Konspirační teorie: Když povědomí o komplexitě ustupuje emocím, předsudkům a absurditě

Žijeme v komplexním světě. Ve světě, kterému lze porozumět analytickým přemýšlením, a ve kterém je zároveň mnohým z nás v takzvaném vyspělém světě umožněno ověřovat si kteroukoli informaci, jež si prostřednictvím našich přátel, spolupracovníků, sociálních sítí a médií celkově našla cestu až k nám. Ale ne všichni lidé mají důvěru ve vědu, a přijmout komplexitu světa pro ně může být příliš těžké. Vysvětlení fenoménů, jimž nerozumí, pak hledají v simplistických idejích, přičemž mnohdy uvažují cirkulárně, a jakýmsi podivným, iracionálním vysvětlením si potvrzují předsudky, s nimiž hledání odpovědí započali. Komplexní svět, který obýváme, je líhništěm takových jednoduchých vysvětlení; teorií o mocných, politicky motivovaných skupinách, nepotvrzených a vědou vyvrácených pohádek o "reptiliánech", "židovské konspiraci" či "homosexuální agendě". Jinými slovy, je líhništěm konspiračních teorií, odvolávajících se na spiknutí určitých skupin, a oponujících vědě a racionálním vysvětlením jevů a událostí.

Tento článek bude trochu jiný, než mnohé z článků předchozích. Existenci absurdních konspiračních teorií jsem po více než čtrnáct let psaní blogu z velké části věnovaného světu zvířat, dávno vyhynulých i žijících, nevěnoval žádnou pozornost. Považuji se za člověka smýšlejícího analyticky, snad i jaksi relativisticky a esencialisticky, a především jsem od raného dětství chápal, že mnohá vysvětlení lze nejlépe hledat vědou. Výzkum, shromažďování dat a získávání informací z nich, to je k pochopení světa kolem nás nutné. Studium přírodních úkazů, živočišných i rostlinných druhů a jejich biologie, společenských jevů, to vše zkrátka závisí na výzkumu. Říká se tomu pozitivismus - "pravdu o světě lze zjistit jen z ověřitelných faktů". Je také třeba zmínit, že dynamika našeho světa vylučuje jakékoliv ultimátní, až fanatické závěry, neboť dalším výzkumem lze vždy zjistit více; ať už proniknout hlouběji do dané problematiky, nebo zkrátka přijít s novými hypotézami a možná je právě dalším výzkumem potvrdit či vyvrátit. Pozitivismus samozřejmě není nejdokonalejším přístupem k učení se o světě kolem nás, a z vědecké pozice ho kritizoval třeba i Karl Marx, na druhou stranu největšími a skutečně nejvíce fanatickými kritiky takového skeptického pohledu na svět byli zástupci mocichtivé katolické církve, jež nejen historicky (a v některých případech dodnes) oponovala evoluční teorii, ale zároveň byla a je zodpovědná za iracionální perzekuci určitých skupin osob v naší společnosti. Věřím, že čtenáři mého blogu též smýšlejí analyticky, a jsou si vědomi toho, že většinu odpovědí na otázky o komplexním světě kolem nás poskytuje věda; a těch, které věda neposkytne (neboť je financovaná institucemi a také má určité sklony k zaujatosti), lze dosáhnout třeba prostřednictvím esencialismu (mohli bychom hovořit o vlastní identitě, například genderové či sexuální, a v širší souvislosti s tím i o svobodné vůli každého z nás).

Ověření jakékoli informace o vnějším světě je zásadní, a unáhlené a iracionální závěry je třeba zcela zavrhnout. Osobně si myslím, že kombinace pozitivistického, relativistického a esencialistického smýšlení může dát člověku skutečný odstup, a ve spojení s libertinstvím pak také morálku a humánní politickou pozici založenou na vlastním rozhodování každého člověka na základě jeho úsudku a jeho svobodné vůle, zavržení jakéhokoli lídra či autority, a zároveň na vědomí společenské zodpovědnosti. Tolik pro úvod tohoto článku, který se bude věnovat idejím a smyšlenkám, jejichž tvůrci a následovníci mají k takovému přístupu daleko. Pronikneme nyní společně do děsivého světa konspirací, v němž se rozum mění v hloupost, a v němž se strach mění ve víru. 

Konspirace, jakkoliv iracionální, jsou nástrojem vedoucím k otupování a vytváření předsudků. Křesťanská nařčení proti Židům, konspirace o muslimech, LGBTQIA+ lidech, uprchlících, čarodějnicích a dalších skupinách lidí vedla ke zfanatizování mas, kterým jednoduché a nepravdivé vysvětlení chudoby, bídy, kulturních a společenských změn a zvyků stačilo, aby je přijali za své. Hoaxy a pseudohistorické legendy, z nichž některé mohly vést i ke zrodu pavědy kryptozoologie; pohádky o placaté Zemi; pokroucení historických faktů o tajné společnosti Illuminátů z 18. století, kterým oponovala již zmíněná katolická církev; a v současné době i konspirace o válečném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou... Zdánlivě racionálních vysvětlení - alespoň pro ty, jež nemají rozvinuto analytické smýšlení - bylo v recentní lidské historii (snad bychom mohli říci v historii civilizací) nepřeberné množství. Co lidi, jež neznají či odmítají skepsi, ke konspiračním teoriím táhne? Proč jsou jednoduchá vysvětlení tak populární, a co jsou zač jejich tvůrci? Měli bychom si na ně dávat pozor?

Předtím, než zodpovím na tyto podstatné otázky, dovolím si vám prezentovat dvouminutový úryvek z psychedelického dokumentárního filmu The Mindscape of Alan Moore z roku 2003, jenž byl věnován mysli jednoho z nejdůležitějších žijících britských spisovatelů. Alan Moore, autor komiksové maxisérie Watchmen - Strážci, jež dekonstruovala superhrdinský žánr, podmanivé grafické novely V jako Vendeta o anarchistickém revolucionáři rozmetávajícím fašistickou vládu v dystopické Británii nebo třeba sbírky krátkých povídek Iluminace, kterou letos v Česku vydalo nakladatelství Argo, je velmi racionálním člověkem. Jen málo mainstreamových autorů rozumí okultu, ezoterismu a magii tak, jako čaroděj z Northamptonu. Poslechněme si, co v onom filmu řekl o konspiračních teoriích, kterým také věnoval kus své spisovatelské práce.

"V polovině 80. let mě americká legální instituce Christic Institute* požádala, abych dal dohromady komiksovou knihu, která by čtenářům přiblížila temnou historii CIA od konce 2. světové války po současnost - pašování heroinu za války ve Vietnamu, pašování kokainu za války ve Střední Americe, vražda Kennedyho a další záležitosti. Během upřímně hrůzného bádání, kterým jsem se musel proplazit, abych tuto knihu napsal, jsem zjistil, že, ano, existuje konspirace... vlastně existuje velká spousta konspirací, jež si vzájemně podrážejí nohy... A všechny ty konspirace vedou paranoidní fantasisti a nemotorní šašci. 'Pokud jste prý na seznamu hledaných CIA, nemáte se čeho bát. Ale pokud máte jméno podobné jménu toho, kdo se na tom seznamu nachází, je po vás.'** Hlavní věc, kterou jsem se o konspirační teorii naučil, je ta, že konspirační teoretici věří v konspiraci, protože je pro ně vlastně uklidňující. Pravda o světě je, že je chaotický. Pravda je, že kontrolu nad světem nemá židovské bankovní spiknutí, šedí mimozemšťané nebo tříapůlmetroví reptiloidi z jiné dimenze. Pravda je mnohem děsivější. Nikdo nemá kontrolu nad světem. Svět je bez kormidla."

* Christic Institute je právnická firma, založená právníkem a politickým aktivistou Danielem Sheehanem, která reprezentovala například oběti nukleárního incidentu na Three Miles Island, a byla zodpovědná za stíhání členů Americké nacistické strany (American Nazi Party) za vraždy komunistů v roce 1979 (masakr v Greensboro)

** Jedna z konspirací o CIA, jež nedává smysl, a přesto jí přinejmenším v minulosti někteří lidé věřili

Bezkormidelnost světa je něčím, o čem Alan Moore hovořil i v několika rozhovorech; společenské dění není ovlivněno politickými silami, ty jen surfují na vlnách. Neexistuje jednoduché vysvětlení pro vzestup krajně pravicových populistů jako je Donald Trump; byla to celá řada událostí, ekonomických, politických a kulturních, které vedly businessmana nerozumícího politice k jeho zaměstnání coby prezidenta Spojených států amerických. 

Náš svět se skládá z chaotické sledi informací, a ti, kteří věří konspiračním teoriím, tak činí proto, že jim takové cirkulární smýšlení dává pocit klidu. Když nějakému jevu nerozumíte, a snažíte se neanalyticky a bez kvalitních zdrojů informací dojít k vysvětlení tohoto jevu, skončíte zase u něj, ale s nějakým mechanismem, který vám původní "tajemství" pomohl rozuzlit. Nepodložené vysvětlení jevu jste si našli ve vlastní hlavě, možná podporováni politicky motivovanými texty z internetu či knih, ale tím nevysvětlujete realitu tohoto jevu, existujícího vně vaší hlavy. Konspirační teorie jsou spjaty s emocemi. Některé hrají na strach, jiné posilují již existující předsudky. Přijetí absurdního vysvětlení může přinést pocit klidu. "Jó, takhle to je! Už to chápu!" reaguje mozek, když po sérii nekritických úvah dochází k vysvětlení jevu, u něhož přemýšlení začalo.

Podle Daniela Pipese, amerického politického komentátora, mají konspirační teorie tři hlavní principy: zaprvé, nic se neděje náhodně; zadruhé, zdání klame a spiklenci se skrývají; a zatřetí, vše souvisí se vším, takže nesouvisející informace mohou být propojeny. Pipes samotný je poměrně kontroverzní osobou kvůli svým výrokům o Islámu, a mnozí lidé v akademické sféře jej označují za islamofoba a rasistu. Pipes není tak důvěryhodným zdrojem o konspiracích, jako Alan Moore.

Ke konspiračním teoriím jsou tedy lidé vedeni pro jejich jednoduchost. Nesmýšlíte-li analyticky, a nepřistupujete-li k určitým zdrojům informací (například krajně pravicovým webům) se skepsí, můžete najít simplistická, iracionální, ale potěšující vysvětlení komplexních jevů. Od vědy a výzkumu, od kritiky a analýzy budete odděleni hlubokou propastí. Propastí nesmyslů.

Mnoho výzkumů prokázalo, že víra v konspirační teorie je patologická. V práci The concomitants of conspiracy concerns Daniela Freemana a jeho kolegů, vydané v březnu 2017 vědeckým časopisem Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, je uvedeno, že víra v konspirace je často spojena s paranoiou. Paranoia samotná je spojena s viktimizací a bezmocí, s nízkým sebevědomím a negativními emocemi. Ačkoliv je paranoidní smýšlení asociované více s mladými lidmi, neznamená to, že by konspiračním teoriím propadali jen oni; víra v konspirace není věkově omezena. Samotné uvěření konspirační teorii je pak výsledkem celé řady interagujících faktorů; například sociální marginalizace v mládí. Lidé zavržení společností mají nižší sebevědomí, a v izolaci si komplexitu určitých jevů, kterým nerozumí, mohou začít vysvětlovat prostřednictvím konspirací. Freeman a jeho kolegové uvádějí ve své práci následující schéma:

Člověk, který konspirační teorii propadl, zamítá realitu, jež je komplexní a chaotická. To, že svět kolem něj je obrovská smršť informací, nechce chápat - netoleruje nejistotu. Pokud má sníženou schopnost se ovládat, má nižší sebevědomí a zároveň menší kruh lidí kolem sebe a přitom ještě odmítá určité, třeba racionální či racionálnější vysvětlení, může si jev, kterému nerozumí, začít vysvětlovat po svém. Přitom si informace dohledává nikoliv ve vědecké literatuře, ale s pomocí zdrojů, jež jsou zaujaté. Katastrofizuje si určitý jev, přeskakuje k unáhleným závěrům, a poté, co konspirační teorii - kterou si dal buď sám dohromady anebo si ji dohledal - uvěřil, se zvedá jeho sebevědomí, což vede k pocitu radosti a štěstí.

Příklad: Mladý muž, kterému byl v dětství diagnostikován autismus, byl po celý život zavrhován společností. Od raného dětství trávil spoustu času na internetu, a našel si na něm několik "přátel", ale jeho vztah s nimi neskončil dobře. Sociální izolace, posílena individualistickým vzdělávacím systémem hrajícím na úspěch výkonu, jej zbavila společenské zodpovědnosti. Stal se individualistou, a vyvinula se u něj machiavelistická či narcisistní osobnost. Po letech zjišťuje, že jeden z jeho internetových "přátel" se identifikuje jako queer. Chtivý pomsty, dochází tento izolovaný mladý muž k závěru, že být queer je něco špatného. Útočí, trolluje a prezentuje konspirační teorie o LGBTQIA+ lidech, ke kterým došel nepečlivou rešerší a čtením zaujatých webů, jež mu potvrdily jeho předsudky. Trollování bývalého známého zkusí jednou, podruhé, pak potřetí, a nakonec odchází s pocitem radosti. "Teď jsem mu ukázal. Vyhrál jsem!" říká si. Uvěřením konspirační teorii a jejím posílením ve společenském styku (byť v anonymním internetovém prostoru) v podstatě dosáhl osobního pocitu radosti a výhry. V komplexnosti světa jsou však jeho smyšlenky zcela zatraceny, a tak slouží pouze jemu k vysvětlení jeho vlastních předsudků. Nemají žádný společenský význam, jeho chování je patologické a antisociální.

Patologie jedinců, kteří konspiračním teoriím věří, se projevuje mnoha způsoby. Karen M. Douglas a Robbie M. Sutton výzkumem, který byl publikován v roce 2011 ve vědeckém časopisu British Journal of Psychology, došli k závěru, že víra v konspirace koreluje s psychologickou projekcí (tedy popírání podvědomých impulzů u sebe sama a jejich připisování druhým), paranoiou a machiavellismem. Machiavellismus patří do tzv. "temné triády" spolu s psychopatií a narcismem. Ti, jež věří konspiračním teoriím, mají často touhu ovládat jiné. Také mají většinou tu vlastnost, že projektují sebe na ostatní osoby. "Smýšlíte černobíle! Toto poukazuje na vaše charakterové rysy! Jste narcis a psychopat, a všechny chcete ovládat!" - tak vypadá psychologická projekce v realitě. Kombinace těchto psychopatologických faktorů vyúsťuje ve větší zranitelnost ke konspiracím. Povědomí o komplexitě ustupuje emocím, předsudkům a absurditě. 

Je třeba odpovídat na otázku, zda si máme na konspirační teoretiky dávat pozor? Jsou-li tito lidé nemotornými šašky, chovající se antisociálně a patologicky, můžeme se jim zkrátka vysmát a nechat je být. Problém je v tom, že vrána k vráně sedá, a jeden nemotorný šašek si rád sedne k druhému, když oba komplexitu zavrhují a ve svých hlavách si ji nahrazují jednoduchými vysvětleními. Stává se tedy, že některé konspirační teorie se dostanou k milionům lidí, neschopných odlišit realitu od fikce. Zavrhujíc racionální vysvětlení, vědu i svobodnou vůli ostatních lidí, vyrážejí tito klauni do světa a neotřele v něm prosazují hypotézy, jež postrádají smysl.

Podívejme se na několik konspiračních teorií, kterým uvěřilo nemalé množství lidí, přestože se s vědeckými důkazy a racionálními vysvětleními dají lehce smést ze stolu.

"Gay agenda" nebo "gay propaganda"

Pojmy "gay agenda", "gay propaganda" nebo ještě častěji "homosexuální propaganda" se používají mezi křesťanskými konzervativci, zvláště pak ve Spojených státech amerických, kde se zrodily v minulém století. Zpopularizovala je série videí kalifornské evangelické skupiny Springs of Life Ministries; první video z této série, poslané stovkám amerických křesťanských organizací, neslo název "The Gay Agenda". Od jeho vydání v roce 1992 vznikla ještě tři další taková videa, z nichž poslední popíralo důležitost Stonewallského riotu v roce 1969, jenž započal cestu k akceptanci LGBTQIA+ lidí nejen v USA. Američtí sociální konzervativci šíří konspiraci, podle níž LGBT aktivisté "nabírají" heterosexuály k "homosexuálnímu životnímu stylu". Jde o formu morální paniky; křesťanské církve takových morálních panik v historii vytvořily celou řadu (známa je i morální panika pravicových křesťanů ze satanismu, filosofických idejí vzešlých z ateistického Church of Satan). Ze Spojených států amerických se konspirační teorie o "homosexuální agendě" dostala také do Maďarska nebo Ugandy (nezapomeňme, že letos na jaře ugandský prezident podepsal represivní anti-LGBT zákon, který v zemi obnovil trest smrti za gay sex). 

S konspirační teorií o "homosexuální agendě" souvisí také konspirace o "groomingu dětí LGBT lidmi", která vzešla z americké krajní pravice oponující právům LGBTQIA+ lidí. Snahou je vytvořit ideu queer osob coby sexuálních predátorů, a také morální paniku založenou na představě, že se "LGBT aktivisté snaží udělat z dětí gaye". Novinář Carson Vaughan loni napsal článek o homofobním filmu "The Mind Polluters", který v Nebrasce veřejně promítaly některé konzervativní křesťanské organizace. Sociální konzervativci z křesťanských řad oponují právům LGBTQIA+ lidí, a to zcela iracionálně; z vlastního náboženského přesvědčení. Konspirační teorii o "groomingu dětí LGBT lidmi" věří 29 % amerických voličů. Human Rights Campaign zjistila, že po loňském zavedení zákona "Don't Say Gay or Trans" na Floridě stoupla narativa této konspirace na sociálních sítích o 400 %.

Co je na vině? Diskriminace vůči LGBTQIA+ lidem byla v průběhu recentní historie různorodá. Od vytváření morální paniky po vraždy v nacistických koncentračních táborech, pravicoví oponenti queer komunity vytvářeli a vytvářejí jednoduché narativy, které mají těm bez přístupu k informacím o queer aktivismu a právech queer lidí představy o těchto osobách pokroutit. Tyto konspirační teorie mají cíl dehumanizovat queer lidi - jsou inherentně queerfobní. Konspirace o "groomingu dětí LGBT lidmi" má za cíl vytvářet hysterii, vztek a strach u těch, kteří buď queer lidi vůbec neznají anebo znají, ale mají k nim předsudky nebo je přímo nenávidí. Konspiraci o "groomingu" podporovali a šířili třeba i dnešní členové amerického konspiračního politického movementu QAnon. Dehumanizace LGBTQIA+ lidí a jejich přirovnávání k sexuálním predátorům a pedofilům, které je těmito konspiracemi krajní pravicí omlouváno, se pak napojuje na anti-LGBT politiku. České proruské a konzervativní weby, z nichž některé jsou financovány Kremlem (příkladem je, jak informuje Nadační fond nezávislé žurnalistiky, konspirační server Pravý prostor), razí právě tyto konspirace, rozšiřujíc tak dezinformace o queer osobách. Více se tímto tématem zabývala Lucie Jarkovská z Masarykovy univerzity.

Je možné, že lidé, kteří uvěřili různorodým předsudkům vůči queer osobám (ať je to nějaký biologický determinismus, který je pochopitelně překonán, nebo náboženská předsudečnost), se těchto konspiračních teorií chytí, a začnou jim věřit. Povědomí o komplexitě, analytické smýšlení a možnost rešerše queer historie a historie diskriminace queer lidí ustupuje emocím, předsudkům a absurditě.

Kde je situace gayů, leseb a bisexuálů lepší, útočí konspirátoři na trans lidi. Canadian Anti-Hate Network, monitorující krajně pravicové skupiny a zločiny z nenávisti na území Kanady, k těmto konspiracím uvádí: "trans lidé jsou pomlouváni stejným způsobem, jakým byli pomlouváni homosexuální muži v 70. letech, a ze stejného důvodu: upřít jim bezpečí a rovná práva" a "krajní pravice a její spolucestující v takzvaných genderově kritických nebo trans-exkluzionářských radikálních feministických hnutích používají úplně stejné motivy ve snaze upřít rovná práva trans osobám." V médiích jsme mohli letos na jaře zaznamenat zprávu o neonacistech v australském Melbourne, kteří hajlovali, zatímco trans lidi přirovnávali k pedofilům.

Anti-LGBT konspirace lze vypátrat ještě hlouběji do minulosti, dlouho před vydáním nábožensky fanatických, homofobních videí kalifornskými evangelíky. Levandulové zděšení v 50. letech minulého století ve Spojených státech navazovalo na Rudé zděšení (éra mccarthismu); konspirátoři, kteří tuto morální paniku šířili, se v podstatě snažili vytvořit spojení mezi gayi a lesbami a komunismem. Levandulové zděšení začal republikánský senátor Joseph McCarthy. Ublížilo dokonce více lidem, než samotné Rudé zděšení (a to způsobilo ztrátu zaměstnání stovkám tisícům Američanů; jednou z obětí Rudého zděšení byl i J. Robert Oppenheimer).

Jakým způsobem lze s anti-LGBT konspiračními teoriemi pracovat? Je důležité jejich zastáncům vysvětlit, jaká je realita; je třeba hovořit o diskriminaci LGBTQIA+ lidí krajní pravicí, která tyto konspirace podporuje; můžeme také poukázat na queer studia v akademické sféře, na vědecký výzkum sexuálních orientací, jak u člověka, tak u ostatních živočichů (homosexualita, bisexualita i asexualita byly zdokumentovány u řady živočišných druhů, ne pouze u toho našeho), a znalostmi hnutí za práva queer lidí můžeme oponovat těmto absurdním smyšlenkám, které LGBTQIA+ lidi dehumanizují, diskriminují a vedou i k násilí na nich (psychickému i fyzickému), páchaném právě konspirátory.

Nacisté hajlují a přirovnávají trans lidi k pedofilům v australském Melbourne

Konspirační teorie o kulturním marxismu ("neomarxismus")

Konspirační teorie o kulturním marxismu vznikla v 90. letech 20. století ve Spojených státech amerických; do českého prostředí vstoupila pod pojmem "neomarxismus" v prvním desetiletí tohoto století na neonacistickém webu White Media. Zastánci této konspirační teorie věří, že západní marxismus (zejména pak elita marxistických intelektuálů z Frankfurtské školy) vytváří kulturní válku, podkopává křesťanské hodnoty tradicionalistického konzervatismu a přitom prosazuje hodnoty kontrakultury 60. let, multikulturalismu, progresivní politiky a "politické korektnosti". Někteří zastánci této konspirační teorie také přímo věří, že "starý marxismus o útlaku dělnické třídy je už překonaný, a nyní ho nahrazuje tento 'neomarxismus' založený na politice identity, tvrdící, že utlačované jsou menšiny ve společnosti."

Kdo tuto konspirační teorii podporuje? Podle zjištění Tannera Mirleese jsou to zejména fundamentalističtí katoličtí faráři a další fundamentalističtí náboženští lídři, pravicoví političtí komentátoři, ultrapravicoví teroristé a neonacisté. V roce 2008 se v ultrakatolickém časopise The Wanderer objevil článek "The Frankfurt School: Conspiracy to Corrupt", jehož autor, britský katolický spisovatel Timothy Matthews, tvrdil, že "Frankfurtská škola je Satanovým dílem" a chce mj. "podporovat rozpad rodiny", "učit děti o sexu a homosexualitě" nebo "vyprazdňovat kostely". Matthews pro taková tvrzení neměl jediný důkaz. Jednalo se o smyšlenky, které ale okamžitě přejaly krajně pravicové weby, včetně těch nacistických, a začaly je šířit dál.

V roce 2009 vyšla politoložce Heidi Beirich, jež se zabývá extremismem zvláště v podobě supremacismu, nativismu a neokonfederalismu v USA, kniha Taking on Hate: One NGO's Strategies. V ní přímo uvádí, že konspirační teorie o kulturním marxismu démonizuje ty, jež jsou označeni za nepřátele konzervatismu - démonizuje feministy, LGBTQIA+ lidi, sekulární humanisty, sexuální pedagogy, environmentalisty, BIPOC osoby, imigranty a zastánce multikulturalismu. Pokud patříte do některé z těchto skupin - pokud jste politicky nalevo, zastáváte feminismus, patříte k některé z menšin - jste automaticky nepřáteli zastánců této konspirační teorie.

V České republice bývají za "neomarxisty" často označováni Piráti a Zelení, ale také někteří členové konzervativní strany TOP 09, kteří zastáncům této konspirační teorie připadají "příliš liberální". Konspirace o "neomarxismu" se stala oblíbenou v krajně pravicových kruzích, oponujících společenskému pokroku. Jen pro úplnost zde uvedu, že poprvé se s touto konspirační teorií setkáme v knize "New Dark Age: The Frankfurt School and 'Political Correctness'", kterou vydal Schillerův institut - německý politický think tank spojený s movementem amerického konspiračního teoretika Lyndona LaRouche, radikálního pravicového aktivisty a antisemity; jeho movement o 500 až 2000 členech byl mnoha znalci označen za kult. Podle profesora Matthew Feldmana vychází termín "kulturní marxismus" z termínu "kulturní bolševismus", který používali nacisté při vysvětlování "německé sociální degenerace vlivem Židů". Kniha napadá také tzv. politickou korektnost, která by se dala zkrátka popsat jako vyjednávání k inkluzivnějšímu jazyku, lepšímu pro všechny (zastánci konspirační teorie o "neomarxismu" však politickou korektnost haní).

Nacistické kořeny konspirační teorie o "neomarxismu" jsou nepopiratelné. Významný slovinský myslitel a akademik Slavoj Žižek došel k tomuto závěru: "[termín kulturní marxismus hraje] stejnou strukturální roli jako 'židovské spiknutí' v antisemitismu. Promítá (či spíše překlápí) bezprostřední antagonismus našeho socioekonomického života na vnější příčinu. Tedy to, co konzervativní pravice odsuzuje jako etický rozklad našich životů (feminismus, politickou korektnost, útoky na patriarchát a podobně) musí mít vnější příčinu a nemůže vzniknout z antagonismů a napětí naší vlastní společnosti."

Idea jakéhosi "levicového spiknutí" souvisejícího s identitární politikou a liberalizací společnosti se krajně pravicovým komentátorům, neonacistům a ultrakonzervativcům velmi hodí. Těžko říci, zda jí však sami věří. Jsou to spíše následovníci těchto politických směrů, kdo je zřejmě konspirací o "kulturním marxismu" nejvíce ovlivněn, a u kterých se pak i v důsledku víry v tuto konspirační teorii projevuje silný anti-levicový sentiment. Povědomí o komplexitě opět ustupuje emocím, předsudkům a absurditě.

Na závěr této části uvedu, že neo-marxismus jako takový je termín, který se v akademické sféře používá s docela jiným významem; jde o marxistickou intelektuální tradici rozšiřující Marxistickou teorii o esencialismus, kritickou teorii, psychoanalýzu a kritickou kriminologii. Byť mnozí významní neo-marxisté pocházejí či pocházeli z Frankfurtské školy, jakákoli morální panika a představy o jejich spiknutí jsou výplody fantazie konspirátorů. 

Portrét Karla Marxe.

Židovské konspirace

Antisemitských konspiračních teorií existuje celá řada. Jako první uvedu konspirační teorii o židovském bolševismu, podle jejíchž zastánců mohli za bolševickou revoluci v Moskvě v roce 1917 Židé. Také tvrdí, že Židé měli pod kontrolou Sovětský svaz a mezinárodní komunistické hnutí. Nacisté i touto konspirační teorií omlouvali svůj antisemitismus; konkrétně pak nacistický vpád do Sovětského svazu v roce 1941 a Holocaust. V Polsku se šířila lidová kachna Żydokomuna; podle tohoto příběhu byli Židé zodpovědní za přenos komunismu do Polska. Pozdější zjištění, že Josif Vissarionovič Stalin byl také antisemita, nejspíše někteří zastánci této konspirační teorie smetávají ze stolu. Pro spojení bolševické revoluce s židovskými obyvateli Ruska nikdy nebyl žádný důkaz; ostatně je známo, že Židé to v bolševickém Sovětském svazu vůbec neměli jednoduché. 

Konspirační teorie "bílé genocidy", jejíž zastánci věří, že "bílí lidé vyhynou kvůli podpoře LGBTQIA+ identit, rasové integrace, mezirasového manželství, potratů a Židů" je částečně též antisemitská. Tento politický mýtus, pavědecký skrz na skrz, byl zpopularizován americkým neonacistou Davidem Lanem, zastáncem bílé nadřazenosti, kolem roku 1995. Zajímavé je, že některé krajně pravicové skupiny obvinily i Donalda Trumpa z podpory "bílé genocidy", ačkoliv mezi Trumpovými následovníky je nemálo krajně pravicově smýšlejících osob. 

Je také třeba zmínit se o popírání Holocaustu. Zastánci antisemitských konspiračních teorií popírají, že k vybíjení Židů v nacistickém Německu kdy došlo, anebo o něm šíří jiné dezinformace. Někteří například považují Holocaust za "hoax vytvořený Spojenci, Sovětským svazem a Židy." Jedním z velkých jmen, co se strůjců této konspirační teorie týče, je David L. Hoggan, americký neonacista, který v roce 1969 napsal knihu "The Myth of the Six Million"; vydalo mu ji antisemitské nakladatelství Noontide Press.

Popírání Holocaustu je komplexní záležitostí, a zastánce této konspirační teorie k němu nemusí vést jen jeden důvod. Popřením této hrozivé události, která navždy změnila naši společnost, mohou vytvářet celou řadu narativů. Uvedu ještě, že popírání Holocaustu souvisí také s předsudky vůči Romům, gayům a lesbám a proti politické levici - i ti byli nacisty systematicky odstraňováni.

Osvětim.

Konspirační teorie o velké výměně

Francouzský konspirační teoretik Renaud Camus v roce 2011 napsal knihu "Le Grand Remplacement", ve které uvedl, že ve Francii "dochází k nahrazení bílých Francouzů muslimskou populací ze Středního východu a Afriky", přičemž tuto "výměnu" podporují francouzské politické, intelektuální a mediální elity. Tato nacionalistická krajně pravicová konspirační teorie se stala omluvou pro islamofobní teroristické útoky. Brenton Harrison Tarrant, australský terorista zodpovědný za útok na muslimskou mešitu v novozélandském Christchurch v březnu 2019, nazval své manifesto "The Great Replacement" jako odkaz na Camusovo dílo.

S konspirační teorií o velké výměně souvisí i již výše zmíněná konspirační teorie o "bílé genocidě", která je částečně také islamofobní. Loňský útok v newyorkském Buffalu, při kterém bylo zabito deset lidí tmavé barvy pleti a další tři byli zraněni, provedl sebeoznačený fašista, antisemita a bílý supremacista Payton S. Grandon. Tento osmnáctiletý mladík zveřejnil před útokem své manifesto, v němž uvedl Camusovu knihu o "velké výměně" v seznamu literatury, jež ho inspirovala.

Camusovy smyšlenky o "velké výměně" jsou dobrým příkladem toho, jak vytváření napětí ve společnosti, posilování předsudků a nenávisti vůči určité menšině lidí vede nakonec k brutálním násilným zločinům. Tyto masové vraždy byly spáchány lidmi, které Camusova konspirační teorie přesvědčila. Jednalo se o izolované jedince, jež jednoduchou cestou, bez analytického smýšlení, došli k nehumánním závěrům, a ty je vedly k připravení zástupců společensky a systémově znevýhodněných menšin o životy.

Vědečtí odborníci Camusovu konspirační teorii mnohokrát napadli. Vzhledem k tomu, že Camus sám se hojně pohybuje v krajně pravicových kruzích, nelze pochybovat o tom, že k vytvoření své teorie o "velké výměně" přistupoval s předsudky. Je to stejně nevědecká, iracionální a směšná pohádka jako byl vědecký rasismus. Bohužel má však Camusova konspirační teorie podporu u politických lídrů, nepříliš překvapivě opět krajně pravicových - jeho teorii o "velké výměně" věří i fašistická premiérka Itálie Giorgia Meloni, jejíž politická strana svou plamennou trikolorou na vlajce odkazuje na Benita Mussoliniho.

Bílí nacionalisté s konfederátní vlajkou (zastánci otroctví) v USA.

Směšných konspiračních teorií, kterým lidé věří ze strachu, kvůli nízkému sebevědomí nebo kvůli chtivosti manipulovat s druhými, bych zde mohl jako příkladů uvést ještě mnoho. Věřím však, že jste po přečtení tohoto dlouhého příspěvku jednoduchostí těchto konspiračních smyšlenek unaveni, tak jako jsem po jeho psaní unaven i já. Zabývat se lidskou hloupostí, pověrčivostí, odmítáním důkazů a komplexnosti světa kolem nás je zkrátka vyčerpávající. Je ovšem nesmírně důležité, abychom byli vždy připraveni takové konspirační teorie vyvracet, a lidem, kteří jim věří a rozšiřují je uvádět věci na pravou míru. Je třeba se ve světě orientovat, být sečtělí anebo alespoň analyzovat, třebaže intuitivně, výroky týkající se té či oné skupiny lidí. Konspiračním teoriím od nás velké ne!

Pokud vás více zajímá, jak konspirační teorie ubližují lidem, dehumanizují je a činí z nich cíle pro násilné činy, navštivte weby Anti-Defamation League, Gallup, Institute for Social Policy and Understanding nebo EDMO - United Against Disinformation. Informace uvedené na těchto webech jsou ověřené a můžete jim důvěřovat.

Zdroje obrázků:

1. iStock

2. Adobe Stock

3. The concomitants of conspiracy concerns (Sprinker Link)

4. iStock

5. Sydney Criminal Lawyers

6. Filosofie Magazine

7. Earth Trekkers

8. The Nation

Videa:

1. The Mindscape of Alan Moore (režie DeZ Vilenz, Shadowsnake Films, 2003)