S projektem "Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření" je to na mém blogu složité. Z kdysi každoměsíční součásti seznamu příspěvků na tomto pravěkém webu se stala jen občasná jednohubka, jež však - pevně věřím - dokáže návštěvníky nasytit. Předchozí část, publikovaná ve druhé polovině září, se věnovala pavoukovi rodu Idmonarachne. V této části se zaměřím na slibovaného taniwhasaura!
Jméno: Taniwhasaurus oweni (a další druhy, viz samotný popisek),
Zařazení: Reptilia, Lepidosauromorpha, Lepidosauria, Squamata, Toxicofera, Pythonomorpha, Mosasauroidea, Mosasauridae, Tylosaurinae,
Období: pozdní křída, před asi 86 až 72 miliony let,
Etymologie: pojmenován podle nadpřirozené bytosti z maorské mytologie.
V roce 1874 popsal skotsko-novozélandský geolog a chirurg James Hector, dlouhodobě zaměstnaný na Novém Zélandu po úspěšné Palliserově expedici do Kanady, mořského plaza ze skupiny mosasaurů na základě fosilního exempláře z pozdně kampánského souvrství Conway na Jižním ostrově. Tento exemplář, původem konkrétně z pobřežního srázu Haumuri na jih od osady Oaro, sestával z několika obratlů, lebky a kostí končetin. Hector pro zvíře zvolil název Taniwhasaurus oweni, a popis jeho pozůstatků (spolu s popisem několika dalších fosilních mořských plazů z novozélandského pobřeží) mu vyšel v dnes již dávno ukončeném vědeckém časopisu Transactions and Proceedings of the Royal Society of New Zealand. Kromě toho popsal Hector i dalšího mosasaura, druh Tylosaurus haumuriensis, a to na základě předních úlomků jeho čelistí; výzkum Michaela W. Caldwella v roce 2005 ale dokázal, že tyto pozůstatky patřily vlastně T. oweni. Taniwhasaurus není znám pouze z Nového Zélandu, u prvního popsaného druhu tohoto rodu bychom se však měli zastavit, neboť jméno, které pro tento rod Hector zvolil, odkazuje na bájnou bytost z maorské mytologie. Taniwha je v příbězích Maorů vodním monstrem, nejčastěji se vyskytujícím v mořích s velkými vlnami, ale také v hlubokých řekách či zatopených jeskyních. V některých tradicích představují taniwhy strážce lidí (tzv. kaitiaki), v jiných jsou zase nebezpečnými dravými příšerami. Nejčastěji je tato mytologická bytost zobrazována jako jakýsi velký vodní ještěr, připomínající svým vzhledem gekona nebo hatérii, ne vždy se však na obrazových rekonstrukcích nachází ve vodě. Bývá popisována jako obrovská - velká jako velryba nebo žralok obrovský. Zajímavé je, že slovo "taniwha" vychází z proto-oceánického "tanifa", které v podstatě znamená "žralok" (nespecifikovaného druhu). Vzhled a vlastnosti taniwhy jsou různými maorskými kmeny popisovány odlišně; některé taniwhy mají na zádech výrazný hřeben, jako hatérie, jiné jej postrádají. Podle jedné legendy na sebe jedna z taniwh dokonce vzala podobu chobotnice (maorsky wheke), když strážila dvě kánoe lidí z kmene Ngāti Toa při jejich cestě v předminulém století. Pokud se lidé k taniwhám chovají slušně a s respektem, jsou tyto bytosti většinou dobrácké. Aby se lidé vyvarovali možného útoku, vydají-li se do okolí doupěte taniwhy, darují monstru zelenou větvičku, případně - v období sklizně - sladký brambor nebo kolokázii jedlou (též nazývanou taro). Taniwha má také v maorské tradici za úkol dávat pozor, zda lidé dodržují restrikce tapu - pravidla, jejichž porušení v dobách před příchodem Evropanů mohlo znamenat i zabití provinilce; taniwhy dbaly na to, aby porušení tapu bylo náležitě potrestáno. Samy dokázaly zabíjet; když byla podle jednoho příběhu taniwha jménem Hotu-puku zbavena života a její břicho bylo otevřeno, našla se v něm celá, nestrávená těla mužů, žen i dětí, ale i ukousnuté části těl, žraločí zuby, ornamenty z jadeitu anebo šípy. V jiném příběhu taniwha pojmenovaná Ngārara Huarau sežrala několik vesničanů z maorské osady na Jižním ostrově, a ukradla z ní mladou ženu, se kterou pak žila v jeskyni na mořském pobřeží. Příběhy o taniwhách kradoucích maorské ženy nejsou ojedinělé. Její oběť v tomto konkrétním příběhu však byla nakonec zachráněna, neboť byla při návratu do vesnice Ngārara Huarau zbývajícími vesničany zavražděna. Někteří Maorové, kteří na taniwhy věří, mají za to, že je osobně stráží jejich vlastní taniwha. Byl-li s touto bytostí někdo v kontaktu dostatečně dlouho (například lidé, jež slouží jako médium taniwhy), sám se v ní po smrti promění. Taniwha není pro obyvatele Nového Zélandu neznámým pojmem; toto slovo zaznělo několikrát i v soudních řízeních, z nichž útržky byly promítány v televizi - na tyto bytosti se odvolávalo nemálo souzených. Kromě toho byla taniwha zmíněna i v epizodě hraného americko-japonského seriálu Power Rangers Dino Charge z roku 2015, v níž však byla poněkud nesprávně označena za kryptida, a přirovnána k lochneské příšeře. V první epizodě druhé série novozélandského seriálu Wellington Paranormal, spin-offu úspěšného filmu Co děláme v temnotách (What We Do in the Shadows) režiséra Taiky Waititiho, si zahrály hned dvě taniwhy, a to v první epizodě druhé série. Obě však byly zobrazeny jako dlouhokrcí, plesiosaurům podobní mořští plazi - docela jinak, než na starých rytinách. Taniwhasaurus samozřejmě jako plesiosaur nevypadal vůbec; ze všech současných živočichů jsou mu nejvíce příbuzní a podobní varani. T. oweni dosahoval délky až 7 metrů a hmotnosti 3 tun. Kromě tohoto druhu jsou známy také tři další specie; T. capensis z Jihoafrické republiky, T. antarcticus z Antarktidy a T. mikasaensis z Japonska. Pozůstatky posledního jmenovaného byly původně považovány za fosilie jakéhosi tyrannosauroida, jenž býval před vydáním formálního popisu, označován jako "Yezosaurus". Je otázkou, zda se T. mikasaensis nějak významně lišil od T. oweni, a zda je tedy platným, samostatným druhem. Antarktický druh byl zase dříve znám jako Lakumasaurus antarcticus, než výzkum prokázal, že jde vlastně o "taniwhího ještěra". Jihoafrický T. capensis byl popsán v roce 1912 Robertem Broomem, ale až do roku 2019 byl považován za specii tylosaura. Stejně jako jeho příbuzní, byl i Taniwhasaurus masožravým zvířetem. V porovnání s tylosaurem měl menší čenich; velikost předních částí čelistí poukazuje na to, že lovil menší kořist. Ve vodách pozdějšího Nového Zélandu se tento mosasaur setkával například s plesiosaurem druhu Mauisaurus haasti, který byl též popsán Hectorem v roce 1874.
Autorem přiloženého obrázku, staženého z Wikimedia Commons, je Jonathan Chen. Fotografie byla pořízena ve Field Museum of Natural History v Chicagu, a nachází se na ní kostra druhu Taniwhasaurus antarcticus. Informace pro tento článek jsem čerpal z webů Prehistoric Wildlife a z anglické Wikipedie. Jakékoliv chyby jsou mé vlastní, a budu rád, když mne na ně čtenáři upozorní. Příští část "Pravěkých zvířat pojmenovaných podle mýtických stvoření" věnuji apsaravisovi!
Žádné komentáře:
Okomentovat