Předchozí část příběhu "Sloane, lovkyně monster" se odehrávala na Madagaskaru, a představovala závěr dlouhé ságy - je-li to zde to správné slovo - o pokusech na záchranu pozoruhodného údolíčka obývaného přežívajícími pravěkými lemury, trpasličími hrochy a obřími fosami. Za poslední rok se ale naše hrdinka, zooložka z Velázquezovy tvrzi v Argentině, dostala i do jiných problémů, než jen s lidmi podlého Dhaiama Khalila, snažícími se pozabíjet madagaskarské žijící fosilie. Možná si vzpomínáte na Sloanino velké měsíční dobrodružství v Hondurasu, jež se odvíjelo minulý rok v září a říjnu. A něco mi říká, že nyní bude zodpovězeno na otázky, které na konci oné části Sloaniných dobrodružství zůstaly ponechány jen tak, ve větru, bez konkrétních odpovědí. Alessandro prý zjistil něco, co má co do činění s honduraským bigfootem sisimitem...
Není dobré povyšovat se nad ostatní primáty
2. 7. 2022 - 8. 7. 2022
2. července 2022, sobota: Za poslední desítky let vznikla spousta konspiračních teorií, podle nichž byly viry ohrožující nemalé množství lidské populace vyvinuty v laboratořích. Pravda je jiná. Některé viry na nás přešly z netopýrů, jiné z šimpanzů. Některé primárně postihují ptactvo, ale můžou nakazit i nás. Jiné se zase vyvinuly jen proto, aby z životů dělaly peklo nám, lidem, a žádným jiným druhům. Nikdy bych nepodporovala konspirátory, kteří tvrdí, že nějaký virus vznikl, řekněme, z politických důvodů. Jenže svět, ve kterém žijeme, není obyčejný. Tohle je svět, který se před dvěma roky musel potýkat s invazí mimozemšťanů. Rok poté přišli duchové z jiných dimenzí mnohovesmíru, a taky nadělali pěknou paseku. A letos na jaře svět pustošily armády všech možných potvor. Takže když můj adoptivní otec Alessandro zjistil, že virus napadající mé staré honduraské známé, obrovské lidoopy zvané sisimito, skutečně pochází z laboratoře, člověk se tomu ani trochu nediví. Alessandro je skutečně renesančním člověkem. Je to vynálezce, technik, amatérský zoolog (hlavně pak entomolog), filantrop, businessman, investiční génius... A v posledních měsících, kdy jsem byla na svých výpravách za monstry celého světa, se z něj stal také nadšený, byť opět jen amatérský virolog. Při výzkumu vzorků nemocných sisimitů, které jsem do tvrzi přinesla minulý rok na podzim ze své měsíční cesty po honduraských přírodních rezervacích, pomáhal mému adoptivnímu otci Aylmar Benitez, přední argentinský odborník na infekce přenášené zvířaty. Je to ten pán, co mi zachránil život, když vytvořil protilátku na sisimitův virus, jímž jsem byla po kousnutí tou opicí nakažena, a chovala jsem se jako blázen (ničila jsem svůj pokoj, rvala jsem si vlasy z hlavy... nechci už na to vzpomínat). Zjištění těchto dvou důchodcovských nerdů je skutečně nepopiratelné - tento konkrétní virus opravdu vzešel z laboratoře. Sisimitové museli být pokusnými králíky nějakých darebáků! Celý den o tom přemýšlím, ale takhle ničeho nedosáhnu. Zítra se musím vrátit do Hondurasu, a zjistit víc v terénu!
3. července 2022, neděle: Kontaktovala jsem jednoho velmi příjemného bývalého agenta CIA s dotazem, zda by mi neposkytl satelitní snímky Hondurasu, zvláště pak Reserva de Vida Silvestre Corralitos a Montaña los Comayagua, kde jsem sisimity potkávala, z doby od srpna do října 2021. Nakažení sisimitové vydrželi jen několik týdnů, než nemoci podlehli, takže jsem starší snímky nepotřebovala. Hector Collins - člověk, který po nepříliš šťastném setkání s Jackem Owenem v listopadu 2017 zmutoval v nadstandardního svalouše - mi v zasmajlíkovaném e-mailu poslal vše, oč jsem ho žádala. Minimálně na snímcích z Montaña los Comayagua se objevoval zvláštní objekt, který CIA označila jednoduše jako "UFO". Tudíž to byl neidentifikovaný létající objekt. Zcela jistě to nebyli mimozemšťané, ti už snad na naši planetu nikdy nezaletí (i když kdo ví, kolik mimozemských druhů tam venku vlastně může být, a s jakými technologiemi). S Alessandrem jsme na místo odletěli naším vysokorychlostním letounem. Po méně než hodinovém letu jsme se nacházeli na kraji honduraské džungle, u bungalovu, jenž mi po nějakou dobu býval minulý podzim domovem. Místní nám sdělili, že od mého dobrodružství v těchto končinách žádného sisimita nespatřili. Je možné, že lidoopi v lokalitě zcela vyhynuli. Když jsme se lidí zeptali, zda minulý rok v létě neviděli něco záhadného na obloze, také jsme nepochodili. Pak mi ale jedna pracovnice návštěvnického rezortu sdělila, že loni v prosinci, krátce před Vánoci, zahlédla jakýsi zvláštní kulovitý létající objekt s dlouhými plochými křídly, který poletoval nad džunglí a čímsi ji kypřil. Bylo to sice v noci, a ona to celé sledovala z okna, ale dobře si prý vybavovala jakýsi zlatavý prášek, jenž z podivného objektu vylétával. Nakreslila nám obrázek objektu, my jsme jí poděkovali, a odletěli jsme zpět do Argentiny. To všechno v jediném dni - mít vysokorychlostní letoun je opravdu fajn.
4. července 2022, pondělí: Alessandro celý den dumá nad tím, co mohl být zač ten prášek, kterým byla džungle pokryta. Nemohlo přece jít o sisimitův virus, to ne! Já se snažím být praktičtější. Těžké otázky sunu stranou, a kousek po kousku se snažím na tu záhadu přijít hledáním třeba i drobných vodítek. Poslala jsem naskenovanou kresbu "UFO z Hondurasu" Hectoru Collinsovi, a ten mi ze svého domu v Britské Kolumbii - pracuje tam teď jako strážce medvědí rezervace - napsal, že už něco takového jednou viděl. V jeho zprávě stálo: "Arik Thomson, bůh mu žehnej chudákovi, když ještě žil, posílal mě na spoustu misí. Po Kentovce byla jeho pravou rukou Leesonovka, a pak já. Takže jsem byl furt venku, kropený kulkama. Loni v červenci jsem viděl objekt dost podobný téhle kresbě v Austrálii. Bylo to na sever od Adelaide. Měl jsem tam zmlátit nějakého blbečka, co představoval nebezpečí pro Státy... Víte, jak Thomson předcházel 'budoucím' hrozbám. Pár fracků, co tomu teroristovi, takovému antisociálnímu Australanovi, asistovalo, odletělo pryč ze základny právě tímhletím. A jak letěli! Jak střely. Takovýhle letoun by se dal následovat jen jedním z vašich. Nebo jedním z těch, co mají Lovci kryptidů." Takže to byli lidé, žádní mimozemšťani. Jak překvapivé. A já si teď říkám... Austrálie, aneb země, odkud vzešel... Bože, to snad ne! Jsem šílená, nebo s tím ten darebák může mít souvislost?
5. července 2022, úterý: Luke Wright, největší australský expert na kryptidy a taky člověk, který se do historie zapsal svými nepříliš etickými pokusy na lidech a zvířatech, je momentálně volný. Minulý rok v září šel sice do nějakého vězení v Americe - Australané ho tam dlouho nechtěli poslat, ale poté, co se zjistilo, že Wright uplatil soudce, neměli už na výběr - ale po letošním řádění Královny kryptidů byl vypuštěn. Pomáhal americké i australské armádě chytit nebo případně zabít některé nebezpečné tvory, které "zlá Sabine" do našeho světa vypustila z jiných světů v nekonečnu vesmírů. Zjistila jsem, kde se v současnosti nachází jeho rezidence - pod podmínkou propuštěný Wright se usídlil v Rio Grande City v Texasu, nedaleko hranice s Mexikem. Vtipné. Mexiko se prý stalo rájem překupníků kryptidů. Z Rio Grande City se jistě tomu darebovi dobře kupují... Rozhodla jsem se ho navštívit, doprovázená opět svým adoptivním otcem. Wright byl naším příletem trochu zaskočený, ale přesto nás pozval do své vily. Mé hypotéze o tom, že by mohl mít co do činění se sisimitovou nemocí, se nahlas vysmál. Prý nikdy sisimita nepotkal, a řekl, že v době, kdy byla ta zvířata nemocná, již seděl ve vazbě. Vysmál se i tomu, že jsem zmínila (znakovou řečí, Alessandro mu to pak odpřekládal) letoun nad honduraskou džunglí, který se tam objevil minulý rok v srpnu a prosinci (a v srpnu ještě ve vazbě nebyl!). Připadalo mu to legrační. To, že sisimitův virus pochází z laboratoře, označil za "dosti možné", a pak nás už jen odbyl tím, že se dnes kryptidy zabývá kdejaký grázl. Prý experimentování na nich nechal, a věnuje se psaní romantických románů odehrávajících se na hranici Texasu s Mexikem. Nevím, jestli mám tomu jeho nevinnému výrazu věřit, ale zatím mi nic jiného nezbývá.
6. července 2022, středa: Rozhodla jsem se zkusit ještě něco jiného - najít Wrightovu starou sekretářku, Valerii. Při jejím hledání mi opět pomohl Collins. Vypadá to, že má docela dost dobré hackerské schopnosti. Možná by to Arika Thomsona děsilo, kdyby byl stále živ... Wrightova bývalá pomocnice očividně dlouho unikala zákonu, a to již od té doby, co jsem s ní měla nepříliš příjemnou zkušenost v australském Perthu loni na konci srpna. Pod jménem Melania Rundström vlastní území na jihu Brazílie, pokrývající území pouhého 0,4 kilometru. Ani ona nejspíš nebyla mou návštěvou zrovna nadšená, a do svého domu mě nepozvala. Vlastně předstírala, že mě neznala. Vypadala docela jinak, asi si nechala udělat plastiku obličeje, a na stranách si úplně vyholila vlasy. Co mě však na ní skutečně zaujalo byl její přívěsek na krk - velký špičák. Zuby velkých primátů dobře poznám, vždyť mě jeden loni pokousal! Krátce před jedenáctou v noci jsem se vloupala do jejího domu, vlezla jsem jí do sklepa... A zde mě čekalo velké překvapení. Klec s mladým sisimitem! Vypadal naštvaně, když mě viděl - asi nemá lidi rád, a nelze se tomu divit, když je zavřený v prťavé kleci, v níž se může sotva hýbat! Kromě něj tu "Melania" drží také tři zástupce létajících primátů zvaných orang bati, se kterými jsem měla víc než dost zkušeností letos na jaře na Borneu! Zdá se, že někdo mě tu v tom lovení monster dohání... Všechno jsem si to natočila kamerou s nočním viděním, a pak jsem zase dům opustila. Teď sedím v letounu za vesničkou u pralesa, je 23:59, a přemýšlím, co dál...
7. července 2022, čtvrtek: Je dost pravděpodobné, že Luke Wright a jeho sekretářka mají s nemocí sisimitů dost, co do činění. Napadá mě spousta otázek, ale jak už jsem psala před pár dny, je nejlepší je odsunout stranou, a krok po kroku, kousek po kousku složit tuhle skládanku. Sisimitové nevyhynuli, u "Melanie" se nachází alespoň jeden zástupce jejich druhu, a to je dobře. Ráno jsem na tuto skutečnost upozornila Alessandra, který je zpátky v Argentině. Napsal mi, že za mnou přiletí, co nevidět. V deset ráno mě čekalo další překvápko. Mimořádně rychlý letoun ze satelitních snímků pořízených nad Hondurasem se ukázal nad "Melaniinou" nemovitostí. A kdo to z něj nevystoupil? Luke Wright! Sledovala jsem ho z nezastřihovaných houštin asi dvacet metrů za domem. Wright se dlouze políbil se svou bývalou sekretářkou, naklonili se přitom jako při tanci, pak si div nedali ještě inuitskou pusu (no, rozhodně si ty nosy masírovali nějak moc dlouho), a pak, počítám, zašli do sklepa. Nemohli tušit, že jsem tam včera nechala štěnici. Jako neslyšící záznam jejich rozhovoru neuslyším, ovšem Alessandro, který mě brzy navštíví, ten ano. Ve chvíli, kdy tenhle zápisek píšu, mám záznam ze štěnice v pěkné malé složce ve svém notebooku, jsou dvě minuty před jedenáctou v noci, a něco mi říká, že tohle všechno brzy skončí.
8. července 2022, pátek: Všechno, co někdy stačí udělat, je zveřejnit rozhovor dvou darebáků na internetu, a jsou hotoví. A přesně to dnes Alessandro udělal poté, co si tu nahrávku poslechl. Dva milenci byli náhle bombardováni brazilskými novináři, kteří doslova zaútočili na dům "Melanie Rundström" a požadovali vysvětlení. Kvílení sisimita, jenž od Wrighta předchozí noc dostal jakousi injekci, nešlo na nahrávce ignorovat, stejně jako fakt, že Wright své pomocnici řekl: "Zase nás očmuchává bestie z Argentiny s tím svým bohatým tátou." Co hůř, pár novinářů se probojovalo do sklepa, a nejspíš tam držené opičáky vypustilo... Nějak si to nedokážu vysvětlit. Když jsme do domu za tou hromadou lidí sami přišli, připraveni se bránit Wrightovým nadávkám či snad i pěstem, objevil se najednou odchycený sisimito v chodbě, a během dalších pár minut napáchal strašnou spoušť. Vytáhl "Melanii" z postele, skoro jí utrhl ruku, a pak si vylil zlost na Wrightovi. Ten musel být odvezen do nedaleké nemocnice. Bude rád, když mu ta třísla dobře sešijí... Není mi úplně dobře z toho, že tihle dva lidé nakonec kvůli našemu "čmuchání" tolik trpěli, ale na druhou stranu je dobré si uvědomit, že těm opicím dělali mnohem horší věci. Krevní test odhalil, že na orang batiích testoval Wright jakousi drogu, kvůli které nebyli schopni usnout! A sisimita chtěl nakazit jakousi bakterií, jež by chudákovi opovi neumožňovala dobře trávit... Strašné! Co je tenhle člověk zač?! Je to vůbec člověk?! Odpoledne jsme za ním zajeli do nemocnice. Nebyl v dobrém stavu, dle Alessandra pořád úpěl bolestí, ale přiznal se nám. Prý to byl opravdu on, kdo sisimity nakazil tím virem v Hondurasu. Prášek, kterým byla džungle pokrývána, byly ve skutečnosti drobné kapsle s vůní ovoce, a v těch kapslích se v jakýchsi stálých podmínkách nacházel virus. Voňavé kapsle přilákaly hladové sisimity nebo další primáty, a dostaly se do jejich těl. A čeho chtěl Wright dosáhnout? Omdlel vysílením, než to stačil Alessandrovi sdělit... Já tomu ale začínám rozumět. Začínám chápat, o co tu vlastně šlo!
Odpovědi na další otázky, které se nyní mohly ve vašich hlavách zrodit, dostanete příští pátek, v již předposlední části celého příběhu!
Ještě vás upozorním, že zítra vyjde 2. část Cryptid Hunters: The End of The Legend!
Žádné komentáře:
Okomentovat