V tomto příspěvku do rubriky Mé obrázky vám ukáži vybrané fotografie obojživelníků, s nimiž jsem se setkal v posledních týdnech. Herping, tedy hledání obojživelníků a plazů, patří již léta k mým koníčkům, a tento rok se mu věnuji obzvláště s vervou. Složky v mém počítači jsou přecpané fotografiemi našich obojživelníků, především pak těch, které každý z nás velmi dobře zná. Nečekejte v tomto článku fotky modře zbarvených skokanů ostronosých, ti jsou pro mě trochu z ruky. Zrovna tak neočekávejte jedovaté pralesničky, skokany volské nebo bornejské kuňky bez plic. Ukáži vám zkrátka ty obojživelníky, které mnozí z nás jistě potkávají, snad i denodenně. Pro mě je ale setkání s každým z nich - i s těmi nejobyčejnějšími - vždy velmi hezké.
Kdo nemá rád ropuchy? Pokud jste se právě před počítačem přihlásili se dvěma zvednutými prsty, jako na prvním stupni základní školy, pak doufám, že vám za to "ropuší" entita Tsathoggua spisovatele C. A. Smithe nebo Toad God (doslova ropuší bůh) z Marvel Comics dají, co proto. Já osobně mám naše ropuchy velmi rád. Většinou s nimi mám takové zkušenosti, že jsou nesmírně plaché, a když na ně v noci posvítíte baterkou, peláší pryč, až je jich člověku líto. Zde je fotografie, kterou jsem pořídil v polovině června.
Na ropuchy obecné narazíte prakticky kdekoli v nížinách i výšinách na území ČR. Já za nimi většinou chodím do lesů, ale pokud máte zahradu nebo si v noci schrupnete na louce, nejspíše je tam také uvidíte. Tuto fotografii jsem pořídil včera, 5. července. Roztomilá potvůrka, že?
Kromě zde vyobrazené samice a samce jsem za poslední měsíc potkal ropuch víc, než dost. Na začátku května jsem se také setkal s jejich vajíčky v podlouhlých želatinových blankách bílkovinného původu. Věděli jste mimochodem, že ropucha obecná je schopna v zajetí žít až 50 let? Ve volné přírodě však obvykle vydrží pětkrát kratší dobu.
Obojživelníky, kteří mi vždycky udělají radost, jsou kuňky obou u nás žijících druhů. Když víte, na které lokality za nimi jezdit, pak máte skoro vždycky jistotu, že se v ten daný den s těmito drobnými žabkami setkáte. Mám je opravdu rád. Letos jsem jich potkal kolem patnácti, ale to byl teprve začátek... Zde jedna fotka z minulého týdne.
Samozřejmě mám rád také skokany hnědé, byť jsou to poměrně běžné a možná i trochu moc obyčejné žáby. Vsadím se, že je také dobře znáte, lze se s nimi ostatně setkat prakticky kdekoliv, kde je voda (není-li extra špinavá), takže se o nich dále nebudu více rozepisovat, a zde vám jen ukáži jednu fotku z půlky června.
Nevím, zda byste stáli také o fotografii skokana krátkonohého, kterou jsem pořídil v docela jiném prostředí (a to sice v jezírku jedné české zoologické zahrady) jen pár dní nato - byla ovšem vytvořena z větší dálky (no, za tím skokanem bych do jezírka neskákal, abych ho vyfotil zblízka - byl bych ze zoo vykázán).
A teď se vrhněme na mloky! Zatím jsem tento rok potkal deset mloků skvrnitých, čtyři z nich pak minulý týden. Tato zvláštní čtyřka byla velmi mladými jedinci - všichni sdíleli vysychající louži uprostřed lesa kdesi v hloubi střední Evropy, na lokalitě, kde se mlokům daří (opět nepozradím, kde konkrétně, abyste tam náhodou nezajeli, a do vody tam nenalili nějaký benzín!). Bylo parádní vidět tyhle drobky s klasickým zbarvením mloka skvrnitého, ale také s oněmi "axolotlími" vnějšími žábrami, které má pochopitelně vodní larva každého ocasatého.
Jeden z malých ožábřených mloků měl na hlavě trochu sedimentu ze dna... Díky tomu byl prakticky nepřehlédnutelný.
Zde ještě jedna fotografie... Čtvrtého jedince vám zde ukazovat nebudu, neboť pouze vystrkoval malou hlavičku z listí na dně louže.
Docela hustě vypadající žábry, že? Vypadá to, že tito mloci o své háro pečují.
Je možné, že v průběhu léta napíši více podobných příspěvků. Ačkoliv bych velmi rád znovu nafotil i své zvířecí modely, a pochlubil se dinosaury, mořskými plazy nebo třeba hady v mé rozsáhlé sbírce figurek, prakticky každý den teď fotografuji živá zvířata, a zvláště herpové (či herpetofauna) můj Canon EOS 40D zakoupený v jistém velkém městě na východním pobřeží USA dosti vyčerpávají... Proto tedy možná přibude na blog více herping článků!
Žádné komentáře:
Okomentovat