ona s mládětem zmizela. V tu chvíli jsem ještě rozpoznala, že mládětem byl sameček.
30. června 2022, čtvrtek: Po poledni jsme se na východním okraji naší Ankaratra Natural Reserve setkali s jejím novým strážcem, Dashiellem Tamatavem. Je to takový nadšený devatenáctiletý mladík, schopný vyjmenovat polovinu všech madagaskarských motýlů (nebo tak aspoň působí), a prvních dvacet minut při našem setkání mluvil o tom, jak strašně toužil po práci coby pracovník v rezervaci či něco takového. Pochází z velmi chudé vesnické rodiny s třinácti dětmi, ze kterých se jen dvě dočkaly plnohodnotného vzdělání, a to z finančních důvodů. Dashiell je bystrý a pohotový, a jsem si jistá tím, že rezervace bude z jeho nadšení pro ochranu přírody dosti těžit. Ukázal se být skvělým bojovníkem proti pytlákům, a to přímo před našima očima. Ano, bylo to asi dvě hodiny poté, co jsme se seznámili, kdy nás náhle upozornil na výstřel pušky. Já ho pochopitelně neslyšela, ale Miora a Gaston jej také nezaregistrovali - tak byl prý vzdálený! Dashiell se rozběhl směrem, odkud výstřel šel, a když jsme ho po dlouhém běhu mokrým lesem konečně dohonili, klečel na pytlákovi a tiskl mu obličej do bláta. Z pytláka vylezlo, že se chystal vystřelit po "velkém lemurovi", a že pracuje pro nějakého Jeana Mariota Fanomezantsou. Zamířili jsme s ním zpátky do vesničky, kde byl předán policii, a já si pak na notebooku našla, že ten Fanomezantsoa pracuje pro Dhaiama Khalila! To jsou mi věci...
1. července 2022, pátek: Vypadalo to, že se s trpasličími hrošíky už asi nesetkáme, ale přece jen nás dnes, v první červencový den, mile překvapili. Ráno jsme sbalili tábor, a zamířili se vším tím vybavením zpátky do vesnice (ano, jít tam a zpátky včera nebylo příjemné, a byli jsme otrávení tím, že to bylo nutné zopakovat). A najednou se dva hrošíci objevili v lese přímo před námi! Vypadali spokojeně, a mířili k vodě! Nakonec možná jezero neopustili, ale dokud jsme se kolem něj pohybovali, zdráhali se vylézt z lesa. Je možné, že si nás asociovali s Khalilovými lovci. Ten darebák tady v měsících, kdy údolí nebylo oficiálně chráněno, napáchal velké škody. Některá zvířata se kvůli němu budou do konce životů lidí bát. Pořídila jsem pěkný videozáznam těch dvou hrošíků, a pak už jsme jim jezírko zcela přenechali. Teď sedím v letounu a mířím zpátky do Argentiny. Alessandro mi napsal, že má pro mě novinu - prý něco se sisimitem, tím velkým lidoopem z Hondurasu, se kterým jsem zažila dobrodružství minulý říjen. Jsem zvědavá, o co jde...
Vidíte, jak to tedy nakonec s "pravěkým údolíčkem" v severní části Madagaskaru dopadlo! Co dalšího však Sloane v příštích týdnech čeká, než její příběh skončí? Další tajemství budou odhalena zase příští týden v pátek!
Nezapomeňte, že v pondělí začíná na mém blogu příběh Cryptid Hunters: The End of the Legend!
Žádné komentáře:
Okomentovat