Paryby na tom nejsou zrovna nejlépe. Od roku 1970 počty oceánských žraloků a rejnoků kvůli rybolovu poklesly o 71 %, jak ukázala studie provedená Nathanem Pacoureaeuem a jeho kolegy, jejíž výsledky byly v lednu 2021 publikovány ve vědeckém časopise Nature. V médiích je však více pozornosti věnováno ochraně žraloků, kteří celá desetiletí platili za nezaslouženou démonizaci Spielbergovým trhákem Čelisti (Jaws). Poněkud méně pozornosti je médii a širší veřejností věnováno ohrožení a ochraně rejnoků. Ač mnoho lidí je obeznámeno s tím, že manta obrovská (Mobula birostris) je ohroženým druhem, na kterém se podepsal jak rybolov, tak znečištění plastem (zvláště pak mikroplasty, které manty přímým či nepřímým způsobem konzumují), jen málokdo ví, že takový rejnok maltský (Leucoraja melitensis) je kriticky ohrožený, stejně jako narcina floridská (Narcine bancroftii) nebo rejnok hladký (Dipturus batis) z Atlantského oceánu a Středozemního moře. Již zmíněný nadměrný rybolov a znečištění moří se podepisují na stavech těchto a mnoha dalších druhů rejnoků; vždyť na seznamu zranitelných, ohrožených či kriticky ohrožených zástupců tohoto nadřádu se nachází 106 druhů! A do kategorie zranitelných taxonů patří i manta druhu Mobula alfredi (nemá český ekvivalent), která je široce rozšířena v tropickém a subtropickém Indopacifiku, od Havajských ostrovů přes pobřeží Austrálie a ostrov Komodo až po břehy Mozambiku. Tito dlouhověcí živočichové (výzkum dokázal, že ve volné přírodě se dožívají alespoň padesáti let) se potýkají s celou řadou problémů. Podle posledního posouzení Červeného seznamu IUCN, provedeného v roce 2018, jejich počty klesají, zvláště kvůli lovu. Stejně jako mnoho jiných rejnoků, i tento druh manty je loven hlavně pro žábrové pláty, jež jsou - rozemlety na prášek - používány v tradiční čínské medicíně, byť u nich vědecký výzkum žádný pozitivní dopad na lidské zdraví nedokázal. Lov mant druhu M. alfredi není těžký, jsou to totiž pomalí plavci, a často se shromažďují ve větších počtech, tudíž jich lovci mohou v krátkém časovém období zabít více. Ačkoliv se těmto nádherným zvířatům s až pětapůlmetrovým tělem z globálního hlediska příliš nedaří, podle studie, jejíž výsledky byly publikovány minulý měsíc, jsou na tom poměrně dobře v jedné vskutku speciální části světa - ve vodách kouzelného indonéského souostroví Raja Ampat.
Manta druhu Mobula alfredi. Obrázek z webu Tag my Fish
15. listopadu 2022 byl ve vědeckém časopise Frontiers of Marine Science publikován článek doktoranda Edy Setyawana z Univerzity v Aucklandu a jeho kolegů, kteří provedli dosud poslední sečtení rejnoků M. alfredi v souostroví Raja Ampat na základě fotografických materiálů a modifikovaného modelu POPAN (tj. model používaný v mark-recapture analýzách). Fotografie mant byly pořízeny v oblasti od Dampierovy úžiny, oddělující ostrovy Waigeo a Batanta, po chráněnou oblast Southeast Misool u ostrova Misool (dříve Mysol), a to v období mezi lety 2009 a 2019. Tým pomocí fotografií celkově identifikoval 1041 jednotlivých příslušníků tohoto druhu. Počet mant M. alfredi za uplynulé desetiletí v Dampierově úžině strmě rostl; na základě fotografií pořízených v roce 2009 jich bylo identifikováno 226, kdežto z fotografií pořízených o deset let později 317. V oblasti Southeast Misool jich na začátku období bylo 210, ovšem v roce 2019 se jejich počet rovnal 511. Tým ve své práci zdůrazňuje, že za vzrůst počtu těchto paryb mohou především efektivní ochranná opatření, která začala v Indonésii platit v posledních patnácti letech - například pokusy o redukci vedlejších úlovků (tzv. bycatch), regulace turismu, silnější ochranářská opatření v souostroví Raja Ampat, ale také prohlášení mant za státem chráněná zvířata. Všechna tamní stanoviště, kde se shromažďují nedospělé manty tohoto konkrétního druhu, se nacházejí v chráněných mořských územích, kde je rybolov regulován. Ochrana těchto míst je zvláště důležitá; mladé manty M. alfredi totiž tráví v mořských školkách prvních 28 měsíců svých životů - a během této doby jsou zvláště zranitelné. Souostroví Raja Ampat je částečně chráněno od roku 2007, a v roce 2012 bylo území prohlášeno první přírodní rezervací pro žraloky a rejnoky v celé Indonésii. Od té doby očividně počet mant ve vodách Raja Ampat významně vzrostl. Je to velmi dobrá zpráva. Z ochrany tohoto území samozřejmě netěží jen manty, ale také celá řada jiných mořských organismů, včetně korálů vytvářejících na život bohaté útesy, u mant M. alfredi oblíbené. I výše zmíněné manty obrovské, které jsou na tom počtově z globálního hlediska hůře, než M. alfredi, se mají v souostroví Raja Ampat vcelku dobře.
Manta druhu Mobula alfredi, běžně dorůstající 3 či 3,5 metru (výjimečně však až 5,5 metru), ve společnosti potápěče z docela jiné třídy obratlovců. Fotografie z webu Fischlexikon
Výtečné zprávy, jež dokazují, že tato zvířata a místa, na nichž žijí, stále můžeme zachránit! Mobula alfredi je druhem, o kterém se v poslední době mluví jako o nadějném příkladu účinné ochrany rejnoků. Ne se všemi druhy to však vypadá tak dobře. Boj za rejnoky ani náhodou není u konce.
Zdroje informací pro tento článek:
Population estimates of photo-identified individuals using a modified POPAN model reveal that Raja Ampat’s reef manta rays are thriving (Frontiers of Marine Science)
A holistic approach to manta ray conservation in the Papuan Bird’s Head Seascape: Resounding success, ongoing challenges (Marine Policy)
Reef Manta Ray (IUCN Red List)
Byť Setyawanův článek vyšel už před více než měsícem, je to i tak pěkný vánoční dárek, co myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat