Poslední článek o hadovi jsem na blog napsal 28. dubna - byl to popisek australské krajty hnědohlavé. Od té doby však uplynulo dost času, a tak si myslím, že 3. července je opravdu nejvyšší čas napsat pro vás, návštěvníky blogu, slíbený článek o užovce mexické. Snad se vám bude líbit.
Latinský název: Pseudelaphe flavirufa,
Rozšíření: Mexiko, Belize, Guatemala, Honduras a Nikaragua,
Velikost: délka kolem 120 centimetrů.
Mezi užovky z rodu Pseudelaphe patří pouze dva druhy, jež se vyskytují ve Střední Americe. P. phaescens, nemající český ekvivalent, je k nalezení pouze na poloostrově Yucatán v Mexiku, ve státech Quintana Roo, Campeche a Yucatán. Byl popsán v roce 1952 Herndonem G. Dowlingem. To typový druh rodu Pseudelaphe je znám podstatněji déle, už od roku 1867, kdy jej popsal významný americký anatom, zoolog a paleontolog Edward Drinker Cope. Nebyl to však on, kdo rod Pseudelaphe zavedl; hada, kterého dnes známe jako užovku mexickou (P. flavirufa), popsal původně pod názvem Coluber flavirufus. O dvacet let později sám tohoto plaza z jakéhosi důvodu přeřadil mezi natriciny, do rodu Natrix (obsahujícího mj. i naši užovku obojkovou a podplamatou; Natrix je nicméně starosvětským rodem). Brazilský herpetolog A. P. G. do Amaral roku 1929 napsal vědecký článek, v němž hada zařadil do rodu Elaphe, a teprve v roce 1943 byl pro zvíře vytvořen jeho vlastní rod, Pseudelaphe, a to Robertem Mertensem a Hansem Rosenbergem. Na rozdíl od P. phaescens se užovka mexická nevyskytuje pouze na území Mexika, její český název tedy není zrovna přesný, a spíše by seděl její sestřenici. Je totiž k nalezení i na území Belize, Guatemaly, Hondurasu a Nikaragui. V samotném Mexiku se vyskytuje od Yucatánu (státy Quintana Roo a Campeche) přes Oaxacu na jihu, dále přes státy Puebo a Querétaro ve středu země až po její severovýchod (Tamaulipas). Její domovinou jsou stálezelené tropické lesy, křovinaté oblasti, opadavé listnaté lesy či dokonce bažiny v nadmořské výšce od 0 do 1500 metrů. V současné době jsou uznávány tři poddruhy užovky mexické, a to P. f. flavirufa, P. f. pardalina a P. f. matudai. První dva byly popsány již v 19. století, poslední jmenovaný (pojmenovaný po mexicko-japonském botanikovi Eizi Matudovi) pak v roce 1941. Druhové jméno hada, flavirufa, se dá z latiny přeložit jako "žlutočervená". Odkazuje na zbarvení jeho břicha, jež je většinou nažloutlé s drobnými hnědými až rudými skvrnkami. Dorzální šupiny (na zádech) jsou zbarveny buď také dožluta nebo jsou světle hnědé, opět se vzory rudé či kaštanové barvy ohraničenými černými šupinami. Užovka mexická má svislé zorničky, jež vypovídají o nokturnální aktivitě (hadi s kulatými zorničkami jsou obvykle denní). Jedná se o částečně stromový druh, který aktivně loví na olistěných větvích. Jeho potravou se stávají netopýři (například Rhoogessa tumida), myši, ještěři, ptáci a jejich mláďata anebo také žáby, žijící na stromech i na zemi. Zabíjí je škrcením. Užovka mexická se může dožít až 16 let. Po dosažení pohlavní dospělosti roste jen pomalu; většinou nedorůstá více než 122 centimetrů (šestadvacet centimetrů z toho spadá na ocas). Údajně byl však nalezen i exemplář o mimořádné délce 176 centimetrů. Jedná se o vejcorodý druh; podle Marka O'Shea sestává jedna snůška ze čtyř až devíti vajíček. Přestože jde o mírného hada, je-li člověkem vyrušen, brání se kousáním. Není ovšem jedovatý. Aby útočníka zahnal, často také hlasitě vibruje ocasem v lesní hrabance.
Příště korálovka mexická!
Žádné komentáře:
Okomentovat